,, Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem. "

Řím. 12,21;

Od chvíle, kdy naši prarodiče pojedli ze stromu poznání dobra a zla, nestali se bohy, jak jim sliboval had. Místo toho začali mít problémy s hříchem a ani schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem, jim nepomohla hřích ovládnout. ,,Hospodin Kainovi řekl: Proč jsi vzplanul hněvem a proč tvoje tvář opadla? Cožpak nebudeš pozdvižen, budeš-li jednat správně? A jestli nebudeš jednat správně, ve dveřích číhá hřích. Dychtí po tobě, ale ty nad ním máš vládnout." (1Mo 4,6-7)

Zlo se rychle rozšířilo; ,, I viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslů jejich srdce je napořád jenom zlé," (1Mo 6,5). Nevíme přesně, v čem to zlo spočívalo. Výjimkou v době před potopou byli Henoch a Noe. Henocha vzal Bůh k sobě do nebe, aniž musel zemřít; ,,Vírou byl Henoch přenesen, aby nespatřil smrt. A nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil Bohu." (Žd 11,5). Noemovi přikázal Bůh, aby postavil velkou loď, Archu, v níž se zachránil Noe se svou rodinou a se zvířaty, které mu Bůh přivedl. Pak přišla potopa, v níž vše živé zahynulo, kromě Noa a živých tvorů na Arše. Tak Bůh zarazil zlo na zemi svou mocí. Ukázal při tom, že jeho úmyslem nebylo zlikvidovat veškerý život na zemi. Naopak prokázal milosrdenství Noemovi a jeho rodině. A zachoval zvířata, která sám vybral. Takto se chová ten, kdo je sice nucený vyhubit zlé a nejspíš i křížením andělů se ženami geneticky poškozené pokolení lidí i ostatních tvorů, ale z přeživších lidí i zvířat dá povstat novému tvorstvu. Tím Bůh ukázal, že mu na jeho stvořeném díle záleží.

Co je na tom příběhu ještě důležité? Noemovi nespadla záchrana do klína sama od sebe. Apoštol Petr o něm píše, že Noe byl hlasatel spravedlnosti (2Pt 2,5) tzn., že dříve, než přišla potopa, stačil Noe ještě hlásat spravedlnost a varoval lidi před Božím hněvem. Nikdo mu však nenaslouchal, lidé se dál ženili, vdávali, jedli a pili a nic nepoznali, až přišla potopa. Další jeho vlastností byla víra, poslušnost a píle, kterou prokázal při stavbě Archy. ,,Vírou dostal Noe pokyn ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží připravil koráb k záchraně svého domu. Skrze svou víru odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je na základě víry." (Žd 11,7) Skrze víru se podílel na Božím záměru zarazit zlo dříve, než by mohlo zničit celé Boží dílo na zemi. Noe se za to dočkal spravedlivé odměny. Od té doby přemáhá Bůh zlo pokaždé, když začíná ohrožovat samotnou existenci jeho stvoření. Z toho plyne, že ani jednání současných lidských vlád, které vede lidstvo do další nebezpečné slepé uličky, ohrožující Boží plán záchrany, nezůstane bez Božího a Beránkova zásahu. Jejich zásah je popsaný v šesté pečeti v Janově Zjevení. Učiní tak spravedlivě a s úspěchem prodlužuje čas na usvědčení hlavního viníka, který může za veškeré lidské utrpení. Zároveň tím dává čas i nám, abychom přijali naději na záchranu vírou v Ježíše Krista a jeho oběť, kterou dal jako výkupné za každého, kdo v něj věří.

Jedním z projevů víry v Ježíše je přemáhat zlo dobrem, nikoliv pomstou nebo oplácením zlem za zlo. Ježíš svými slovy i činy ukázal, že nastal čas, kdy zákon ,,Oko za oko, zub za zub" (3Mo 24,20) je už překonaný. Místo něj platí zásada neoplácet zlým za zlé (Mt 5,38-43) neboť Ježíš řekl: ,,Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu? Což i celníci nečiní totéž? A pozdravíte-li jen své bratry, co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." (Mt 5,44-48) Proč Ježíš chce abychom se již neřídili zákonem ,,Oko za oko, zub za zub", který většinou máme ještě (byť už neúplný) vepsaný ve svých srdcích? Protože díky Ježíšovi máme šanci přejít z tělesného uvažování k uvažování duchovnímu. Protože on Boží syn, který přišel na zem v lidském těle, jaké máme i my, odsoudil v těle hřích a odsoudil hlavního viníka našeho poškození (Jan 16,11). Tím ukázal, že skutečný nepřítel není tělesný člověk, ale nadzemské autority tmy. ,,Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech.". Bůh dává slunce vycházet nad spravedlivými i zlými a posílá oběma i déšť. Všem tak dává čas, aby ho mohli poznat a najít cestu k životu.

Budeme-li přemáhat zlo dobrem jako Bůh, prokážeme, že již neuvažujeme tělesně, nýbrž duchovně, budeme duchovní a budeme víc podobni Bohu. Dokážeme, že pro dobro druhých jsme ochotní ovládnout nutkání oplácet zlo, zlem. Je to vyšší dobro, vycházející z věcí neviditelných (duchovních), přinášející ovoce Svatého ducha, kterým je ,,... však láska, radost, pokoj trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon."" (Ga 5,22-23) Dá se říct, že rozdíl mezi tělesným a duchovním uvažováním je jako rozdíl mezi uvažováním dítěte a dospělého člověka. S poznáním je to podobné. Poznání dítěte je menší než poznání dospělého člověka, proto když dítě dospěje, překoná vlastní dětské poznání. ,,Když však přijde to, co je dokonalé, pomine to, co je částečné. Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí." (1Kor 13,10-11).

Vezměme si k srdci radu apoštola Pavla a přemáhejme zlo, dobrem, protože jste si určitě všimli, že zlo sílí mnohem více a šíří se rychleji než dříve. A protože roste bezzákonnost, splní se to, co předpověděl Ježíš: ,,ochladne láska mnohých" (Mt 24,12). Nechceme-li podlehnout sílícímu tlaku zla na naše životy, nestačí jen pasivně zlu odolávat. Jen když budeme šířit ovoce Svatého ducha zjistíme, že vliv zla na nás bude menší, než když nebudeme projevovat vlastnosti a ovoce Svatého ducha. Každá tebou vyslyšená Boží rada je k užitku nejen tobě. Přinese užitek každému člověku, který ocení dobrý skutek jemu prokázaný, zvlášť když jednal vůči tobě zle. Pak se naplní i Ježíšova slova: ,,Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích." Jen tak budeme víc podobni našemu nebeskému Otci, než byli naši prarodiče, když pojedli ovoce ze zakázaného stromu. Odměnou nám bude daleko větší a trvalejší radost, než jakou přináší každodenní pachtění za pomíjivými žádostmi. Odměnou nám je i vědomí naděje na trvalý smysluplný život v Božím království. Naděje, která je pro nás i pro ty, kdo se námi nechají oslovit dobrými skutky a také přijmou naději na záchranu skrze víru v našeho Pána Ježíše a v důvěře v našeho Stvořitele a nebeského Otce: ,,který zachovává smlouvu a milosrdenství těm, kdo ho milují a zachovávají jeho příkazy." (Neh 1,5).

Pokoj a Boží milost nám všem i tobě.