Křesťanské biblické badatelství

Kniha:
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Blesk od východu k západu
Záchrana křesťanů milosrdenstvím
Křesťanům
Kniha Zjevení Janovo
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie: Zvol si život

Novinky

Nová studie: Velký zástup, proroctví velké naděje
27/10/2017
V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017
Až se naplní míra vzpurných
16/10/2016

Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Duchovní vykořenění
14/4/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Sen krále Nebúkadnesara
15/10/2014

Událost, která změní svět
1/9/2014

Podobenství o pannách
20/6/2014

Předurčení
18/12/2013

Otázky - Apokryfy


Možná by nebylo zlé se zaměřit i na nekanonizované texty. Mně osobně vyplnily určité mezery s kterými jsem zápasil při studiu bible.

Nekanonizované texty cituje ve svém dopise například Juda (z knihy Enochovy), proto se jim nevyhýbáme, ale za závazné považujeme jen texty kanonické, z nichž čerpáme biblické argumenty.
(Například knihy Enochovy jsou dvě verze a dodnes není jasné jak vznikly.)


Během studia bible a především Nového zákona mně jakoby něco chybělo a to něco se mně zjevilo poté co jsem přišel do styku s apokryfními evangelii. Zaujalo mně evangelium Tomášovo, Filipovo, Mariino …. Nechci se pouštět do nějaké odborné disputace ale soustředil bych se na fakt že byly kanonizována pouze čtyři evangelia z mnoha a to se mně zdá podivné. Mám pocit, že vznikající církvi byli některé názory nepříjemné. Tedy nebyl tento akt vedený ušlechtilým záměrem zbavit se učení neslučitelného s Kristem jak se obvykle uvádí ale pohnutky byly mnohem přízemnější a to zbavit se nepříjemné názorové opozice a vybudovat mocnou církevní instituci – což se očividně povedlo (myslím tím samozřejmě katolickou církev)....

V poslední době je evidentní příklon k různým spisům (křesťanským i nekřesťanským), které doposud nebyly veřejně známy nebo nebyly běžně přístupné. To má v očích některých duchovně smýšlejících lidí zaplnit mezery vycházející z toho, že ani Bible ve svém základním kánonu neobsahuje úplně všechny informace, které chtějí lidé znát.
Ve skutečnosti však pochopení Boží moudrosti nevyplývá z nutnosti mít pohromadě úplně všechny informace, jak už si vyzkoušel např. i sám Šalomoun, když konstatuje v kap. 12 verše 12-14, že: "Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo. Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé."
Píšete, že při čtení čtyř známých evangelií Vám něco chybělo a že jste to našel až při čtení apokryfů. K tomu se těžko můžeme vyjádřit, když nevíme přesně, co Vám ve zprávě z evangelií chybělo.
Pravdou zůstává, že poselství evangelií a dalších křesťanských knih je napsáno tak, aby se ten, kdo hledá, mohl dopátrat takových odpovědí, které ho mohou připravit na 2. příchod Kristův. A dokonce by se mělo lidstvo ptát dál; co od nás Bůh chce, jak máme jednat v rámci nadcházející 3. smlouvy.
Jakými lidmi bychom měli být?
Všimněte si, že doposud církve zápasí s úplně základními pojmy jakými je např. hřích, zlo a podobné pojmy. Téma samotné víry je chápáno obecně v rovině mystické, přitom se jedná o základní vybavení pro náš lidský život a pro našeho ducha. Je zbytečné naplňovat si tento dar všelijakými fantastickými představami. Proto na apokryfní knihy zvláštní důraz neklademe, to však neznamená, že nemohou obsahovat určité pravdivé informace. Ovšem do jaké míry tyto informace jsou zásadní pro duchovní vývoj člověka anebo do jaké míry ve skutečnosti odvádějí pozornost od podstaty informací, které jsou dnes pro nás důležité, to nejspíš prokáže čas a zkušenosti těch lidí, kteří přikládají těmto apokryfním knihám význam.
Církev (máme teď na mysli hlavně katolickou církev reprezentující období zhruba od 4. století n.l., ostatní církve se více či méně stavěly do opozice proti tomuto oficiálnímu katolickému učení) samozřejmě měla svůj podíl na tom, aby se ani Biblická zpráva z obecně známých knih k lidem nedostala, natož pak z knih méně dostupných. Po celou historii byl evidentní zájem církve na tom, aby běžnému člověku nebyl text Bible dostupný, teprve v posledních desetiletích na nátlak protestantství musela katolická církev přijmout fakt, že na slovo z Bible má právo každý, kdo se k němu chce dostat.
Budete-li chtít, napište podrobněji, co Vám níže jmenované tři nekanonické knihy daly.


Ano apokryfy mně obohatily hlavně z hlediska celkového pochopení toho jak vzniklo a vyvíjelo se křesťanství a jak vznikl Novozákonní kánon. Došel jsem k závěru, že oprávněným pokračovatelem v Kristova učení není v žádném případě katolická a je otázka zda některá jiná současná církev.
V kanonizovaných evangeliích a hlavně v Janově je spousta narážek na ne příliš bystrý rozum učedníků. Dokonce Petra který se považuje za vedoucí silu křesťanství po Ježíšově ukřižování označuje Ježíš Satanem (Matouš 16:23 , Marek 8:33). V otázce nástupnictví byl Ježíš také hodně vyhýbavý (Matouš 20:23) - alespoň v kanonizovaných evangeliích. Pokud tedy učedníci vedení Petrem či Jakubem plně nepochopili Ježíšovo učení, tak jak jej mohli šířit ? Co vlastně potom šířili? Možná že to byla jen nějaká částečně pochopená věrouka. Apokryfy na toto odpovídají.
(Filip 39) Moudrost, která je nazývána 'neplodná', je matkou andělů a snoubenkou (…) je Marie Magdaléna. Pán ji miloval víc než všechny učedníky a často ji líbal na její ústa. (…) Ostatní učedníci (…) mu řekli: "Proč ji miluješ víc než nás všechny?" Spasitel odpověděl a řekl jim: "Proč vás nemiluji tolik jako ji? Když je slepý s vidoucím ve tmě, není mezi nimi rozdíl. Když se však objeví světlo, pak vidoucí to světlo uvidí, ale slepý zůstane ve tmě."
Marie Magdalská jako nejmilejší učedník a jako Ježíšův nástupce? Proč ne ? Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval, spočíval u stolu v Ježíšově náručí. (Jan 13:23) U Ježíšova kříže stála jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Jan (19:25)
Když Ježíš uviděl svou matku a učedníka, kterého miloval, jak tu stojí, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn." Jan(19:26)
Jediný zádrhel se slovem syn avšak lze vysvětlit:
(Tomáš114) Šimon Petr jim řekl: Ať Marie od nás odejde, neboť ženy nejsou života hodny. Ježíš pravil: Dávejte pozor! Já ji povedu, abych ji učinil mužem, aby se stala živým mužným duchem podobným, jako jste vy. Každá žena, která se učiní mužem, vejde do království nebe. Vysvětleno proč by MM mohl Ježíš Kristus nazvat synem a také je ukázána nenávist Petra k MM. Jelikož se apoštol Pavel učil od Petra tak možná proto: Nedovoluji, aby žena učila nebo měla moc nad mužem, ….(1 Timoteovi 2:12)
Příklad rozepře po Ježíšově ukřižování:
3 Petr odpověděl a mluvil, co se týče těchto věcí, stejně.
4 Otázal se jich ohledně Spasitele: "Mluvil opravdu důvěrně se ženou a ne otevřeně s námi? Máme se snad všichni obrátit a poslouchat ji? Dal přednost jí před námi?"  5 Tehdy se Marie rozplakala a řekla Petrovi: "Můj bratře Petře, co si to myslíš? Domníváš se, že jsem si to ve svém srdci vymyslela, nebo že lžu o Spasiteli?"
6 Odpověděl Lévi a řekl Petrovi: "Petře, ty jsi byl vždycky vznětlivý.
7 Teď tě vidím přít se se ženou jako s nepřítelem. (EVang..Mariino)
Takže pokud přijmeme myšlenku, že Petr a jeho skupina nebyli ti vyvolení tak se jako pravými pokračovateli jeví skupina kolem MM. Ono i z kanonizovaných evangelií lze snadno vyčíst význam MM. Nejdůležitějšími událostmi Ježíše Krista je křest, pomazání a ukřižovaní. Marie Magdalská je prokazatelně u posledních dvou. To vypovídá o jejím významu. Například: kdybych já pomazal svého souseda. Co by to znamenalo ? Nic. Kdyby souseda pomazal papež tak to bylo něco a jeho prestiž by stoupla. Mohl tedy udělat něco tak významného někdo obyčejný. Těžko.
Dnes víme že Gnostické a Heretické skupiny uctívali MM a logicky by jejich učení mělo být blíže myšlenkám Ježíše Krista. Ty byli však zlikvidovány katolickou církví a nebýt nálezů z poslední doby tak by se o nich svět moc toho nedozvěděl.
Už teď je můj text příliš obsáhlý tak nepůjdu dál do detailů ohledně věrouky ale souhlasím s Vámi, že některé základní pojmy jako zlo, hřích je pro mnoho lidí nejasné. Přiznám se že také v tom tak trochu tápám ale v jednom takovém zásadním pojmu jsem si díky Tomášově evangeliu udělal docela jasno. Tím pojmem je nebeské království:
Ježíš řekl: Když ti, co vás vedou, vám řeknou: "Pohleďte, království je v nebi", tak tam budou ptáci nebeští před vámi. Když vám řeknou: "Je v moři", předejdou vás ryby. Uvnitř ve vás je království a vně vás. Když poznáte sebe, budete poznáni a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha. Jestliže však sami sebe nepoznáte, pak přebýváte v bídě a jste bídou.

Děkujeme za podrobnější popis Vašich úvah, které Vás vedou k zamyšlení nad významem apokryfů.
Na každém z nás záleží, jak kvalitní odpovědi na naše otázky hledáme. Je dobře, že jste se nenechal ukonejšit jen oficiálním církevním výkladem.
Nicméně Bible je psaná takovým způsobem, aby nám nejen sdělila důležité informace, ale také aby odkryla naše skutečné pohnutky a to, k čemu nás přitahuje sklon srdce.
Židům 4:12,13: "Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat." Proto na některé otázky nenajdeme tu správnou odpověď hned, ale až poté, co vyjdou najevo naše skutečné sklony a pohnutky a poté, kdy jsme sami s těmito sklony konfrontováni. Říkáte, že "V kanonizovaných evangeliích a hlavně v Janově je spousta narážek na ne příliš bystrý rozum učedníků. Dokonce Petra který se považuje za vedoucí silu křesťanství po Ježíšově ukřižování označuje Ježíš Satanem (Matouš 16:23)
Zkuste si na tomto místě položit pár otázek: Proč řekl Ježíš "jdi mi z cesty, satane"? Bylo to proto, že považoval Petra za satana anebo k tomu měl momentální konkrétní důvod?
Řekl Ježíš Petrovi přímo, že bude tím základním kamenem pro církev, jak to vykládá katolická církev? Pokud ne, co sledoval slovy zapsané u Matouše 16:18,19?
Mnoho Ježíšových výroků je řečeno tak trochu napůl právě proto, aby si posluchač mohl vybrat podle toho na co má talent anebo jednoduše podle sklonu svého srdce. Tak dostává příležitost každý poznat lépe sám sebe; tuto příležitost dostali i Ježíšovi následovníci. Např. díky tomu, že Ježíš Petra předem upozornil na jeho určité sklony (tendence), mohl Petr později lépe pochopit, v čem je na tom dobře a kde naopak selhává. Například zrovna Petrovi říká s jistým důrazem: Lukáš 22:31 "Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici." Petr později pochopil na vlastní kůži, před jakým nebezpečím ho Pán varoval. Podobně o Jidášovi je napsáno:
Jan 13:27 Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: "Co chceš učinit, učiň hned!" Jidáš se narozdíl od Petra vzpamatoval příliš pozdě. Možná i on by se mohl obrátit a činit pokání, místo toho však šel, zbavil se těch 30 stříbrných a následně skoncoval se svým životem. Bible popisuje duchovní úroveň Ježíšových následovníků velmi realisticky, což samo o sobě je důkazem o pravdivosti dalších sdělení. Přes veškerou nedokonalost člověka, jak říká apoštol Pavel 1 Korintským 1:27 "ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné;"
Jan 13:18 Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: `Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.´
Učedníci skutečně Ježíšovi moc nerozuměli, ale v té době asi málokdo, pokud vůbec někdo. Ježíš si je vybral ne kvůli vzdělání nebo rozumovým schopnostem (Mat. 11:25 nebo 26), ale protože měli morální předpoklady.
Aby zvládli své úkoly po Ježíšově odchodu, dostali dar Svatého Ducha. S tímto Duchem dostali i potřebné informace a schopnosti. Dar Ducha se totiž neprojevoval jen tzv. zázraky, ale také prorokováním. To jim celkově pomáhalo zvládat tlak z vnějšku. Přibyl k nim také vysoce vzdělaný ap. Pavel, který měl nejvyšší teologické židovské vzdělání té doby. Jeho učitelem byl Gamaliel, jedna z tehdejších největších židovských intelektuálních autorit.
A ještě k ženám:
Není pochyb, že si Ježíš velmi vážil žen, včetně Marie Magdalské. To, že právě ženy dostaly první příležitost vidět svého vzkříšeného Pána, bylo dobře jak pro ně, tak nakonec i pro jeho mužské následovníky. Každý dostává příležitost podle toho, kde se nachází jeho srdce a podle toho, jaké úrovně ve své dospělosti dosáhl.
Proč se ženy neměly ujímat moci a proč neměly mít vedoucí postavení nad mužem, na to Bible odpovídá již ve dřívějších zprávách.
Genezis 3:16: "Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." To nebyl jen samoúčelný trest, ženy se měly naučit to, co nezvládla Eva, proto ji had oklamal. Na první pohled se to může zdát nespravedlivé, ale trest pro Adama byl svým způsobem ještě horší, protože Adam byl shledán jen jako tělesný bezduchý tvor,
Genezis 3:17 Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. 18 Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.
19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."
Když dnešní muži prokážou, že dokážou být lepší než Adam a ženy zase lepší než Eva, může být od lidstva odňat definitivně trest za to, co tito jedinci způsobili.
Abychom toho mohli dosáhnout, máme v nebi přímluvce, který nás vykoupil z hříchu a dal naději na záchranu. Věříme tomu, že během vlády Božího království bude od člověka postupně odejmut jak trest Adamův, tak i Evin a že 3. smlouva přinese narovnání také ve vztazích mezi muži a ženami. Bohužel dnešní svět si neuvědomuje závažnost Božího poselství a tak i křesťanské církve víceméně zapomněli brát v úvahu tuto skutečnost. Proto se dnes vzmáhají tendence po znovunastolení vlády žen. Pokud to není v souladu s Božím záměrem a jeho duchem, jedná se opět o svévolné jednání, jak to nakonec Bible předpovídá. Nejde o to, že by v budoucnu neměly mít ženy důležité či rovnoprávné slovo, naopak, jejich hlas už dávno měli muži brát vážně a neměli přehlížet jejich stanoviska, potřeby, vnímání. (Efezským 5:25) Ale to, o co usiluje dnešní svět, je opět extrémně pojaté řešení, ty různé tabulkové předpisy kolik kde že má být žen atd. Je to stejně tak bezduché jako různé jiné předpisy o povinných celibátech apod.
Petr svým pozdějším jednáním dokázal, že jeho pokání nebylo samoúčelné.
Místo prchlivého mladíka z něj vyrostl horlivý následovník a tak v jeho dopise se setkáváme s úplně jiným Petrem než s tím koho nám zprostředkovává Matouš. Za pozorné přečtení stojí např. 2. list Petrův, každý výrok tu má svůj hluboký význam. Proto se zkuste dívat na Petra nikoli jen z perspektivy uvedené u Matouše, ale hlavně z toho, kam on dospěl ve svém vývoji. Pochopitelně nemůžeme souhlasit s tím, co s jeho odkazem udělala katolická církev. Naštěstí křesťanství a hlavně Boží duch nestojí na tom, k čemu dospěla katolická církev. I protestantské církve dospěly ve svém vývoji jen do určité míry, proto si oprávněně říkáte, jestli mezi nimi může být ta pravá. Jenže pravost se prokáže při příchodu Pána, protože záleží, jak konkrétně bude církev či skupina a vůbec každý jednotlivec na jeho příchod připraven.
Ježíš Kristus svým skutkem oběti přinesl základ pro novou smlouvu. položil základ k založení církve. To, že se nevytvořily církve úplně bezvadné, o tom není třeba vést polemiku, to je nám jasné. Jak se později Ježíš díval na vývoj v církvích, ukazují 2. a 3. kapitoly ve Zjevení. Protože kniha Zjevení je prorocká a mnoho informací podává právě o konci 2. smlouvy a o začátku 3. smlouvy, je poselství z těchto kapitol určitým precedentem i pro dnešní dobu.
Samozřejmě, že v prvé řadě záleží na tom, co máme v našem srdci, pokud tam nebudeme mít Boží království, nemůže být ustanoveno toto království ani vně kolem nás. Právě 3. smlouva má zrealizovat některé v pravdě základní věci, k nimž patří to, co je uvedeno opět ve Zjevení 21. kapitole.
Výše uvedenými tématy se zabýváme detailněji ve studiích uveřejněných na našich www stránkách.


Děkuji za erudovanou odpověď na mé úvahy. Velmi si vážím tomu, že obětujete svůj čas a energii naší disputaci.
Ke svým minulým úvahám bych připojil lehké odůvodnění které mně vedlo k některým závěrům.
Především k Petrově vyvolení k vedení v (Matouš 16-18) by se mohlo připojit i (Jan 21-15,17):
15 Když posnídali, řekl Ježíš Šimonu Petrovi: "Šimone Janův, miluješ mne více než tito?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky."
16 Řekl mu opět podruhé: "Šimone Janův, miluješ mne?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé ovce."
17 Řekl mu potřetí: "Šimone Janův, máš mě rád?" Petr se zarmoutil, že mu potřetí řekl: `Máš mě rád?´, a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce. Může to být samozřejmě bráno doslovně ale co když byl Ježíš mnohem víc člověkem než se obvykle připouští a měl smysl pro humor a nadsázku. Co když si Petra dobíral nebo s ním jen tak lehce špičkoval? Toto se mně jeví v kontextu Nového zákonu za pravděpodobnější a koliduje to spíše s mou zkušeností. Vždyť kolikrát slyším a také používám slova: ty jsi naše opora (skála – Petr), ty jsi naše záchrana (podniku, firmy, sportovního oddílu). Ty mně (nás) jednou tady nahradíš. Mnohdy není takové halasné jmenování myšleno úplně vážně.
Jinak pilně pročítám Vaše stránky které jsou velmi zajímavé a podnětné.
Zaujaly mě teze o stvoření světa a připuštění existence jiných nebeských osob a přisoudit jim významnější role při stvoření světa a lidstva než jen roli poslů. Hodně se to podobá Gnostické mytologie. Jen pro zajímavost a srovnání:
Archonti se radili a řekli: "Pojďme, stvoříme člověka z prachu země." Vytvořili tak svého úplně pozemského člověka. Archonti mají těla ženy i muže zároveň a jejich obličeje jsou zvířecí. Vzali prach ze země a utvořili svého člověka podle vlastního těla a podle obrazu božího, který se jim ukázal ve vodě.
Řekli: "Pojďme, zachyťme ho v našem výtvoru, aby spatřil svůj obraz, zamiloval si jej a my se ho prostřednictvím našeho výtvoru zmocnili."
Ale ve své slabosti si neuvědomili moc boží. Bůh vdechl v tvář člověka a na zemi vznikl na mnoho dní člověk psychický. Archonti ho pro svou slabost nebyli schopni napřímit. Doráželi jako nápory větru a snažili se chytit onen obraz, který se jim zjevil ve vodách, ale neznali jeho sílu. Všechno to se však dělo z vůle Otce veškerenstva.
4 Potom Duch spatřil na zemi psychického člověka, (...) vyšel z ocelové země, sestoupil shůry a usídlil se v něm. Člověk se tak stal živou duší. Duch jej nazval Adamem, protože byl nalezen, jak se pohyboval po zemi.
Také přisoudit bohu jen částečnou všemohoucnost jinde na Vašich stránkách je velmi odvážné byť nepopírám že logické.
Ale koneckonců apokryfy nechme chvíli stranou. Jsem rád za větu kterou jsem našel ve Vaší přednášce:“ Přemáhat zlo dobrem má smysl v případě, že lze od tohoto postupu očekávat kladný efekt. (např. Př. 25:15; Ř. 12:20) Jinak to může být postup nejen bezúčelný a mdlý, ale dokonce škodlivý, a to pro obě strany. Síla dobra potom slábne (rozhodnost vyžaduje trénink Př. 24:10) a síla zla naopak vzrůstá - snaha konat dobro má smysl jen tam, kde se dobro vyplácí.“ S souhlasím s tím, že je nutné nejen nastavovat druhou tvář ale někdy i zvednout ruku s bičem a „vypráskat kupčíky z chrámu“. Pokud to však vyžadují okolnosti není od věci zachovat se i razantněji:
Lukáš 22:36 Řekl jim tedy: "Ale teď, kdo má měšec, ať si ho vezme, podobně i mošnu; a kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč.
Mimochodem tato pasáž se vykládá jako výzva k duchovnímu boji, což nechápu. Prostě byl Ježíš v ohrožení a cítil že jeho čas ještě nenastal a tak vyzíval stoupence k ozbrojení se. Pasivní přijímání násilí je takovou křesťanskou specialitou dneška a nebylo tady vždy. Třebas J.A.Komenský říká:
Vidíme-li také koho bezprávě trpěti, buď násilím neb lstí, povinni jsme o bližního se ujíti a jeho zastati.
Dnešní běžný křesťan by však nechal ať už sebe nebo bližního vykrvácet a soud a trest by nechal bohu. Nebo spíše by tak nějak v hlouby duše čekal na někoho kdo se místo něj zlu postaví. Nevím kdo v naší době toho věděl o násilí a nenásilí víc než Mahátma Gándhí a přesto ten říkal: “násilí sice není dovoleno, avšak při sebeobraně nebo slouží-li k ochraně bezbranných, stává se aktem odvahy lepším než zabělá podřízenost”. A jinde tvrdí: “Nepravý stoupenec odmítání násilí nezůstane ve vesnici, kterou den co den přepadává leopard. Odejde jinam a teprve až někdo jiný leoparda zabije, vrátí se domů ke svému majetku. Nejde tu o odmítnutí násilí, ale o násilí zbabělce. Zatímco muž, který zabil leoparda, přinesl aspoň jakýsi důkaz své odvahy, muž, který z toho zabití měl jen vlastní prospěch, je zbabělec. Nikdy se nedozví, co to je skutečné odmítnutí násilí”.

Rádi bychom připojili ještě pár poznámek k tématům, které jste v korespondenci otevřel.:
Správně jste poukázal na verše v Janovi 21 kapitole, která kupodivu ještě přesněji ukazuje, jak to ve skutečnosti Ježíš s tím Petrovým následovnictvím myslel. Tady mu nepřikazuje a ani nehovoří, že on jediný to má dělat a že on jediný má pást jeho stádo.
Dokonce, a to si dobře všimněte, Ježíšova výzva má jistou posloupnost.
15 Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky."
Petr byl řekněme impulzivní. Dokázal se rychle nadchnout, ale při jiné situaci jeho nadšení jaksi rychle opadlo. Proto se mu stalo to, že Pána velmi brzy zapřel, i když předtím se dušoval, že ho bude následovat kamkoli Pán bude chtít. A teď, po Ježíšově vzkříšení, lekce pokračuje.
Lásku neprokazujeme slovy, ale skutky. To si měl Petr zapamatovat a proto se měl chopit iniciativy a chopit se vedení. Předpoklady na to měl.
Všimněte si, že poprvé mu Ježíš říká, aby pásl jeho beránky, tedy ty, kteří jsou sami schopni vést další ovce.
Když zjevně Petr moc nechápal co po něm Ježíš chce, zeptal se Ježíš podruhé. Tentokrát svůj požadavek trochu zmírnil:
16 Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl:
"Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!"
Už měl být pastýřem jen (podtrženo) jeho ovcí, když se mu přímo do pasení beránků nechtělo. Někdy se stává, že něco nechápeme, ale to není proto, že bychom to nebyli schopni pochopit, ale že nám v tom brání různé předsudky, zažité tradice, zvyklosti apod.
Proto Ježíš pokračuje:
17 Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu:
"Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce! Potřetí (alespoň podle slov Ekumenického překladu) už Ježíš po něm nechce, aby byl přímo jmenovaným pastýřem ovcí, hlavně, aby vůbec ovce začal pást.
Tento dobrovolný akt pověření si později Petr uvědomil a později už pochopil co po něm opravdu Pán chtěl.
Stojí za to si přečíst slova v 1. listu Petra 5:1-6.
1 Petrův 5:1 Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit:
2 Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou,
3 ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem.
4 Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.
5 Stejně se i vy mladší podřizujte starším. Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost´.
6 Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.
Teprve když vidíme v kontextu celý Petrův proces vývoje, jsou nám pochopitelnější i následující verše u Jana 21:18,19. Ježíš jednoduše řečeno věděl na co Petr má a tak chtěl, aby se tohoto svého daru chopil.
Poznámka: Ve skutečnosti později Petr pochopil, že pravé vedení znamená nikoli nad druhým vládnout jak to dělají panovníci tohoto světa nebo i různí církevní hodnostáři. Význam pravého vedení spočívá ve službě druhým a to tak, aby i ostatní se mohli duchovně rozvíjet. Podobně objasnil apoštol Pavel v listu Efezským 4:11,12.
11 A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele,
12 aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla,
Zmiňujete, že gnostické knihy hovoří o tom, že svět tvořilo více duchovních bytostí. Je pravdou, že v určitém vývojovém období měli Židé pochopit základní rozdíl mezi pohanským a židovským vnímáním Boha. Z tohoto pohledu bylo jednobožství pravdivější než vícebožství u jiných národů, protože jiné národy připisovaly božství každému viditelnému předmětu či jevu.
Deuteronomium 4:19 abys nepovznášel své zraky k nebesům, a když bys viděl slunce, měsíc a hvězdy, všechen nebeský zástup, nedal se svést a neklaněl se jim a nesloužil tomu, co dal Hospodin, tvůj Bůh, jako podíl všem národům pod celým nebem.
To, že se mohly objevovat v jiných národech i přesnější a pravdivější informace, to můžeme připustit. Nicméně objevovaly se vedle těch chaotických a zavádějících, takže nebylo v silách člověka rozpoznat, která z těch informací je pravdivá a která ne.
Na internetu také můžete najít spoustu užitečných a pravdivých informací, ale kolik je tam těch zavádějících anebo přímo lživých ...
Asi tak jako když had řekl Evě, že:
1. Mojžíšova 3:4 "Nikoli, nepropadnete smrti.
5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Samozřejmě, že had věděl víc než Eva. Jenže Adam s Evou měli nejprve přijít na to, k čemu v zahradě ty stromy jsou. Všimněte si, že doposud je nejspíš nezajímal ani ten "strom života".
22 I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky."
Proto jsme zmínili již dřív myšlenku o tom, že Bible si neklade za cíl sdělovat člověku všechny informace, ale jen tolik, aby na základě nich mohl dál hledat a aby se prokázaly jeho pohnutky, do jaké míry to s tím hledáním myslí vážně a opravdově.
S tím mečem - samozřejmě máte pravdu. A jakou lekci dostali učedníci, když měli s sebou v Getsemanské zahradě dva meče (na obranu) a přesto Ježíš nedovolil Petrovi, aby ho bránil, když byl najatými vojáky zatýkán.
Ježíš nepřipustil, aby měli později učedníci dojem, že byl zatčen jenom proto, že s sebou neměli zbraně a že byl tudíž neprávem přemožen. Takto, když se mohl bránit, a přesto to neudělal, ještě víc dosvědčil, že cestu zatčení volil dobrovolně.
Jan 18:10,11 "Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos.
Ježíš řekl Petrovi: "Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?""


Opět děkuji za přesné vyjádření Vašich postojů. Argumentace ohledně mandátu k vedení církvi sv. Petrem je působivá.
Přesto je zřejmé, že o schopnosti vést boží stádo Petrem sám Ježíš pochybuje. Vždyť ho neuznal za hodného jak pást beránky tak být pastýřem „jen“ jej pověřil pasením ovcí. Takže pro něj určil nižší vedoucí úlohu. Ohledně Petrových dopisech panuje však pochybnost, zda je psal vůbec Petr. Mám-li vycházet z výsledků forenzní lingvistiky byl 1. Petrův napsán až v okamžiku kdy byla v široké církevní obci znám obsah většiny Pavlových dopisů neboť 1.Petrův navazuje na Pavlovu specifickou teologii a argumentaci. Pavlovy dopisy po obci kolovaly mnoho let po jeho smrti a byly jediným dokumentem který staří křesťané měli. Teprve až když se jich určitá část těchto dopisů otočila mohl se autor s nimi seznámit a napsat 1. Petrův. Vědecké jazykovědě nerozumím takže nejsem schopný uvést patřičné argumenty nicméně to že není 2. Petrův Petrovo dílo je víceméně jasné:
2 Petrův 3:4 „a budou říkat: "Kde je ten slib o jeho příchodu? Co zesnuli otcové, všechno zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření!"“
Což nejsou myšleni otci zemřelí apoštolové?
Takže z mého hlediska není Petrovo nástupnictví zdaleka jednoznačné. Jinak mně z naší minulé korespondence zaujal verš s kterým si nevím rady : Ge 3:22 Tehdy si Hospodin Bůh řekl: "Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Jak si vysvětlujete ono množné číslo ? Skoro to zní jakoby bylo bohů víc ? Minule jsme probírali verš :
Lukáš 22:36 Řekl jim tedy: "Ale teď, kdo má měšec, ať si ho vezme, podobně i mošnu; a kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč.
Pochopil jsem Vás tak, že již tehdy zamýšlel dát Ježíš lekci svým učedníkům v Getsemanské zahradě. Nemohlo to však být tím že Ježíš v určitém okamžiku kdy mu bylo usilováno o smrt chtěl aby byli jeho učedníci ozbrojeni aby jej ať už pohrůžkou či opravdovým bojem chránili ? Pochybuji sice, že se Ježíš bál o svůj život ale možná tušil, že jeho čas ještě nepřišel a musel ještě něco vykonat. Zatímco v Getsemanské zahradě už cítil že jeho čas přišel. Ať už z důvodu, že splnil co měl a nebo jelikož byla útočníků přesila tak se řídil dle svého učení:
Jan 15:13 Nikdo nemá větší lásku než tu, aby položil svůj život za své přátele. Uznávám, že Vás mohou některé mé neortodoxní vývody pobuřovat tak si o to víc si vážím toho že se mně věnujete. Proto přeji Vašemu týmu mnoho skoro až boží trpělivosti při odepisování na mé otázky a síly a energie k dalšímu bádání.

Můžeme Vás ujistit, že Vaše "neortodoxní" vývody nás nepobuřují.
Jak jste již pravděpodobně zjistil z naší korespondence, ale hlavně našich stránek, i my se snažíme hledat "pravdu" a to bez ohledu na předsudky, kterými jsme, ať se nám to líbí, či ne, všichni do určité míry zasažení.
K tomu, abychom plně a správně pochopili biblické poselství nám nemůže být "kamenem úrazu" ani to, zda v danou chvíli chápeme objevené skutečnosti plně a do všech detailů. S postupujícím poznáním musíme samozřejmě zpětně naše poznání stále průběžně kontrolovat a v případě potřeby revidovat a upravovat. Tím se snažíme říci, že zásadními jsou věci podstatné a "detaily" se mohou měnit, což by nám nemělo bránit v "úpravách" a hlavně přijetí věcí nových.
V naší předcházející diskuzi jsme se (asi ne dostatečně jasně) snažili na tento přístup k poznávání Biblického poselství poukázat (např. i v tématu o "Petrovi").
K tomu snad ještě několik myšlenek:
Bible, jako každý náboženský spis, je obrazem nebo vyjádřením ducha svého autora. To znamená, že Bible je obrazem nebo vyjádřením Božího ducha.
Pochopit Bibli znamená porozumět alespoň rámcově Božímu duchu. Ježíš celou dobu velmi dbal, aby mluvil a jednal v souladu s tímto duchem.
Zkoumání detailů bez pochopení Božího Ducha vede často k chybným závěrům a interpretacím. Například Petr, o kterém zatím nejvíce diskutujeme byl nedokonalý člověk. A přesto si ho Ježíš vybral mezi nejbližší učedníky. Ježíš viděl, že navzdory svým nedostatkům směřuje Petr správným směrem. Proto mu řekl, že za něho prosil, aby jeho víra neselhala a vyzval ho, až se obrátí, aby byl posilou svým bratřím (L. 22:31,32;). A během stejné situace mu předpoví, že ho třikrát zapře dříve než kohout zakokrhá.
Ježíš tím řekl, že Petr se zlepší. Obrátit se také znamená změnit pořadí svých hodnot a vztah k Bohu postavit na jejich novém uspořádání.
Základním mottem evangelií je dobrá zpráva o Božím Království a naděje s ním související. To je třeba pochopit. Od začátku jsou křesťané (včetně apoštolů a církví) nedokonalí lidé a hledání jejich chyb by asi nebralo konce. Důležité je, že mnozí křesťané, včetně Petra, věřili a věří, že se mohou zlepšit. Díky této víře se jim to může nakonec s Boží pomocí podařit. Písmo je kromě osobního duchovního zdroje také projekt záchrany lidstva a země před zničením. I to je třeba pochopit přistupovat k němu podle toho.
Mnoho církevních nauk a představ je tzv. pohádkových a nereálných. To platí i pro představy, týkající se samotného Ježíše. Ježíš byl z masa a kostí. Farizeové mu vytýkali, že se stýká s celníky a nevěstkami, které považovali za nečisté a hříšné. Ježíš jim musel vysvětlit, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Ukázal jim, že nepochopili smysl jeho mise. Některé církve naopak dělali z Ježíše modlu, která je na hony vzdálena běžnému člověku. Přestože ap.Pavel napsal, že se teprve utrpením stal dokonalým (Žd.2:10;). Nebyl nadčlověkem od narození.
I jiné zdroje informací mají pro naše poznání určitou cenu. Víme, že kritici církví a Bible poukazovali a poukazují na fakt, že Bible spoustu věcí nezmiňuje a považují to za její chybu. Jde o věci, které jakoby stavěli některá biblická témata do nového světla a Bible ve světle těchto informací vypadá jako by nechtěla říct celou pravdu. Bible neslouží jako encyklopedie nebo zdroj všech informací. Uvádí to, co je důležité pro pochopení podstaty příběhu, který žijeme. To co potřebujeme pro naši záchranu. Například jedno z "vděčných" a "věčných" témat je tzv. Ježíšovo potomstvo s Máří z Magdaly. Jak se v tom vyznat? Bible pro takové tvrzení nedává žádný důvod. Naopak. Ježíš nesměl mít tělesné potomstvo, protože obětoval sebe i se svým nenarozeným tělesným potomstvem jednou provždy za nás a naše potomky. A aby se stal praotcem (posledním Adamem) nového, duchovního typu člověka (Ef. 2:14-16; 1.K. 15:44,45;). Boží odpůrce by určitě využil dokonale toho, kdyby Ježíš v této věci jednal opačně (Za. 3:1; Zj. 12:10;).
Kdo toto nechápe, nemůže s jistotou rozsoudit kde je v této věci pravda. Takových rozporuplných informací je mnoho a bude jich přibývat. V této pasti uvízne dost lidí. Proto, dokud je čas, je nutné se co nejvíce dozvědět o podstatě Biblického poselství. To je naším přáním i vzhledem k Vám.

Zpět na seznam námětů