Křesťanské biblické badatelství
Proroctví pro současnost, biblické studie

Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Cesta člověka od Edenu do času obnovy
Nově přidán druhý díl 26.10.2020

Kniha Zjevení Janovo
Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Křesťanům
Sen krále Nebúkadnesara
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie

Novinky

Nová úvaha: Člověk je stvořený pro život
30/9/2021

Nová studie:
Otec a Syn jsou jedno
04/10/2020
Velmi důležitá otázka na níž musíme dát odpověď
26/10/2020

Je Ježíš a Michael stejná osoba?
3/5/2020

Velký zástup, proroctví velké naděje
27/10/2017

V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017

Biblická proroctví se naplňují, království Boží se přibližuje (19.11.2016)     
Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Událost, která změní svět
1/9/2014

Utrpení Ježíše Krista

Březen 2003

Osoba Ježíše Krista se během dějin, podobně jako jiné osoby v historii před ním i po něm, stala významnou a široce respektovanou lidskou autoritou. Bohužel, dlouhodobým působením mystiky v průběhu křesťanské historie tento lidský rozměr Ježíšovy osobnosti ztrácel na významu. Naopak obrovsky zesílilo a nakonec zcela převládlo vnímání Ježíše Krista jako ikony všemohoucího Boha. Takovýto pohled nám, dnešním lidem, velmi zamlžuje a znesnadňuje pochopení významu lidského života Ježíše Krista. O jeho výjimečnosti jakožto Božího syna v lidské roli vykupitele a zachránce mnohých je v Písmu bezpočet proroctví a zpráv. Například Izajáš píše:

Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

V mnoha dalších proroctvích se o Ježíši mluví jako o slavném vítězi.. Tyto chvíle však mají přijít až poté, co Kristus prožije jejich pravý opak, kdy zakusí skutečný lidský strach, utrpení, ponížení, nevěru, zradu.

Matouš píše (Mat 26:36-42):

Tu  s  nimi  Ježíš  přišel  na  místo  zvané  Getsemane  a řekl učedníkům: " Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil." Vzal  s  sebou  Petra  a  oba  syny  Zebedeovy;  tu  na něho padl zármutek a úzkost. Tehdy  jim  řekl:  "Má  duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!". Poodešel  od  nich, padl tváří k zemi a modlil se: "Otče můj, je-li možné ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." Potom  přišel  k  učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: "To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? Bděte  a  modlete  se,  abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé." Odešel  podruhé  a modlil se: "Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle."

Marek uvádí (Mar 15:33-37):

Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. O    třetí    hodině   zvolal  Ježíš  mocným  hlasem:  "Eloi,  Eloi,  lema sabachtani?",  což  přeloženo  znamená:  ,Bože  můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?` Když  to  uslyšeli,  říkali  někteří  z  těch, kdo stáli okolo: "Hle, volá Eliáše." Kdosi  pak  odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: " Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout." Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal.

Jan píše (Jan 6:53-60, 66):

Ježíš  jim  řekl:  "Amen,  amen,  pravím  vám,  nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo      tělo  a  pije  mou  krev,    život  věčný  a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako  mne  poslal  živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. To  je  ten  chléb,  který  sestoupil  z  nebe  ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky." To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum. Když  to  jeho  učedníci  slyšeli,  mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?" Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.

V Janově evangeliu se též dočteme (Jan 13:21-30):

Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: "Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí." Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví. Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. Na toho se Šimon obrátil a řekl: "Zeptej se, o kom to mluví!" Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kdo to je?" Ježíš  odpověděl:  "Je  to  ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu  ji."  Omočil  tedy  skývu,  vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. Tehdy,  po    skývě,  vstoupil  do  něho satan. Ježíš mu řekl: "Co chceš učinit, učiň hned!" Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl. Protože  měl  Jidáš  u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým. Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.

Ježíš tedy zde na Zemi zažíval velmi těžké okamžiky. Těžké nejen prožitou bolestí a úzkostí, ale také vědomím, že pokud by podlehl těmto zkouškám, fakticky by to znamenalo nejen jeho osobní selhání, ale zprostředkovaně rovněž neúspěch Božího plánu záchrany. Měl-li totiž Ježíš splnit úkol své pozemské mise, nesměl od svého křtu až do své smrti zhřešit. Věděl, že byl od hříchů svého mládí očištěn Janovým křtem v řece Jordánu. Poté již nesměl pochybit, naopak musel se, slovy apoštola Pavla (Žd 5:8, 2:10), naučit ,,poslušnosti z utrpení", aby se stal "dokonalým původcem naší spásy". Kristovy zkušenosti s utrpením však byly natolik traumatizující, že mu na pomoc museli přijít i andělé (viz události v getsemanské zahradě).

Dosud jsem hovořil o situacích, v nichž Ježíš Kristus zažíval mnohá utrpení, kterými procházíme my obyčejní lidé. K těmto velmi stresujícím zážitkům se však přidávaly další - již ne tak destruktivní, avšak citově neméně trýznivé. Příkladem budiž např. fakt, že se tento výjimečný a geniální člověk nemohl těšit z přátelství s nějakým intelektuálně srovnatelným člověkem, se kterým by se o obrovskou tíhu svého břímě mohl podělit. Už vůbec pak nemohl (ačkoliv směl) zažít takové nádherné dary pozemského života, jako jsou láska k ženě či zrození a růst vlastních dětí (toto jeho případné potomstvo by totiž bylo muselo být obětováno spolu s ním).

Skutečnost, že Ježíš Kristus byl pokoušen lidskými vášněmi a týrán lidským utrpením, zcivilňuje obraz jeho osoby a činí pro nás jeho život i smrt mnohem pochopitelnějšími.

Zeptám-li se sám sebe, jaký význam mají Ježíšova prožitá utrpení a strádání pro mě osobně, uvědomím si především dva aspekty. Prvním je fakt, že život křesťana snažícího se jít v Ježíšových stopách směrem k dokonalosti není vůbec snadný. Musel-li Kristus s takovou námahou čelit tolika útokům svých vlastních nedostatků, co potom já, obyčejný člověk? Mohu se vůbec účinně bránit svodům svých vášní a žádostí? Nevím, zda mohu, ale vím, že musím. Musím s nimi bojovat, jak to jen lze, a to proto, že to za mě nikdo jiný nemůže učinit. Jako Bůh zázračným zásahem shůry nevyřeší všechny existující sociální, ekologické či ekonomické problémy lidstva, stejně tak neodčaruje z mého nitra všechny negativní vlastnosti a myšlenky, které v sobě nesu jako důsledky nedostatků ve výchově, v působení školy a společnosti, ve svém vlastním uvažování a konání.  Oním druhým aspektem je má jistota, že pokud vyvinu maximální možné úsilí o konstruktivní nápravu svých handicapů a přesto nebudu s to dosáhnout vlastními silami ani s pomocí svých bližních vytyčeného cíle, Stvořitel mi, oslovím-li ho v modlitbě, pomůže tu správnou cestu najít. Už mnohokrát jsem Boha žádal o radu či pomoc v pro mne zdánlivě bezvýchodné situaci - osobní, pracovní či rodinné - a pokaždé se mi dostalo pomoci. Nikoliv náhlým ohromujícím zázrakem přišedším shůry, ale zpravidla nějakou nepředpokládanou a náhlou, leč vždy logickou a organickou změnou vnějších okolností a podmínek. Proto podobně jako Ježíš Kristus věřím, že se na Boží pomoc mohu v zásadních momentech zcela spolehnout. Předtím však musím sám sobě i Bohu co nejobjektivněji prokázat, že dál jít správným směrem sice chci, ale sám to nedokážu ...

Setkali jsme se dnes k oslavě Ježíšovy smrti a vzkříšení. Smrtí, kterou podstoupil, naplnil oběť, kterou si do té doby Židé připomínali dnem nekvašených chlebů, kdy byl vždy zabit velikonoční beránek. Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: ,, Jděte a připravte nám beránka, abychom oslavili velikonoční večeři". Když nastala hodina, usedl ke stolu a dvanáct apoštolů s ním. Řekl jim: ,,Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím". Vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte a podávejte mezi sebou. Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží. Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: ,,Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku". A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá".

V dnešních dnech všechny křesťanské církve slaví tento svůj nejvýznamnější svátek, a to s různými obměnami; někteří přijímají oba symboly, další pouze jeden symbol, jiní zas žádný z nich. Někteří tak činí jedenkrát za rok, jiní mnohem častěji. Domnívám se, že vyšší či nižší četnost oslav tohoto svátku našimi ostatními křesťanskými bratry a sestrami nám vůbec nemusí být kamenem klopýtání. I v tomto případě platí, že kvalita je významnější než kvantita. Navrhuji proto zaměřit naši pozornost raději k významu Ježíšových slov, která vyřkl při své poslední večeři: Vyzval své učedníky, aby jedli chléb, který představuje jeho obětované tělo. Poté jim nabídl kalich s vínem symbolizující jeho krev, která ,,zpečeťuje novou smlouvu" (Mat 26:28). Smlouvu, jejímž obsahem jsou, jak je u smluv obvyklé, práva a povinnosti zúčastněných stran. Posuďme tedy každý sám, jak tato práva využíváme a zároveň, nakolik tyto smluvní povinnosti plníme.



Studii si můžete stáhnout zde:
Utrpeni_JK.pdf

Zpět na seznam