Křesťanské biblické badatelství

Kniha:
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Blesk od východu k západu
Záchrana křesťanů milosrdenstvím
Křesťanům
Kniha Zjevení Janovo
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie: Zvol si život

Novinky

Nová studie: V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017
Až se naplní míra vzpurných
16/10/2016

Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Duchovní vykořenění
14/4/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Sen krále Nebúkadnesara
15/10/2014

Událost, která změní svět
1/9/2014

Podobenství o pannách
20/6/2014

Předurčení
18/12/2013

Epilog


Období "dětství", dětství lidstva pomalu spěje ke svému konci. Kristus nyní hledá ty křesťany, kteří projevují duchovní zralost a budou ochotni převzít odpovědnost dospělých v novém, přicházejícím věku.

Vědecké studium Bible


MOTTO:
"Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, ... nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci." (Ž. 1:1,2)
"Vědecké poznání je někdy dalekohledem, jindy lupou. Dokáže vidět jasné barvy tam, kde prosté oko nevidí nic než matné skvrny." ("OMEGA" 2/94 str. 59 magazín pro popularizaci vědy.)
"Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu." (Slova ap. Pavla v dopise Římanům 1:20)

Úvodem všem zájemcům o vědecké studium Písma

"Když Ježíš dokončil ta slova, zástupy žasly nad jeho učením; neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci." (Mt. 7:28,29) S postupujícím porozuměním se Bible začíná jevit jako mozaika, jejíž jednotlivé části jsou mnohdy nejen rozházené, ale i nekompletní. Jako by bylo nutné tyto části nejprve sesbírat, poskládat a na základě znalostí platných přírodních a společenských zákonů ještě doplnit.
Poznámka: Takový postup při výkladu Bible je v souladu s tvrzením Jana Amose Komenského, podle nějž existují tři Boží knihy (svaté pandekty), z nichž lze čerpat moudrost - příroda a její poznatelné zákony, lidská mysl a Boží zjevení. (Obecná porada - Pampaedia II, 17, sv.3, s.20-21) Komenský dokonce hovořil o principu, jejž dnes nazýváme antropický.
Tento úkol je natolik náročný, že jej nelze provést pouze využitím rozumu a logiky, ale využitím vědecké metody, což potvrzuje i celá tisíciletá historie studia Bible. Všeobecného souhlasu vykladačů Písma nebylo nikdy dosaženo. Lze předpokládat, že většina současných křesťanů a vážných badatelů Bible nepřišla do bližšího kontaktu s vědeckou prací. Pojmy "věda" nebo "vědecké postupy" na ně mohou působit nepřístupně a odradit je od tohoto způsobu studia Bible. Cílem tohoto rozboru je snaha odstranit některé obavy a ukázat, že princip vědy je, jako každá základní pravda, jednoduchý a každému skutečně se snažícímu člověku pochopitelný.

Pravda

Vědu lidé zavedli proto, aby jim zjevila pravdu. Mnoho lidí touží znát pravdu, ale mnoho jiných zase tvrdí, že pravdu poznat nelze - protože vše je jen relativní. Tito lidé pravděpodobně vůbec nevědí, po čem touží, respektive o čem mluví.
Taková pravda, jakou bychom ji často chtěli mít, ve skutečnosti neexistuje. Pojem pravda je nesprávně zavedený a je matoucí - pravda je vlastnost - její pravé jméno je pravdivost. Naše různá tvrzení jsou proto jen více nebo méně pravdivá. Pokud bychom to chtěli vyjádřit v procentech, tak od 0% (naprostá lež) až po 100% (jako např. že 1+ 1=2). Oba zmíněné extrémy (0% a 100%) jsou však bohužel velmi vzácné. Ani ne proto, že by jich tak málo existovalo, jako spíš proto, že je nejen velmi pracné je objevit, ale i smysluplně vyjádřit, protože jsou složité. Ty vzácné známe totiž jen díky jejich jednoduchosti. Proto vědec, aby byl schopen pravdu vyjádřit (hovoříme-li o pravdě ve vžitém smyslu), musí vytvářet zjednodušené modely 1 . Tím sice snižuje její pravdivost, ale jen takové modely mají vypovídací nebo vyučovací schopnost. Například absolutně dokonalý model vesmíru (ani kdybychom jej znali) by nám nebyl k ničemu - byla by to kopie vesmíru! Lze tedy říci, že proces poznání je pouze procesem přibližování se k pravdě (srov. 1.Kr. 8:2), jejíž stoprocentní hodnota může ležet dokonce až kdesi v nekonečnu. Předměty našeho výzkumu jsou totiž často v stálém procesu vývoje a změn.

Tři stupně vědeckého výzkumu

Věda, protože si je vědoma těchto komplikací, rozděluje své závěry podle uznaného stupně pravdivosti. Známé je základní dělení na tři stupně:

  • HYPOTÉZA - logická dedukce utvořená z momentálně existujících vědomostí o daném jevu nebo objektu.
  • TEORIE - vzniká rozpracováním a upřesněním hypotézy pomocí rozšířených vědomostí - množstvím dalších shromážděných podkladů a dedukcí. Poznatky teorie by měly potvrdit eventuelní předpovědi hypotézy.
  • SKUTEČNOST různého stupně pravdivosti (!) - výsledek úspěšného ukončení důkazního procesu (verifikace). Potvrzení předpokladů teorie. (V případě exaktních věd - zkouška, experiment, výpočet. Také objev, že hypotetický objekt [vlastnost] má v prostředí okolních jevů smysl. Potvrzení předpovědí teorie, atd.)
Celé vědní obory lze zhruba rozdělit podle míry jejich pravdivosti na:
  • exaktní, které operují až se 100% pravdivostí (přírodní vědy)
  • empirické, vycházející ze zkušenosti a zatížené značnou mírou nepřesnosti (společenské vědy)

Následky nedůslednosti

Vědec musí při hodnocení svých tvrzení vycházet z toho, co ví, a nikoliv z toho, co ve skutečnosti neví. Proto musí tyto stupně důsledně rozlišovat. V praxi se stává, a dokonce i ve vědeckých kruzích, že jsou stupně pravdivosti svévolně zaměňovány. Např. teorie evoluce druhů (jde skutečně jen o teorii!), vědecký světový názor (šlo dokonce jen o názor!). To vede postupně k vytváření vědeckých mýtů a jejich "uctívání". Bez takového vztahu jsou totiž neudržitelné.

Situace křesťanů

Vykladači Písma si často ani nechtějí uvědomovat, že nějaké stupně pravdivosti vůbec existují, a ledabyle je zaměňují, což mívá tragické následky - ustrnutí výzkumu, bezradnost a ztráta důvěry inteligentních členů takové racionalistické skupiny nebo církve v její vedení, návrat k mystice, k dogmatismu, nástup byrokratické moci atd. Tito badatelé netuší, že v podstatě postupují metodou výzkumu, protože se však svoji práci snaží zasadit do nějakého mystického rámce (zpravidla víra v přímé Boží řízení, pocit vyvolení atd.), zásady vědeckého postupu nerespektují. Toto je staletími posvěcený, tradiční postoj mnoha křesťanů, který je utvrzován hledáním pravdy v její 100% podobě. Důsledkem takového hledání a nalézání pak bývá "černobílé" vidění světa a neochota ze svého názoru jakkoliv slevit. Tato situace vychází z nepochopení skutečného stavu věcí, z nepochopení Stvořitelovy koncepce a způsobu nabízené pomoci.
Poznámka: Jeho pomoc je především pomocí ve prospěch výchovy a vývoje jeho lidu, přičemž v současné době už jde o výchovu pro vstup do stavu svobodných dědiců Božího království. (Viz 3. a 5. část) S aktivní Boží pomocí lze obecně počítat především v situaci, která je skutečně nad sílu člověka. (1.K. 2:9,10)
Vzhledem k tomu, že hlubší poznání je možno svěřit pouze zralým, uvedené snahy křesťanů nemohou mít a zpravidla ani nemají jeho podporu.

Ale lze vědě vůbec důvěřovat?

Pro laika sledujícího práci vědy může být někdy až nepochopitelné, jakým způsobem může věda ke svým závěrům dospět. Z jakéhosi "nic" si někdy vědci dovolí vytvářet závažné závěry, a dokonce se jimi i řídit! To je vedle problému o poznatelnosti pravdy další problém, který může laika zbavovat důvěry k vědě. Vždyť věda se už tolikrát zmýlila! Je nejvyšší čas zbavit se nezdravé touhy a nezdravých nároků na dokonalost, a to nejen u věřících, ale i nevěřících. Dokonalost je nutno nejprve velmi pracně budovat ve všech sférách života. Není cílem a ani v možnostech této publikace podrobně popsat metody výzkumu a zpracování poznatků, které dnešní věda využívá. Vzhledem k zmíněným problémům bude užitečné přiblížit způsob, který lze označit pro vědce jako vrcholný, avšak pro laiky zdánlivě až tajemný a nedůvěryhodný.

Intuice

Lidský mozek má některé zajímavé automatizované schopnosti. Jednou z nich je ta, kterou psychologové nazvali mozková asociace. Jedná se o vlastnost, se kterou se každý člověk denně setkává - jedna myšlenka, vzpomínka nebo podnět vyvolá automaticky odezvu - jinou vzpomínku nebo myšlenku. A tak např. vůně jablečného závinu vám vyvolá vzpomínky třeba na prázdniny u babičky, které jej tak výborně pekla. Složitějším procesem je pak intuice. To je mechanismus rovněž popsaný psychology. Intuice vyžaduje znalost velkého množství údajů. Mozek automaticky vybere ty, které jsou nějak příbuzné, a v mysli člověka je uvede do souvislosti. Tato schopnost je u různých lidí různě vyvinuta, a jedince, kteří v tomto ohledu vysoce převyšují ostatní, jsme pak zvyklí nazývat génii. Intuici nelze spustit vlastním úsilím, lze jí snad jen připravit podmínky (někteří lidé např. rádi uvažují v chůzi). Mnozí významní myslitelé proto přišli na své objevy nebo ke své inspiraci v situaci, kdy o to nijak neusilovali - při běžných činnostech. Jejich mozek prostě stále pomalu zpracovává nabyté zkušenosti a náhle, zcela náhodně spojí ty, které dají konkrétní smysl. Vnuknutí ...?

Intuice ve vědecké praxi

Podobně pracují i špičkoví vědci - vědci s tvůrčími schopnostmi. Z toho, co už vědí, je intuice přivede ke správným otázkám a pomůže i při hledání provizorní odpovědi. Tak vznikne hypotéza. Její dokazování je už spíše rutinní záležitostí, kdy se zjišťují potřebné údaje, které se metodicky zpracovávají a třídí. Intuitivní způsob práce se užívá v mnoha vědeckých disciplínách, a to se značnou účinností. Typickým příkladem mohou být vědní disciplíny jako atomová fyzika nebo astronomie. Vědci zde někdy musí pracovat s jevy, o jejichž podstatě mnoho nevědí (elektřina, gravitační pole, elementární částice atd.). Z toho mála, co vědí, jsou pak nuceni vytvářet hypotetické modely, díky kterým mohou dále pokračovat ve výzkumu. Někteří vědci proto docházejí k závěru, že náš vesmír je díky tomuto postupu poznatelný a obdivují se tomu. Jeho tvůrce jakoby zanechal jakési "schody" tam, kde by věda musela narazit na nepřekonatelný problém 2 . Badatel se zde pochopitelně dostává na "tenký led", což klade vysoké nároky na jeho důslednost a preciznost logiky úsudku 3 . Vědecký výzkum Bible v dnešní době ukazuje, že takové "schody 4 " jsou i v Písmu a umožnily nebývalý pokrok v porozumění 5 Božímu slovu.

Intuice při výzkumu Bible

Zkoumání Bible je rovněž tvůrčí práce, a i zde je významným pomocníkem intuice. Někdy je například třeba řešit případy, kdy nelze nalézt takový důkaz, který by poctivého badatele natolik uspokojil, aby svoji tezi prohlásil za pravdivou. Biblická zpráva je příliš stručná - některé informace jakoby chyběly - a jiná část Bible ji nijak nedoplňuje. V takových případech se na základě stanovených předpokladů postupuje tímto způsobem:

  • Podle zkušenosti zde jako základní předpoklad stojí tvrzení, že ani taková zpráva pravděpodobně nebyla do Písma zahrnuta bez určitého záměru. Měla by tudíž nést nějakou potřebnou informaci 6 .
  • Z této zprávy je následně logickou dedukcí "vypreparována" obsažená informace (přesněji její náznak), se kterou se dále pracuje jako s pravdivou. Informací může být i "podezřelé mlčení" Bible. Pomocí zde bývá vedle znalosti Písma právě intuice a znalost zákonů stvoření - nazvěme tak přírodní a všechny ostatní vědou zkoumané zákony.
  • Jako potvrzení správnosti této informace (důkaz) se pak dále hledá její smysl v prostředí okolních jevů.
Tento postup vypadá na první pohled velice odvážně. Pozoruhodné objevy, které byly tímto postupem učiněny, nasvědčují však tomu, že je správný a že v Písmu je tímto způsobem skryto ještě velké množství informací. Tak se už mnohokrát potvrdil poslední bod naší konvence, tj. že Písmo neobsahuje bezcenné informace. I zdánlivě bezvýznamná zpráva, nebo dokonce i věta může obsahovat důležitou informaci.
Poznámka: V této souvislosti je dobré si uvědomit, že toto tvrzení má i svoji logiku. V biblických dobách bylo provedení zápisu (a počítalo se i s budoucím opisováním) nepoměrně pracnější a tedy i nákladnější než dnes, a to tím více, čím dále jdeme zpět do minulosti. Na počátku se psalo na hliněné či kamenné destičky rydlem! Pisatelé neplýtvali slovy.

Úvod ke konvenci vědeckého studia Bible

Výzkumu Bible bylo věnováno v průběhu celé křesťanské éry mnoho úsilí. Přesto se nepodařilo dosáhnout uspokojivých výsledků. Důkazem je dnešní stav výkladu: mnoho různých, často zcela si odporujících výkladů. Přesto podle biblických předpovědí má v dané době dojít k zvýšenému zájmu o tyto spisy a k jejich úspěšnému vyložení. "A ty, Danieli, udržuj ta slova v tajnosti a zapečeť tuto knihu až do doby konce. Mnozí budou zmateně pobíhat, ale poznání se rozmnoží." (Da. 12:4)

Situace

Žijeme v éře vědy. Lidé pochopili, že objekty a úkazy ve světě, ve kterém žijí, jsou poznatelné. Pochopili však také, že proces poznání je velice náročný - myslitelé a později badatelé museli často projít "slepými cestami". Ve snaze předejít těmto komplikacím vyvíjeli a zdokonalovali tito lidé postupně svůj přístup a metody zkoumání. Prudký rozmach vědy ve dvacátém století nedává místo pochybnostem o účinnosti těchto metod.

Křesťané

Vzhledem k existujícím značným problémům při výkladu Písma by křesťané neměli být lhostejní vůči této skutečnosti, ale měli by využít současných znalostí a moderních metod výzkumu ve prospěch "Božího království".
To, že se věda a technika v současné době jeví jako hlavní příčina zla a ničení země, by křesťany nemělo zmást natolik, že by vědu zavrhli jako "nástroj bezbožných". Tendence k takovému uvažování jsou velice nebezpečné a mohou vést až k myšlenkové pohodlnosti. Přitom poměrně jednoduchou úvahou lze přijít na to, že taková tvrzení jsou demagogická. To znamená, že zneužívají pravdivých skutečností k dokazování nepravdivých tvrzení. Vždyť neznalost a nedostatek morálních vlastností vždy byly, jsou a budou největšími nepřáteli lidstva. Kolikrát už byla přetřásána myšlenka, kterou zná snad každé malé dítě, že nůž je nejen nepostradatelným nástrojem, ale že s ním lze i zabíjet? Věda je mimořádně mocným nástrojem. V rukou zločinců (ale i nezodpovědných lidí) se však pochopitelně stává mimořádně nebezpečnou zbraní. Jsou to právě křesťané, kteří jsou programově vychováváni k vysoké morálce a odpovědnosti. Nepatří snad právoplatně autorita nad tímto "nástrojem" právě nejvyspělejším z nich? 7

Stav výkladu Bible

Křesťané se obecně domnívají, že Bůh nám odmítá některé věci zjevit a pod vlivem tradičního chápání je považují za jakési svaté tajemství. Následkem toho považují výklad Bible v podstatě za ukončený a netroufají si klást další otázky. Proti tomuto postoji však stojí tyto skutečnosti:

  • Písmo obsahuje velké množství doposud nepochopeného textu. Jaký to má účel?
  • Písmo obecně hovoří o poznatelnosti všech věcí, tedy i o poznatelnosti sebe samých. (L. 8:17; L. 12:2)
  • Zmíněná nejednota ve výkladu Bible poukazuje na to, že něco není v pořádku - výsledky objektivního výzkumu se nemohou lišit.
Těm, kdo nejsou ochotni smířit se s danou situací a cítí potřebu pracovat na nápravě tohoto stavu, jsou nabídnuty následující zásady pro studium Bible.

Logicko - empirická konvence studia Bible

  • Přírodní a všechny ostatní vědou zkoumané zákony jsou zákony stvoření. Jsou to tudíž Boží zákony. (Ř. 1:20)
  • Bůh z principu respektuje jednou stanovené zákony. Z tohoto důvodu nemůže být absolutně všemohoucí. Jeho "všemohoucnost" spočívá ve schopnosti dosáhnout prakticky čehokoli 8 , nikoli však jakkoli. Výraz překládaný jako "všemohoucí" lze přeložit jako "všemocný" nebo "vševládný".
  • Obsah Bible je v souladu s poznanými, ale i doposud nepoznanými zákony stvoření. To svědčí ve prospěch jejího tvrzení, že pochází z Božího ducha. Musí to tedy platit i o zdánlivě nepochopitelných úkazech (zázracích).
  • Obsah Písma tedy nelze vytrhnout z širokého kontextu platných poznaných zákonů stvoření. Má-li být vykladač úspěšný, musí se nejprve naučit uvažovat v rámci těchto poznatků. To klade určité nároky na jeho všeobecné vzdělání. Pravá věda je soubor poznaných pravd, a každá pravda pochází od Boha.
  • Bůh z principu svobodné vůle respektuje existující lidskou kulturu a stupeň jejího vývoje - komunikuje s lidmi v rámci dané kultury a mentality. To je vážný problém pro pochopení Bible současnou kulturou. Pisatelé se vyjadřovali k tomu, co sami viděli, ale někdy i tak, jak danou věc chápali na své úrovni poznání.
  • Biblická terminologie, ačkoliv je jednoduchá, je poměrně důsledná. Bible nás v zásadních věcech nemystifikuje nejasnými nebo nesprávně použitými termíny (nešvar lidové mluvy). Přesný smysl pojmů je zpravidla poznatelný.
  • Pro objektivní a odborný výzkum je nutná ochota oprostit se od tradičního chápání některých částí Písma, vzniklého buď ve stavu nedostatečné znalosti přírodních věd, nebo nedostatečným výkladem. Je pochopitelné, že tento bod bude pro většinu křesťanů nejtěžším problémem.
  • I v Písmu lze (stejně jako při klasickém vědeckém výzkumu) určit poměrně přesnou totožnost zkoumaných objektů pomocí jejich chování a vztahů, které zaujímají ke svému okolí. Proto je nutné nejprve shromáždit veškeré dostupné údaje o chování a vztazích těchto objektů, provést jejich rozbor (analýzu) a teprve potom se pokusit o jejich řešení (syntézu).
  • Všechny biblické zprávy nesou důležité nebo alespoň užitečné informace. Bible by neměla obsahovat bezcenné informace. ("Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné" - 2.Tm. 3:16 PNS)
  • Bible je kompletním poselstvím pro povolané a nezamlčuje potřebné informace. Toto vědomí by mělo být motivem pro intenzívní studium Bible a hledání odpovědí na vznikající otázky. (Zj. 22:17,18)


1 Grafické, matematické či verbální. Dělají to i lidé v běžném životě - díky tomu vzniká dojem, že má každý ,,svoji pravdu".
2 Jde o tzv. antropický princip.
3 Toto riziko, nikoliv metoda, je zdrojem mnoha vědeckých omylů.
4 Tímto způsobem je zárověň znemožněno předčasné a nekompetentní odhalení závažných informací. "Schody" nelze přeskakovat.
5 Tato publikace ani zdaleka nevyčerpává rozsah do současné doby odkrytých biblických informací.
6 Viz konvence.
7 Nejde zde o snahu diskvalifikovat lidi jiného "světonázoru", ale takové právo patří morálně a duchovně vyspělým lidem.
8 Znalost stvořeného systému, zkušenost a schopnosti 1. 2. nebo až 3. nebes (viz 4. část) jsou natolik hluboké a vyčerpávající, že nebesa jsou schopna řešit problémy a operace, které by se i nám dnes, při našich znalostech, mohly jevit jako nemožné. Jako Bůh, u nějž je všechno možné, se jevil především lidem starověku. (Srov. Mt. 19:26; Mt. 26:39)

Zpět na obsah