Křesťanské biblické badatelství
Proroctví pro současnost, biblické studie

Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Cesta člověka od Edenu do času obnovy
Nově přidán druhý díl 26.10.2020

Kniha Zjevení Janovo
Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Křesťanům
Sen krále Nebúkadnesara
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie

Novinky

Nová úvaha: Člověk je stvořený pro život
30/9/2021

Nová studie:
Otec a Syn jsou jedno
04/10/2020
Velmi důležitá otázka na níž musíme dát odpověď
26/10/2020

Je Ježíš a Michael stejná osoba?
3/5/2020

Velký zástup, proroctví velké naděje
27/10/2017

V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017

Biblická proroctví se naplňují, království Boží se přibližuje (19.11.2016)     
Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Událost, která změní svět
1/9/2014

Člověk je stvořen pro život

 

Rád pozoruji hrající si děti a mladé lidi, jak se smějí, hrají, pošťuchují, škádlí a se zápalem diskutují. Vyzařuje z nich radost ze života. S přibývajícím věkem se sice tahle hravá radost vytrácí, místo toho si obvykle lidé začínají života víc vážit a snaží se využít ho, jak nejlépe umí. Jsme zkrátka stvoření pro život. Navíc nás obklopuje příroda s tolika rozmanitými formami života a krásy, které je úchvatné pozorovat a poznávat. Naše mysl i srdce jsou přirozeně většinou zaměřené na věci života. Lidská mysl i srdce obvykle, celý život shromažďuje zkušenosti, vytváří z nich závěry a poznání. Učí se. O smrti obvykle přemýšlíme, jen když se nám něčím připomene. I proto tě možná zarazí, když někdo řekne, dnes oblíbenou frázi, že smrt je přirozenou součástí života. Naše srdce a mysl to tak přirozeně nevnímá.

Vždyť je v tom zavádějící protimluv, protože smrt je popření života a není v tom, pro člověka, nic přirozeného. Jen ten výrok zavádí od pravé příčiny naší pomíjivosti. Smrt je něco, co si zdravý člověk nepřeje a pokud nemusí, raději na ní ani nemyslí. Kolik úsilí vynaložili lidé v minulosti i v současnosti, aby si život prodloužili nebo se dokonce stali nesmrtelnými. Vzpomeňme sumerský epos o Gilgamešovi, snahu alchymistů o objevení receptu na nesmrtelnost a v naší době probíhající velmi intenzivní vědecký výzkum mapující DNA člověka s cílem objevit klíč k zastavení stárnutí a dosažení biologické nesmrtelnosti. Vlastně lidské úsilí o dosažení nesmrtelnosti probíhá už od nepaměti.

Pozoruhodné je, že nejen staré eposy a náboženské spisy zmiňují nesmrtelnost. I vědci našli v lidském těle dva druhy buněk v našem těle, které neumírají, ale regenerují se, i když buňky ostatních orgánů stárnou. Nevěříš? V časopise Vesmír 4/2018, vydávaný Akademií věd, ale i z jiných zdrojů zjistíš, že mozkové neurony člověka většinou biologicky neodumírají, ale jsou schopné se po celý život regenerovat a být stále funkční. Stárnou však glie. Vědecky odhadovaná délka funkčnosti neuronů v mozku člověka je 90-120 let. Sto dvacet let je mimochodem délka života, kterou stanovil pro člověka náš Stvořitel [1] , když se ukázalo, že se jeho odpůrci podařilo ovlivnit jednání člověka natolik, že bylo jeho dílo špatné (1Mojžíšova 6:3).

Podobně je na tom srdce Vesmír 7/2005. Některé buňky srdečního svalu také ,,nestárnou", ale regenerují (kardiocyty). Stárne však osrdečník, který srdce vyživuje. Jestliže některé buňky v těle nestárnou, proč je to s ostatními jinak [2] ? Proč se například želvy sloní dožívají i dvě stě let, sekvoje a libanonské cedry se dožívají i víc než tisíce let a jepice jen dvacet čtyři hodin? Protože délka života je u různých živočichů a rostlin nastavená tak, aby přírodní systém byl v rovnováze. Je patrné, že délka života buněk, lidského života i ostatních živých tvorů a rostlin je biologicky nastavitelná a v případě člověka je z uvedených důvodů záměrně omezená. Ale psychicky jsou lidé nastaveni jinak. Král Šalomoun napsal, že touhu po věčnosti nám vložil do srdce náš Stvořitel.

,,To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce." Kazatel 3:11;

Lidé za normálních okolností nejsou nastavení duševně ani duchovně na umírání a strach ze smrti a zármutek, který smrt vyvolává je toho důkazem, protože smrt ve skutečnosti není pro zdravého člověka přirozeností. Lidé, kteří se pokusí spáchat sebevraždu, jsou léčení jako nemocní. I známá náboženství  nabízí lidem různé vyhlídky na další existenci. Proč asi? Protože lidé se vnitřně nechtějí smířit s koncem své existence, s tím, že zemřou a všechno, co vykonali, zde zanechají a jejich existence přijde vniveč. Člověk je duševně skutečně nastaven na život.

Ano, touha po trvalém žití je u zdravých lidí normální. Vlastní pomíjivost řeší lidé většinou tím, že vkládají své úsilí do zajištění budoucnosti svých potomků. V nich vidí svou budoucnost. Ale už zmíněný král Šalomoun (nejmoudřejší panovník své doby a byl by jím zřejmě i dnes) řekl:

,,Začal jsem nenávidět všechnu svou námahu, kterou se namáhám pod sluncem, protože ji zanechám člověku, jenž bude po mně. A kdo ví, zdali bude moudrý nebo blázen; bude však panovat nade vší mou námahou, kterou jsem se namáhal a při níž jsem pod sluncem zmoudřel. Také toto je marnost. ... Neboť je člověk, který sám usiloval o moudrost, o poznání a o prospěch, ale odevzdá to jako svůj podíl člověku, který o to neusiloval. Také toto je marnost a velké zlo." Kazatel 2:18,19,21;

Napadla tě někdy podobná myšlenka, když ses ohlédl, či ohlédla, a viděla své dílo? Ze slov Kazatele 3:11 vyplývá, že náš Stvořitel chce, abychom o možnosti žít věčně, věděli a toužili po tom. Bůh chce, aby si člověk uvědomoval svou pomíjivost, v protikladu k věčnosti, po níž touží. Proč by Bůh vkládal do srdce člověka touhu po věčnosti, když by nebyl pro věčný život stvořen?

I ve zprávě o stvoření najdeme pádný argument pro tvrzení, že člověk byl stvořen pro život:

,,I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe. ... A stalo se tak." (1Mojžíšova 1:26-30)

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, aby se rozmnožil a naplnil celou zemi, podmanil si jí a panoval nad vším živým, co je ve vodě, na zemi a ve vzduchu. Když nesmrtelný Bůh říká, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu, jak do Božího obrazu zapadá krátkost lidského života? O tom, že člověk neměl podle Božího původního plánu umírat, svědčí nejen přítomnost stromu života v zahradě, ale i hadův rozhovor se ženou Adama:

,, Had byl nejchytřejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil. Řekl ženě: Opravdu Bůh řekl: Nejezte ze žádného stromu v zahradě? Žena hadovi odpověděla: Z ovoce stromů v zahradě můžeme jíst. Ale o ovoci stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete. Had ženě řekl: Jistě nezemřete, neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé. " (1Mojžíšova 3:1-5)

Co had řekl ženě? ,,Jistě nezemřete." Vidíš, ani had na začátku v zahradě, nezpochybňuje, že člověk má žít, ne umírat.

Možná namítneš, že člověk nebyl nesmrtelný, když potřeboval k nesmrtelnosti strom života! A máš pravdu, ale Bůh dal lidem úkoly, při jejichž plnění by se učili, poznávali by Boží dílo a dospívali by i k poznání dobrého a zlého. Člověk byl stvořen jako živá duše (tělesný tvor s duševními vlastnostmi), aby se vyvíjel a vyspěl v DUCHOVNĚ dospělého jedince [3]  Před potopou se lidé dožívali téměř tisíce let, a to by asi nebyla horní hranice délky života, kdyby nebyli vyhnání ze zahrady. Měli by na svůj vývoj dost času. A výsledkem by bylo mimo jiné i poznání hodnoty života, což by je přirozeně dovedlo ke stromu života, aby z něho pojedli. A ze stromu poznání dobrého a zlého by pravděpodobně vůbec nemuseli jíst. Ten byl v zahradě možná jen jako test, zda bude člověk dobrovolně respektovat Boží autoritu a řád. A také, aby člověk od začátku věděl o existenci dobra zla, aby je mohl postupně poznat.

Člověk měl od svého Stvořitele všechno připravené, aby se mohl dál rozvíjet, poznávat a učit se. Smrt je popřením tohoto Božího záměru s člověkem. Proto Bůh varoval naše prarodiče před porušením zákazu, aby nezemřeli, ale ,,had" využil nezkušenosti ženy, aby zabránil naším prarodičům a nám, jejich potomkům, rozvíjet se bez omezení a s možností, kdykoliv jíst ze stromu života. Smrt není přirozenou součástí života, ale je důsledkem podvodu, kterého se dopustil Boží odpůrce, na nás lidech.

Možná namítneš, že je jedno, co je příčinou, že umíráme, protože nic nenasvědčuje, že se na tom dá něco změnit. Opravdu nedá? V úvodu jsme zmínili, že existuje vědecký výzkum, který má za úkol zmapovat DNA a najít klíč k biologické nesmrtelnosti. Někteří lidé vidí určitou naději právě ve vědeckých poznatcích, když ne pro sebe, tak pro své potomky. To je pro některé lidi možná naděje.

Náš Stvořitel, Bůh, který zná klíč k biologické nesmrtelnosti, nám nabízí také naději. Jeho nabídka trvalého života je úplně jiná. Nabízí trvalý život odstraněním příčiny, která způsobila, že umíráme. Hřích, k němuž svedl had ženu, k níž se přidal i Adam. Dnes to slovo vyvolává u nemálo lidí, spíš pohrdavý úšklebek, protože v žádný hřích ani Boží spravedlnost nevěří. Považují tyto pojmy za náboženské řeči pro hlupáky. Neví asi, že slovo hřích neznamená jen morální a mravní selhání, ale zahrnuje všechno, co v konečném důsledku vede ke zkáze, zániku, smrti. Doslovně hebrejské slovo ,,chattá" překládané jako hřích znamená ,,minout cíl", ,,šlápnout vedle", ,,nesplnit slib", atd. [4] . Bůh to řekl a nechal zapsat Mojžíšem:

,,Pohleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo.  To ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a zachovával jeho příkazy, ustanovení a nařízení. Tak zůstaneš naživu, rozmnožíš se a Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná v zemi, do které jdeš, abys ji obsadil. ... Povolávám dnes proti vám za svědky nebesa i zemi. Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu. Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo, " (5Mojžíšova 30:15-19)

Bůh zde říká, že člověk má možnost volby a vybízí nás, abychom volili život. A nejen to. Když viděl, že lidé, pro slabost těla a intriky Božího odpůrce, nejsou schopní ovládnout hřích, ale stále více mu otročí, poslal svého syna Ježíše Krista, aby zaplatil za nás výkupné, vysvobodil nás z otroctví hříchu a usmířil nás, s naším Stvořitelem. Proto Ježíš řekl:

,, ,,Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?"" (Jan 11:25,26)

To řekl Martě, těsně před tím, než přivedl zpět k životu jejího bratra Lazara. Ježíš svá slova hned potvrdil i činem. Proč Bůh místo hněvu, nabídl lidem milosrdenství a odpuštění? Protože ví, kdo nese hlavní odpovědnost za naší situaci. Bůh je zdrojem života. Zmar mu není vlastní.

Kvůli rostoucí bezzákonnosti, nespravedlnosti, masovým šířením lží všeho druhu, přestalo mnoho lidí věřit, že je nějaká spravedlnost a nevěří nebo ani nevědí, že je skutečná naděje na trvalý život. Že je stále možnost volby. Není to vždycky volba snadná. Ježíš to vyjádřil slovy:

,,Vejděte těsnou branou, protože široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!"" (Matouš 7:13,14)

Tuhle volbu máme všichni. Pamatuj, člověk byl stvořený pro život.



[1] ,,,, A Hospodin řekl: Můj duch nebude v člověku přebývat navěky, protože je tělo. Jeho dnů bude sto dvacet let. " 1Mojžíšova 6:3;"

[2] ,,A dokonce drobné otázky: Jak je možné, že jednotlivé orgány vašeho těla stárnou odlišným tempem? Některé orgány, například srdce, nebo mozek, přesněji neuronové sítě, nestárnou. Glie, jako klíčová část mozku, stárnou. Jak je to možné? Proč něco stárne, a něco ne? Proč chromozomy fungují v tomto mechanismu?" vyslovil Peter Staněk, když se zamýšlel nad tím, co je informace.

[3] ,, Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je také tělo duchovní. " 1Korintským 15:44;

[4] ,,značícího sejití s pravé cesty [určené zákonem nebo Bohem], chybiti se [prakem  Sd  20:16 ], šlápnouti vedle [  19:2 n], minouti se cíle, nenajíti [  8:35 n], být nevěrný [ 2Kr 18:14 ], nesplniti slib [ Gn   43:9  ;  Gn  44:32 ], závazek [ Lv  5:7 ]" Biblický slovník A. Novotného.