Křesťanské biblické badatelství

Kniha:
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Blesk od východu k západu
Záchrana křesťanů milosrdenstvím
Křesťanům
Kniha Zjevení Janovo
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie: Zvol si život

Novinky

Nová studie: V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017
Až se naplní míra vzpurných
16/10/2016

Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Duchovní vykořenění
14/4/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Sen krále Nebúkadnesara
15/10/2014

Událost, která změní svět
1/9/2014

Podobenství o pannách
20/6/2014

Předurčení
18/12/2013

Druhá část - Jak zkoumat obsah Bible


Úvod

Jedna z důležitých věcí, která křesťanům při výkladu Bible zpravidla uniká, je fakt, že se lidská společnost jako celek ve své podstatě stále pozitivně rozvíjí. Toto tvrzení je v protikladu k představě, že lidstvo naopak degeneruje. Čím jdeme hlouběji do minulosti, tím prý lidé byli dokonalejší, mravně lepší, duševně i tělesně zdravější, žili déle 1 atd.
Typickým příkladem takového výkladu je přirovnání lidstva k ventilátoru odpojeného ze zásuvky. Ventilátor není schopen se sám otáčet, a proto má-li běžet, musí být stále zapojen do zásuvky. Tím je znázorňována trvalá závislost lidstva na Bohu. A stejně jako odpojený ventilátor zpomaluje, až se nakonec zastaví, i lidé prý poté, co zvolili cestu nezávislosti, postupně upadají a degenerují.
Poznámka: Takové představy - byť vycházejí ze správného předpokladu, že Bůh tvoří vše dokonale - opomíjí fakt, že Bůh při své práci postupuje směrem od jednoduchých věcí ke složitějším (patrno např. z popisu stvoření). To může značně změnit naši představu o tom, co dokonalost znamenala v případě prvních lidí.
Jako důkaz celkového úpadku se používá mimo jiné i to, že Písmo předpovídá na konci našeho věku mravní, ekologické, a vůbec celkové zhroucení naší civilizace.
K podobným závěrům vedly křesťany jistě dobré úmysly. My se ale pokusíme pomocí historie a Bible dokázat, že věci se mají trochu jinak. Mimochodem, přirovnání lidstva k ventilátoru je celkově nepřesné. Stejně jako ventilátor není schopen se otáčet bez vnějšího zdroje energie, ani lidé nemohou být zcela odpojeni od svého Stvořitele. Svědčí o tom Bible: "Toto praví Bůh Hospodin (JHVH), který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí" (Iz. 42:5) Myšlenka, že bez Boha není možné žít ani fyzicky, je na více místech. Pojem nezávislosti na Bohu má jiný obsah. Faktická nezávislost na Bohu neexistuje, stejně jako neexistuje nezávislost na respektování přírodních zákonů.
Procesy probíhající v lidské společnosti jsou ve skutečnosti natolik složité, že rozhodnout na první pohled, zda se lidstvo rozvíjí, nebo upadá, není snadné. Pokusme se tento problém trochu přiblížit.
Už v hodinách dějepisu nás učili, že začátky člověka byly velmi prosté. Lidé měli jen minimum znalostí a jen velmi omezené zkušenosti. V určitém smyslu byli jako děti. Jejich nástroje, oděvy, příbytky a zbraně byly jednoduché. Konstrukce jejich výrobků vycházely z jednoduchých úvah a z ničeho jiného ani vycházet nemohly. Postupně však byly složitější a dokonalejší - o tom nezvratně svědčí hmotné nálezy.
Poznámka: Existují ale i výjimky nebo anomálie ve vyspělosti některých kultur. Např. Židé jako národ předstihli svoji dobu v plošné vzdělanosti. Jiné starověké kultury byly překvapivě vyspělé v architektuře, metalurgii, astronomii, matematice či v medicíně. Dokonce daleko vyspělejší než kultury existující staletí po nich. Archeologové nacházejí výsledky technologií, jejichž postup ani dnešní věda nedokáže vysvětlit. To se někdy používá jako argument pro tvrzení, že lidstvo degeneruje. Bible ale hovoří o tom, že starověcí lidé byli v kontaktu s obyvateli tzv. 1. nebes 2 . Tím lze tyto anomálie vysvětlit, a není třeba je chápat jako důkaz degenerace lidstva. Některé aktivity andělů byly však nezákonné a byli za ně potrestáni. (Ju. 6) Tyto vlivy dostatečně vysvětlují uvedené anomálie.
Jak tomu ale bylo s kvalitou tehdejšího myšlení v oblasti kultury a etiky?
Nebude tak těžké na to přijít. Ani v této oblasti totiž nemohly být žádné zkušenosti a znalosti. I duchovní oblast musela podléhat stejným zákonitostem a rozvíjet se směrem od jednoduchého ke složitému.
Ani vlastnosti jako lásku, toleranci, pracovitost, odpovědnost, moudrost, cílevědomost atd. nemohl Bůh člověku dopředu naprogramovat. Něco Bůh lidem ale přece jenom dal - schopnost naučit se všem těmto vlastnostem, rozumět jim, pochopit jejich význam a postupně v nich růst. Tyto vlastnosti lidé měli pěstovat už z vlastní svobodné vůle.
Obecně můžeme říci, že lidská společnost je nadána růstem - že je schopna se stále vyvíjet.

Přece jen vývoj?

Dnes už nejen historie, ale i genetika dokládají, že tento růst probíhá, a to nejen v úrovni jedné generace. Nejde jen o to, že se lidé v jedné generaci naučí určitým vlastnostem a potomkům je předají výchovou. Pokud totiž rodiče v rozvoji určité vlastnosti pokročí, svým potomkům geneticky předají zvýšenou schopnost se jí naučit 3 . V životě to pak vypadá, jako by se děti s těmito vlastnostmi už rodily.
Toto je jeden z fyziologických mechanismů, které zapříčiňují a umocňují naši schopnost růstu, přestože jednotlivé generace umírají. Bohužel to platí i pro špatné vlastnosti, což plynulý pozitivní vývoj lidstva za dané situace velice komplikuje. "... vinu otců stíhá na synech do třetího i čtvrtého pokolení." (Nu. 14:18) (Z moderních autorů např. Koukolík, Drtilová - Vzpoura deprivantů.)
Tento celkový, postupný růst a vývoj tedy v principu souhlasí s tím, čemu nás učili ve škole - a neučili nás tomu špatně 4 .
Dnes už si nemůžeme dovolit vytvářet mýty, tím méně o Bohu a jeho činnosti, přestože představa někoho takového, jako je Bůh, k tomu velice svádí. Bůh si rozhodně nepřeje, abychom k Němu byli podlézaví a připisovali Mu fantastické, avšak ničím nepodložené vlastnosti.
Bůh totiž nemohl stvořit člověka se svobodnou vůlí, a potom mu vnutit své představy o tom, jaké má mít vlastnosti, nebo mu je naprogramovat jako nějakému robotu. Jelikož náš Stvořitel postupuje ve své práci od jednoduchých věcí ke složitějším, a lidskou společnost proto nemohl stvořit už vyvinutou 5 (dokonalou), nechává na lidech samotných, aby si zvolili a rozvíjeli vlastnosti, které oni sami potvrdí jako smysluplné a pravdivé - vedoucí k úspěchu jejich společnosti. (1.Te. 5:21) Podívejme se nyní na konkrétnější důkazy, že se lidské myšlení i cítění rozvíjejí.

Rozvoj myšlení, vznik vědy a etiky - doklady z historie

Opět z dějin víme, že lidská společnost žila dlouhou historii v hluboké nevědomosti - lidé byli negramotní a určité poznatky a vědomosti se udržovaly a rozvíjely pouze v úzkých kruzích kněží a starověké šlechty. Průlom udělali až Řekové a Římané, na jejichž tradici navázala křesťanská evropská kultura a věda.
Poznámka: Křesťané mohou nyní namítnout, že Bible antickou (obecně světskou) filozofii odmítá. (1.K. 3:19,20) To je sice pravda, ale Bible ve skutečnosti odmítá výsledky této filozofie, nikoliv filozofii (lásku k moudrosti) jako takovou. Prvním filozoficky vzdělaným křesťanem byl ap. Pavel, který měl nepopiratelně ,lví podíl' na rozvoji raného křesťanství, a jak si později ukážeme, i na vysvětlení smyslu Písem. A byli to právě obrácení filozofové, z nichž se rekrutovali tzv. apologetové neboli obhájci křesťanství a také mnozí církevní otcové. A tak filozofové - antičtí intelektuálové - byli nakonec těmi, kdo křesťanství prorazili cestu. Nepochybně to bylo pro jejich schopnost přemýšlet.
Je známým faktem, že starověké a středověké poznatky byly často mylné, a to téměř ve všech oblastech bádání. Ale ani dnes zdaleka nevíme vše a i my stále věříme některým mýtům (např. Teorii evoluce druhů 6 atd.). Je zde ale jednoznačně vidět vývoj kupředu.
Lze předpokládat, že rozvoj vzdělanosti způsobil i rozvoj etiky a kulturnosti lidí 7 . Všimli si toho už lidé ve starověku. Nenazývaly snad vyspělejší kultury příslušníky těch zaostalejších barbary? Jistě to bylo pro nedostatečnou úroveň jejich mravního a duchovního cítění. A přece ty tehdy vyspělé kultury prováděly legálně věci, které by dnešní kultura označila za barbarské. Tak třeba "vyspělá" antická kultura sice už neobětovala své děti bohům, nevypalovala oči poraženým nepřátelům ve válce jako Asyřané, nedloubala oči svým otrokům jako Skytové, ale byla například schopna se bavit pohledem na umírající gladiátory v arénách.
V dávných dobách bylo zákonné trestat zloděje useknutím ruky, národy se navzájem zotročovaly a bylo provozováno množství dalších krutých praktik a zvyků.

Středověk

Středověk 8 se už některých barbarských zvyků zbavil, ale představte si takovou procházku po tehdejším městě. Právě byla potlačena nějaká rebelie. Na hradbách jsou pro výstrahu vystaveny lidské hlavy nabodnuté na kopí, na nárožích domů byste mohli zahlédnout zavěšené části rozčtvrcených lidských těl a při příchodu na náměstí byste možná ještě zastihli rozvášněný dav, jak povzbuzuje kata, který železnou tyčí láme v kole posledního ubožáka. Pokud navštívil město inkvizitor, brzy na jeho okraji vzplály hranice jako další ukrutná vzrušující podívaná a žádoucí změna v jinak nudném životě středověkého města.
Poznámka: Je třeba připomenout, že možnosti zájmového a kulturního vyžití v minulosti byly ve srovnání s dnešní dobou nesrovnatelně menší.
Nedělejme si iluze ani o mentalitě středověkého člověka - převážná část populace se na podobné akce těšila a účast bývala masová. To byla realita středověku. Je zřejmé, že příliš soucitu takové jednání neodráželo.
Poznámka: Středověký člověk nemohl být lepší, byť se o to velmi snažil. Byl dědicem odkazu starověku a vývoj nemůže probíhat jinak než postupně. Proto kdokoli, kdo pochopí správnější cestu, má vůči svým potomkům odpovědnost bez prodlení se po ní vydat a nevystavovat je tak zbytečnému zdržení. O posunutí jejich "startovní čáry" směrem nazpět už vůbec nemluvě.
Ačkoli to na první pohled možná nevypadá, středověk vůči starověku a antice zaznamenal v etice obrovský skok vpřed. Ve starověku byla krutost ještě společenskou normalitou. Ve středověku je tolerována jen za mimořádných okolností. Zatímco středověk byl ještě nepřiměřeně krutý při potírání zločinnosti (čímž už ale sledoval prosazení spravedlnosti), starověk byl takto krutý např. pro primitivní demonstraci moci, z pohodlnosti nebo pro pouhou zábavu, což dnes působí nelidsky.

Novověk

Postupně se etika lidstva stále zjemňovala a byla vyjadřována stále častěji i v zákonech. Bylo odstraňováno nevolnictví a kruté, středověké způsoby byly postupně nahrazovány civilizovanějšími - osvícenští myslitelé objevili humanitu!
Psychologové později vysvětlili, že některé druhy defektů chování jsou způsobeny faktory, za něž dotyčný víceméně nemůže. Společnost, místo aby přestupníka zostudila, surově potrestala nebo popravila, bere tyto faktory v úvahu a kromě toho, že ho trestá, mu také umožňuje léčení 9 . U soudu dnes tedy sedí i psycholog nebo psychiatr, aby zvážil míru viny zločince.
Lidstvo začalo vytvářet systém sociálního zabezpečení, takže stárnoucí, nemocní nebo nehodou postižení lidé se nemusí obávat, že by upadli do naprosté bídy, jak tomu bývalo v minulosti. Pro případ celonárodních neštěstí se rozvíjí aktivita humanitární pomoci 10 atd.
Lidé se dnes učí starat se o zájmy druhých lidí od nejnižší úrovně (jednotlivce) až po nejvyšší (mezinárodní) úroveň. O dnešních systémech zabezpečení by si lidé v minulosti mohli nechat jen zdát, nemluvě o hygienických opatřeních a mnoha dalších vymoženostech, které jsou dnes považovány za zcela samozřejmé, a tudíž nejsou nijak zvlášť oceňovány.
Krutost a agresivita samozřejmě nevymizely. Naopak, v poslední době můžeme sledovat jejich nárůst. Neprovozuje se sice masově, ale o to více lidé holdují násilí a krutosti ve filmech, počítačových hrách a kultuře vůbec. Přesto si lidé uvědomují hodnotu lidského života mnohem více než v minulosti. (Zj. 22:11; Da. 12:10) Lze to doložit mnoha opatřeními na jeho ochranu, jež v minulosti neexistovala.
Lze tedy tvrdit, že lidstvo převážně degeneruje, nebo se spíše rozvíjí? Nezbývá než říci, že se rozvíjí - alespoň v tom, že si stále více uvědomuje význam humanity a etiky, a že stále lépe poznává přírodní a společenské zákony. Jsou zde však problémy, kterých se lidstvo přes veškerý pokrok nemůže zbavit, některé nové prudce narůstají. Tento stav má své důvody, je předpověděn, ale to bude námětem dalších částí.

Rozvoj myšlení a etiky - doklady z Bible

Bible s existencí fenoménu vývoje souhlasí. Podívejme se na některé závěry.
Například o dokonalosti prvních lidí, jak si ji někteří křesťané představují, lze vážně pochybovat. Nejenže byli manipulováni (1.Tm. 2:14) bytostí později známou jako satan, ale z trestů, které obdrželi po vyhnání z Edenu, je vidět, že Adam svým chováním zavdal příčinu k ohodnocení, jež bychom dnes označili jako lenost - měl pracovat a rozšiřovat zahradu s cílem podmanit si celou zemi, ale neudělal to. Evu bychom dnes možná označili jako pohodlnou - odmítla rodit děti 11 a starat se o ně. Prvním lidem scházel motiv, v Edenu jim nic nechybělo.
Ačkoli se nedá říct, že by zlenivěli nebo zpohodlněli, vlastnosti jako např. píli či cílevědomost prostě neměli - tyto vlastnosti jim nebyly a ani nemohly být dány. Ale "chyby" byly způsobeny něčím jiným než u nás dnes, a to jejich "startovní" nezralostí. Na počátku své historie se lidé tak rychle mravně zkazili, že Bůh celou tehdejší populaci musel zničit v kataklyzmatu, které nazýváme potopou světa.
Zbavme se iluze o zlaté éře na počátku lidských dějin. Vyšší kvalitou tehdejších lidí byla pouze jejich dlouhověkost. (Gn. 3:19) Té ale museli být nakonec stejně zbaveni - právě proto, že v jiných ohledech byli nekvalitní! (Gn. 5.kap; Gn. 6:3)
Po potopě, při stavbě "Babylónské věže", Bůh lidem zabránil vytvořit jednotné společenství, když jim zmátl jazyk a tak jim zabránil ve spolupráci:
"Nuže, sestoupíme a zmateme jim řeč, aby si navzájem nerozuměli. I rozehnal je Hospodin po celé zemi... " (Gn 11:7)
Pro blízkou budoucnost to Bible stanovuje jako stav naopak velmi žádoucí:
"Pak totiž změním národům jazyk na čistý, aby všichni vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili rameno vedle ramena." (Sf. 3:9 PNS)
Židé byli vázáni smlouvou zákona, který byl později shledán nedostatečným, a smlouva musela být nahrazena novou, lepší. Proč? Apoštol Pavel to vysvětluje takto:
"Svým výrokem 'nová (smlouva)' učinil tu dřívější zastaralou. A to, co je učiněno zastaralým a co stárne, se blíží k zániku." (Žd. 8:13 PNS)
Nebo jinde:
"Kdyby totiž ta první smlouva byla bez chyby, nebylo by vyhledáváno místo pro druhou." (Žd. 8:7 PNS) Že by Bůh nebyl schopen udělat svůj zákon dokonalý?
Do budoucna říká Ježíš svým učedníkům:
Měl bych vám ještě mnoho co říci, ale teď byste to nemohli unést." (J. 16:12 Petrů) Proč? Unesou to ti "zdegenerovaní", kteří přijdou po nich?
Později si vysvětlíme, že tento výrok se týkal už i další, třetí smlouvy 12 , kterou Kristus hodlá s lidmi uzavřít místo té druhé, dnes už opět zastaralé, jež byla uzavřena při Večeři Páně před Kristovým umučením. (Mt. 26:28,29)
Historie i Bible zřetelně potvrzují, že vývoj lidské společnosti jde neustále vpřed - vždyť právě k tomu byl člověk stvořen. O tom budeme ještě na mnoha místech této publikace hovořit.

Vzdělanost a její vliv na schopnost uvažování

Růst, který můžeme v lidské společnosti sledovat, je určován pevnými mechanismy a zákony. Tak tomu je ostatně u všech procesů probíhajících v našem světě.
V dnešní době víme, že myšlenkové (a obecně kybernetické 13 ) procesy probíhají pomocí abstrakt.
Pro náš mozek jsou těmito abstrakty slova - nejčastěji slova mateřského jazyka. Pokud by je člověk neznal nebo jim nerozuměl, nebyl by schopen ani uvažovat - jeho mozek by totiž neměl s čím pracovat.
To lze pozorovat na případu člověka, který se z nějakého důvodu nestihne naučit mluvit do tří nebo čtyř let věku (např. lidé "vychovaní" zvířaty). Takový člověk pak trvale zůstává těžce mentálně zaostalý.
Je to způsobeno tím, že promeškal fyziologické období vývoje svého mozku, ve kterém se mozek učí převádět vjemy ze svého okolí do tolik potřebných kódů - slov mateřské řeči.
A ještě názorněji - neuvažuje snad každý, kdo nezná dokonale cizí jazyk, stále ve své mateřštině, do které si jej musí pracně překládat? Nezná-li pojmy, nemůže v nich přemýšlet.

Obdoba počítače

Podobně i výpočetní technika potřebuje ke své práci abstrakta. Slovníkem abstrakt pro výpočetní techniku je dvojková soustava symbolů složená z [1] a [0] - jejich různě dlouhé kombinace a řetězce, jakási slova z těchto "písmen". Pomocí takových symbolů (a jejich systémů, jimž se říká programovací jazyky) se potom počítače programují.
Chudší starověká nebo i středověká terminologie skutečně nedávala lidskému mozku dostatek virtuálního 14 prostoru a omezovala tak oblast možností jeho úvah - jakýsi jeho myšlenkový "akční rádius". Podobně jako nedokonalý programovací jazyk omezuje práci programátora.
Omezené nebo zkreslené znalosti a chudá terminologie neumožňovala tehdejším lidem dnešní hloubku myšlení. I starověkému člověku by asi nebylo snadné vysvětlit 15 například tuto pasáž. Uvedené údaje by databáze jeho abstrakt (jeho paměť) měla těžko s čím srovnat. (např. Ez 10.kap.)
Poznámka: Nehledě na to, že např. princip funkce počítače by nejen nepochopil (což nechápe ani většina současníků), ale ani by mu neuvěřil. Takovou 'podivnost' by zákonitě zařadil do jemu známého souboru abstrakt - pochopil by ji jako zázrak, čarodějnictví, magii apod. Tím by celé vysvětlování pravděpodobně skončilo. Pochopitelně existovaly i výjimky jen potvrzující toto pravidlo. Vzdělání bylo tehdy přístupné jen velmi omezenému počtu lidí a kýženou terminologií vzdělanců byla řečtina a později latina. Tyto jazyky už byly poměrně obsažné.
Na závěr si tuto pasáž shrňme: Rozšiřování vědomostí způsobuje rozšiřování slovníku 16 a celkově umožňuje prohlubování schopnosti myšlení. Tyto veličiny se vzájemně podmiňují a existuje mezi nimi alespoň přímá úměra.
Směrem nazpět v časové přímce měly jazyky obecně chudší slovní zásobu, jednodušší termíny, a tudíž i menší vypovídací schopnost.
Velmi to zkomplikovalo nejen zápis, ale hlavně srozumitelnost jevů popisovaných v Bibli.
Poznámka: Lidské myšlení má vedle racionální i neméně důležitou iracionální složku. V této oblasti člověk jako dítě vlastně začíná komunikovat. Pro tuto úroveň podvědomé emoční komunikace lidé doposud nenašli odpovídající slovník. Proto je dorozumívání v této oblasti velmi problematické a to zvláště pro lidi přísně racionálně zaměřené. Jedinými, bohužel velmi zobecňujícími kódy či abstrakty ve slovníku citů jsou prozatím jen symboly a archetypy společné všemu lidstvu. Jejich poměrně náročnou problematikou se zabývá esoterika. V tomto "jazyku" byli lidé starověku oproti nám naopak velmi zběhlí. To je další důkaz jejich nižší racionality. Ideálem bude ale patrně dokonalé zvládnutí obou těchto složek myšlení - emoční i racionální inteligence.

Stav ve výkladu Bible

Nelze se proto divit, že smysl mnoha biblických záznamů nakonec zůstal skryt pro celé generace Židů i křesťanů. (srov. 2.Pt. 3:16) Dnes už doba natolik pokročila, že si křesťané skutečně nemohou dovolit, aby se z úcty k nějaké církvi drželi tradičních, logicky neodůvodněných dogmat a představ.

Jak tedy zkoumat Bibli

S rozvojem poznání a vzdělanosti by mohly růst i naše znalosti o Bohu. (Ř. 1:20) Naše představy o Něm by mohly být stále přesnější a mohl by se výrazně vyvíjet i náš vztah k Němu.
Abychom toho byli schopni, musíme se při studiu biblických zpráv naučit uplatňovat logiku a všechny pravdivé poznatky vědy. A to jak ty školní, často už pozapomenuté, tak všechny nové, jak to jen jejich dostupnost umožňuje. Bible byla totiž v konečném důsledku napsána až pro nás, kdo takové vědomosti máme!
"Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina ..." (Ž. 102:19)
"Nyní jdi, napiš to před nimi na desku, zaznamenej do knihy a zůstane to svědectvím do posledního dne, navždy, na věky." (Iz. 30:8)
"Přišel jsem, abych tě poučil o tom, co potká tvůj lid v posledních dnech, neboť vidění se týká těchto dnů." (Da. 10:14)
"... aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši." (Ef. 2:7)
"To všechno je jen stín budoucích věcí ..." (Ko. 2:17)
"A ty, Danieli, udržuj ta slova v tajnosti a zapečeť tuto knihu až do doby konce." (Da. 12:4)
"Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům." (2.Pt. 2:6)
Jako lidstvo se již musíme zbavit všech mýtů, které jsme si sami vytvořili v době, kdy jsme marně toužili po odpovědích na své otázky, kdy tyto poznatky ještě nebyly k dispozici a kdy i naše schopnost uvažování nemohla být dostatečně rozvinuta. To je úkol, který před námi nyní stojí. (Srov. Iz. 55:6-9; Ř. 1:19,20)
Kristus slíbil, že cesta rostoucího poznávání pravdy nakonec způsobí, že se kvalita našeho života zlepší, a tím tuto cestu stanovil za náš cíl:

"Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí."


1 Některé názory sympatizují až s esoterickou představou zlaté éry na počátku lidských dějin.
2 Bude vysvětleno ve čtvrté části.
3 Dále ještě v 6. části.
4 Církevní výklad dějin lidstva (a to nejen katolický) se od tzv. světského, který se učil ve školách, někdy značně lišil.
5 Vlastně vůbec nestvořil společnost, ale jen prvního člověka. Ani tohoto člověka nemohl stvořit už s dokonalými (vyvinutými) vlastnostmi. Lidské vlastnosti jsou odvozeny od vztahů k prostředí, ve kterém člověk žije. Tyto vztahy vznikají až během života člověka. Osamocený Adam tedy nemohl nikoho milovat ani nenávidět - tyto vlastnosti víceméně neznal. Tento princip vzpomenul už ap. Jan. (1.J. 4:20) O tom, jak je vývoj duchovních vlastností člověka náročný (a za současné situace i velmi problematický), svědčí nejen Bible, ale i život sám.
6 Jedna z nejdůležitějších otázek našeho bytí - otázka našeho původu, dosud nebyla vědecky uspokojivě vysvětlena. Lidstvo se doposud až hekticky drží teorie samovolné evoluce jako zatím jediného vědeckého (spíše ale ,,vědeckého") řešení tohoto problému. Tento stav je pochopitelný a není zde úmysl ho zesměšňovat.
7 Z tohoto principu mimochodem vychází ve své didaktice i Jan Amos Komenský. Problém ale není tak jednoduchý - Komenský se zabýval i specifikací podmínek úspěšnosti takového rozvoje. Známý je např. jeho výrok: ,,Bez pravé zbožnosti se stane největší vzdělanec největším barbarem." (Pravá zbožnost dnes = pravdivá morálka; hlavním úkolem náboženství je výchova)
8 Zde je myšlena pokrokovější část středověkého světa - křesťané.
9 Tento ušlechtilý přístup bývá dnes bohužel znevažován nedostatečným zajištěním nebezpečných delikventů a neodpovídajícími tresty. Různé kategorie přestupků vyžadují i různé kategorie trestů, mají-li sloužit k nápravě. Časové odstupňování trestů je nedostatečné.
10 V minulosti bylo takové oslabení podnětem pro okolní národy k nájezdům a drancování.
11 K tomuto tématu se ještě vrátíme ve 13. a 16. části.
12 Bude vysvětleno v 9. části.
13 Kybernetika jako vědní obor se netýká pouze strojů, ale zabývá se obecně principy řízení a přenosu informací a to i v živých organismech.
14 Pojem "virtuální" se dnes nejčastěji užívá ve smyslu myšlenkový, abstraktní, probíhající pouze v mysli člověka.
15 To v žádném případě neznamená, že byl méně inteligentní; důmysl a praktičnost lidí starověku (a minulosti obecně) nás nezřídka přivádí v úžas. Bylo to snad dáno tím, že mozek tehdejšího člověka nebyl zahlcen tolika informacemi. Ty, které zpracoval, zpracoval velmi dobře. Inteligence je definována vzorcem IQ = objem paměti x rychlost zpracování x koeficient využití a jde tedy spíše o technickou záležitost. Náš "hardware" (mozek) je v zásadě stále stejný, rozdíl je jen ve vložených informacích (software), úrovni jejich uspořádání a míře jejich zpracování. První lidé měli naopak dobře fungující instinkty a na ně navazující intuici, jež u civilizovaných národů částečně vyhasínají.
16 K prvnímu člověku ,,přiváděl Bůh všechna zvířata, aby viděl, jak každé z nich nazve". (Gn. 2:19) Už zde Otec začíná učit Adama rozšiřovat si slovník.

Zpět na obsah