Křesťanské biblické badatelství

Kniha:
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Blesk od východu k západu
Záchrana křesťanů milosrdenstvím
Křesťanům
Kniha Zjevení Janovo
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie: Zvol si život

Novinky

Nová studie: V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017
Až se naplní míra vzpurných
16/10/2016

Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Duchovní vykořenění
14/4/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Sen krále Nebúkadnesara
15/10/2014

Událost, která změní svět
1/9/2014

Podobenství o pannách
20/6/2014

Předurčení
18/12/2013

Otázky - Vzkříšení

Se zajímavostí jsem přečetla pasáž o vzkříšení. Nedokáži však pochopit, zda a jak budou kříšeny děti, včetně předčasně narozených, které osobnostmi ještě nestačily být. Zapisuje Bůh do Knihy života i jejich software, který je tvořen, jak píšete, převážně instinkty? V případě dětí by bylo krásné, kdyby se mohly znovu narodit rodičům, kteří o ně přišli (mám na mysli malé děti, ne obecný vztah rodiče a potomka). Př: roční dítě zemře při nehodě, rodiče truchlí. Rodiče přežijí do nového systému. Ditě se znovu „narodí“ v novém těle jiné nebo této rodině. Co se znovunarozenému člověku vybaví, až dospěje stavu dospělosti? Jeho batolecí vzpomínky? Dekuji, pokud mi pomůžete s nějakou představou.

Z Ježíšova přístupu k dětem a zájmu o ně je jednoznačně vidět, že ani děti (nedospělí jedinci) nejsou Bohem přehlíženi a je tedy možné s určitostí říct, že je bude moci Bůh vzkřísit. Dá se i předpokládat, že v reálu bude nejvhodnější, aby se vzkříšené dítě dostalo k těm rodičům, kterým patří a kteří o ně mají zájem. Jak však bude přesně probíhat vzkřišování dětí a také dospělých nám Bible neříká. Lze však předpokládat, že každý narozený jedinec dostane novou šanci. Tímto tématem jsme se zatím podrobněji nezabývali. Z právního hlediska nejsou děti, zvláště ty malé odpovědné a tudíž se na ně nevztahují stejná kritéria jako na dospělé. Bible ukazuje, že Bůh vidí už od prenatálního stavu předpokládané vlastnosti a vývoj člověka Iz 44:2; Jr 1:5. Otázka znovu narození (není možná totéž jako vzkříšení) nedospělých jedinců, aby mohli dospět do dospělosti, aby mohli být souzeni a dosáhnout na věčný život je stále otevřená a myslíme, že je nezodpovězená. Jestli však má být vyřešeno všechno na všech úrovních, pak se dá s velkou pravděpodobností předpokládat, že každý narozený jedinec dostane novou šanci. Bůh je spravedlivý a postará se o to, aby byly napraveny všechny křivdy a důsledky zla.

Hledal jsem na vašich stránkách vysvětlení k učení o reinkarnaci, ale nenašel nic. Můžete mě nasměrovat, kde je tato odpověď z vaší strany vyřešena, písemně, nebo napsat svůj názor na otázku reinkarnace a Bible. Mnoho křesťanů v tom asi nemá jasno a v Bibli se průkazně o tomto tématu asi nemluví?! Nebo ano?

Otázku reinkarnace nemáme zpracovánu samostatně, ale je obsažena v Kontextové studii „Předlidský život Ježíše Krista“ na našich stránkách. Zároveň Vám ještě doporučujeme další Kontextovou studii: „Vzkříšení“.

Mate vysvetlenie čo sa dialo na vrchu pri premenení Pána Ježiša, keď sa rozprával s Mojžišom a Eliášom?
Ak duša zomiera, Mojžiš tam potom byt nemohol, nie? Eliáš bol vzatý ,to je OK.
Otec je vážne nemocný a ja už neviem čia som, takže čo je po tom ma samozrejme zaujíma.

Na otázku "čo je po tom ..." Bible zmiňuje o posmrtné existenci informace v Kazateli 9:4-10.
Východiskem pro zemřelé je smíření se s Bohem skrze Krista a naděje na vzkříšení k životu na obnovené zemi v Božím království.
Pokud jde o to, co se odehrálo na hoře, kde došlo k proměnění Pána Ježíše, evangelium hovoří v této souvislosti o vidění a z kontextu vyplývá (viz konec 16 kap. Matouše), že šlo o vidění budoucího příchodu Syna člověka a království Božího (Mat. 16:28;). Tento příchod je reprezentován vedle proměněného Ježíše Krista dvěma postavami, o nichž Petrovi bylo dáno v tom vidění rozpoznat, že jde o Mojžíše a Eliáše. Při sestupu s hory, po tomto vidění se učedníci Ježíše ptali jak je to s Eliášem a Ježíš naznačil, že jím byl Jan Křtitel. Z toho a dalších textů docházíme k závěru, že v případě těchto dvou jmen nejde jen o konkrétní fyzické osoby, ale zároveň jde o zástupná jména reprezentující určité konkrétní funkce, které budou mít konkrétní dvě osoby při zmíněném budoucím příchodu Syna Člověka a Božího království. Nejedná se v tomto případě o ukázku nebo důkaz o posmrtném životě.

Súhlasím s Mat 16:28, ale 17:3. už je také buď, alebo .
Aký je váš názor na list Pavla Korinťanom 5:4,6 ?
A na vetu Štefana ,ktorého zabili ukameňovaním? Povedal: Prijmi moju dušu...
Alebo 1 K. 12 kap.; Fp 1:23,24; 1. Pe 3:19,20; 2. Pe 1:13,14

z Vašich mailů je patrné, že Vás nejvíce zajímají oblasti smrti, vzkříšení a "posmrtného života". Tyto oblasti máme do určité míry zpracovány v publikovaných Kontextových studiích (Vzkříšení, Duch, Přelidský život Ježíše Krista a Gehena). Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně rozsáhlou tématiku, která zahrnuje mnoho aspektů doporučovali bychom Vám nejprve se seznámit s uvedenými studiemi a poté můžeme přejít k detailnější a konkrétnější diskuzi.
Další Vámi uváděné Biblické texty:
1. K. 12 kap. se vztahuje ke spolupráci křesťanů (jedno tělo, mnoho údů) a darů ducha (talentů pro úspěšnou dělbu práce).
1. Pt 3:19,20 pak duchů ve vězení ("padlí" andělé v tartaru).

V 18. kapitole knihy POPULI se v závěru píše :
Tato událost jednoznačně potvrzuje správnost našeho předpokladu, že skutečně mrtvá těla přivést k životu nelze. Je to v rozporu s biologickými zákony stvoření. Nemohlo tomu tak být ani v ostatních případech "vzkříšení".
Jaká událost však jednoznačně potvrzuje správnost předpokladu ?

K správnosti předpokladu určitě přispívá fakt, kolik úsilí bylo vynaloženo na záchranu Ježíšova těla.

Kdyby například bylo Ježíšovo tělo zničeno (spáleno, roztrháno či jakkoli znehodnoceno), nemohl by již Ježíš třetího dne v tomto těle vstát a jít ke svým učedníkům. Z popisu v Bibli je jednoznačně patrná snaha zachovat tělo ve stavu, kdy může být schopno života.

Může se stát, že někdo nesouhlasí s tímto vysvětlením, protože se zdá, že Ježíšova smrt a vzkříšení se od těch předchozích vzkříšeních liší . Nabízí se otázka, zda byl Ježíš první, kdo prošel cestu vzkříšení do neporušitelného těla  (Ko 1:18; 1.K 15:20.23.50-53).

Možná tento nesouhlas vychází ze skutečnosti, že pod vzkříšením Ježíše Krista bereme v úvahu současně několik věcí. Zkusme je vzít postupně a na nich si ukázat, v čem bylo Ježíšovo vzkříšení stejné a v čem jiné.

Použijme k tomu výše uvedené texty, protože si zasluhují naši pozornost. Dotýkají se hned několika věcí najednou :

Určitě jste si všimli, že ve výše uvedených textech se ani tak nemluví o technickém provedení vzkříšení jako spíše o právní cestě, kterou Ježíš otvírá a tak díky němu mají šanci i jiní získat to, co on jako první vydobyl - nárok na trvalý život. To je asi tak, jako když vezmeme v úvahu, že první lidé byli stvořeni nikoli k tomu, aby umírali, ale aby žili. Přesto svým jednáním svým potomkům nezajistili trvalý život, ale pouze možnost žít. (I na Adama se dál Pavel v 1.K.15 kap. odvolává) Přesněji vzato, ani v technických detailech nebylo Ježíšovo vzkříšení stejné jako vzkříšení těch dřívějších jedinců, o nichž Bible píše, neboť i stavy těchto jedinců se v detailech lišily. To, o čem se dá mluvit, že bylo stejné, se týkalo potřeby oživit tělo, nebo chceme-li, jeho funkce.

Ti, kteří byli vzkříšeni před Kristem, znovu zemřeli (lze to usuzovat z toho, že tito vzkříšení lidé mezi námi dnes nežijí).

Mohl však zemřít Kristus znovu, když nad ním "smrt již neměla moc"(Ř 6:9,10)?

Zkuste se zeptat, díky čemu již "smrt nad ním neměla moc"? Určitě to nebylo pouze nějakou zvláštní funkcí těla, jež by samo o sobě tak umožňovalo svoji absolutní nezničitelnost. Určitě v tom musí být něco jiného než pouze samotné "nesmrtelné" funkce těla. Řekněme tedy (pro přehlednost), že vzkříšení můžeme rozdělit:

a) na vzkříšení tělesné schránky,

b) na vzkříšení ducha.

To stejné se týkalo potřeby vzkřísit či oživit tělo, to zjevně odlišné se týká oživení ducha. Pochopitelně, směrodatný a ve skutečnosti nadřazený tělu jedince je jeho duch. To jen naše dosavadní zkušenost a omezené možnosti nám nedovolují si dostatečně představit variantu žít v našem vylepšeném (proměněném nebo vzkříšeném) těle.

Mechanismus budoucího vzkříšení do detailů neznáme. Jisté však je, že v takovém případě tito lidé nebudou vzkříšeni přesně do svých původních těl, protože ta již mnohdy ani neexistují. Rozhodující však bude, že tito vzkříšení budou jasně vědět o tom, že již žili a budou moci nadále ve svém, smrtí přerušeném, životě pokračovat. K tomuto životu budou mít tělo, které bude jiné, ale přesto bude jejich.

Určitě je zbytečné vypisovat zde všechny texty z Bible týkající se vzkříšení. Rozdíl mezi vzkříšením A - těla a B - ducha víceméně poznáme podle toho o jakém vzkříšení se mluví. Jestliže se mělo jednat o řekněme demonstrativní ukázku schopnosti někoho vzkřísit, jednalo se o vzkříšení pod bodem A. Jestliže se v popisu mluví o vzkříšení za účelem dospět k životu (např. Jan 5:28,29), jedná se o bod B. Však si také všimněte, že ti vzkříšení jedinci (až na výjimku) dále v historii nefigurují, nemáme o nich další zprávy. Proto bod A. Jestlipak víte, kdo je tou výjimkou?

K tomu by se hodilo napsat pro lepší srozumitelnost "dospět k duchovnímu životu" nebo podobně v tom smyslu, aby tak byl oddělen význam "život" jako takový a "život", který není pouze odkázán na jakousi setrvačnost tělesných funkcí. Nehledejme tu nic zvláštního nadzemského. Je to jasné, že po stránce tělesné jsme na tom podobně jako zvířata. (Kaz. 3:19-21) Po stránce duchovní jsme - aspoň doufám - dál než zvířata. Jestliže se ovšem někdy ukazuje, že zvířata se svými instinkty jsou na tom lépe než my se svým rozumem a citem, pak to jen ukazuje to velké barbarství, jež si lidé na sobě jakožto Božím stvoření způsobili.

Ale teď zpět k dříve uvedenému biblickému textu: Jestliže jsou podle Jana 5:29 někteří "vzkříšeni k soudu" (u nich není jasné jakou cestou se dál budou chtít vydat), může se tu jednat jen o tělesné vzkříšení (bod A). Jestliže je však někdo "vzkříšen k životu" (jeho život je v podstatě jen přerušen, můžeme tu mluvit nejen o tělesném vzkříšení (bod A), ale též o vzkříšení ducha (bod B). Podobně i u Ježíše se jednalo také o vzkříšení tělesné, ale to podstatné bylo vzkříšení jeho ducha. Toto rozdělení má spíše vystihnout rozdíl mezi pouhým tělesným vzkříšením a vzkříšením ducha, které je pochopitelně vyšší než to pouhé tělesné

Biblický text podporující naše tvrzení je například Zjevení 20. kapitola: Ti, kteří "ožili", již nepotřebují znovu umírat a znovu zažívat zlo končící smrtí, těm je to již natolik jasné, že již neudělají žádné kroky, které by byly proti jejich životu a z toho vyplývá, že ani proti Bohu.

Co se stalo s Ježíšem po jeho vzkříšení ? "Proměnění"

Zkusme se přidržet textů Žd 11:35, 1.K 15:35-49, 51,52

Zde se mimo jiné mluví o "proměnění", jež se bude týkat těch, kteří se dožijí Kristova příchodu. (1.K.15.52) "Proměnění" se nemusí chápat automaticky jako "vyměnění" těla, což by si mohl někdo představit jako "přestoupení" do jiného těla. Může to být stejně tak "Proměna" stávajícího těla v tělo lepší než jak tomu je nyní. V našich tělech běží spousta samo obnovujících procesů a další spousta samo obnovujících procesů je tam skryta, zatím nejsou tyto procesy spuštěny - když vyjdeme z toho, co je nyní známo. Pochopitelně, můžeme stejně dobře chodit v novém oblečení, ale stejně dobře i ve starém, jež se dá do pořádku.

V popisu s Ježíšovým vzkříšením šlo o to upozornit na určité skutečnosti, jež se týkaly snahy zachovat Ježíšovo pozemské tělo aspoň v takovém stavu, aby se toto dalo co nejlépe a také nejrychleji obnovit do správných funkcí. Pokud by to nebylo důležité a pokud by v podstatě bylo jedno, co se s Ježíšovým tělem stane, nemuseli někteří zbytečně riskovat a mohli počkat, až Ježíš přijde opět s "novým" tělem a o to "staré" se již tolik zajímat nemuseli.

V Markově evangeliu (Mk 16:12) je sporné místo, kde evangelista uvádí, o různých podobách Ježíše po jeho vzkříšení.  Jinde můžete číst, jak toho stejného Ježíše jeho následovníci hned nepoznali, přitom již věděli, že je vzkříšen. (Jan 21.kap.) Není zde však zmínka o tom, že by se zjevoval v "různých tělech".

1.K 15:37.38 popisuje : ..."A co zaséváš, není to tělo, které má vzniknout, nýbrž holé zrno, například pšeničné nebo nějaké jiné. Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni jeho vlastní tělo."

I v klasech však můžeme najít stejná semena jako to, které jsme zasadili do půdy. Ovšem každému je jasné, že nebude sázet semeno proto, aby dostal zpět pouze to jedno stejné semeno. Zde používá Pavel přirovnání, jež má navést na podstatu (princip) znázorněnou zaséváním a vzrůstem. Jako všechna přirovnání, tak i toto má s danou látkou něco společného a něco odlišného.

Protože se jedná o přirovnání a protože toto je jen kratičká informace bez podrobnějších vysvětlení, je na nás, kolik z tohoto pochopíme a hlavně kolik z tohoto pochopíme správně.

Pasáž od apoštola Pavla totiž ukazuje na způsob, jenž bude použit Bohem pro opětovné oživení. Nyní chci poukázat na část textu, jež je typická v situaci, kdy se jedná o blíže nesdělované informace a kdy je čtenář ujištěn odkazem typu "Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl:" To v podstatě znamená, že zde bude to důležité jen naznačeno a že to má být prozatím víceméně utajeno. 

Opět se naskýtá otázka, zda Ježíš opravdu nebyl vzkříšen do jiného těla ? Nebylo by pro Anděly snazší spíše vytvořit tělo nové, než křísit to staré ?

Opět se vrátíme k tomu, co již bylo řečeno výše. Nejde tu o to, co je či není problém udělat, potažmo jak a kolik času k tomu je potřeba. Spíše tu jde o potřebu nezničit Ježíšovo tělo. Kdyby to bylo jednoduché vytvořit tělo jiné, zkrátka kdyby nezáleželo na samotném Ježíšově tělu, nemuseli by se někteří vystavovat přílišnému riziku, jež souviselo se zájmem o jeho tělo.

Navíc je tu zajímavé, že celé záležitosti kolem Ježíšova těla je věnováno spoustu veršů, ne pouze jeden či dva. Však žádný z nich se nevěnuje "výrobě" jiného či jiných těl, ani to není popisováno jako zvláštní, dosud neuskutečněný zázrak.

Při Kristově vzkříšení byli přítomni dvě osoby, z niž minimálně jedna byla identifikována jako Anděl (Mt 28:2-7, L 24:4) Jistě se podíleli na znovu obnovování Ježíšova těla, jeho funkcí, ale to samozřejmě nemusela být jediná jejich činnost.

Jakým způsobem se předešlo poškození buněk ?

  Možná bychom se měli upřesnit pojem smrt. Elektronická encyklopedie definuje smrt takto :
Diderot 2000 pod pojmem smrt: "smrt, konec života, zánik všech životních funkcí; filozofie v tradičních pojetích chápána jako rozchod životního principu (duše) s tělem, v materialistických směrech jako definitivní konec fyzické i psychické stránky lidské bytosti. Protože člověk, na rozdíl od zvířat, je schopen vidět svůj život jako celek, je i smrt součástí tohoto celku: každý člověk předem ví, že zemře. Podobně jako lidský život je tedy i lidská smrt jedinečná a osobní a není jen nahodilým přerušením organických funkcí;  lékařství mors - zánik organismu jako celku. Smrt klinická, zástava životně důležitých funkcí (krevní oběh, dýchání). Z tohoto stadia je možno ještě pacienta vrátit k životu. Po určité době (5 - 10 min) se ve tkáních objevují nezvratné změny a klinická smrt přechází do smrti biologické, která je definitivním koncem života."

Pokud vezmeme v patrnost vše obsažnost této definice (popisuje pohledy tzv. idealistů (věřících) i materialistů (nevěřících) a pokud se přidržíme v tomto popisu asi pro tento okamžik dvou podstatných pojmů - "smrt klinická", "smrt biologická" - můžeme s touto definicí souhlasit. V této definici nejde ani tak o přesný popis skutečnosti jako spíše o popis, jak je pojem smrti lidmi chápán. To nám v tuto chvíli může postačit.

V "Populi, kap. 18" se píše: "Dnes už víme, že po přerušení základních životních funkcí dochází v organismu velice brzy (asi po pěti minutách) k postupnému procesu nenapravitelného poškození buněk. Tento proces začíná v nejdůležitějším orgánu těla - v mozku."

Další námitka se týká toho, že někteří odmítají přijmout tento fakt a myslí si, že pro Boha jakožto tvůrce není problém tento proces zvrátit zpět. Myslí si, že pro "konstruktéry", kteří garantují vzkříšení není problém "opravit" mrtvá těla a opět je přivést k životu.

Řekněme si asi tak, že pro přesnější formulaci v knize by se hodilo uvést něco jako "podle současných znalostí". Pochopitelně, nelze stanovit možnost či nemožnost pouze podle našich nynějších znalostí a následně tvrdit, že to, co neznáme, není možné právě proto, že to neznáme.

Ale všimněme si jednoho podstatného faktu, jenž je vidět ze stvoření a jenž nakonec najdeme i mezi řádky v Bibli. Pokud lze dosáhnout realizace nějakého projektu jednodušším způsobem, dává se přednost tomuto před zbytečně složitějším, náročnějším. Ti, kdo si povšimli určité jednoduchosti a elegantnosti stvoření a s ní při svých objevech počítali, se dostali ve svých hypotézách mnohem dál než k tomu, co bylo již v dané době známo a řekněme měřením či opakováním určitého postupu prokázáno.

Pro naši záležitost kolem vzkříšení to může např. znamenat: Pokud se dají zachovat např. mozkové buňky, stojí za to vše udělat pro to, aby tyto buňky byly zachovány a nedošlo k nadbytečným degenerativním změnám.

Jako příklad si vezměte jinou událost z Bible - obětování Izáka. (Gn.22 kap.) Bohu stačilo (pravděpodobně i satanovi), aby Abrahám napřáhl ruku s odhodláním usmrtit svého syna. Nedovolil ani poranění Izáka, natož jeho usmrcení, i když můžeme říct, že by při okamžitém operativním zákroku a při znalostech andělů mohli Izáka oživit.

Tento princip platí i pro dnešní dobu. Bůh nenechá zničit tuto zem a pak pracně vše znovu tvořit. Pro zásah postačí jistá míra řekněme zjevného odhodlání určitých jedinců (teď je jedno, jestli lidí či jiných bytostí) tuto zemi zničit. (Mt 24:21,22; Zj 11:18)

Všimněme si toho, jak všichni evangelisté zdůrazňují to, že Ježíš "již přestal dýchat" (Mt 27:50, J 19:30, Mk 15:37,39, Lk 23:46), když víme, že dech je udržovatelem života (Gn 2:7, Jk 2:26)

Zkusme to otočit. Nepřijde vám zvláštní, jako kdyby se všechno dělalo pro to, aby nikdo neměl pochyby, že Ježíš zemřel? Oproti těm dvěma "vypustil ducha" dříve než oni, takže mu nebyly ani zlámány kosti. Přítomní viděli, že nedýchá. Ta demonstrativní rána kopím. Vše bylo učiněno pro to, aby nikdo z diváků nepochyboval o tom, že dotyčný zemřel a že tudíž již mají možnost požádat o jeho tělo a to přenést na předem zakoupené území blízko popraviště.

Čtenáře může zaskočit fakt, že Ježíšovi učedníci se před jeho smrtí více než o záchranu jeho těla starali o to, kdo bude největší (L 22:24), posléze ho jeden zrazuje a ostatní se "rozprchnou". Při jeho ukřižování jsou jen čtyři ženy, které Ježíše doprovázely a snad také apoštol Jan a Josef z Arimatie. Ti spolu s Nikodémem narychlo balí Kristovo tělo do plátna a přidávají směs myrhy a aloe a ukládají ho do skalní hrobky.

Pochopitelně, že je pro nás těžké uvěřit něčemu, co na první pohled není patrné a co uniká kdekomu. Protože, a tady sledujte pozorně, vůbec v této záležitosti nešlo o Ježíšovy učedníky. Ti by nejspíš při první příležitosti neudrželi jazyk za zuby a předem by všechno vytroubili kolem sebe; však také, když je Ježíš žádal, aby o určitých zázracích nemluvili, oni tak činili o to víc. A Ježíšovi učedníci měli jiné starosti. Raději se dohadovali, kdo z nich bude v království nejvyšší a pak jim unikaly věci skutečně důležité.

Když nešlo o Ježíšovy učedníky, kdo tedy byl zasvěcen do celé záležitosti? Josef z Arimatie a Nikodém. Pak tam možná byli ještě jiní, ale o těch zprávy nemáme. Jisté také je, že ti dva muži sedící na místě, kde předtím leželo Kristovo tělo, věděli také mnohem víc než učedníci.

Takže scénář byl velmi dobře zinscenován včetně opatření proti vyzrazení. Vězte, že tzv. tajní učedníci, k nimž vlivní lidé jako Josef z Arimatie a Nikodém patřili, byli daleko více obezřetní a sami měli zájem nevyzrazovat co vědí. Tím by totiž upozornili i na sebe a vyzradili by i sebe. I teď, musím znovu obdivovat Ježíšův důmysl a preciznost, když myslel takříkajíc na všechno. A učedníci napsali to, co oni považovali za důležité.

U Ježíšova těla pak nešlo ani tak o nakonzervování jako spíš o ošetření, jakousi první pomoc. To důležité se pak jistě mohlo stát během těch dvou dnů, kdy se o jeho tělo nikdo nezajímal - ti, kdo o tomto plánu nevěděli, určitě měli dost práce, aby se sami zotavili z prvotního šoku. Dokonce ani později se někteří učedníci nedozvěděli o co šlo. Ale Jan nejspíš ano. Proto ten jeho popis, proto on píše o Lazarově vzkříšení. Paradoxně i ženy nejspíš věděly víc než učedníci. Asi nevěděly všechno, ale znaly to, co mají udělat - a ony tak učinily.

Petr také ve Skutcích 2:31 dává důraz na "neporušenost Ježíšova těla" - když v tom nebudeme hledat pouze náboženské tajemství, jehož se nesmí jen tak někdo dotknout, nemůže vám jen tak uniknout Petrovo sdělení. Pro vaši orientaci tu uvádím malý rozbor textu Skutky 2:31: To předzvěděv, mluvil o vzkříšení Kristovu, že není opuštěna duše jeho v pekle, ani tělo jeho vidělo porušení. Kralická bible. Opuštěna, řecky Kataleipein = zanechati, opustiti, ztratiti, nechati na živu Duše, Psyché = dech, duše, život, duch, bytost Pekle, řecky Hadés , hebr. Šeol = podsvětí, místo pobytu mrtvých Tělo, Sarx = tělo, maso (není zde Sóma=tělo,osoba,život,hlavní věc) Vidělo, Orán =viděti, vnímati, přihlížeti, poznati, zažíti a pod. Porušení, Diafthora = být pokažen, zamořen, zmrzačen; kaziti, ničiti, zničiti. Stejné slovo Diafthora je také ve Sk.2:27 a 13:35.

Je zřejmé, že zde máme dvě informace. Jednu o duši (psyché), která nebyla opuštěna v hádesu. Podruhé o těle - mase, které nevidělo, nevnímalo, nepoznalo porušení - zničení a zkázu.

Předkládáme tu určité indicie a někdo může říct, že z nich to tak nevidí, že zná jiné biblické texty, které ukazují zase na něco jiného. Jistěže, jedná se o skrytý způsob sdělení, nezapomeňme na to, co je napsáno výše. Rozhodně nebylo žádoucí předčasně sdělit (a ani dnes tomu tak ve většině případů není) některé věci, tyto měly být utajeny; přinejmenším do chvíle, než je budou moci křesťané snést. (Jan 16:12; 1.Tm 3:16) Proto nehledejme jednoduché otevřené zjevné sdělení. Pokud se však na některých místech budeme dostatečně dlouho ptát "Proč? Jak? K čemu?", dozvíme se možná leccos, co by nás za jiných okolností ani ve snu nenapadlo.

Ještě jedna myšlenka týkající se podoby našeho budoucího vzkříšení.

Kristus byl z těch, kteří zemřeli první, kdo byl vzkříšen - Sk 26:23; 1 K.15:20.23; Ko 1:18. Všimněme si prosím, že ho uvedené texty zařazují mezi ostatní zemřelé. Jeho smrt se od smrti ostatních lidí nijak neliší. Jeho vzkříšení z této smrti, které jsme podřízeni i my, je zárukou toho, že i všichni ostatní mrtví mohou být vzkříšeni. Ten, kdo Krista vzkřísil, tím prokázal věrohodnost tohoto slibu, svojí schopnost tento slib splnit. Jestliže Bůh nebyl schopen vzkřísit z mrtvých Krista, nebude schopen vzkřísit ani nás - 1 K 15:14.16-19.32. Naděje na obnovení života těch, kteří zemřeli je v Písmu neoddělitelně spjata s Boží schopností vzkřísit Krista.

"Vše, co bylo napsáno, bylo psáno k našemu poučení." (Ř.15:4) Proto i Bible uvádí některé věci tak, abychom z nich nabrali poučení. Jaká míra poučení je pro nás dostupná či vhodná, o tom máme ve velké míře možnost rozhodnout my sami. Ani kniha "Popularizace ..." nemá za cíl člověka zbavit víry v Ježíšovu smrt a vzkříšení. Spíše má posloužit (např. i tato kapitola - však je až na konci knihy) jako demonstrativní ukázka toho, že "naše poznání je částečné a (časem) bude překonáno" (1.K.13:9-12).

"Určitě jste si všimli, že ve výše uvedených textech se ani tak nemluví o technickém provedení vzkříšení jako spíše o právní cestě, kterou Ježíš otvírá a tak díky němu mají šanci i jiní získat to, co on jako první vydobyl - nárok na trvalý život."

Jelikož všichni evangelisté svědčí o "zástavě dechu" v Ježíšově případě, vraťme se k tomuto blíže. Jak jsme si již v definici "smrt" uvedli, od klinické smrti k biologické je jen krátký čas 5-10 minut.

Teď už nejspíš i nás napadá, proč by "klinická smrt" měla vždy trvat 5 až 10 minut? Co když to může za určitých podmínek (nebo při "řízeném" procesu) být čas daleko delší?

Navíc těch 5 až 10 minut se týká nejspíš lékařských popisů, které měly co dočinění s jakousi spontánní, neřízenou klinickou smrtí. Tato může skutečně (vycházíme-li z pozorování doktorů) zpravidla trvat 5 až 10 minut.
Ovšem jsou i jiná fakta, o kterých se už tolik nemluví, ale lidé o nich (aspoň z dřívější doby) většinou vědí. Při znovu otevírání hrobů se našly stopy svědčící o "vzbuzení" těch, kdo byli již dříve pohřbeni. Pochopitelně tito "probraní" jedinci se z hrobu nebyli schopni dostat, proto se k vypozorování tohoto jevu lidé jen tak nedostali. Vědělo to nejspíš pár jedinců a ti také nejspíš mlčeli, jinak by to vyvolalo všeobecnou hrůzu a paniku. (Srovnejte Mt.27:51-53)

Když pro naše zkoumání bereme v úvahu zprávy z Bible, obraťme se pro jistou informaci opět tam. Vzkříšení Lazara v Janově 11. kapitole - S určitostí víte, že Lazar byl Ježíšem vzkříšen až po třech dnech, že byl vzkříšen v tom těle v jakém předtím zemřel a určitě vám také neunikla Ježíšova poznámka o tom, že Lazar spí. Určitě by Lazara nepohřbili, kdyby ještě dýchal. Všichni byli přesvědčeni o jeho smrti. A přece Ježíš věděl své.

V Ježíšově době nečinili rozdíl mezi klinickou a biologickou smrtí, toto je až výdobytek 20. století. A protože v Ježíšově době nebyla smrt takto odděleně chápána, musíme vzít vážně i možné výpovědi tehdejších lidí. Pro ně nebylo podstatné, jestli dotyčný již z biologického hlediska je úplně mrtev anebo zda je ještě ve fázi "klinické smrti". Spíše pro ně bylo důležité, aby se postarali o včasný pohřeb, jenž měli i v zákoně předepsaný.

A nic to také nemění na faktu, že Ježíš "zemřel za nás" a "dal výkupné za mnohé". (Mt.20:25-28; Ř.5:8).

Jakým způsobem bylo zabráněno "zkáze" Ježíšových mozkových buněk, zatímco po svém posledním vydechnutí ještě visel na kříži? Zdá se, že od Kristova posledního vydechnutí na kříži do jeho sejmutí z kříže a uložení do hrobky mohly uplynout zhruba 2 až 3 hodiny (Mt 27:46.57; Mk 15:34.42; L 23:54). Jak jsme si již řekli, nedýchá-li člověk a je-li věcem ponechán volný průběh, začnou jeho mozkové buňky odumírat (jinými slovy začnou podléhat zkáze, ničení, tlení, záhubě, zmrzačení /překlad slova "diafthorá" podle Součkova a podle Prachova řeckého slovníku./). Ježíšovo "maso" však podle svědectví Písma zkázu nevidělo (Sk 2:31).

Toho se mohlo např. dosáhnout použitím speciálních bylin. Určitě se našel způsob jak tento "vinný ocet" podat Ježíšovi.

Zdá se, že biologické zákony jsou "stvořeny"  tak, že se "musí" postarat o velmi rychlý rozklad buněk. Proč se nervové buňky rozkládají jako první? Je tu např. vážné nebezpečí tvorby nových a nebezpečných virů. (Odkaz na Vesmír č.4 z roku 2001).

Slovo vzkříšení znamená v doslovném překladu znovuzrození. Mnoho lidí z těch kteří zemřeli již tělo nemají, buď již shnilo v hrobě, nebo bylo spáleno v krematoriu. Jak by k tomu tito lidé přišli, že již nemohou být vzkříšeni pro to, že jejich tělo již není.

Někdo kdo si myslí, že změny, ke kterým po smrti začne docházet lze zvrátit. Potíž je v tom, že tyto změny ihned působí destrukci vnitřní velmi složité struktury buněk. Lze to přirovnat k požáru dřevěného domu: Také jde o chemickou změnu, která je svým způsobem vratná - pokud jde o chemické sloučeniny. Žádná chemická změna však z popela, vody a oxidů uhlíku nevyrobí zpět dřevo - o samotném domu ani nemluvě.

Zpět na seznam námětů