Křesťanské biblické badatelství
Proroctví pro současnost, biblické studie

Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Cesta člověka od Edenu do času obnovy
Nově přidán druhý díl 26.10.2020

Kniha Zjevení Janovo
Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Křesťanům
Sen krále Nebúkadnesara
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie

Novinky

Nová úvaha:
Mám Ducha Svatého?
10.5.2022
Vzkříšení
31.7.2022
Mír a bezpečnost
6.2.2022

Nová studie:

Jezdec na bílém koni

20/3/2022

Hněv Boží a Beránkův
31/12/2021

Změna času
04/12/2021

Boží království uprostřed nepřátel

20/10/2021
Boží království uprostřed nepřátel
26/10/2020

Je Ježíš a Michael stejná osoba?
3/5/2020

Velký zástup, proroctví velké naděje
27/10/2017

V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017

Biblická proroctví se naplňují, království Boží se přibližuje (19.11.2016)     
Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Přijímáme Ducha svatého i dnes?

Apoštol Pavel vyučoval, že Ducha svatého přijímáme v okamžiku, kdy uvěříme v Ježíše Krista jako svého Spasitele a nemá-li člověk Ducha svatého, není Kristův (1Kor 12,13 [1] ; Ř 8,9-11 [2] ). Duch svatý by také těžko mohl být ,,pečetí spasení" (Ef 1,13-14 [3] ), pokud bychom jej nepřijali zároveň se spasením. Naplnění Duchem je v životě křesťana neustálý, trvalý proces.

Duch je označován v hebrejštině rúach , v řečtině pneuma . Starý zákon hovoří o Duchu Božím jako o Bohu v činnosti: dával tvar stvoření a oživoval stvořené bytosti; řídil běh toho, čemu říkáme příroda a historie; zjevoval Boží pravdu a vůli svým poslům prostřednictvím přímé komunikace nebo jasného porozumění; skrze zjevení učil Boží lid cestě věrnosti a přinášení ovoce; vyvolával osobní odezvu na poznání Boha ve formě víry, pokání, poslušnosti, spravedlnosti, otevřenosti, vyučování a společenství s Ním skrze chválu a modlitbu; vystrojoval jednotlivce k vedení; vybavoval jednotlivce dovedností a moudrostí k dosažení tvůrčích cílů. Symboly a podoby Ducha Svatého, ať konkrétní či obrazné, jsou vítr, oheň, živá voda nebo holubice. V řecké křesťanské filosofii je pneuma , čili vanutí, aktivním principem, který určuje vlastnosti a povahu všech věcí, je principem života všeho jsoucího. Pneuma se projevuje ve formě tonos ( vnitřní chvění, doslova napětí). Tonos je nejvlastnějším způsobem působení pneuma ; poukazuje na náhlost a nepředvídatelnost zásadních proměn, které se nejprve dlouho a nenápadně rodí a připravují.

Než Kristus opustil tuto zemi, aby odešel k Otci, zaslíbil svým následovníkům, že nezůstanou sami, protože s nimi stále bude prostřednictvím Ducha svatého (Mt 28,18-20 [4] ; J 14,15-17 [5] ). Život v Duchu svatém přináší samotnému příjemci harmonii a vnitřní vyrovnanost. Mnohem lépe se mu žije. S člověkem naplněným Duchem se také dobře žije, protože tento Duch z něj dělá nového, laskavého člověka. [6] Duch svatý mění lidská srdce a spojuje nás vzájemně láskou. Vytváříme jedno společenství, jednu rodinu.

Duch svatý se v Písmu objevuje i pod jménem ,,Duch Ježíšův" [7] , ,,Duch Páně [8] ". U Lukáše se říká, že Ducha svatého dává Bůh-Otec [9] . V deuterokanonickém textu u Daniela (Da 12,13nn) se uvádí, ,, když ji (Zuzanu) odváděli na smrt, probudil Bůh svatého ducha v mladé m jinochu, který se jmenoval Daniel." V Listu Korintským je tělo označeno za chrám Ducha svatého. [10] Duch svatý ale nechce upozorňovat na sebe, ani mít s námi přímý vztah jako máme s Otcem a Synem. Jeho úlohou i Jeho radostí je rozšířit naše společenství s nimi oběma oslavováním Syna naší vírou a vydáváním svědectví o našem přijetí skrze Syna do Otcovy rodiny. Každý křesťan má Ducha svatého od chvíle, kdy uvěřil - člověk obdrží Ducha tím, že přijme Krista. [11]

V NZ je také příběh, kde Duch hraje svoji úlohu, a to Ananiáše a Safiry (Sk 5,1-11). Když učedníci zvěstovali pravdy evangelia v Jeruzalémě, Bůh se přiznával k jejich slovu a mnoho lidí uvěřilo. Mnozí z těchto prvních věřících ihned ztratili kvůli slepé náboženské nesnášenlivosti židů své přátele a byli vyloučeni ze svých rodin. Proto jim bylo třeba zajistit stravu a ubytování. Věřící, kteří měli peníze a majetek, radostně přinášeli oběti, aby pomohli druhým v tísni. Prodávali své domy nebo pozemky a přinášeli peníze apoštolům. [12] Tato štědrost ze strany věřících byla důsledkem vylití Ducha svatého. Všichni, kdo uvěřili evangeliu, ,,byli jedné mysli a jednoho srdce" [13] . Ananiáš a Safira byli u toho, když se po modlitbě apoštolů ,,otřáslo místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým" (Sk 4,31) a pod přímým vlivem Božího Ducha slíbili, že darují Bohu zisk z prodeje jistého pozemku. Později však začali litovat svého slibu, věděli však, že věřící si velmi váží těch, kdo se vzdali svého majetku, aby zmírnili nouzi svých chudších bratří. Styděli se před svými bratry přiznat, že odmítají dát Bohu to, co mu slavnostně zasvětili. Proto se vědomě rozhodli, že svůj majetek prodají a budou předstírat, že do společné pokladny vložili celý zisk, ale ve skutečnosti si jeho část ponechají pro sebe. Satan využil jejich touhu vypadat před ostatními lépe. Chtěli vystavovat na odiv svou obětavost. Petr konfrontuje oba manžele, jednoho po druhém a odhaluje jejich lež, a zároveň vynáší přísný soud. Podobně jedná také Pavel na Kypru, když se setká s kouzelníkem Elymasem. [14] Ananiáš se Safirou byli odsouzeni velmi rychle a tvrdě, aby bylo jasné, co to znamená, že Bůh vylil svého Ducha na svůj lid, že Duch svatý přebývá v životech jednotlivých křesťanů, aby bylo jasné, jak vážný je duchovní boj, který se tu odehrává, aby bylo jasné, jak strašný je hřích, každý hřích, kterého se křesťané dopouštějí.

Bůh nenávidí pokrytectví a faleš. Ananiáš a Safira svým jednáním podvedli Boha; obelhali Ducha svatého a jejich hřích byl potrestán rychlým a hrozným soudem. Pole ,,bylo tvé a mohl sis je přece ponechat," řekl Petr. Nikdo je nenutil, aby svůj majetek obětoval pro společný prospěch, jednali na základě svého rozhodnutí. Pokusili se oklamat učedníky, a přitom lhali všemocnému Bohu. Říkají, že dávají vše, co utržili. Kdyby řekli, zde jsou 2/3 toho, co jsme utržili, zbytek jsme si nechali, bylo by to v pořádku. Bůh po nás nechce, abychom byli jiní, než jsme. Chce po nás, abychom mu, Bohu, pravdivě řekli, kdo jsme a jak na tom jsme před ním. Takový jsem, Bože, mám strach, zda mi zítra zase vše dáš, a tak si trochu dávám bokem. Vidíš? Už mně dochází, že ti vlastně nevěřím, odpusť. V tom příběhu Ananiáše a Zafiry je ta neschopnost přijmout milost jako hříšník, a přiznat to, ukázána na příkladu peněz. Šalomoun napsal: Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním darů. (   25,14) V evangeliích vidíme stále znovu Ježíšovu velkorysost vůči opravdu vážným selháním - odpouští cizoložníkům, zlodějům a vrahům. A najednou by za snahu vypadat trochu lépe před ostatními byl trest smrti bez možnosti pokání? Ta událost způsobila šok a dodnes v sobě skrývá určité tajemství.

Moc propůjčená Božím služebníkům nefunguje mechanicky. Petr a další apoštolové jednali v moci Ducha svatého, ale nebyli zdrojem této moci. Nemohli s ní volně disponovat. V tom přece spočíval omyl Šimona kouzelníka, který si chtěl tuto moc koupit, aby s ní mohl čarovat (Sk 8,18-24). V tehdejší společnosti moc, plynoucí z Ducha svatého, apoštolům záviděli. Někteří si dokonce mysleli, že to je jakási nová magie. Rozhodující rozdíl mezi působením v moci Ducha svatého a magickým čarováním je to, že Boží moc podléhá Boží svrchovanosti a je třeba o ni s důvěrou prosit, zatímco při magickém působení se člověk snaží manipulovat neviditelnými silami, ale nikoho o nic neprosí. Bůh se vždycky může rozhodnout, že (a zná proč) modlitbu nevyslyší. Jde o vztah, o osobní vztah důvěry.

Připomíná nám to příběh z Efezu, když tam Pavel kázal evangelium a Bůh skrze něho působil mocné činy. Nějací židovští zaříkávači se pokoušeli ve jménu Ježíše, kterého kázal Pavel, vyhnat démona z posedlého člověka. Ale zlý duch jim řekl: ,,Ježíše znám a o   Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?" Tu člověk, v kterém byl ten zlý duch, se na ně vrhl, všechny je přemohl a tak je zřídil, že z toho domu utekli nazí a plní ran. To se rozhlásilo mezi všemi židy i pohany, kteří žili v Efezu; na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké úctě. (Sk   19,15-17)

Jak je to tedy dnes s Duchem svatým? Ducha svatého přijímáme ve stejnou chvíli, kdy přijímáme spasení (Ř 8,8-11 [15] ) Přijímáme ho jednoduše tím, že uvěříme, že Ježíš Kristus je Pán a Spasitel (J 3,5-16 [16] ). Žijeme pak v Duchu (Ř 8,9 [17] ) a s jeho pečetí (Ef 1,12-14 [18] ). Kdo přijal Krista, má ho ve svém srdci i mysli, jako vzácného přítele. Kristus je soucitný a milosrdný. Toto vědomí nás provází životem od chvíle, kdy jsme Krista přijali. Ducha svatého jsme tak přijali spolu s Kristem, protože nás toto vědomí inspiruje spolu s Písmem, jako bychom měli tytéž dary jako bratři na počátku. I samo Písmo je inspirované (vdechnuté) Božím duchem, tedy i skrze něho na nás může působit Duch svatý.



[1] Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

[2] Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

[3] V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

[4] Ježíš přistoupil a řekl jim: ,,Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

[5] Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

[6] Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. ( Ef   4, 29-30)

[7] a tak se církve upevňovaly ve víře a počet bratří rostl každým dnem. Poněvadž jim Duch svatý zabránil zvěstovat Slovo v provincii Asii, procházeli Frygií a krajinou galatskou. Když přišli až k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil." (Sk 16,5-7)

[8] Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. (Sk 8,39)

[9] Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí! (L 11,13)

[10] Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého , který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! (1K 6,19)

[11] Petr jim odpověděl: ,,Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh." (Sk 2,38-39)

[12] Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval. (Sk 4,34-35)

[13] Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. (Sk 4,32)

[14] Pavel byl naplněn Duchem svatým, upřel na Elymase zrak a řekl: ,,Ty svůdce všeho schopný, synu ďáblův, nepříteli Boží spravedlnosti, kdy už přestaneš podvracet přímé cesty Páně? Nyní na tebe dopadne Boží trest: Oslepneš a neuzříš sluneční světlo, dokud se nad tebou Bůh neslituje." Tu Elymase náhle obestřela mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku . (Sk   13,9-11)

[15] Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

[16] ,,Ať už jsme totiž Židé či Řekové, otroci nebo svobodní, všichni jsme jedním Duchem pokřtěni do téhož těla a jeden Duch se nám všem stal nápojem." Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

[17] ,,Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho." Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.

[18] abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.