Křesťanské biblické badatelství

Kniha:
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Blesk od východu k západu
Záchrana křesťanů milosrdenstvím
Křesťanům
Kniha Zjevení Janovo
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie: Zvol si život

Novinky

Nová studie: Velký zástup, proroctví velké naděje
27/10/2017
V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017
Až se naplní míra vzpurných
16/10/2016

Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Duchovní vykořenění
14/4/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Sen krále Nebúkadnesara
15/10/2014

Událost, která změní svět
1/9/2014

Podobenství o pannách
20/6/2014

Předurčení
18/12/2013

Otázky - Bůh

Bůh je prý láska… Co je to za lásku když nechá sirotka syna bez svého otce ve světě, jenž nežije podle Jehovových zákonů a nechá miliony lidí trýznit hladem a žízní, utrpením jen aby dokázal svoji nepostradatelnost? Proč to dělá? Komu skládá účty, že musí dokázat svoji nadvládu za každou cenu? Co je za podstatou statusu boha, nebo je něco, někdo kdo nás nemá za hračku a chápe i cítí utrpení, které celé lidstvo teď zažívá a netrestá nebožáky ale ty pravé co za vše mohou….?

Odpovědi na Vaše otázky najdete v materiálech uveřejněných na našich www stránkách. Zejména se jedná o Kontextové studie: „Sporná otázka“ a „Vývoj satana“. Dále pak v kapitolách 12 a 14 knihy „Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible“.

Zaujímalo by ma ako vnímate v rámci gréčtiny Jan 1:1....nedarí sa mi totiž vysvetliť priateľke postavenie Pána Ježiša a Pána JHVH...nechápem ako dnes niekto môže veriť v trojicu...

Otázkou „trojice“ se konkrétně zabýváme v kontextové studii „Svatá trojice“.
Co se týče uvedeného textu Jan 1:1 z hlediska jazykového (řečtiny) je tento problém poměrně dobře analyzován Miguelem Rostem, kazatelem křesťanské skupiny v Prievidzi. Část jeho pojednání následuje (citace):
Asi najpoužívanejším veršom zástancami trojice na obhajobu toho, že Ježiš Kristus je ten istý Boh ako Otec je Ján 1:1 "Na počiatku bolo Slovo a to Slovo bolo u Boha a to Slovo bolo boh." V dôsledku svojej viery veriaci v trojicu samozrejme prekladajú záver verša: "a to Slovo bolo Boh" , aby čitateľ hneď pochopil, že Pán Ježiš je v tom istom zmysle Bohom ako Otec.
Pozrime sa však na tento verš bližšie. Prvá časť verša nerieši ako vzniklo Slovo, z kadiaľ pochádza - z koho vyšlo, ale že na počiatku, vtedy keď Boh začal tvoriť všetky ostatné veci už existovalo. Je to dôležitá informácia, pretože Syn Boží - Slovo sa potom podieľal pri Bohu u ktorého bol, na stvorení všetkého (Ján 1:3; Prísl. 8:30). Ako zosobnená Múdrosť hovorí: "bola som (Múdrosť - Boží Syn) pri ňom (Bohu Otcovi) majstrom (remeselníkom)v diele." Samotné Slovo (Múdrosť) však tiež bolo nadobudnuté Bohom, ako prvý zo všetkých jeho skutkov (Prísl. 8:22).
Druhá časť tohto verša hovorí, že to "Slovo bolo u Boha". U akého Boha? No predsa u jediného pravého Boha. Veriaci v trojicu ale tvrdia, že aj Slovo je tým istým Bohom a že má spolu s Bohom jedno bytie. Usudzujú tak podľa tretej časti tohto verša: "...a to Slovo bolo boh." Podľa ich verzie "Boh". Ich záver však nedáva zmysel, pretože Slovo bolo u Boha a keď je niekto u niekoho iného, tak nemôže byť zároveň aj tou istou bytosťou. Musí byť logicky niekým iným. Alebo by nám chcel Boh prostredníctvom Jána zjaviť, že bol sám u seba? To by predsa nedávalo žiadny zmysel. Správny výklad musí byť v súlade aj s inými veršami a tiež s tým, ako sa modlil Pán Ježiš: "A teraz, Otče, osláv ma ty pri sebe slávou, ktorú som mal pri tebe skôr ako vznikol svet." (Ján 17:5). On mal slávu u niekoho, alebo pri niekom inom.
Tak ako sa podieľal pri Bohu na stvorení všetkého, tak mal pri ňom aj slávu. Nebola to však sláva akú mal Boh Otec. Ten má slávu, akú nemôže mať nijaká iná bytosť, inak by to bolo v rozpore s Izaiášom 42:8. Bola to sláva jedinečného Božieho Syna, ktorý je svojho druhu naozaj jediný. Túto slávu mal Boží Syn už v nebi predtým, ako sa stal človekom. Čo nám má potom povedať tretia časť verša Ján 1:1? Všimnime si najskôr gramatickú stavbu celej vety v gréckom texte. Je tam dva krát "theos" (prvý raz v tvare "theon") no týmto výrazom nie je označená jedna bytosť, ale dve. Ak by boli obe bytosti v rovnakom zmysle Bohom, bolo by to v jasnom rozpore s inými textami, ktoré hovoria, že Boh je jeden (5. Moj. 6:4; Rim. 3:30; Mar. 12:29,32). Keďže koiné gréčtina nepoužívala malé a veľké písmená na rozlíšenie výrazov, odlíšil apoštol Ján prvé "theos" (je v tvare "theon" "Boha") od druhého tým, že dal pred prvý výraz určitý člen "ton". A tak "ton theon" ukazuje, že sa jedná o toho pravého Boha. Neobstojí ani námietka zástancov trojice, že na viacerých miestach Novej zmluvy je "theos" vzťahujúce sa na Otca bez člena. Záleží hlavne na tom, aká je štruktúra vety. V tomto prípade určitý člen odlišuje toho, ktorý je tým pravým Bohom od toho, kto je bohom v zmysle mocnej autority od pravého Boha ustanovenej (Prísl. 8:23). Ak by sme mali chápať, že Slovo bolo Boh, odporovalo by to predchádzajúcim slovám, ktoré hovoria, že "Slovo bolo u Boha".
Odborníci na koiné gréčtinu tvrdia, že vety s bezčlenným prísudkom pred slovesom, majú význam predovšetkým kvalitatívny. To znamená, že Slovo malo skôr povahu podobnú Bohu a nie, že by bolo tým samým Bohom. Joseph Henry Thayer, teológ, ktorý pracoval na americkom štandardnom preklade sa vyjadril veľmi jednoducho: "Logos bol božský a nie sama božská Bytosť".
Tiež niektoré miesta v Starom zákone udávajú pred slovom Boh určitý člen "HA", takže "HA ELOHIM" potom vo veľkej väčšine prípadov označuje pravého Boha. Sú však aj prípady, kde je určitý člen použitý aj na iných bohov, ako napríklad v 5. Mojžišovej 10:17: "Lebo Jahveh váš Boh je Bohom (určitý člen) bohov a Pánom pánov..." Prečo sú členom označení bohovia? Z najväčšou pravdepodobnosťou preto, že sa jedná o určité bytosti - anjelov, ktorým je Jahveh Bohom a nie o nejakých vymyslených bohov, ktorí reálne neexistujú.
Podobný verš ako Ján 1:1 , kde je "theos" dvakrát a označuje dve rozličné bytosti je Ján 1:18: ,,Boha nikto nikdy nevidel, jednorodený boh, ktorý je v lone Otcovom, ten (ho) zobrazil." Práve tento verš nám môže dať viac svetla do celej veci. Po gramatickej stránke si môžeme všimnúť, že nie je určitý člen ani pred prvým ani pred druhým „theos". Prečo tomu tak je?
Ako som už prv uviedol určitý člen v Jánovi 1:1 mal napomôcť čitateľovi správne rozlíšiť, kto je ten pravý Boh od toho, ktorého týmto titulom boh, pravý Boh označil. V tomto verši taký problém nie je. Keď je napísané: "Boha nikto nikdy nevidel" tak je jasné, že je to jediný pravý Boh, Otec Ježiša Krista. Keď verš pokračuje slovami: "jednorodený boh ktorý je v lone Otcovom, ten (ho) vysvetlil", tak môžeme veľmi ľahko rozpoznať, že sa jedná o Božieho Syna - Ježiša Krista, pretože on bol Bohom splodený a tak logicky nemôže byť tým istým Bohom z ktorého sa narodil. Inak by to bolo v Jánovi 1:1, ak by tam nebol člen ani pri jednom "theos", čitatelia by mohli pochopiť, že sa obe "theos" vzťahujú na Boha Otca. Slovo by potom mohli chápať, ako súčasť bytosti Otcovej a nie ako zvlášť oddelenú samostatnú bytosť. Niekomu sa môže zdať zvláštne, že v Jánovi 1:18 väčšina prekladov práve od zástancov trojice prekladá: "jednorodený Syn". Je to zrejme preto, aby nemuseli priznať, že Pán Ježiš sa aj ako boh musel narodiť. Z toho by vyplývalo, že aj v nebi, kde bol ako nebeská, duchovná bytosť mal svoj počiatok. Túto pravdu podporuje aj svedectvo rukopisov. Výraz "jednorodený boh" obsahujú: Sinajský kódex (4. storočie) a papyrus 75 (3. storočie).
Naproti tomu "jednorodený Syn" obsahuje iba Alexandrijský kódex (5. stor.) a Efraimský kódex (5. stor.), ale až tretí prepis, čo je veľmi slabé v porovnaní s tým, ako je podporená verzia "jednorodený boh". Toto nám môže pomôcť správne pochopiť aj Jána 1:1, kde nenarodený Boh je prvý spomenutý.
To je ten, ktorý je Najvyšším Bohom, Všemohúcim, naproti tomu jednorodený boh je Synom tohto Najvyššieho Boha (Luk. 1:32). Je bohom v zmysle veľkej autority, ktorú mu jeho Boh a Otec dáva. Nie je však Bohom v absolútnom zmysle, pretože má svojho Boha (Ján 20:17; Zj. 3:12; Žalm 45:8, Žid. 1:9).
Jeho sláva je "ako jednorodeného od Otca..."(Ján 1:14), teda svojho druhu jediného. Nie je to však sláva, akú má Otec - Najvyšší Boh, ktorý je nesplodený a bez počiatku. Veď Najvyšší Boh povedal, že ju nikomu nedá: "Ja som Jahveh, to je moje meno a nedám inému svojej slávy..."(Iz. 42:8; 48:11). To znamená, že v tomto ohľade sa mu nikto nebude môcť rovnať. Boh Otec ďalej hovorí: Komuže ma pripodobníte a urobíte roveň, alebo porovnáte, aby sme si boli podobní"(Iz. 46:5). V súlade s tým sa modlil aj jeho Syn, aby ho Otec oslávil slávou, akú mal on ako Syn u neho v nebi a nie takou, akú má sám Boh (Ján 17:5).
Slovo nemohlo byť tým istým Bohom, lebo Slovo - Ježiš Kristus "z Boha vyšiel a prišiel" (Ján 8:42). V gréčtine je tam predložka "ek" čo znamená, že vyšiel akoby z jeho vnútra. Tiež 1. Korintským 8:6 o tom hovorí: "my máme jediného Boha Otca z ktorého je všetko." Slovo je teda zrodené z Boha. Ale prečo je nazvané bohom? Pretože ho Boh nadobudol (Prísl. 8:22) a "ustanovil ...od veku, od počiatku, prv ako bola zem (Prísl. 8:23 pr. J.R.), ako toho, ktorý sa mal s Bohom podieľať na stvorení Najvyššieho Boha (Luk. 1:32). Je bohom v zmysle veľkej autority, ktorú mu jeho Boh a Otec dáva. Nie je však Bohom v absolútnom zmysle, pretože má svojho Boha (Ján 20:17; Zj. 3:12; Žalm 45:8, Žid. 1:9). Jeho sláva je "ako jednorodeného od Otca..."(Ján 1:14), teda svojho druhu jediného. Nie je to však sláva, akú má Otec - Najvyšší Boh, ktorý je nesplodený a bez počiatku. Veď Najvyšší Boh povedal, že ju nikomu nedá: "Ja som Jahveh, to je moje meno a nedám inému svojej slávy..."(Iz. 42:8; 48:11). To znamená, že v tomto ohľade sa mu nikto nebude môcť rovnať. Boh Otec ďalej hovorí: Komuže ma pripodobníte a urobíte roveň, alebo porovnáte, aby sme si boli podobní"(Iz. 46:5). V súlade s tým sa modlil aj jeho Syn, aby ho Otec oslávil slávou, akú mal on ako Syn u neho v nebi a nie takou, akú má sám Boh (Ján 17:5).
Slovo nemohlo byť tým istým Bohom, lebo Slovo - Ježiš Kristus "z Boha vyšiel a prišiel" (Ján 8:42). V gréčtine je tam predložka "ek" čo znamená, že vyšiel akoby z jeho vnútra. Tiež 1. Korintským 8:6 o tom hovorí: "my máme jediného Boha Otca z ktorého je všetko." Slovo je teda zrodené z Boha. Ale prečo je nazvané bohom?

K přečtení doporučujeme ještě kontextovou studii „Bůh“ a knihu "Doktrína o trojici" od Anthony F.Buzzarda a Ch.F.Huntinga, kde se autoři také zabývají tím, aby poukázali na chybné pojetí trojice jako takové.


Exodus 24:10: Uviděli Boha Izraele. Pod jeho nohama bylo cosi jako průzračný safír, jako čisté nebe. Kdo je(byl) Bůh Izraele DJK ?
Vrtá mi hlavou od kdy je Kristus Kristem, už když doprovázel Izraelity na poušti?
Kdo je Bůh starého zákona? Píšete, že o „nejvyšším“ se písmo téměř nezmiňuje a známe pouze jeho vlastnosti moc, spravedlnost, moudrost a lásku a že obývá jakýsi nám neznámý desetimultidimenzionální vesmír. Není „celé“ písmo jen o Bohu Kristu?

Dle našeho současného chápání je situace následující.:
1. Boha (nejvyššího) nikdo nikdy neviděl Jan 1:18, 1. Jana 4:12 (viz. studie „Bůh“)
2. To, co lidé viděli a bylo zapsáno byl někdo z duchovních bytostí (serafové, cherubové, andělé – viz. studie „Duchovní bytosti“ a např. Gn. 18 a 19 kap.)
3. DJK byl jedním z cherubů, který měl na starosti lidstvo a tak lze předpokládat, že zejména po vznesení sporné otázky a nastartování „chybné“ cesty pro lidstvo, byl vůdčí osobností, která se snažila napravovat vývoj lidstva (tj. včetně Izraelitů). (viz. studie „Sporná otázka“)
4. DJK se Kristem (Mesiášem) stal až svojí misí na zemi.
5. Ex. 24:20 Izraelité zřejmě viděli jednoho ze Serafů.
6. Celé Písmo je o „Projektu lidstvo“ včetně rolí všech duchovních bytostí (pro nás bohů) a Kristus zde má nezastupitelnou úlohu.

O Ježíši Kristu je psáno, (Kol 1.16) že "skrze" něj a "pro " něj je stvořeno vše. Takže byl dříve než serafové.
Byl v době stvoření serafů také pak jedním z nich a kraloval jim ? A teprve po stvoření cherubů se stal cherubem ?
Jak se mění satan, když byl Cherub a byl vyobcován mezi anděly, má stále "tělo" cheruba?
Až bude svržen na zem jaké bude mít tělo ? Bude to člověk jako my jen se znalostmi cheruba?
Izajáš 45:5 Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není.
Izajáš 46:9 Pamatujte na to, co bylo na počátku od věků! Já jsem Bůh a jiného už není, jsem Bůh a nic není jako já.
O kom je zde řeč ? O Duchovním Ježíši Kristu, nebo o nejvyšším ?

k Vašim dotazům.:
Kol. 1:15,16 K dané problematice se vyjadřujeme v „Populi“ část 10 – „Syn člověka“ Např. v poznámce k „ Proměnění “: Pro úplnost - duchovní bytost později známá jako Ježíš Kristus je v období existence naší civilizace cherubem. Jeho popis ve Zjevení 1. kap. odpovídá popisu cheruba. Označuje se také symbolem jitřní hvězdy. (Zj. 22:16) Tak jako sestoupil z úrovně 2. nebes na zem, v době před stvořením naší Země sestoupil i do těchto 2. nebes z vyšší úrovně. O tomto faktu se zmiňuje v poslední společné modlitbě. (Jan 17:5) Všimněte si, že neprosí o navrácení do slávy, kterou měl před svým lidským narozením. Prosí o návrat do své slávy v úrovni svého Otce, kterou měl dříve, než byl svět. Tento sestup poskytuje vysvětlení, proč byl Kristus označen za prvorozeného všeho stvoření, všech tří nebeských úrovní. (Zj. 3:14) Podle Pavla Kristus prošel nebesy (Žd. 4:14 KB, PNS, EP poznámka pod čarou).
Dále též v rubrice „Otázky a odpovědi“ téma: Kristus, otázka v pořadí č.5
Z Biblického kontextu je zřejmé,že přijmout nižší formu existence je možné, včetně satana a předlidského Ježíše. Satan přijal na určitý čas i vyšší formu existence serafa (nebo-li létajícího ohnivého hada Iz. 14:29).
Nevíme, jestli totéž platí i pro Ježíše a nevíme v tuto chvíli ani jestli je tzv. postavení prvorozeného vázáno na nějakou zvláštní formu existence. Lidé například budou soudit i anděly [1.K. 6:3;]. Je pravděpodobné, že lidé, kterým Bůh předá určitou moc, mohou konat mimořádné skutky, které běžný člověk nedokáže. Proto se domníváme, že i člověk byl stvořen tak, aby mohl v budoucnu, až bude mít vyřešené své potíže, komunikovat a spolupracovat se vším stvořením na všech úrovních.
Pokud jde o Satana mezi anděly, píše se ve Zjevení o mocném andělu, který je nejspíš satan [Zj. 5:2;].
Pokud jde o jeho existenci až bude svržen na zem, lze předpokládat, že bude mít lidskou podobu a fyzicky zemře (Iz. 14:11-15; Zj. 20:5).
Prohlášení zapsaná u Izajáše v 45:5 a 46:9 kap. se zřejmě vztahují na Nejvyššího Boha, protože jenom Nejvyšší může toto o sobě prohlašovat a Ježíš Kristus vždy poukazoval, že je Nejvyššímu podřízen.

Dostala jsem se na vaši stránku a chvíli jsem si četla, ale nikde jsem nenašla boží jméno napsané česky. Kupodivu ho máte napsané hebrejsky v pravém horním rohu. Proč ho nepoužíváte na svých stránkách? Každý má přece nějaké jméno, vy také a Bůh nebo Pán je jenom titul. Boží jméno je přece Jehova.

To, že jste nenašla Boží jméno v našich materiálech je opravdu asi tím, že "jste si chvíli četla". Ono jméno se tam vyskytuje a to v různých tvarech. Jak jistě víte Boží jméno resp. tetragramaton se vyskytuje pouze v tzv. Starém zákoně a latinkou ho zapisujeme jako JHVH. V tzv. Novém zákoně se toto jméno v originálu vůbec nevyskytuje a je nahrazováno zejména slovy Bůh, či Pán. Jednotliví překladatelé pak, dle svého chápání (výkladu) konkrétních Biblických pasáží, tato slova nahrazují. V českých překladech je to především slovem Hospodin. V překladu PNS od Svědků Jehovových se místo toho používá jméno Jehova. Někteří Bibličtí překladatelé však používají variantu Jahve (např. Heglův) či Jahveh. Je to způsobeno tím, že se do dnešní doby nedochovala výslovnost původního hebrejského tetragramatonu, který máme uveden na našich stránkách. V našich materiálech, při citacích z Písma, se držíme přesně konkrétního překladu a v našich textech, vzhledem k výše uvedenému, nejvíce používáme JHVH. Jsou však uváděny i ostatní tvary tj.: Jehova / Jahve.

Nemohlo se jméno JHVH vyskytnout až po pádu prvotního hříchu, když v Gn 1.kap. není jméno uvedeno? Toto jméno vzniklo na popud pro posvěcení jména plněním úkolů, tj. mimo jiné záchrany jména a odstranění hříchů? Děkuji.

Až do 2. kapitoly a 4. verše 1. Mojžíšovy není použito Boží jméno. Teologové často rozdělují první kapitoly Bible na Elohistickou část a Jahvistickou a této skutečnosti používají mj. i k tomu, aby dokázali, že tuto část psal jiný pisatel než část následující. To je sice velmi pravděpodobné, ale i tak to nestačí k vysvětlení proč první autor nedostal tuto informaci. Skutečnost vypadá tak, že dokud nedošlo ke sporu v nebesích, nebylo nijak užitečné pojmenovat duchovní bytosti. Do té doby postupovali všichni nebeští tvorové vzhledem k lidem jednotně a v lidech nemělo smysl vzbuzovat různými jmény dojem nejednotnosti. Když však došlo k rozkolu, bylo kvůli rozlišení nutné zavést různá označení. Část nebeské organizace, která zůstala věrná původní koncepci si dala jméno, aby se odlišila od zbývající části. Tato zbývající část, která se dala anarchistickým směrem, si jméno nedala, aby tak demonstrovala domnělou svobodu jednotlivce - nepříslušnost k žádné organizaci (viz např. naše studie „Bůh“, „Vývoj satana“). To, že začátek výskytu jména JHVH není v Bibli náhodný potvrzuje i 2. Timoteovi 3:16

Pánu Bohu nepřisuzujete vlastnosti jako všemohoucí a vševědoucí... a dokonce by jste ho chtěli obvinit z odpovědnosti za všechno zlo na světě.

Na začátku si řekněme několik zásadních věcí, které bývají podstatou nedorozumění:

Bůh nemůže být a není všemohoucí a vševědoucí
To je jen "krásná" pohádková představa, kterou lidé milují, ale je absurdní. Ani ta nejmocnější bytost nemůže dělat nesmysly. Nemůže si dělat (ba ani si jen přát) věci, které se navzájem negují, vyvracejí. Na příklad nemůže chtít vytvořit bytosti se svobodnou vůlí a pak jim nařizovat, co mají dělat. To je buď - anebo. Obojí prostě není možné.
Jiný příklad: Nemůže stanovit pevné a neměnné přírodní zákony a požadovat po všech, aby je dodržovali, a sám je přitom porušovat, a přitom chtít, aby ho všichni ctili za skutečnou a nepředstíranou spravedlnost.
A jím ustanovené přírodní zákony nedovolují dělat ,,kouzla". Takže je nedělá a nemůže dělat, nemá-li zničit co vytvořil.
Aby bylo jasno: Může toho velmi mnoho. Mnohem víc než si lidé dovedou představit, ale přece jen v rámci svých vlastních ustanovených pravidel.

Bůh nemůže vždy zabránit zlému
Stručně řečeno: Jakmile cokoli vytvořil neboli uvedl v existenci, musel pro to stanovit zákony a pravidla existence. A jelikož vytvoření dobrých věcí nazýváme dobrem, automaticky s tím vznikla možnost to dobré poškodit či zničit, což zase nazýváme zlem. (Příklad: Vezmete-li největšího zločince a postavíte ho samotného na zcela pusté místo, tam jen velmi těžko vykoná nějaké zlo; nemá tam totiž co zničit.) Bytosti se svobodnou vůlí nemohou nemít možnost vykonat něco zlého - tedy něco poškodit či zničit. Lze je následně soudit a potrestat, ale ne je obvinit předem. Jestli totiž máme odmítnout zlo, musíme ho poznat, abychom věděli, co odmítáme. Jinak to není svobodná volba.

Významná vlastnost tohoto vesmíru: konstrukce je vždycky mnohem pracnější a rovněž vždyc­ky trvá mnohem déle než destrukce.
Na příklad město Praha bylo stavěno po mnoho set let, ale zničeno by mohlo být jediným nukleárním výbuchem za několik sekund.
Stvořené věci mají i svůj rozměr ustanovený v čase a nelze ho měnit; nápravu věcí proto nelze udělat rychleji. Lidé jsou často netrpěliví a neradi pracně napravují škody, které zavinil někdo jiný.

Chceme vysvětlit a také dokázat, že nikdo - a tedy ani Bůh - nemůže dělat věci, které existují jen v lidských představách, ale přitom nejsou reálné. Na příklad Bůh nemůže něco chtít a zároveň nechtít, nemůže existovat a zároveň neexistovat atd. My, lidé, si můžeme vymýšlet různé představy (a také to ve svých pohádkách často děláme a říkáme i svým dětem), ale nesmíme je připisovat Jemu (a ani nikomu jinému). Bůh nemohl chtít své pravdy satanovi dokázat a zároveň mu je bez důkazu vnutit. To jsou věci, které si navzájem odporují ze samého principu. Musel proto zařídit tzv. výkupní oběť - musel totiž dodržet svá vlastní pravidla; chce přece, abychom věděli, že je pravdivý a svou pravdu umí dokázat, a nikoli svou vůli prosazovat pouze silou. Jen proto musel nechat svého Syna trpět, protože Ježíš musel dokázat, že lidé byli stvořeni dobře a nikoli špatně, jak tvrdil satan. Ježíš musel dokázat, že člověk může a dokáže podstoupit i to nejhorší zacházení, je-li si jist správností svého počínání a přitom pevně setrvat na přijatých Božích zásadách. O tomto problému píše kniha Job, v níž se lze dočíst, jak se satan snažil dokázat, že i Job byl dobrý jen proto, že ho Bůh ,,zahrnul svoji přízní" - Job 1:10,11. Právě "všemohoucnost" a "vševědoucnost" Boha by jej činila odpovědným za všechno zlo na světě a nikoli naopak.

Kde jsme se tu vzali?

Jednou z hlavních poznaných vlastností Boha, který je zván Nejvyšším, je tvůrčí snaha. Netvoří však "pouhým slovem", jak tvrdí církve. Má množství spolupracovníků a zpracoval pro ně koncepci tohoto vesmíru. Jeho spolupracovníci (říká se jim andělé) udělali další podrobnější projekty a podle nich vytvořili tento vesmír a v něm naši sluneční soustavu včetně planety Země. Potom rostliny, zvěř a nakonec člověka. Smyslem vytvoření lidstva (které skutečně vznikalo postupně - evolučně, leč evoluce byla řízená a nikoli náhodná) bylo pokračovat v koncepci tvorby bytostí se svobodnou vůlí.

Jaká je budoucnost lidstva?                                                                                                                              

  Velmi stručně řečeno: Božím záměrem je postupně vychovat ze všech stvořených myslících bytostí (tedy včetně lidí) své spolupracovníky, a na (pro nás dohlédnutelný) konec partnery. Lidstvo zatím nazývá svými dětmi, a to vzhledem k naši nedospělosti (z jeho pohledu). Naším současným úkolem od něj je ovládnout tuto planetu a zvěř na ní. Planeta Země je dána do naší správy.
Dalším úkolem bude ovládnout sluneční soustavu a posléze celý nám známý vesmír. Za tím účelem se musíme naučit spravovat sami sebe a napravit své vzájemné mezilidské vztahy. A samozřejmě udělat velmi značný pokrok ve všech vědních oborech.

Je tedy Bůh a proč kouká na hnusné chování lidí (války, hlad)?                                                                           

Tato otázka je složitá a proto odpověď velmi zestručníme. Podrobnosti můžete najít v námi publikovaných materiálech na našich www stránkách. Bytosti se svobodnou vůlí dostaly ,,do vínku" rovněž zvědavost, která je nutká ke hledání nových jevů, metod a cest. Těch potom využívají ve svém tvůrčím procesu a plnění stanovených úkolů. Zvědavé osobnosti však nemohly dříve či později neobjevit lež jako metodu ovládání jiných. Mohlo se to stát kdykoli, ale na neštěstí se to stalo právě před stvořením lidstva. Bytost, která se stala oním nešťastným "vynálezcem", nazýváme nyní ďáblem (pomlouvačem). Tato bytost velmi promyšleným způsobem svedla první lidi k nedůvěře v pravdivost a poctivost svého Stvořitele. Následkem bylo odmítnutí respektování jeho rad a doporučení, napodobování ďábla a nastolení klamu a násilí jako metody správy lidí. Odtud vedla přímá cesta ke zneužívání moci a k rozdělení lidí na mocné - bohaté a slabé - chudé. Mocní odedávna své moci zneužívají k ovládání nebo dokonce znásilňování slabých. Jejich nenasytnost je příčinou válek i hladu. Bůh by mohl těm slabým pomoci a v minulosti to také mnohokrát udělal. Problém je v tom, že většina chudých - když se dostala k penězům - jimi byla brzy zkorumpována a stala se podobnou těm dřívějším mocným. Dokonce lze říci, že dodnes většina chudých sice hovoří o spravedlnosti, ale ve skutečnosti těm mocným a bohatým jen závidí. Komunisté na příklad věřili, že chudí - tzv. proletariát - zůstanou poctiví, i když se dostanou k moci. Skutečnost ale velmi krutě zklamala. Bohužel to trvá dodnes. Existuje přísloví, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Češi na příklad chtěli demokracii, ale v zápětí se začali řídit názorem, že politika je špína. Následkem toho do politických stran vstupují a angažují se v nich většinou jen ti, kteří na politice chtějí jen "vydělat". I když bude předseda vlády sebepoctivější, musí svou vládu sestavit jen z právě takových lidí. Jinou možnost nemá. Říká se, že ryba smrdí od hlavy, ale v demokracii je skutečně hlavou lid. Špatnou hlavou. Nestará se o politiku - vždyť je to "špína" - a tím předem vybírá za své představitele lidi špatné, nepoctivé, korumpovatelné. A pak si stěžuje. Jenže jen a jen na sebe. I tady totiž platí, že konstrukce dobré vlády je mnohem těžší než její destrukce. Lidstvo se však přece jen vyvíjí k lepšímu - je to jasně vliv boží výchovy. Příklad: V křesťanských zemích není trpěna krutost tolik jako v nekřesťanských. Pokrok je vidět třeba z toho, že v dobách Ježíše Krista se lidé chodili bavit do arén, kde se vraždilo. Dnes si takové choutky mohou ukájet zvrhlíci jen v tajnosti. Konstatujeme, že nás - lidstvo - zlo stále ještě vychovává. Na příklad: Kolik zdravých lidí si svého zdraví opravdu váží dokud o ně nepřijde? Nebo: Kolik lidí se opravdu snaží o spravedlnost pro druhé, dokud se sami nestanou obětí svévole? Můžeme si být jisti tím, že jakmile většina lidstva dokáže, že ke své výchově už zlo nepotřebuje, v ten den ho Bůh zastaví.

Říkáte např. Bůh netvořil Slovem.

Naše argumentace mířila směrem k vysvětlení, která obsahuje komentovaný ekumenický překlad Bible, kde je na příklad v komentáři  k veršům Gn 1:3-5 řečeno, že "Bůh řekl. Pouhým slovem povolává v život." Toto vysvětlení interpretuje "slovo" nesymbolicky, v základním významu. Říkáme, že Bůh není kouzelník disponující nějakou čarovnou hůlkou či něčím podobným.

Vy užíváte vysvětlení symbolické:
Bible to ale vysvětluje zcela jednoduše.
Život osoby, která začala být známa jako Ježíš Kristus, nezačal zde na zemi. Samotný Ježíš mluvil o své předlidské existenci v nebi. (Jan 3:13; 6:38, 62; 8:23, 42, 58) V Janovi 1:1, 2 je uvedeno jméno, které ten, kdo se stal Ježíšem, měl v nebi. Píše se tam: "Na počátku bylo Slovo [řec. Lo´gos] a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem [,bylo božské', AT; Mo; nebo ,božského druhu', Böhmer; Stage (oba překlady jsou v němčině)]. Ten byl na počátku u Boha." Bůh je věčný a nemá žádný počátek (Ž 90:2; Zj 15:3), a proto vyjádřením, že Slovo bylo s Bohem od "počátku", musí být myšlen počátek Božích stvořitelských děl. To potvrzují i jiné texty, kde je Ježíš označen jako ,prvorozený všeho stvoření' a "počátek Božího stvoření". (Ko 1:15; Zj 1:1; 3:14) Písmo tedy označuje Slovo (Ježíše v době jeho přelidské existence) jako první Boží stvořitelské dílo, jako Božího prvorozeného Syna.

To jednak není v zásadním rozporu s naším vyjádřením, že Bůh má množství spolupracovníků. My jsme jen popírali výše uvedené představy.

Se slovy Bible je však nutné zacházet opatrněji.

Jednoduché a pro laiky určené církevní výklady, z nichž jeden jste použil, však neodpovídají na vážné problémy dnešní doby. Je to zřejmé, když se podíváte na své původní otázky. Ptal jste se na příklad, proč se Bůh nečinně dívá na zlo v tomto světě, a sám jistě víte, že církve na to nedokáží odpovědět. A pokud ano, jsou jejich odpovědi opět zjevně příliš jednoduché a neuspokojivé.

Příčina? 

Je jich řada. Stará hebrejština na příklad neznala slova "věčný", "věčnost" a podobně, a užívala jen výrazy, které se týkaly pouze více než jedné generace. Navíc náš užívaný fyzikální čas vznikl spolu s naším vesmírem a proto v něm slovo "věčný" nemá smysl. Nejvyšší Bůh zjevně existuje mimo tento vesmír a proto s uvedenými slovy musíme velmi šetřit a raději je jako součást biblických argumentací neužívat. Dochází tak k velmi nespolehlivým logickým konstrukcím, které později vedou k nepochopitelným sporům a protikladům. Ty se potom stávají v učeních řady církví "tajemstvími".

Podobně bible vysvětluje všemocný a další ....

Ani zde církevní výklady neuspokojují. Vývoj jejich poznání se již dávno zastavil a dnešnímu člověku proto nemají co říci. Následkem je velký úpadek morálky, protože lidé se cítí před zvůlí mocných jedinců bezmocní - a to nejen křesťané. Důkazem je neustálý odklon křesťanů od víry v Boha nebo alespoň od úředních církevních nauk. Velký odchod od církví byl na příklad po první světové válce, v níž bojovali křesťané často i týchž církví proti sobě, a obě válečné strany se zaklínaly podporou Boha a Ježíše Krista. Kněží křesťanských nejenže neuměli biblicky vysvětlit proč se jimi vychovaní křesťané dostali mezi sebou do války, ale dokonce nezřídka žehnali zbraním.

Proto nechápu z čeho vycházíte. Nebyli zde uvedeny žádné odkazy na písmo.

Jednoduché církevní výklady nestačí a jednoduché odkazy na Písmo rovněž ne. Při zkoumání Písem je nutné nejen jít jen pod povrch věcí, ale využít celou sílu rozumu (na příklad Ř.12:1 - nejlépe PNS nebo KB).

Kniha "Popularizace výsledků vědeckého studia Bible" obsahuje jen málo analýz, kterými jsme dospěli k uvedeným závěrům. Pokud si přejete studovat tyto věci skutečně do hloubky, věnujte prosím pozornost kontextovým studiím, rovněž publikovaným na našich stránkách.

Souhlasím s vámi v tom, že církev skutečně nedává uspokojivé odpovědí na mnoho zásadních otázek.
Věčnost je v otázce o smyslu života dost důležitá. Věčnost v Hebrejských písmech je na mnoha místech použita nevhodně, některé překlady užívají "na neurčitý čas"
Ale považuji za podstatné věčnost v otázce jak dlouho existuje Bůh. A na jak dlouho plánuje existenci živých tvorů. Následující vysvětlení se mi zdá celkem uspokojivé.  POD čarou NEURČITÝ ČAS
Jaký je tedy váš názor na věčnost?

Pojem "věčnost" je abstraktum podobné pojmu "nekonečno". Taková abstrakta mají smysl jen pomocný - na příklad v geometrii, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Hlubší význam jim připisovat nemůžeme, protože reálně neexistují. Žádné naše poznatky nemůžeme extrapolovat příliš daleko.

Příklad: Jeden starověký filosof prohlašoval "logicky", že neexistuje žádný pohyb. Vyvozoval to z toho, že ,,příroda se bojí prázdnoty" a proto je všechno tak namačkáno k sobě, že se nic nemůže pohnout. A to všechno povstalo z poznatku, který byl nepřípustně filosoficky extrapolován - z poznatku o vakuu. Tehdy ještě nevěděli nic o atmosférickém tlaku vzduchu.

Obdobně jsou lidské úvahy o věčnosti úvahami bez dostatečných znalostí fyziky a nemohou být správné. Tak daleko nemůžeme naše současné poznání extrapolovat, a na místě je daleko spíše otázka, zda to vůbec bude někdy možné. Z toho, co víme my, odvozujeme, že rozhodně ještě velmi, velmi dlouho nikoli.

Stvořitel jistě nenechal zapsat Bibli pro profesionály, kteří ji mají předávat laikům. To dělají mnohá náboženství. Kazatel něco říká, co v bibli vůbec není, nebo to vytrhne z kontextu. A pak se stává to, co jste uvedl. Důkazem je neustálý odklon křesťanů od víry v Boha nebo alespoň od úředních církevních nauk.

Zde je rovněž třeba opatrnosti. Kněze, kteří byli ustaveni Mojžíšským Zákonem, můžeme přece za profesionály považovat, a Zákon i ostatní knihy hebrejské a aramejské knihy byly psány především pro ně. Tito lidé se však v době Ježíše Krista ukázali většinou jako zbabělci a Ježíše nepřijali. Apoštoly můžeme proto považovat za náhradníky (srov. Mt.11:25; L.10:21). Ježíš si ale nakonec vybral jako náhradníka za Jidáše apoštola Pavla - mimořádně především teologicky vzdělaného muže (Ř.1:1; 11:13; 1.K.1:1; 4:9; 9:1; 2.K.1:1; 12:12; Ga.1:1; Ef.1:1; Ko.1:1; 1.Tm.1:1; 2.Tm.1:1,11; Tt.1:1 aj.), kterého rovněž bylo možné považovat za profesionála.

Za profesionála většinou považujeme člověka, který svou profesi vykonává za mzdu. Ve skutečnosti je to člověk, který se nějaké činnosti (profesi) plně věnuje; považuje ji za své povolání.

Vy jste tedy zřejmě měl na mysli, že Bible nebyla psána pro profesionální církevní úředníky, tj. lidi, kteří se věnují plnění svých úředních povinností a nikoli studiu Bible - a v tom máte samozřejmě pravdu. Bohužel naprostá většina kněží všech církví patří právě do této kategorie. Zvládají svůj úřad a většinou nedisponují ani průměrnou znalostí Bible.

Z tohoto pohledu byla Bible psána pro lidi, kteří předchozí Písma znají (srov. Mt.22:29; Mk.12:24; také Jan 4:22; 8:19), tedy vlastně pro "profesionály". Ježíš svým apoštolům řekl:

Mt .
5:13

Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

Mk .
9:50

Sůl je dobrá; ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji."

L.14
:33,34

Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti?

Ježíš tím řekl, že se jeho učedníci mají věnovat jeho odkazu plně, a to tak, že mimo tuto svou "profesi" nebudou umět nic jiného; nebudou se k ničemu jinému hodit. Mají tedy být právě oněmi profesionály.

Jinými slovy řečeno: Bible je napsána pro ty, kteří se jejímu studiu plně věnují. A tito lidé mají vykonávat své "kněžské" povolání: Vysvětlovat to těm, kteří na její studium čas nemají. Jsou to učitelé, kteří jsou však za své učení plně odpovědni právě Bohu a Ježíši Kristu. Srovnejte slova

1.K.
12:28,29

A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení. Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy?

Ef .
4:11

A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele,

1.Tm.
1:7

Chtějí být učiteli zákona a nechápou ani svá vlastní slova ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví.

2.Tm.
1:11

K jeho zvěstování jsem já byl ustanoven hlasatelem, apoštolem a učitelem.

Žd .5:12

Za  takovou  dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm.

ve kterých apoštol Pavel hovoří o učitelích.

Když Ježíš Kristus řekl svým učedníkům

Mt . 23:10

Ani si nedávejte říkat ,Učiteli`: váš učitel je jeden, Kristus.

řekl jim to proto, že jejich znalosti byly velmi nízké. Až budou úplně vyučeni, budou se mu podobat:

L. 6:40

Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.

Ke komu se vlastně Ježíš modlil a komu říkal otče?
Říkáte: "Nejvyšší Bůh opět je členem nějakého velmi komplikovaného společenství někde ve zcela jiném prostoru souměřitelném nanejvýš jen s hypotetickým přinejmenším desetidimensionálním nadvesmírem, jehož je náš čtyřrozměrný vesmír jen nepatrnou částí. Existence i cíle tohoto Nejvyššího Boha jsou natolik "nad lidským myšlením", že si je vůbec neumíme představit, a ostatně je ani k žádným úvahám nepotřebujeme."
Jan 17:3 To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.
Ř 1:20 Jeho neviditelné [vlastnosti] jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže jsou neomluvitelní,
Jan 5:19 Ježíš proto přikročil k tomu, aby jim v odpověď řekl: "Vpravdě, vpravdě vám říkám: Syn nemůže dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy, ale jenom to, co vidí dělat Otce

Texty, které jste citoval, na Vaši otázku odpovídají. Poznání o Bohu se týkají poznání jeho základních a nám lidem pochopitelných vlastností: Moci, spravedlnosti, moudrosti a lásky. O nich se dočtete v naši studii s názvem "Základní Boží vlastnosti", která je uveřejněna na našich stránkách.

Ježíš Kristus nazýval svým Otcem Nejvyššího Boha (srov. Mk.5:7; L.1:32,76; 6:35; 8:28 aj.).

Křesťané potřebují mít pocit, že se modlí k jediné osobě - Otci - který jim nahrazuje skutečného avšak velmi mocného otce; otce, který za ně může vyřešit všechno, který může zaplatit všechny jejich "dluhy", který může za ně napravit všechny jejich chyby atd. Představa, že nad nimi je obrovské a strukturované společenství duchovních bytostí, které se nějak podílí na vyslýchání jejich modliteb i na odpovědi na ně, je často pro ně těžko přijatelná. Je však velmi prospěšná. Křesťan, který se modlí k jediné osobě, se mimoděk dostává do jakési vnitřní představy, že jeho osobní vztah k tomuto Otci je nade všechny ostatní. Je v něm skrytě obsažena žárlivost na ostatní "sourozence", podobně jako je tomu mezi dětmi ve vztahu k jejich rodičům. Katolická církev (a nejen ona) to už dávno ví a (mimo jiné) proto zavedla modlitby k dalším osobám - Matce, Trojici, některým andělům a tzv. svatým.

Je užitečné vědět, že našimi modlitbami se zabývá celé společenství; že řešení jakýchkoli problémů je vždycky věcí mnoha osob nebo dokonce celé společnosti. Křesťanovi to pomáhá uvědomit si, že by i "pozemské" problémy neměl řešit sám a že by měl usilovat o společenský život zejména v pracovních ale i mimopracovních činnostech, včetně oddechu. Že by se měl vyhýbat individualismu nebo pěstování pouze malých komunit (jen s úzkým okruhem přátel nebo dokonce jen příbuzných). Proto jsou kolektivní sporty pro duševní zdraví člověka mnohem prospěšnější než sporty individuální.

Individualismus ve skrytosti velmi podporují východní náboženství, i když to navenek popírají. Z toho důvodu se tolik nadměrně bohatých lidí (kteří nemohou nikomu věřit a nemohou mít a také nemají žádné skutečné přátele) obrací k nim (jóga atd.).

Proto Ježíš mohl říci:
Jan 14:9 Ježíš mu řekl: "Byl jsem s vámi tak dlouho, a přesto jsi mě, Filipe, nepoznal? Kdo viděl mne, viděl [také] Otce.
Otce tedy poznat můžeme.

I tento text je v souladu s výše uvedeným - Ježíš svým učedníkům předváděl vlastnosti, které se od Otce naučil, a svým učedníkům doporučoval totéž. Stejně tak to potom dalším křesťanům říkali i apoštolové (srov. 1.K.11:1; Ef.5:1; 1.Te.1:6 aj.) .

Říkáte: "Tato poměrně komplikovaná hypotéza překlenuje rozpory, které vytváří na příklad klasická víra v to, že stvoření člověka prováděl pouze Otec (Nejvyšší Bůh) a Syn, protože potom by oba museli svého stvoření litovat (Gn.6:6,7), což je ale v zásadním rozporu na příklad s textem v 1.S.15:29. Rozporů je více, ale to už by bylo úplně jiné vysvětlování."
Tento spor chápu tak, že stvořitel nelituje toho že něco udělal špatně nebo nevhodně. Ale má city a proto nemůže mít radost když jeho tvorové jednají špatně.
U toho sporu JHVH necítí lítost, protože vykonává spravedlivý trest. Lidé můžou i při trestání cítit lítost. Ale v Gn kap.6 JHVH mrzí zlé jednání lidí. JHVH by musel být bezcitný, aby to na něj nepůsobilo. Člověk je k obrazu Božímu a to i v citech ty jsou běžným jevem všech tvorů. (1.S.15:29)

Citujme si onen verš z Gn.6:7 pro jistotu ze čtyř překladů:

Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."

EP

Tak Jehova řekl: "Setřu z povrchu zemské půdy lidi, které jsem stvořil, od člověka až po domácí zvíře, pohybujícího se živočicha a nebeského létajícího tvora, protože opravdu lituji, že jsem je udělal."

PNS

Tedy řekl Hospodin: Vyhladím s země člověka, kteréhož jsem stvořil, od  člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.

KP

I pravil Hospodin: vyhladím člověka, kterého jsem stvořil, s povrchu země: jak člověka, tak dobytek, a plaz a ptactvo nebeské, neboť lituji, že jsem je učinil.

ŽP

Všimněte si, že JHVH lituje nikoli toho, co udělali lidé, ale svého vlastního činu. Překladatelé a komentátoři si nevěděli rady s tímto božím prohlášením a tak se ho snažili všemožně zjemnit.

Skutečnost je tato: Jméno JHVH je jméno lidské a andělé, kteří jsou faktickými stvořiteli člověka a života na Zemi vůbec (a velmi se podobají lidem a skutečně vytvořili lidi podle své podoby) si je dali kvůli lidem. Tito andělé vytvořili člověka z vlastního rozhodnutí (to je důvod, proč satan proti stvoření člověka tak brojil) a oni svého činu litovali. Představa, že Bůh nemůže udělat chybu (na kterou se odvolává Vámi níže citovaný text), je příliš zjednodušená a činí problematickými všechny bližší úvahy (jako na příklad jak tedy mohl vzniknout satan?). 

Představa souvisí s starými pohádkovými a ve skutečnosti absurdními vizemi o Boží všemohoucnosti, vševědoucnosti, dokonalosti atd., které mimo jiné činí Boha odpovědným za všechno zlo, a nejen na zemi. Tyto a další zjevné rozpory jsou proto ,,řešeny" všelijakými dogmaty a nedokázanými tvrzeními.

Podrobnosti se dočtete ve studiích s názvem ,,Bůh" a ,,Duchovní bytosti".

Ještě se vrátím k Gn 6:7
Když dá rodič dítěti dárek a dítě ho zničí, tak rodič může říci, že je mu líto, že ho vůbec kupoval. On rodič nečiní pokání, ani se nechce napravit. Lítost způsobilo dítě svojí nevděčností, nebo neopatrností.
To, že stvořitel neudělal chybu, ukazuje i 11 verš "A země se stala zkaženou v očích [pravého] Boha a země byla naplněna násilím. Tak Bůh viděl zemi, a pohleďme, byla zkažená, protože všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi."
Lidé si nevážili darů, které dostali včetně života.

Uvedl jste vhodný příklad rodičů a proto ho využijme:

Ačkoli rodič není stvořitelem dítěte, má nejen za jeho život ale i jeho vlastnosti nemalou odpovědnost:

1) Jeho děti dostaly nikoli vlastní vinou nejen pozitivní geny svých rodičů ale také ty negativní.
(Kdo z mladých lidí zkoumal a i dnes dobrovolně zkoumá, zda on a jeho partner nemají mezi svými předky společné choroby? - Vždyť pak je téměř jisté, že některé z jejich dětí bude některou z oněch chorob mít také a velmi pravděpodobně ještě s horším průběhem.)

2)       Každý z rodičů sám vyhledal a vybral svým dětem druhého rodiče. Nese tedy odpovědnost za tuto volbu.
(Kolik mladých lidí se při volbě svého partnera řídí alespoň takovými základními zkušenostmi jako třeba
- "vrána k vráně sedá" - a sleduje, jaké přátele má ten, koho miluje; bude se jim totiž podobat - a chce opravdu takového člověka? Nedělal si iluze?
- "jablko nepadne daleko od stromu" - a pozorně zkoumá jeho rodiče případně i příbuzné; vždyť bude také mít jejich geny.
- "děti napodobují v manželství vzor svých rodičů" - kolik zamilovaných uvažuje, zda se mu bude zamlouvat snaha jeho partnera napodobit své rodiče?
- atd. atd. )

3)       Rodiče mají (nebo by alespoň měli mít) rozhodující vliv na prostředí a způsob výchovy, kterým jsou jejich děti  vystaveny zejména v prvním období svého vývoje.

To všechno nelze popřít a nikdo soudný to nepopře. A pro Adama s Evou neplatilo, že jejich geny vytvořil Bůh (vlastně andělé) a že andělé byli také odpovědni za jejich výchovu? Tedy nejen za jejich fyzický život ale i za jejich vlastnosti? Nelze se přece domnívat, že "dokonalí" lidé s perfektní výchovou by tak snadno selhali. Kde se tedy vzala jejich nedůvěra k Bohu a jeho příkazům? Jak to, že důvěřovali pomlouvači a ne svému Stvořiteli, a to dokonce tak, že byli ochotni k největšímu riziku - riziku ztráty života? Kde se v nich vzaly takové sklony?

Takové otázky lze snad zakázat křesťanu-začátečníkovi ale přemýšlivému pokročilejšímu křesťanu již nikoli.

Ono zlo, kvůli kterému byla zkažena celá země, povstalo již tehdy. A kde se vzalo?

Pokračujme však dále.

A tak Mojžíš popsal lítost, kterou cítil Stvořitel. Vyjádřil to slovy, kterým mohou rozumět lidé. A stvořitel tato slova nechal zapsat, protože s tímto vyjádřením souhlasil. Tato lítost souvisí z Boží Láskou. Není možné mít lásku a nelitovat zla. Bible o lásce říká "Bůh je láska". To neznamená Bůh=láska = láska je Bůh. Z celé Bible chápeme, že právě láska je hlavní vlastnost Stvořitele. Přesto mnoho lidí má Boha v srdci, protože chápe že láska je to samé co Bůh. A nevěří, že existuje konkrétní osoba v nebi.

Připomeňme si, že Bůh litoval nikoli toho, že se něco zkazilo samo od sebe, nebo že to zkazil někdo jiný, ale že je stvořil.

Rozumějte  nám:

Nemáme nic proti jednoduchým výkladům, určeným duchovním dětem. Vy se ale opravdu snažíte zprávě Písma porozumět, a jste zjevně inteligentní muž a křesťan - nikoli začátečník. Chtěl byste být duchovním dítětem (srov. 1.K.14:20; Žd.5:12; 6:1; viz též naši úvodní studii s názvem ,,Blesk od východu k západu"), nebo chcete pokračovat v duchovním růstu? Pokud ano, čtěte prosím pozorně dál.

Je třeba využít svou schopnost uvažovat (srovnejte Ř.12:1 - nejlépe PNS, jinak KB).

První lidé neměli žádnou společenskou zkušenost, neměli svou historii, neznali ani dobré ani zlé - neměli možnost ani schopnost svobodné volby. Neměli ještě svobodnou vůli, protože ji mít nemohli. Všechny jejich počáteční volby byly dány "programy" = instinkty, které dostali od svého Stvořitele.

Svobodně volit může osobnost jen tehdy, ví-li, mezi čím volí; zná-li obě alternativy, jejich průběhy i následky. To první lidé neznali a nemohli tudíž nést odpovědnost. V nebesích se proto neřešila situace, zda jedení ze zakázaného stromu zavinili první lidé, ale zda jejich počáteční chybu způsobila špatná práce svévolných andělů (což zřejmě tvrdil satan), nebo zda to zapříčinil satan sám. To se stalo základním sporem, kvůli kterému prochází lidstvo ,,peklem na zemi". Více v naši studii "Sporná otázka".

Všimněte si prvního rozsudku: Tresty se týkají pouze toho, že neplnili příkazy. Adam nestřežil a neobdělával zahradu a proto byl potrestán za lenost. Eva odmítala otěhotnět a plnit tak příkaz k množení se a byla potrestána za toto. Proto také nebyli usmrceni v ten den, kdy ze stromu pojedli. Překladatelé se sice velmi snažili původní varování nějak upravit (jako třeba "v onen den propadnete smrti" a podobně), ale Adam i Eva (vlastně "muž" i ,,žena") to zcela nepochybně museli chápat tak, že se to týkalo jediného skutečného dne.

Duchovně mladým křesťanům takové úvahy říkat nelze; neunesli by to. Ale my už musíme pochopit, že takové množství zla, nespravedlnosti a bezohlednosti na Zemi, které lidstvo prožilo, nebylo způsobeno vůlí naivního Stvořitele, který si předem neuměl představit, co se stane.

Zlo, které má na Zemi takovou moc, nepovstalo nějakou jednoduchou pohádkovou zápletkou, jaká je běžně v církvích vykládána. Člověk, kterému stačí takové pohádky, nemůže porozumět cestě nápravy tohoto zlem pokřiveného světa; cestě, kterou nám Bůh předložil.

Cesta nápravy bude nesmírně obtížná a každý křesťan se bude pro ni muset plně nasadit. Všimněte si prosíme, jak bezradní byli na příklad křesťanští kněží v obou válkách. Ano, existují církve, které zakazují svým členům brát do rukou zbraň a dávají jim i jiné těžké úkoly, leč jejich vůdci si takové starosti nedělají. Nechceme na ně útočit - to není naším záměrem - ale mnohdy i dnes platí slova Ježíše Krista (Mt.23:4; L.11:46; srov. Sk.15:10 i Ga.6:2).

Bible není technická příručka, je spíše dopisem od otce a tak bychom neměli pisatele chytat za slovo jako u soudu. Protože stejnými slovy se dá vyjádřit mnoho různých myšlenek v závislosti na kontextu.

Pravdu nezjistíme přikrášlováním skutečnosti. Náš nebeský Otec tuto knihu nepsal - on by si totiž velice dal pozor na to, aby v ní nebyly chyby, a také by se postaral o to, aby každý národ dostal jeden jediný a správný překlad. Takové výklady jsou opět pohádkami pro duchovní děti. (Chcete-li vědět, jak Bible povstala, prostudujte si naši studii s názvem "Náboženství a věda".)

Poznámka: Pokud se obáváte, že byste pravdu neunesl, odložte taková studia na pozdější dobu, ale vraťte se k nim. Tento svět je vytvořen tak, že provést škodu je snadné, ale napravit ji je vždy velmi obtížné. Nemohou k tomu postačit v podstatě jednoduché (i když někdy neproveditelné) úkoly, které před křesťany staví církve.
Příklad: Ku pomoci těžce zraněnému člověku nestačí ani sebevětší láska; vždy je nutné mít potřebné znalosti a dovednosti, které se člověk musí pracně naučit. A nejen to, musí mít k tomu vrozené schopnosti a talent.
K nápravě věcí na Zemi bude nutné, aby každý křesťan mobilizoval všechny své individuální schopnosti a síly. Nebude to jednoduché a jen duchovní dítě smí doufat, že k tomu budou stačit pokorné modlitby (a ještě tak nějaké ty agitační práce) a že vše ostatní udělá Bůh za nás. To by byla inspirace pro lenochy.
A nejtěžší práce je učení - skutečné učení, ne jen deklarované ,,studium". Studium, a ne učení se nazpaměť jednoduchým naukám, přístupným duchovním "nemluvňatům".

Je zřejmé, že lítost v Gn nevyjadřuje lítost nad chybou, ale lítost, kterou cítí, každý milující tvor, když ty které milujeme se chovají nevděčně, nebo ubližují jiným.

Nikoli, není to zřejmé. Je to jen jednoduchoučké. Srovnejte si to prosíme se slovy Ježíše Krista:

Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?" Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte? (Jan 6:60,61)

Je skvělé, že jste si dal práci s vyhledáváním biblických textů, a proto je analyzujme: 

Kdežto v 1.S 15:29  a i v dalších verších vyjadřuje, že nebude cítit lítost, když jednáni dojde k určité hranici, kterou stvořitel považuje za konečnou. A vykoná rozsudek.

1.S 15:29 A kromě toho se Izraelova Znamenitost neprokáže [jako] falešná a On nebude pociťovat lítost, vždyť On není pozemský člověk, aby pociťoval lítost."

Všimněte si, že zde pisatel nepoužil slova Bůh, protože věděl, že odkazuje na někoho jiného, než o kom běžně Izraelité věděli.

(4. Mojžíšova 23:19) Bůh není člověk, aby povídal lži, ani lidský syn, aby pociťoval lítost. Řekl to snad sám, a neudělá to, a mluvil, a neprovede to?

Tento text je v rozporu mj. i se zásadním Božím slovem na příklad u Jeremjáše: 18:8,10; 26:3,13,19. Všimněte si proto, jak různí jiní překladatelé překládali Vámi zmíněný text:

Kralická Bible: Bůh silný není jako člověk, aby klamal, a jako syn člověka, aby se měnil...
Jeruzalémská Bible: Bůh není člověk, aby lhal, není syn Adamův, aby bral nazpět své slovo. ...
Pět knih Mojžíšových (Hirsch, Sicher): Bůh není mužem, by klamal, ani synem člověka, by si rozmyslil. ...
Biblí česká (Frencl): neníť Bůh jako člověk, aby klamal: ani jako syn člověka, aby se měnil. ...

Jestliže nebudeme chtít "chytat překladatele za slovo", musíme se podívat, zda nemohl udělat chybu. Nepochybně v dobré víře, že překlad bude čtenáři bližší a srozumitelnější.

Další texty:
Ezekiel 24:14) Já, Jehova, jsem mluvil. Přijde to a budu jednat. Nezanedbám [to] ani nebudu litovat, ani nepocítím lítost. Budou tě jistě soudit podle tvých cest a podle tvých jednání,' je výrok Svrchovaného Pána Jehovy."
Ezekiel 5:11) ,Proto jakože jsem živý,' je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ,jistě proto, že to byla moje svatyně, kterou jsi poskvrnil všemi svými ohavnostmi a všemi svými odpornými věcmi, jsem to také já, Ten, kdo [tě] sníží, a mé oko nebude litovat a také neprojevím soucit.
Ezekiel 9:10) A také pokud jde o mne, mé oko nebude litovat ani neprojevím soucit. Jejich cestu jistě přivedu na jejich vlastní hlavu."

V těchto textech není řeč o tom, že Jehova nemůže litovat; pouze o tom, že nebude litovat onoho konkrétního rozsudku, o němž právě mluvil.

(2.Timoteovi 2:14) Stále jim to připomínej a ukládej jim před Bohem jako svědkem, aby se nepřeli o slova, což není vůbec užitečné, protože to rozvrací ty, kdo naslouchají.

Předpokládáme, že naší diskusi nenaslouchá nikdo, koho by to mohlo rozvracet.  

To že se stvořitel nemění ukazují i následující texty. Ale při pokání je nutná změna.
Micheáš 3:6 "Vždyť já jsem Jehova, nezměnil jsem se. A vy jste synové Jákoba; nedospěli jste ke svému skončení.
Izajáš 43:10) "Jste moji svědkové," je Jehovův výrok, "ano můj sluha, kterého jsem vyvolil, abyste poznali a věřili ve mne a abyste rozuměli, že jsem Týž. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a po mně nadále nebyl žádný.
Izajáš 46:4) Až do stáří [člověka] jsem Týž; a sám [vás] budu stále podpírat až do šedin [člověka]. Sám budu jistě jednat, abych sám nesl a sám podpíral a opatřil únik.
(Jakub 1:17) Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shora, neboť sestupuje od Otce [nebeských] světel, a u něho není změna v otáčení stínu.

U námi výše zmíněných textů v Jeremjášovi vyjadřuje JHVH svou pokoru, a v tom (a samozřejmě nejen v tom) se nemění. Náš nebeský Otec je ochoten litovat i svých rozhodnutí, učiní-li člověk či dokonce celá společnost rovněž pokání ze svých činů, či naopak se prokáže jako nehodná jeho požehnání. To je úžasná JHVH vlastnost. Náš Bůh není ješitný. Není to skvělé?

Zpět na seznam námětů