Křesťanské biblické badatelství

Kniha:
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Blesk od východu k západu
Záchrana křesťanů milosrdenstvím
Křesťanům
Kniha Zjevení Janovo
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie: Zvol si život

Novinky

Nová studie: V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017
Až se naplní míra vzpurných
16/10/2016

Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Duchovní vykořenění
14/4/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Sen krále Nebúkadnesara
15/10/2014

Událost, která změní svět
1/9/2014

Podobenství o pannách
20/6/2014

Předurčení
18/12/2013

Šestnáctá část - Rozpad hierarchické společnosti a přechod k nehierarchickému uspořádání


MOTTO:
"Vy však si nedávejte říkat 'Mistře': jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří." (Mt. 23:8)
"Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem." (Mt. 20:25,26)
"Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši... Není už rozdíl mezi židem a pohanem (rasové rozdíly), otrokem a svobodným (sociální rozdíly) , mužem a ženou (postavení žen). Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši." (Ga. 3:26-28)

Metafora

Vědomí jednotlivce i celé lidské společnosti je jako stále se přetvářející a vyvíjející mechanismus 1 . Je to bouřící duchovní řeka postupně spoutávaná 2 ve svém korytě hrázemi a zdymadly - lidskými a náboženskými pravidly, tradicemi a zákony. Mnohé z těchto regulí jsou však příliš zjednodušující, a některé jsou dokonce mýty. Ony všechny ale plnily nebo ještě plní svůj účel. Ačkoliv po určité době začínají být překážkou potřebného rozvoje, uvolnit prudce tyto hráze představuje hrozbu 3 záplav. Proto ti, kdo příliš hlasitě nebo příliš brzy 4 volali po jejich uvolnění (tzv. hlásali pravdu), museli za své volání zaplatit vysokou daň. Přesto jejich oběti měly hluboký smysl a nakonec přinesly vynikající ovoce.
Poznámka: Je třeba si uvědomit, že lidstvo se od počátku nachází v havarijní situaci. Tím spíše jsou tato regulační opatření někdy jen nouzová. Někdy bylo použito skutečně "to, co bylo po ruce". Politikové - a nejen oni - znají stav lidské společnosti a jako nouzové řešení problémů a krizí se naučili používat lest, od níž je jen lákavý krůček ke lži, zneužití lsti k osobnímu prospěchu.
Tato tvrdá realita našeho světa jen dokresluje neutěšený duchovní stav lidské civilizace a nesmírnou obtížnost její výchovy a nápravy.

Jištění společenské stability

Historie nás učí, že při nedodržení příslušných společenských podmínek se vývoj společnosti může ubírat v mravním ohledu i nazpět 5 . Společnost v sobě totiž má pro tento případ samoregulační neboli pojistný mechanismus s příliš dlouhou "časovou konstantou", přesahující délku lidské generace. Fenomén svobodné vůle není ničím takovým omezen. Zmíněná opatření, do jisté míry omezující, byla tudíž pro zdárný vývoj lidstva skutečně nezbytná.
Poznámka: Jako biblický příklad takové společenské regulace lze uvést např. celou škálu příkazů, nutných úkonů a zákazů Starého zákona. Tato regulace byla, jak známo, po dosažení stanovené duchovní zralosti Božího lidu formálně zrušena. Tato revoluční změna byla velmi bolestná - uvolnění oněch metaforických hrází vyvolalo z počátku u mnohých pohoršení a zděšení. Ap. Pavel proto v praxi doporučoval v jednotlivých případech raději opatrnost. (1.K. 8.kap.; Ř. 14:20,21) Sám se v Jeruzalémě kvůli Židům ještě podrobil předpisu Zákona (Sk. 21:21-24) a nechal dokonce obřezat Timotea. Nikoliv Bůh, ale tento stav sám o sobě si vynutil vydání apoštolského dekretu, který "nařizoval" (srov. Sk. 15:15-29 a 1.K. 8.kap.) nežidovským křesťanům dodržovat ještě některá ustanovení Zákona.
Tak tomu je v hierarchickém uspořádání společnosti. Proto apoštol Pavel napsal křesťanům v Římě:
"Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha. ... Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru." (Ř. 13:1,4)

Jak to vlastně začalo

Po změně okolností v Edenu dovedl Bůh jistě předvídat další vývoj v myšlení Adama a Evy. Sled Adamova myšlení mohl vypadat takto:
"Poprvé Eva prosadila, že nebudeme mít děti, a podruhé, že budeme jíst ze zakázaného stromu. Její vůle nás přivedla na pokraj katastrofy. Je lepší ženu neposlouchat. Jsem silnější, a proto budu o našem dalším životě rozhodovat já."
Poznámka: Hlavní příčinou toho, že do té doby neplnili svůj úkol ("Naplňte zemi.. "), musela být žena. Ona byla potrestána ve spojitosti s množením - porodními bolestmi, což muselo sledovat nějaký výchovný účel. (A víme, že za tímto trestem stál budoucí satan.) Tento výklad vysvětlují i její slova po narození prvního dítěte: "Získala jsem muže, (a tím) Hospodina." (Gn. 4:1; doslovný překlad je ještě bez vsuvky, stylizace ostatních překladů je poněkud volnější) Jinými slovy: "Získala jsem zpět přízeň muže (a) Hospodina."
Proto mohl Bůh Evě sdělit: "... a budeš žádostivě toužit 6 po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat." (Gn. 3:16)
Podobně vznikaly i všechny ostatní hierarchie, kdy ti inteligentnější nebo zkušenější, a tedy obecně silnější jedinci prostě museli začít vládnout těm méně inteligentním nebo nezkušeným, pokud chtěli svojí komunitu posunout směrem dopředu nebo odvrátit hrozící nebezpečí. Komunikace v rovnoprávném vztahu je náročná a zákonitě se nedařila. Rozbujelé hierarchie zjevně nebyly pro lidstvo plánovány. Je to vidět i ze situace v době soudců, kdy si Izraelci chtěli nad sebou ustanovit lidského krále. Hospodin se je snažil od toho odradit. (1.S. 8:7-18)

Obtížná cesta zpět

Tradiční hierarchické uspořádání existovalo na zemi celá tisíciletí. Existovalo ve všech stupních společnosti - od rodin až po královské dvory. Toto uspořádání mělo své pevné zákonitosti, které se odrážely především v jasně stanoveném a fungujícím způsobu komunikace - komunikace nerovnoprávného vztahu. Lidstvo si jiný způsob komunikace dlouhou dobu nedovedlo ani představit. Rovnoprávný vztah a rovnoprávná komunikace není samozřejmostí, jak se nám dnes, kdy jsme v jejich zvládnutí značně pokročili 7 , možná zdá. Ve starověké společnosti byl tento jev něčím zcela neznámým. V těchto raných dobách byl projev vedený v rovnoprávném duchu patrně pokládán za aroganci a drzost - snad připomínal nebo i sváděl ke způsobům, jakými se chovala vrchnost k poddaným. Při komunikaci dvou lidí v jinak rovnoprávném postavení tak docházelo k trochu bizarnímu chování. Oslovující formuluje své oslovení velmi poníženě (Gn. 19:2; 1.S. 20:5,8; 1.S. 25:24; 1.Kr. 20:32), a to i tehdy, když je ve společensky nadřazeném postavení. (2.Kr. 5:15; 2.Kr. 8:13) Ponížené vystupování se nakonec stalo jakýmsi bontonem.
Poznámka: Dnešní obdobou, zajišťující spořádanou komunikaci mezi dvěma lidmi, je vykání. Navzájem si vykající osoby spolu mluví s větší podřízeností, podobně jako lidé v našich starověkých příkladech. Tento zvyk signalizuje, že rovnoprávné dorozumívání pro nás ještě stále není samozřejmostí.
Tato výrazně hierarchická komunikace se postupně zmírňovala. V poslední době však dochází v této oblasti doslova ke zvratu, který je vyvolán stále naléhavější potřebou zvládnutí nového způsobu komunikace - komunikace rovnoprávného vztahu. Tradiční forma hierarchických vztahů se totiž začala rozpadat.

Přechod do nové kvality

Rozpad hierarchických vztahů doprovázený obávanou neúctou k autoritě je způsoben tím, že si lidé jako jednotlivci ve stále vyšší míře začínají uvědomovat nejen své právo na svobodu, ale i svou osobní hodnotu. Zvládnutí této nové kvality ovšem nutně vyžaduje inteligentní řešení. Lidé nerovnoprávně komunikovat odmítají - kdo je dnes ochoten se chovat poníženě? Problém je v tom, že se rovnoprávně chovat ještě nedovedou. Dokonce někdy ani nevědí, že i rovnoprávná komunikace má svá pevná pravidla. Tato pravidla však nebyla dosud důsledně zformulována, nemluvě už o jejich ustanovení jako platné společenské normy a zahájení její výuky na školách. Zde už má současná společnost obrovský deficit.

Možná rizika

Pevné hierarchické uspořádání v minulosti s sebou přinášelo mnoho negativních společenských jevů - bezpráví, proti němuž se nedalo bránit, ponižování lidí, zneužívání moci, vykořisťování poddaných atd. Ačkoliv se zánik hierarchií a autorit disponujících mocí může jevit jako samoléčící proces uvedených společenských bolestí 8 , opak je pravdou. Zánikem pevné hierarchické struktury vyvstává hrozba vzniku velmi vážných společenských problémů 9 , dosahujících někdy takových rozměrů, že se vymykají jakékoliv kontrole. Společnost ohrožují dva možné dopady:

  • naprosté zhroucení společenského pořádku, zlovůle a anarchie
  • propad do totality
Zaniklé hierarchie 10 , doprovázející lidstvo a chránící jeho stabilitu po celou jeho historii, vznikaly dlouhým vývojem a byly "posvěceny" dlouhou tradicí. Po svém zániku se nemohou znovu objevit s toutéž autoritou - návrat této jistoty není možný. Stabilitu budoucí společnosti je nutno vybudovat na nových základech rovnoprávnosti.

Nová kvalita vztahů - ohrožení základů společnosti

Obecný proces rozpadu hierarchií si dnes nejmarkantněji razí cestu v instituci nejtěsnějšího partnerského vztahu - v manželství. V celé historii byla tato instituce otevřeně označována za hierarchickou - jako patriarchát, či dokonce matriarchát. Dnes jsme svědky zániku této hierarchie. Poměrně dobře fungující nerovnoprávné uspořádání (není řečeno, že uspokojivější) je nahrazováno často nefungujícím rovnoprávným vztahem. Dnešní situace je už havarijní, protože dochází k nekontrolovanému rozpadu hierarchií uvnitř rodin. Vzhledem k tomu, že nejsou specifikovány nové mužské a ženské role, a tím pádem ani realistické ideály mužství a ženství, končí spory o těchto rolích často rozpadem rodiny.

Překotný vývoj - jeho příčiny

Vzhledem k tomu, že naše civilizace měla vysokou startovní inteligenci 11 , probíhá společenský proces rozpadu hierarchií, stejně jako vědecko - technický rozvoj, překotně 12 . To s sebou přináší řadu dalších problémů - jako ty zmíněné komunikační nebo již dříve uvedený nástup vlády oligarchie 13 , která se v zákulisí prodrala k moci při zániku aristokracie. Zákonitým důsledkem tohoto mocenského systému v průmyslové době je vznik konzumní společnosti a s tím související hrozba nebezpečí světové ekologické katastrofy.

"Čertova spirála"

Základní směr společenského vývoje probíhá po křivce připomínající exponenciálu, v jejíž strmější části se právě nacházíme. X-ová (časová) souřadnice této křivky je vlivem zmíněné zvýšené inteligence a vlivem způsobu výchovy lidstva zkrácena. Jakousi pomyslnou hranicí, křivkou pohybující se souběžně před naší exponenciálou by měl být náš duchovní růst. Ten je ale vlivem dědičného hříchu naopak zpomalen - tomu odpovídá nedostatečný a velmi nevyvážený nárůst mravní (duchovní) kvality. Křivky se protínají a naše civilizace se tak svým překotným vývojem předbíhá, překračuje tuto hranici. To je velmi nebezpečný stav - lidstvo se stává samo sobě nepřítelem. Aby to nebylo málo, dochází v této vypjaté situaci k prudkému uvolňování v úvodu zmíněných ochranných opatření. To se projevilo zvlášť v našem 20. století - úpadkem moci nadřazených autorit (hierarchií), obnažováním společenských tabu, celkovou společenskou revolucí.
Poznámka: Vývoj společnosti probíhá ještě druhotným směrem, a to po spirále. Dochází tak k cyklickému opakování stěžejních historických událostí postupně na vyšších vývojových stupních, podle růstu exponenciály. (Kaz. 3:15) Tato zákonitost umožňuje Bohu prorokovat a nám podobně odvozovat periodické opakování precedentních událostí.

Druhy vztahů respektive druhy komunikace

Kvalita vztahů mezi lidmi roste nebo klesá s kvalitou jejich vzájemné komunikace. Lidé mezi sebou komunikují verbálně - ústně, nebo neverbálně - pohyby, posunky a gesty. Vztahy mezi lidmi si pro tento účel můžeme rozdělit na formálně rovnoprávné (symetrické), formálně nerovnoprávné (asymetrické) a neformální (přátelské). Příkladem asymetrického vztahu je vztah král - poddaný, soudce - obžalovaný, šéf - podřízený, ale i lékař - pacient. Jako příklad symetrického vztahu uveďme vztah mezi kolegy v zaměstnání, mezi spolužáky, mezi manželi (?), mezi sousedy, mezi vězni atd. I zde však dochází postupně, vlivem přirozené autority nebo agresivity, ale hlavně z neschopnosti skutečně rovnoprávně komunikovat, k menší či větší asymetrii vztahu. Mezi přáteli je rovněž vztah rovnoprávný, ale na rozdíl od předchozích vztahů není ničím formálně vázán (smlouvou, zákonem, předpisem, působištěm). Jde tudíž o vztah nejhodnotnější. Je zřejmé, že v nerovnoprávném vztahu platí zcela jiné zákonitosti než ve vztahu rovnoprávném.

Emoční bilance dialogu - klíč k jeho úspěchu

Životní praxe dokazuje, že asymetrické vztahy jsou stabilnější a dostatečně funkční.
Poznámka: Zde jsou míněny skutečné hierarchie, nikoliv polorozpadlé, pseudoautoritativní, jaké často vídáme v dnešní době.
Vzniká otázka, v čem tkví tajemství jejich stability. Důvod je jednoduchý. Ač to dnes může vypadat paradoxně, symetrický vztah je emočně mnohem náročnější než vztah asymetrický. Proč? Stabilita jakéhokoliv vztahu vyplývá z emoční bilance (výsledného pocitu či nálady) vzájemné komunikace. V asymetrickém vztahu byla tato bilance jištěna zcela jasnými a srozumitelnými pravidly. Poddaní byli vychováváni k poslušnosti a úctě k vrchnosti. (Ř. 13:7) Vrchnost byla vychovávána k umění řídit a vládnout. Pravidla byla jasně vymezena, nediskutovalo se o nich. Obě strany s nimi byly emočně vyrovnané, vždyť jiný princip nebyl znám. Problémy se tudíž neřešily zdlouhavým, emočně náročným jednáním. Řešila je vrchnost, a to pragmaticky (účelně). Pokud se obě strany chovaly alespoň trochu rozumně, jejich vzájemné soužití bylo bezproblémové. Podobný princip fungoval ve vztazích na všech úrovních společnosti - od manželství až po královský dvůr. Symetrický vztah žádné rychlé jištění nemá; je jištěn morální kvalitou. Role, pravomoce, pravidla a modely chování nejsou dosud jasně stanoveny. Představy o nich se různí, a proto se o nich vedou nekonečné, velmi bolestné spory. Lidé se bezděčně obracejí ke starým modelům, vidí v nich jakýsi ideál, ale zároveň se nechtějí vzdát své rovnoprávnosti. Je zřejmé, že taková kombinace není možná. Tímto způsobem je problém neřešitelný!
Návrh řešení má tyto dva základní body:

  • Je třeba vzdát se zaběhlých modelů a s nimi spojených ideálů (např. v manželství 14 ideál pravého muže a pravé ženy)
  • Hledat nové modely chování, nová pravidla komunikace a spojovat s nimi nové ideály.
Poznámka: Tyto modely nutně nemusí být nové. V dávné historii existovala (někde dodnes existují) společenství, která neměla stanovena přísná hierarchická pravidla, a umožňovala tak svobodnější rozvoj osobnosti jak mužů, tak žen. V lidské mysli totiž existují určité vzory. Často jsou však tyto archetypy vnímány jako nedostižné ideály. Tento proces, jak si lze v běžném životě všimnout, už spontánně probíhá a partneři šťastnějších dvojic svá místa a role v rovnoprávném vztahu vcelku úspěšně nacházejí - řešení tedy existuje.

Shrnutí

Rovnoprávný vztah, pokud není pevně založen na znalosti a respektování jeho pravidel, je stav velice nestabilní. Má tendenci stále sklouzávat ke stabilnějšímu stavu - nerovnoprávnému, asymetrickému, který je dnes nepopulární a odmítaný. K úspěšnému zvládnutí rovnoprávných vztahů v celé společnosti bude nutné zahájit vyučování jeho pravidel na školách už základního stupně. Samozřejmě ve spolupráci s rodinou a církví - duchovní matkou. Tato potřeba je vzhledem k pokročilé době stále naléhavější.

Partnerství muže a ženy - genetická zátěž

Na bílém plátně je nakreslení první, druhé nebo ještě třetí čáry výraznou změnou proti předešlému stavu. Na obrazu před dokončením si nové čáry zřejmě ani nevšimnete, pokud nejste svědky jejího vzniku. Podobně je tomu i s genetickými zápisy získaných lidských vlastností. Na samém počátku lidstva chování prvních lidí velice silně ovlivnilo dědičné vlastnosti a směr vývoje následujících generací 15 . Proto mohl Bůh dokonce i z jednotlivých činů stanovit dlouhodobou prognózu lidského chování: "Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě..." (Gn. 2:24) Proč?
Každé proč má své proto a naopak. Adam totiž opustil svého otce, Boha, kvůli Evě. Té zase Bůh řekl: "...budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." (Gn. 3:16)
Takové první zápisy určily nejen počáteční směr vývoje, ale díky tomuto směru měly čas se po staletí pevně geneticky zafixovat. Společenské zvyklosti včetně nešvarů se přenášely i výchovou. Hierarchické uspořádání mezi mužem a ženou bylo ustanoveno už zde - na samém počátku dějin lidstva. Muži mají geneticky silně zafixovaný sklon pokládat se za nadřazené a pociťují právo rozhodovat. Ženy mají naopak zafixovaný pocit podřadnosti, což je dnes pro ně značnou emoční zátěží. Uvědomují si, že toto uspořádání je nespravedlivé, a navíc musí bojovat nejen s tímto sklonem k pocitu podřadnosti, ale i s vrozeným mužským sklonem k aroganci (ve vztahu k ženě). Vznik feministických hnutí a nárůst ženského vzdoru je tedy zákonitý. Tento stav je další komplikací už tak velice náročného procesu, jakým je vytvoření rovnoprávného vztahu. Bible na výše zmíněné procesy i s nimi spojené problémy upozorňuje dlouho dopředu. O rovnoprávnosti mezi lidmi hovořil už Ježíš a podrobněji ji vysvětloval ap. Pavel, jak je uvedeno v mottu této části. Pavel se ale překvapivě zmiňuje i o následujícím problému:
"Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, ... nebudou poslouchat rodiče." (2.Tm. 3:1,2)
Pavel tvrdil, že v závěru 2. smlouvy budou děti neposlušné rodičů - to je bolestný odraz chaotického zanikání hierarchické struktury v celé společnosti. Mladí lidé jsou velice vnímaví a napodobují to, co pozorují okolo sebe.

Křesťanství a rovnoprávnost žen

Přestože Pavel o rovnoprávnosti muže a ženy dobře věděl, byl si vědom i toho, že její nastolení nebude jednoduché. Můžeme vidět, jak nařizuje sborům, aby dál respektovaly vžitý patriarchát. (Ga. 3:26-28; 1.K. 14:34) V náročném období, které křesťané prožívali a které je ještě čekalo 16 , by pro ně řešení tohoto problému bylo příliš těžkým břemenem (jde totiž o práci na několik generací). Nastolení rovnoprávných vztahů vyžaduje nejen vysokou míru zralosti partnerů, ale i pravdivý (vědecký) kodex 17 pravidel chování v rovnoprávném vztahu. Pozdější generace křesťanů tento úkol nerozpoznaly, čímž se jeho řešení oddálilo a řeší se bez projektu chaoticky až dnes, kdy je společností požadován nástup rovnoprávných vztahů.
Poznámka: To se týká především rozvinutých společností, jejichž pokrok byl nastartován právě křesťanstvím. Islámských, afrických a odnožemi buddhismu či hinduismu ovlivněných zemí se tyto problémy tolik netýkají - snaží se zachovat tradiční společenské uspořádání.


1 Mechanismem jej snad lze doslova nazvat v jeho "tělesném", instinktivním stádiu.
2 Chceme-li srovnat vývoj lidstva s vývojem řeky, musíme si představit oba "toky" od jejich prehistorických počátků. Lidé ještě neznají pravidla soužití a nemají potřebné společenské návyky a řeka dosud nemá vyhloubené koryto.
3 To je zase zdroj úzkostí těch na druhé straně "barikády" - mocných.
4 V tomto místě nechť se historikové a politologové neurazí, vyjádření celé této situace je pro použitelnost v populárním výkladu velmi zjednodušené. Volání bývala i velmi fundovaná - Kristus, Hus a další. Přesto to nic nezměnilo na jejich dopadu.
5 Např. svět před potopou, Sodoma, Kanánci, středověká církev, ale i fašistické nebo komunistické režimy atd.
6 Zde je předpověděn větší zájem o citovou stránku se všemi jejími, v současné praxi téměř nesplnitelnými, nároky. Větší zájem o romantiku a kulturnost života u žen zákonitě vyplývá z jejich složitější psychické (určitě např. emoční) výbavy. Žena která byla později stvořena měla být podle principu Božího stvořitelského postupu složitější a dokonalejší tvor než muž. Navzdory mnoha anekdotám, nebo naopak v souladu s nimi, bude žena skutečně ještě vylepšenou verzí člověka. Tato její převaha bude patrně v jiných duševních oblastech zpětně vyrovnána převahou muže. Lidské páry by měly být schopny žít v rovnoprávném vztahu, a taková diference by dokonce mohla prospět jeho upevnění - pro své rozdílné schopnosti by se muž a žena měli vzájemně respektovat a potřebovat.
7 Ale jen instinktivně a nedostatečně.
8 Revolucionáři si vždy mysleli, že stačí, když svrhnou tyranii.
9 Kolik nových neznámých problémů přinesl tento rozpad dnešním demokraciím!
10 Aristokratické, církevní a správní města a obce.
11 Tento závěr vychází z mnohokrát prokázaného předpokladu, že Bůh tvoří postupně stále složitější a dokonalejší věci. Naše startovní inteligence musela být vyšší než u předchozích nebeských úrovní. A bude se to týkat zřejmě i kvality dalších věcí.
12 Zrychlení bylo ještě zvýšeno satanovou výchovnou metodou.
13 Viz část 11.
14 V rovnoprávném vztahu muž není tím "silným vůdcem", jakého si přeje žena, protože žena není tou "pohou pomocnicí", jakou si přeje muž. Vztah je symetrický! To ovšem neznamená, že role jsou stejné. Musí být opět přizpůsobeny fyziologii obou pohlaví.
15 Něco podobného funguje i v případě jednotlivce - i naše první dětské zážitky, radosti i strasti, byly pravděpodobně nejsilnější a ovlivnily vývoj naší osobnosti na dlouhá léta dopředu.
16 Boží lid čekalo od narození zaslíbeného syna smlouvy (1. smlouva Izák, 2. smlouva Ježíš) v obou případech asi čtyřsetleté období "otroctví" (panství Egypta a Říma), než byla ustanovena jeho moc. Fenomén ponížení je součástí Hospodinovy výchovy a prochází jím všechen jeho lid a všichni jeho pomazaní. (Ž. 89:39-46)
17 Tento kodex nebude legislativní záležitostí, ale bude "vepsán do lidských srdcí". (Jr. 31:33) Proto bude vyžadovat vysokou míru mravní vyspělosti. Ačkoliv bude muset být vypracován v nějaké písemné formě, ta bude sloužit především k didaktickým účelům. V případě větších sociálních celků bude řešení problému vyžadovat vypracování vědeckého projektu správy nehierarchické společnosti.

Zpět na obsah