Křesťanské biblické badatelství

Kniha:
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Blesk od východu k západu
Záchrana křesťanů milosrdenstvím
Křesťanům
Kniha Zjevení Janovo
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie: Zvol si život

Novinky

Nová studie: Velký zástup, proroctví velké naděje
27/10/2017
V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017
Až se naplní míra vzpurných
16/10/2016

Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Duchovní vykořenění
14/4/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Sen krále Nebúkadnesara
15/10/2014

Událost, která změní svět
1/9/2014

Podobenství o pannách
20/6/2014

Předurčení
18/12/2013

Čtvrtá část - Bůh


MOTTO:
"Boha nikdy nikdo neviděl ..." (1.J. 4:12; J. 1:18)
" Uviděli Boha Izraele. A pod jeho nohama bylo cosi jako průzračný safír ... i jedli a pili" (Ex. 24:10,11)

Úvod

V mysli člověka snad není jiná podobná věc, která by sváděla k vytváření takových mýtů a tak fantastických představ, jako právě Bůh. Důvodem je majestátnost toho, co lidé chápali jako jeho stvoření. V dobách, kdy tyto představy vznikaly, věděli lidé o Bohu a podstatě tohoto stvoření jen velice málo.
Poznámka: Je třeba podotknout, že obecná představa Boha u dnešních křesťanů vychází ze starokřesťanské představy 4.- 5. století, kdy probíhal boj o formulaci vyznání víry. Odráží tedy tehdejší úroveň chápání světa.

Způsob komunikace

Bůh poskytoval postupně stále víc informací o sobě, pokud možno podle toho, jak rostlo poznání lidí o zákonech světa, který stvořil. Na těchto znalostech byla závislá schopnost lidí sdělené informace chápat. Navíc Bůh potřeboval mít u lidí autoritu, a proto jim sděloval především informace o těch svých vlastnostech, které mu v očích lidí autoritu vzbuzovaly.
To, jak mu dodnes říkáme, svědčí například o tom, že se rádi držíme zakořeněných zvyků. Říkáme mu totiž Mocný (původní význam slova Bůh) a ne třeba Spravedlivý, Moudrý, nebo Láskyplný, což jsou zbývající vlastnosti ze základní čtveřice.
Byla to právě Moc, kterou jako svoji první vlastnost lidem zjevil a která lidi nejvíce zaujala. Byla tehdy jedinou vlastností, která Mu v očích lidí 1 byla schopna autoritu spolehlivě zjednat. Moc byla první, snadno srozumitelnou vlastností, nutnou k započetí výchovy.
A proto každý, kdo prokázal moc, která se vymykala lidskému chápání, byl lidmi automaticky označen titulem bůh .
Protože Bůh z principu respektuje 2 lidskou kulturu i mentalitu jednotlivce (je to součást práv, která lidem dal), respektuje i tyto projevy. Bytosti z prvních, druhých i třetích nebes (viz dále) jsou označeny a také se představují titulem Bůh (hebrejsky Elohím) nebo také Bůh Jahve respektive Jehova Bůh - výslovnost hebrejského tetragramu JHVH (zápisu Božího jména) je sporná.

Jak jsme na Něj byli dosud zvyklí

V případě Boha nejde jen o náš sklon neměnit příliš své zvyklosti, tedy náš sklon ke konzervativizmu. Ke svým představám o Bohu začalo lidstvo formálně přistupovat jako k posvátným a to většinou s přehnanou a bezúčelnou horlivostí - taková už je lidská religiozita (forma uctívání).
Snahy měnit něco v této oblasti byly vždy chápány jako svatokrádež. Tento stav trval celá staletí, hluboce se vryl do vědomí celých generací křesťanů, aby se nakonec stal součástí křesťanské tradice.
Ve většině církví je dnes zakořeněná představa jediného (dokonce nepochopitelně trojjediného) Boha, stojícího mimo náš fyzikální svět a nepodléhajícího zákonům (Boží transcendence); představa Boha obklopeného anděly podobné, řekněme rovněž mimofyzikální podstaty. Je to Bůh bezvýhradně všemohoucí, absolutně nadřazený vládce, vševědoucí, konající nepochopitelné zázraky, vymykající se známým přírodním zákonům.
Tento Bůh žije v nebesích od věků na věky v ideální shodě s anděly, kteří jej obklopují, neustále jej chválí a slouží mu, protože on sám stvořil je samotné, celý vesmír a nakonec ještě člověka. Je to svět prostý všech problémů, naplněný nekonečnou blažeností.
"Autoři" tradičních představ chválou rozhodně nešetřili. Nepřipadá vám ale takový popis jako z říše bájí? Učí nás Bible něčemu podobnému? To v pohádkách se stává, že mocný čaroděj jen mávne kouzelným proutkem, vysloví kouzelnou formuli a věci se začínají dít. Takovému čaroději jsou fyzikální zákony lhostejné - proměňuje lidi a předměty, jak si zamane.
Nepodobá se tento způsob myšlení tak trochu uvedeným představám křesťanů? Miliony lidí něčemu podobnému po staletí věřily a dodnes věří - věří, že Bůh to nejen dokáže, ale že vlastně nic jiného ani nedělá! Je přece všemohoucí - proč by se tedy namáhal a ztrácel čas složitými fyzikálními a chemickými procesy nebo náročnou technologií 3 ?

Mohlo by to být jinak?

,, Bohové dále řekl: Udělejme člověka ke svému obrazu a podle své podoby". (Gn. 1:26 PNS) ,,A Jahve (Jehova) Bohové dále řekl: Hle, člověk se stal jako jeden z nás ... " (Gn. 3:22 PNS)
Těmto představám zasazuje těžkou ránu už ten fakt, že Bůh (později Bůh Jahve nebo Jehova) v Písmech překvapivě vystupuje jaksi v množném čísle. Zvlášť patrné je to při studiu úvodních částí Bible (dále např. Gn. 11:6,7). Ačkoli se později sám představil jako jediný Bůh, vše nasvědčuje tomu, že jde o společenství. Ale jak se vlastně sám představil?
"Naslouchej, Izraeli: Jehova (Jahve) náš Bohové [elohím] je jeden Jehova (Jahve). A budeš milovat ... " (Dt. 6:4 PNS)
Slovo elohím znamená v hebrejštině doslova bohové . Tohoto výrazu je užito jak pro označení tzv. falešných bohů (zde jej naše bible překládají správně), tak i pro tzv. pravého Boha (zde je překládán volně). Důvod tohoto označení je velmi prozaický - množného čísla je v Bibli užito proto, že Bůh, který se Izraelcům představil jako Jahve (nebo Jehova, chcete-li), je ve skutečnosti Božstvem.
Poznámka: Argument, že jde o Pluralis maiestaticus, těžko obstojí - Bůh má bezpochyby charakter v pořádku a připisovali bychom mu lidské vlastnosti, kdybychom tvrdili, že má zapotřebí vyjadřovat svoji velikost tímto způsobem. Plurál (množné číslo) je produktem našich novodobých dějin, ješitnosti lidských panovníků. (Ž. 62:10) Má navíc obrácený sled, takže v našem případě by musel znít - "My Bůh" a nikoli "Já Bohové". Že v případě hebrejského Boha jde o božstvo, uvádějí rovněž i biblické slovníky, ač bez tohoto odvážného vysvětlení. (A. Novotný a další)

Nevěříte?

Nesprávnou představu ohledně totožnosti Boha si postupně vytvořili lidé sami - v důsledku nedostatečného studia Písma 4 . Uvedené prohlášení Jehova pronesl na počátku ustanovení Izraele jako svého lidu. Tehdy o sobě potřeboval zdůraznit, že vzhledem k vzniklé nejednotě v úrovni 1. nebes se zbylá část bohů (sledující původní koncepci stvoření 5 ) důsledně sjednotila, aby mohla čelit vzniklému vážnému nebezpečí. Jahve (Jehova) zároveň varoval svůj lid před působením ostatních bohů - anarchistů. ,,Jejich oltáře máte strhnout, sloupy roztříštit, posvátné kůly podetnout." (Ex. 34:13; 1.K. 10:20)
Poznámka: Tím, že je jediný, Bůh vyjadřuje daleko důležitější informaci (zvlášť pro nás dnes), a to takovou, že existuje jedna soustava pravdy. Přesněji, že tento tým sám (božstvo JHVH) zastává jednu soustavu pravdy a věří v existenci a vítězství pouze jedné takové soustavy. Ovšem zkušenost lidstva v oblasti mravů (obecně v sociální oblasti) tuto soustavu zpochybňuje.
Postup a poselství těchto andělů (JHVH) byly od počátku tak jednotné, že si lidé zřejmě mnohdy ani neuvědomovali, že jsou v kontaktu s celým množstvím bytostí. Aniž by pátrali po jejich totožnosti, oslovovali každou z nich jménem Jahve (Jehova).
Chování lidí vůči Bohu je v počátcích (z pohledu tradičního chápání) jaksi zmatené - tutéž bytost nazývají jednou Jahve (Jehova), a hned vzápětí Jahveho (Jehovův) anděl. (Gn. 16:9-13; Sd. 6:11-15) Když Abrahama navštívili tři poslové, jméno Jahve (Jehova) podivně koluje. Jménem Jahve (Jehova) jsou uvedeni všichni tři a potom Abrahám oslovuje toho, jehož chápe jako velitele. Lot pak stejně oslovuje zbývající dva, kteří večer dorazili do Sodomy. (Gn. 18:1-19:18) Je zjevné, že tehdejší lidé oním jménem oslovovali každého, kdo je přesvědčil o tom, že přišel s autoritou Jehovovy moci. (Sd. 13:6,21-23)
Poznámka: Ve 13. kapitole knihy Soudců je dokonce patrné, že se při určování totožnosti dotyčného muže stupňuje podle projevů jeho moci: nejprve Boží muž (prorok) - pak Jehovův anděl - nakonec sám Jehova přijímající akt uctívání! Konkrétní podoba Jehovy (Jehovova anděla) nebyla zřejmě nijak definována. Identifikace byla spontánní a nahodilá.
Když se lidé s takovou mocnou bytostí setkají, jsou někdy ochromeni strachem ze smrti. Jak se později z Bible dovídáme, lidem skutečně smrt hrozí, ale při kontaktu s úplně jiným druhem bytosti - opět zvanou Bůh, či Jahve (Jehova). (Gn. 32:29,30; Sd. 13:22; Ex. 33:20) Takže těch Bohů nebo Jahvů (Jehovů) je tady najednou mnoho.
Bylo tomu tak i za situace před horou Sinaj. Jahve (Jehova) celkem třikrát 6 sestoupil na horu, aniž mezitím vystoupil. Pozornému čtenáři neunikne, že v každém z těchto tří případů se vyskytuje jiná (o řád vyšší) bytost. Také bezpečnostní opatření se stupňují. (Ex. 19:3,10-13; Ex. 34:3-5)
Buďme realističtí - náš stvořený svět je tak nesmírně složitý, že nejen jeho stvoření, ale i řízení a kontrola vyžaduje velké množství profesí, specializací a týmovou práci! Nestvořil snad Bůh i nás samotné - ke svému obrazu?

Tři úrovně nebes

Z Bible víme, že za stvoření a běh našeho světa odpovídaly tři skupiny mimozemských bytostí, které byly lidmi zvány:

  1. Andělé (Gn. 32:1 [2])
  2. Cherubové (1.S. 4:4; Gn. 3:24)
  3. Serafové (Iz. 6:2)
Podle slov např. apoštola Pavla víme o existenci tří nebeských úrovní:
,,Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe ..." (2.K. 12:2)
,,... v něm (Kristu) bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi ... jak nebeské trůny (3. nebesa), tak i panstva (2. nebesa), vlády (1. nebesa) a mocnosti (králové země) ..." (Ko. 1:16)
Jelikož nám zde souhlasí počet druhů bytostí s počty nebes, lze z toho vyvodit, že každý druh obývá svoji úroveň - svůj vlastní svět. Na základě toho, jak se projevují, je lze seřadit podle inteligence, moci, a tím zřejmě i podle věku.

Ad 1. ANDĚLÉ

Jsou to zřejmě nejmladší, nám nejbližší bytosti, dokonce i fyzicky (Gn. 3:8 - všimněme si, že tento Bůh se prochází po zahradě). Jsou k nerozeznání od lidí. (Gn. 19:1-11) Mohou se s lidmi křížit (Gn. 6:4) a přijímají naši potravu. (Gn. 18:8) Tito andělé se během šesti stvořitelských dní přímo podíleli na stvoření našeho světa (Jb. 38:7; viz tehdejší zvyklosti při zahajování staveb - Ezd. 3:10-11) a využitím přírodních zákonů 7 - pravděpodobně genetickou manipulací - stvořili člověka. (Gn. 2:7) V této sféře došlo k rozdělení. (Da. 10:13,21) Tuto úroveň nazýváme prvními nebesy.

Ad 2. CHERUBOVÉ

Ve stvořitelské činnosti zde na zemi plní úlohu poradců či garantů a ručí za zdárný průběh stvoření a vývoje člověka. (Ez. 28:14; Jb. 38:7 KB,SEB; Iz. 14:12 [srov. KB]] Luciferus - ,,světlonoš" latinské označení pro Venuši jako jitřní hvězdu, Jitřenku - symbol cherubů. (Zj. 22:16)
Fyziologicky jsou od nás značně odlišní. Jejich organismus zřejmě vydává v našich podmínkách světlo. Podle popisu očitých svědků jejich tvář září jako slunce, nohy jako žhavý kov, vlasy jako sníh atd.
Člověk je při kontaktu s nimi ochromen - určitě psychicky, ale zřejmě i fyzicky (viz Gn. 15:12-17; Dan. 10:7-9; Zj. 1:17 - Abraham, Daniel i Jan je vnímají v jakémsi ochromení, připomínajícím spánek). Tuto úroveň nazýváme druhými nebesy.

Ad 3. SERAFOVÉ

Serafové jsou fyziologicky zcela odlišní od lidí. Vyzařují zřejmě značnou, neznámou energii, protože fyzický kontakt s nimi je pro člověka životu nebezpečný. (Ex. 33:20-23; 1.K. 19:13 - Mojžíš i Eliáš byli z bezpečnostních důvodů ukryti v jeskyni). Člověku z těchto důvodů není dovoleno pohledět na jejich zjev. (,,vidět Jeho tvář")
Mojžíš viděl serafa jen přes jakýsi ochranný štít a to ještě pouze zezadu. Jeho pokožka po kontaktu s Ním vyzařovala paprsky. Eliáš si zakrývá tvář. V Iz. 6:2 se serafové ve vidění zakrývají sami - čímž znázorňují, že pro člověka je nebezpečné být v jejich blízkosti nebo se na ně dívat. Tuto úroveň nazýváme třetími nebesy. O tom, že setkání s těmito bytostmi je nebezpečné, byli starověcí lidé informováni, a proto se báli, ať se setkali s kterýmkoli bohem - ,,Rozhodně zemřeme, protože jsme viděli Boha." (zde anděla z 1. nebes - Sd.13:22; 1.M.32:30 atd.)

N.B. NEJVYŠŠÍ BŮH

Původcem všeho života (všeho stvoření) v našem vesmíru je Nejvyšší Bůh - hebrejsky ,,elejlón". Označení "Nejvyšší" stojí v Bibli někdy zcela osamoceně (nikoliv tedy Nejvyšší Bůh - elejlón, ale prostě jen Nejvyšší - ejlón), z čehož někteří teologové již dříve usoudili, že jde o samostatné božstvo (Encyklopedie Bible).
O jeho podstatě Bible nezjevuje (alespoň podle současného stavu poznání) téměř vůbec nic. (Gn. 14:20; Dt. 32:8; Ef. 4:6) Známe však čtyři jeho základní vlastnosti, které jsou vlastně společné všem ostatním úrovním, a jsou dosavadním cílem výchovy člověka. Jsou to moc, spravedlnost, moudrost a láska. Na rozdíl od všech ostatních výše zmíněných bytostí nebyl Nejvyšší Bůh skutečně nikdy spatřen žádným člověkem. (J. 1:18)
Poznámka: Klást si otázky ohledně vzniku a konkrétnější podoby nejvyšších úrovní nebes je pro nás prozatím bezpředmětné. Nemáme ani nejelementárnější představu o charakteru prostředí před stvořením našeho vesmíru. Nevíme prakticky nic o podmínkách a (fyzikálních?) zákonech, které zde panovaly.

Stručně vyjádřeno

Pod pojmem Bůh vystupuje v Bibli celá komplikovaná struktura mocných bytostí.
Biblický monoteismus 8 spočívá v tom, že praví Bohové postupují v každé své aktivitě na základě svobodné vůle podle jednotného programu (podle pravdivých poznatků), jako ,,jeden muž", narozdíl od roztříštěného postupu tzv. falešných bohů, individualistů (zpochybňujících, že soustava svých poznatků - pravda - je jedna).
Tyto bohy odlišuje velkými a malými písmeny až naše gramatika! Originální text je odlišuje pouze jmény, vlastnostmi a slovesnými tvary. V něm bychom tedy jejich popis četli nějak takto - JHVH bohové, praví bohové, falešní bohové, bohové národů, bohové Izraele atd.

Jahve (Jehova) zástupů (vojsk)

V současné době se jeví, že tato identifikace Boha Bible by mohla být odpovědí i na to, jaký je smysl gramaticky jinak těžko pochopitelného a navíc v Bibli velmi frekventovaného výrazu ,,Jahve (Jehova) zástupů". Podivnost tohoto výrazu vynikne, uvědomíme-li si, že Jahve (Jehova) je jméno a dosadíme-li místo něj pro názornost jakékoliv jiné jméno. Zkusíme-li třeba František, gramatický tvar pak bude znít - ,,František zástupů". Proto by správný překlad tohoto výrazu mohl znít: Jehova-zástupy, či Jehova-Bohové-zástupy, ve smyslu Jehova Bohové jsou zástupy.

Je to kacířství?

Křesťané vychovávaní v tradičním vyznání víry se patrně po přečtení této části budou cítit velmi pohoršeni. Některé možná zcela odradí od dalšího studia. Pokud je to možné, chtěli bychom tyto křesťany uklidnit, že závěry v této části nejsou v žádném případě v rozporu s duchem Písma, protože se nemůžeme přít s apoštolem Pavlem v jeho tvrzení:
,, ... jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh (zde Nejvyšší) a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech 9 ." (Ef. 4:4-6)
Tradiční vyznání totiž přehlíží tu skutečnost, že Písmem je oprávněno užití titulu Bůh, a dokonce pravý Bůh (což je opakem falešného) a svatý Bůh (což je opakem nesvatého, nečistého), na všechny bytosti splňující stanovené požadavky, a dokonce i na lidi:
"Jehova proto řekl Mojžíšovi: 'Podívej se, udělal jsem tě pro faraóna Bohem, a tvůj vlastní bratr Áron se stane tvým prorokem.'" (Ex. 7:1; viz. J. 10:34,35)
V této situci Mojžíš jistě nebyl falešným Bohem a Áron falešným prorokem!
Poznámka: Mezipoloha v Bibli není popsána. Každý bůh (ale i duch) je zde buď pravý a svatý, nebo falešný a nečistý. Z potřeby posvěcení Božího jména (JHVH; Mt. 6:9) je zřejmé, že v úrovni nebes probíhá spor o to, která strana je v právu. Každá ze stran pokládá opačnou za falešnou a nesvatou. ,,Černobílé" rozlišení bylo záměrně vytvořeno kvůli lidské nedokonalosti.
Podobně ani pojem otec (ale i Otec 10 ) není jednoznačný a nemusí patřit jediné osobě, nýbrž jde o právní pojem logicky vyjadřující odpovědnost za konkrétní stvoření nebo výsledek činnosti. (J. 8:39-44) Takových příkladů existuje v Bibli celá řada. To křesťanská tradice udělala z těchto pojmů výhradní přívlastky Nejvyššího.
S těmito skutečnostmi, které by u křesťanů zcela pochopitelně mohly vyvolat vážné duchovní dilema nebo až pohoršení, se lze smířit přijetím faktu, že existujícím nebeským úrovním (serafům, cherubům a andělům) jsou svěřeny nesrovnatelně větší pravomoce, funkce a odpovědnosti, než se dosud tradičně chápalo. Vždyť jsou to dospělé, svobodné, mravní a velmi inteligentní bytosti - Bohové (mocní) v pravém slova smyslu. V této změně spočívá rozdíl mezi upřesněným 11 a tradičním chápáním Boží totožnosti.

Co k tomu dodat

Přestože náš Stvořitel nedisponuje zázračnými schopnostmi, jak nám Písma při pečlivém studiu zjevují, nijak to neubírá na působivosti jeho projevů a moci. Je zřejmé, že náš nebeský Otec a Bůh (především 1. nebesa) existuje rovněž v rámci stvořené fyzikální soustavy a i pro něj platí stanovené zákony včetně fyzikálních, kterým se musí podřizovat, pokud se nechce chovat nezodpovědně. Z biblických informací však můžeme vysledovat jeho skutečnou, reálnou moc. Tím se pro přemýšlejícího, racionálního člověka ve dvacátém století může stát blízkým a velmi skutečným.
Při našem stupni vědeckého poznání a technické vyspělosti si již dokážeme představit, jaká je Jeho moudrost a moc. Tušíme, že je skutečně obrovská a ohromuje snad ještě hlouběji než dřív, kdy si lidé její zdroj či princip nedovedli ani v nejmenším vysvětlit.
To, že Bůh ve skutečnosti není všemohoucí 12 , by právě křesťany nemělo příliš pohoršovat. Skutečná všemohoucnost by jej totiž činila spoluzodpovědným za všechny hrůzy zla, kterými lidstvo muselo projít. A učinila by z něj dokonce univerzálního viníka - On by nesl nejvyšší odpovědnost.
Představa absolutní všemohoucnosti a vševědoucnosti 13 Boží je jednou z nejtragičtějších představ křesťanské tradice.


1 Zřídka se objevovaly i výjimky - např. Abraham, Mojžíš
2 Uctívání Boha oběťmi byl lidský vynález. Podobně Bůh vyhověl Židům, když jej chtěli uctívat v chrámu nebo když si chtěli ustanovit lidského krále. Z téhož důvodu mohl Kristus říci apoštolům : ,,Cokoliv byste svázali na zemi, bude svázáno i v nebi ..." (Mt. 18:18). Nebo srov. Gn. 15:17,18 a Jer.34:18 a pod.
3 Dnes se dospělo k poznání, že stavební kameny hmoty vznikají pomocí jaderných reakcí např. uvnitř hvězd. K rozšíření prvků do okolního kosmu pak dochází explozí takové hvězdy - výbuchem supernovy. Stvoření hmoty už tedy nechápeme jako zázrak, naopak tušíme nesmírnou náročnost tohoto procesu, a to nejen časovou, ale i energetickou a technologickou.
4 To přirozeně neplatí jen v případě totožnosti Boha, ale i v mnoha dalších případech. S podobným problémem bojuje např. i historie, kdy nedůsledným studiem historických pramenů dochází k vytváření nepravdivých obrazů naší minulosti i jednotlivých historických postav. Výzkum historie přitom není nijak ovlivněn mystikou, ale pouze lidským sklonem ,,vylepšovat" skutečnost (dějiny píší vítězové). Představa Boží transcendentnosti vznikla až později.
5 Tomuto tématu bude věnována 13. část
6 První sestup se musel odehrát za nepřítomnosti lidí - Jahve (Jehova) už na hoře byl.
7 Jak již bylo uvedeno, Bůh vše koná v souladu s přírodními zákony, které jednou stanovil. Tyto zákony zásadně neporušuje. Jeho činnost lze principielně srovnat s dnešní vědeckou činností.
8 Jinak nesprávné pojetí ,,naivního monoteismu" bylo tolerováno (stejně jako mnoho dalších pojetí, jak vysvětlí 16. část) pravděpodobně pro jeho užitečnost v boji proti konkurenčnímu polyteismu.
9 Nejvyššímu Bohu nepřiřazuje Bible žádná (speciální) nebesa. Existuje v zatím neznámé formě života (metainteligence?) v rámci především třetích (Ž. 80:1) a snad i ostatních (viz komentovaný text) nebes?
10 Velkými a malými písmeny je odděluje opět až naše gramatika a tradice.
11 Toto chápání není nikterak nové. Jeho náznaky se objevují i v literatuře a dramatických dílech křesťanských autorů a bylo v povědomí vzdělaných vrstev.
12 Termín překládaný jako všemohoucí Bůh lze vhodněji přeložit jako Bůh všemocný nebo vševládný.
13 Tuto tezi Bible dokonce ani neobsahuje.

Zpět na obsah