Křesťanské biblické badatelství

Kniha:
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Blesk od východu k západu
Záchrana křesťanů milosrdenstvím
Křesťanům
Kniha Zjevení Janovo
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie

Novinky

Nová studie: Spor o Joba
31/1/2018

Velký zástup, proroctví velké naděje
27/10/2017

V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017

Biblická proroctví se naplňují, království Boží se přibližuje (19.11.2016)     
Až se naplní míra vzpurných
16/10/2016

Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Duchovní vykořenění
14/4/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Sen krále Nebúkadnesara
15/10/2014

Událost, která změní svět
1/9/2014

Podobenství o pannách
20/6/2014

Předurčení
18/12/2013

Spor o Joba



Jobův příběh je obecně znám jako příběh člověka, který byl postižen těžkými ranami „osudu“. Najednou k němu přicházeli poslové se zprávami o smrti čeledi o ztrátách majetku, zvířat a nakonec i všech vlastních dětí. A když už mu nic nezbylo, byl po celém těle postižen velmi bolestivými vředy. Z úspěšného bohatého a váženého muže se stal těžce nemocný nuzák, kterého všichni opustili, kromě jeho ženy. Proto se špatným zprávám říkává Jobovy zvěsti. Náhlé životní pohromy postihují lidi i dnes a často se stává, že postižení vyčítají své neštěstí Bohu, protože je připustil nebo jim nepomohl, jak si představovali. Jobův příběh mimo jiné odhaluje, že některá neštěstí mohou mít příčiny, které neznáme a neznáme ani důvody, proč nezasáhne Bůh podle našich představ. Ale to není jediný důležitý poznatek, jenž nám Jobův příběh nabízí.

Mimořádně důležité informace aktuální i pro nás dnes jsou zapsané hned v úvodních dvou kapitolách knihy. Popisují spor v nebi, který vyvolal satan 1 . Podívejme se na zprávu detailněji:

Byl muž v zemi Úsu, jménem Jób. Tento muž byl bezúhonný a přímý, bohabojný a odvracející se od zlého. Narodilo se mu sedm synů a tři dcery. Jeho statek vydal na sedm tisíc ovcí a tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic a velmi mnoho čeledi; onen muž byl nejzámožnější ze všech synů východu. Jeho synové chodívali a pořádali hostinu, každý doma ve svůj den. Posílali pro své tři sestry a zvali je, aby jedly a pily s nimi. I stávalo se, když proběhly dny hostiny, že Jób pro ně posílal a posvěcoval je, vstával časně ráno a přinášel zápalné oběti podle počtu jich všech; neboť Jób říkal: Moji synové možná zhřešili a ve svém srdci zlořečili Bohu. Takto činil Jób po všechny dny. Tu nastal den, kdy přišli Boží synové, aby se postavili před Hospodina; mezi nimi přišel také Satan. Hospodin tehdy Satanovi řekl: Odkud přicházíš? Satan Hospodinu odpověděl: Z obchůzky na zemi, z procházení po ní sem a tam. Hospodin se pak Satana zeptal: Jestlipak sis všiml mého otroka Jóba? Neboť není na zemi jemu podobného, muže bezúhonného a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého. Satan nato Hospodinu odpověděl: Bojí se snad Jób Boha bezdůvodně? Cožpak ty jsi neohradil jej, jeho dům a všechno, co má, ze všech stran? Nepožehnal jsi dílo jeho rukou a nerozhojnil se jeho statek na zemi? Avšak vztáhni nyní svou ruku a zasáhni vše, co má; určitě ti bude do tváře zlořečit. Hospodin řekl Satanovi: Hle, vše, co má, je ve tvé ruce; pouze na něho ruku nevztahuj. A Satan odešel z Hospodinovy přítomnosti.“ (Job 1:1-12)

Satan přichází před Jehovu (název Hospodin je náhražka překladatelů za hebrejské Boží jméno psané JHVH) z obchůzky po zemi, což bylo součásti jeho poslání 2 . A když se ho Bůh zeptá, zda si všiml jeho služebníka Joba pro jeho bezúhonnost, přímost, bohabojnost a odvracejícího se od zlého, Satan obviňuje Joba z účelového jednání: „Bojí se snad Jób Boha bezdůvodně? Cožpak ty jsi neohradil jej, jeho dům a všechno, co má, ze všech stran? Nepožehnal jsi dílo jeho rukou a nerozhojnil se jeho statek na zemi? Avšak vztáhni nyní svou ruku a zasáhni vše, co má; určitě ti bude do tváře zlořečit.Všechny Jobovi trable začaly v nebi kvůli sporu, který vyvolal Satan. Job na začátku netušil, proč ho postihlo tolik neštěstí.

Co bylo předmětem celého sporu, který měl v dalším kroku pro Joba ještě horší následek 3 ? Byly to jeho pohnutky. Satan zpochybňuje Jobovu ryzost a upřímnost jeho bohabojnosti. Dnes už si to možná ani neumíme představit, ale Job měl k Bohu přirozený respekt a vědomě se snažil neporušovat Boží zákon, který měl 4 vepsaný v srdci. Upřímnost a bohabojnost jsou zjevně velmi důležitá vlastnost a postoj k Bohu. Satan to celou dobu ví. Myslí to s lidmi dobře, když nás svádí k opaku? Ježíš v souvislosti s Petrem řekl: „Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici . Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra 5 .“ A v knize Zjevení 12:10 se píše: „A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí .



Spor o Joba je příklad nemilosrdné obžaloby

Díky okénku do nebe, které nám Jobova kniha otevírá, můžeme si lépe představit, jaký má taková žaloba v nebi průběh. Bůh upozorní Satana na Jobovu bezúhonnost, bohabojnost a přímost. V tom ohledu je Job jedinečný. Satan nastolí spornou otázku, zpochybní buď, skutky nebo pohnutky žalovaného, jako by mu šlo o spravedlnost. Joba, který neudělal nic zlého, nařkne z toho, že jedná účelově, ne z čistých pohnutek. Tím si vynutí pro Joba mimořádně těžké zkoušky. Ze stejných nebo podobných příčin se někdy může stát, že se do těžké situace dostaneme také. Ježíš i Jakub shodně říkají, že zkoušky budou a musí přicházet, ne však od Boha 6 . Svět, který je stále pod velkým Satanovým vlivem přináší různé zkoušky všem lidem. Ale apoštol Pavel nás ujišťuje, že nejsme vystavovaní zkouškám nad své možnosti 7 .

Ze sporu o Joba je vidět, že Satanovi nejde o dobro člověka, ale výlučně sleduje vlastní cíle. Tím cílem bylo v daném případě dokázat, že člověk byl stvořen špatně a musí být zlikvidován. Satanovi při tom nejde o spravedlnost. Chce hlavně zpochybnit Boží právo vládnout. Snaží se pošpinit Boží pověst, neboli Boží jméno. Proto nám Ježíš dal vzorovou modlitbu, v níž se na prvním místě modlíme o posvěcení, neboli očištění Božího jména. Nebýt Boha, byli bychom ztraceni. Proto Ježíš řekl, že Syn člověka (tehdy v jeho osobě): „… přišel zachránit, co zahynulo“ Satan vyžádal i pro křesťany, aby nás směl tříbit jako pšenici. To znamená, že nás smí zkoušet z ryzosti našich pohnutek a odhalovat naše špatné stránky či slabosti a obžalovávat nás před Bohem. Kdyby Bůh stranil neodůvodněně komukoliv, obžaloval by samotného Boha. Proto Boží syn Ježíš, který byl v lidském těle na zemi, aby dokázal, že člověk byl stvořen dobře, musí za nás prosit u Otce, jako prosil za Petra. To neznamená vyprošovat si neodůvodněnou protekci u Boha. Ježíš prokázal svým životem v lidském těle, že člověk je schopen jednat bez hříchu, ale musí mu být dána šance. Svou obětí, kterou dobrovolně podstoupil, vykoupil životy všech lidí, kteří v jeho oběť uvěřili a přijali ji jako výkupné, za hříchy a vykupuje nás z Božího soudu. Je to příklad právně spravedlivého a zároveň milosrdného řešení naší těžké situace před Bohem. Jobův i Ježíšův příběh zároveň jasně ukazuje, že Satan se při svém tažení proti Bohu nezastaví před ničím. Naprosto mu chybí projevy lásky agapé. Snaží se uplatňovat Boží zákony krutě a nemilosrdně.



Informace o dění v nebi, které nemůžeme vidět, jsou velmi důležité



Obě první kapitoly knihy Job jsou velmi důležitým svědectvím o dějích v nebi a jejich vlivu na naše životy a osudy. Nejdůležitější je svědectví o sporu mezi Satanem a Bohem o kvalitu člověka. Ve světle tohoto poučení se nám bude lépe rozumět i prorockým zprávám o dějích v nebi zapsaným v knize Zjevení. Čtvrtá a pátá kapitola Janova Zjevení také popisuje události, které nemůžeme odsud ze země vidět. Proč? Aby nám sdělily něco důležitého o situaci v nebi, až uvidíme, že se na zemi dějí události, které jsou spojené s popsanými událostmi v nebi. Například, až nastane událost popsaná na začátku, po rozlomení šesté pečeti budeme vědět poměrně přesně, v jaké jsme části závěrečných událostí tohoto věku. V případě knihy Zjevení jde o prorocké vidění, což znamená, že popsané události a procesy se neodehrály v čase, kdy je Jan psal, ale stanou se, až bude v nebi na všech úrovních Boží vláda očištěná od Satanových žalob a sporných otázek 8 . Tím se stává velmi důležitou informací, která propojuje další proroctví. Zároveň tyto okna do nebeských událostí ukazují, že úplně všechno, co se stalo, děje a ještě se stane, je součástí sporu mezi Bohem a jeho odpůrcem, který musí být spravedlivě vyřešen. V Bibli taková okénka do nebe najdeme vedle Jobovy knihy a Janovy knihy Zjevení ještě v Kr 22:19-22 a stejná situace je opakovaná v 1 Par 18:19-21. O děni v nebi vypráví i muž ve lněném oděvu proroku Danielovi v desáté kapitole. Míst v Bibli, kde se něco dozvídáme o nebeských poměrech, událostech či procesech je více, ale ty uvedené jsou nejpodrobnější.

Všechna uvedená místa v Bibli nám umožňují poskládat si dohromady obraz situace v nebi. Spor mezi božím odpůrcem a Bohem, probíhá v nebi nepřetržitě už velmi dlouho. Přinejmenším od stvoření člověka. My jsme součástí toho sporu. Satanovi se sice podařilo vymazat z myslí mnoha lidí povědomí o sounáležitosti se svým stvořitelem a uvědomění si, že naše životy budou také jednou souzeny, jestliže nepřijmeme výkupní oběť Ježíše Krista, ale v Bibli najdeme všechny důležité informace pro obnovení vědomí existence Boží a k získání znalostí pro správné rozhodování v životě a k rozpoznání toho, co je dobré a co je zlé.



Vlastnosti, které Bůh na Jobovi ocenil



Když Bůh vyjmenovává Jobovy kladné vlastnosti, zmiňuje: muže bezúhonného a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého. To jsou velké ctnosti, ale víra mezi nimi není. Proč? Víra v Boha Jehovu nebo jiné bohy byla tehdy úplně přirozená součást lidského vědomí. Lidé o Bohu v té době, která ještě nebyla tak daleko od počátku lidských dějin, věděli mnohem více než my dnes. Popírání existence stvořitele Boha, či bohů bylo nenormální. Víra v našem pojetí se vyvíjela a vyvíjí jako všechno v průběhu času. Proto nás Ježíš přirovnává k obilí, které zraje, až nastane čas žně.

Jobův příběh je poučný i z hlediska vnímání víry. Nestačí jen věřit. Jakub napsal: „ Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se. “ (Jk 2:19) Nechceme zde rozebírat jednotlivě Jobovy ctnosti. Zastavíme se u nich jen obecně. Bohabojnost a odvracení se od zlého spolu úzce souvisí. Ve známé Ježíšově řeči o věrném a nevěrném služebníku, podle Lukáše řekl Ježíš: „ Ten otrok, který znal vůli svého Pána, a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbit. Kdo ji však neznal a učinil něco, co si zaslouží rány, bude zbit méně . Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více. “ (L 12:47,48) Křesťané všeobecně spoléhají na Ježíšovu oběť, která je zachrání. V tom jistě nebudeme zklamáni. Ale z výše citovaných slov je zřejmé, že ani tak nemáme zapomínat na Boží spravedlnost. Ježíš říká velmi důležitou věc. Bůh rozlišuje, kdo jedná nesprávně vědomě a kdo nevědomě. A toho, kdo jedná nesprávně vědomě, netrestá stejně, jako toho, kdo jedná nesprávně nevědomě. V té souvislosti Ježíš říká, cituji: „ Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více. “ To platí pro každého, i pro křesťany, kteří mají víru, ale nevyužívají to, co jim bylo od Boha dáno, nehledají Boží vůli a neznají ji, protože se nenamáhají ji poznat.

Ježíš neříká, že máme jen čekat se založenýma rukama, ale máme hledat Boží království a jeho spravedlnost. Laici spoléhají na své duchovní autority. Na nich leží hlavní odpovědnost za službu Bohu. Například, když slýcháme z úst některých křesťanských duchovních autorit, že Bůh Abrahámův, Izákův, Jákobův a Ježíšův je ten samý jako Bůh Mohamedův, staví tací křesťanští duchovní Mohamedovo učení i jeho skutky na stejnou roveň, jako Ježíšovu oběť a učení. Takový křesťanský duchovní učitel ukazuje, že je absolutně neznalý Božího slova, nebo vůbec nepochopil jeho smysl a poslání. Nebo jedná se zlým úmyslem. Bůh připouští, aby vznikli různé duchovní a společenské systémy, aby se ukázalo, co je správné a spravedlivé. Mohamedovo učení je jedno z mnoha. Nezapomeňme, že satan si vymínil, že nás smí tříbit jako pšenici.



Z Joba udělal Bůh přímluvce



Další informace, jak probíhal spor o Joba v nebi, nemáme. Jobův příběh končí rozhovorem Boha s Jobem. Když Jobovy přátelé svými řečmi dotlačili Joba až k tomu, že se cítil spravedlivý a chtěl se před Bohem hájit, Bůh odpověděl Jobovi trpělivou promluvou, aby si mohl uvědomit svou chybu. Což Job uznal:

Nato Jób Hospodinu odpověděl. Řekl: Vím, že dokážeš cokoliv a žádný plán pro tebe není nemožný. Kdo že je tento člověk, který bez rozmyslu zakrývá radu? Jistě, povídal jsem o něčem, co nikdy nepochopím. Ve srovnání se mnou jsou to obdivuhodné věci a nemohu je poznat. Řekl jsi: Nyní slyš, já promluvím. Zeptám se tě a ty mě pouč. Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko. Proto odvolávám, lituji toho v prachu a popelu. I stalo se poté, co Hospodin k Jóbovi promluvil tato slova, že řekl Elífazovi Témanskému: Proti tobě a proti oběma tvým přátelům vzplanul můj hněv, protože jste o mně nemluvili správně jako můj otrok Jób. Nuže vezměte si sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému otroku Jóbovi, přinesete za sebe zápalnou oběť a můj otrok Jób se za vás bude modlit. Neboť na něho jistě budu brát ohled, abych s vámi nenaložil podle vašeho bláznovství, že jste o mně nemluvili správně jako můj otrok Jób. Tak Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský šli a zachovali se podle toho, jak k nim Hospodin promluvil. A Hospodin bral ohled na Jóba. Hospodin tehdy změnil Jóbův úděl, když se k němu modlil za své přátele. A ke všemu, co Jób měl, Hospodin dvojnásobně přidal. Také všichni jeho bratři a všechny jeho sestry a všichni, kdo ho předtím znali, k němu přišli, jedli s ním v jeho domě chléb, projevovali mu účast a utěšovali jej po všem tom neštěstí, které na něho Hospodin přivedl. Dali mu každý jednu kesítu a jeden zlatý kroužek. Hospodin tehdy požehnal Jóbův konec více než jeho počátek. Jób měl čtrnáct tisíc kusů bravu a šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. Dále měl sedm synů a tři dcery. První dal jméno Jemíma, druhé jméno Kesía a třetí jméno Keren-ha-púk. V celé zemi se nenašly ženy tak krásné jako Jóbovy dcery. Jejich otec jim dal dědictví mezi jejich bratry. Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny a syny svých synů po čtyři generace. I zemřel Jób starý a sytý dnů.“ (Jb 42:1-17)

Job projevil dostatek pokory, aby uznal Boží napomenutí a přijal Boží vysvětlení situace. Není přesně známo, kdy se Jobův příběh stal, ale bylo to v době, kdy ještě Bůh promlouvá přímo k lidem, jak dokládá zde citovaná čtyřicátá druhá kapitola knihy Job. Bůh věděl, že Jobova zkouška byla velmi těžká. Job netrpěl jen za sebe, ale i za naší budoucnost. Stal se součástí obhajoby Božího stvořitelského projektu. Není proto náhodou, že na závěr byl Bohem vyzván, aby se modlil za své společníky, kteří o Bohu nemluvili dobře. Stal se za ně přímluvcem. Stejnou funkci měl i Mojžíš na poušti a velekněz, který konal smírčí obřady a oběti za sebe i lid. Stejnou funkci za nás vykonává Ježíš a toho, kterého pošle na konci času, aby sdělil jeho následovníkům veškerou pravdu, také nazývá Přímluvcem nebo Zastáncem.

Je to úplný protiklad k satanově působení. Zatímco satan vystupuje jako nemilosrdný, bezcitný „… žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí.“ (Zjevení 12:10), Bůh lidi, kteří ho mají v úctě, respektují jeho vůli a přijímají jeho výchovu, vede ke stejnému milosrdenství a službě k záchraně druhých, jako prokazuje on sám. Jobův příběh i jeho závěr ukazuje, že každý, kdo v Božích očích prošel zkouškami, které mu připravil jeho odpůrce se ctí a obstál, dostává právo přimlouvat se zadruhé. Je to velmi významná úloha, ukazující na vysoký kredit, který má takový člověk u Boha.



Ještě jeden postřeh na závěr



Někteří křesťané i nekřesťané věří, že náš osud je dopředu určený. Avšak Jobův příběh svědčí o něčem trochu jiném. Ano, nejspíš má každý člověk od narození určitou předznamenanou životní cestu. Podle zděděných vlastností a okolností do nichž se narodil. Nejde však o žádné definitivní určení, které nelze nijak ovlivnit. Jinak by satan nemusel zkoušet Joba ani Boží lid a lidi vůbec. Všechno by přece bylo dané předem. A spor o správnost a kvalitu Božího stvoření by nemohl vůbec vzniknout. Ukazuje se, že svobodná vůle, kterou dal Bůh inteligentním bytostem tedy i člověku, je tím, co otevírá možnost měnit, posouvat to, co bylo dané na počátku života. Za určitých okolností může na tom být člověk lépe konci než na začátku. Jak říká kazatel „Je lepší konec jednání než jeho počátek.“ (Kazatel 7:8) Už v zákoně je napsané, že Bůh stíhá vinu až do třetího až čtvrtého pokolení, ale prokazuje milosrdenství do tisícího pokolení: „… Trestám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy.“ (2Mojžíšova 20:5,6) Z řečeného evidentně vyplývá, že svým životem, jak ho prožijeme a jak v něm projdeme všemi zkouškami, můžeme díky svobodné vůli ovlivnit budoucnost vlastní i budoucnost potomků. Mnohým se to dnes může zdát nesmyslné tvrzení, protože nevěří na nějakou budoucnost, když zemřou. Ale Bůh nám v Bibli od začátku říká, že jsme stvořeni pro trvalý život. Ne pro smrt.

Odpůrce to ví. Ví i to, že svobodná vůle, kterou nám Bůh dal, nám může pomoct, rozhodovat se správně a odmítat jeho klamavé nabídky. Proto útočí skrze všechny média a vzdělávací systémy zejména na mladé lidi, aby oslepil jejich schopnost rozlišit, co je správné a co je zlé. Jsme lákáni a vychovávaní k různým závislostem a zcestným, nepřirozeným názorům a hodnotám. Snaží se tak omezit naší svobodnou vůli nebo jí přesměrovat špatným směrem. Čím méně svobodné vůle budeme mít nebo budeme dezorientovaní, tím snadněji budeme ovladatelní a závislejší na jeho systému. Job dokázal zachovat svou bohabojnost a respekt ke Stvořiteli, i když mu satan učinil mimořádně kruté zkoušky, aniž by Job vůbec tušil proč. Jobova svobodná vůle nebyla naštěstí omezená závislostí na ničem, co by oslabilo jeho vztah k Bohu. To ho nakonec nejen zachránilo, ale posunulo ho to k větší svobodě, než měl před tím a k mnohem lepším vyhlídkám do budoucna, kdy bude vzkříšen. Proto už v Mojžíšově zákoně je nejvyšší přikázání „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘“.

Job byl vyzkoušen až na hranici svých možností, ale vztah k Bohu ho posunul k lepším vyhlídkám, než měl dříve. Jobův příběh, spor o něj, jasně ukazuje, že všechno, co se děje, co prožíváme, nějak souvisí se sporem, který vyvolal Boží odpůrce a jenž může být vyřešen jedině spravedlivým způsobem. Vědomí existence Boha a Boží spravedlnosti pomohlo Jobovi a není proto prázdným pojmem, ale měla by se stát pevnou součástí našeho vědomí a uvažování. Jinak nepochopíme, jak velmi důležitou a cennou naději na záchranu nám Bůh prostřednictvím Bible a Ježíše Krista nabízí.

1 „v Bibli je to první místo, kde se toto jméno vyskytuje“

2Ty jsi byl zastírající cherub ochránce a tak jsem tě ustanovil, byl jsi na svaté Boží hoře, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů.“(Ez 28:14)

3Hospodin se pak Satana zeptal: Zdali sis všiml mého otroka Jóba? Neboť není jemu podobného na zemi, muže bezúhonného a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého. Stále se drží své bezúhonnosti, i když jsi mne podnítil proti němu, abych jej bezdůvodně pohltil. 4Satan však Hospodinu odpověděl. Řekl: Kůži za kůži, ale vše, co člověk má, dá za svou duši. 5Avšak vztáhni nyní svou ruku a zasáhni až k jeho kosti a k jeho masu; určitě ti bude do tváře zlořečit. 6Tu Hospodin Satanovi řekl: Hle, je ve tvé ruce; avšak zachovej jeho duši.“ (Job 2:1-6)

4 Máme ho v srdci všichni a projevuje se svědomím, které nás jednou hájí a jindy napomíná. (Ř 2:15)

5 Lukáš 22:31,32;

6Běda světu pro svody! Svody sice musí přijít, avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přichází! … Dávejte si pozor, abyste nepohrdli ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám pravím, že jejich andělé v nebesích stále hledí na tvář mého Otce, který je v nebesích. Vždyť Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo … Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: ‚Jsem pokoušen od Boha.‘ Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.“ (Mt 18:7,10,11; Jak 1:13)

7Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést.  “ (1K 10:13)

8Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech, dokola i uvnitř plno očí. A bez přestání dnem i nocí říkají: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“