„ Pavel, otrok Boží a apoštol Ježíše Krista pro víru Božích vyvolených a pro poznání pravdy, která je podle zbožnosti, na základě naděje věčného života, jejž před věčnými časy zaslíbil Bůh, který nemůže lhát “ Titovi 1:1,2;
Listy apoštola Pavla tvoří podstatnou část dopisů apoštolů v křesťanských písmech. Dopisů je celkem dvacet jedna, a pokud ap. Pavel napsal i dopis Židům neboli Hebrejcům, (autor dopisu se v něm nepředstavuje), on sám je autorem čtrnáctí dopisů z jedenadvaceti. To jsou dvě třetiny všech dopisů. I kdyby dopis Židům nenapsal on, stále je to výrazná většina všech v Bibli uvedených dopisů.
Nejde o samotná čísla, ale vystihuje to v pravdě význam i podíl apoštola Pavla na šíření víry a činění Ježíšových učedníků mezi nežidovskými národy. Význam jeho listů je o to větší, že obsahuje nejen základní nauky a pokyny, ale i hlubší učení, jehož porozumění vyžaduje už zralou víru a dost vlastních znalostí Božího slova.
Jedním z nepřímých důkazů, že Pavlovy dopisy jsou pro porozumění pravdy vedoucí k věčnému životu velmi důležité, je i fakt, že Pavel bývá nejvíce napadaným a zpochybňovaným autorem apoštolských dopisů v Bibli. Takové články najdeme dokonce i u muslimů, například v brožuře („Islám a křesťanství v Bibli“ vydané v češtině Islámskou nadací v r. 2011), v níž se pokouší muslimové vyvolat dojem, že Islám je vlastně biblické učení. V ní je apoštolu Pavlovi a jeho dopisům věnovaná nemalá část (str. 37 - 44). Nejdříve muslimští autoři zpochybňují pravost Pavlova apoštolství. Píše se tam mimo jiné: „ Pavel nebyl jedním z Ježíšových učedníků, které si Ježíš(mír s ním) zvolil. Ani se s ním nikdy osobně nesetkal “. To je samozřejmě vědomá lež nebo přinejmenším hrubé překroucení pravdy. Pavel se sice nesetkal s Ježíšem, když žil v lidském těle s lidmi na zemi, ale po jeho nanebevzetí, Ježíš sám Pavla oslovil, aby ho povolal ke službě všem národům. A to způsobem, který zlomil Pavlovo nepřátelství k němu a jeho následovníkům. Myslíš si, že by se to povedlo někomu jinému než samotnému Kristu? Podívej se na ten příběh.
„Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků. Přišel k veleknězi a vyžádal si od něho dopisy pro synagogy v Damašku, aby mohl stoupence té Cesty, muže i ženy, jestliže tam nějaké najde, přivést spoutané do Jeruzaléma. I stalo se, když byl na cestě a blížil se k Damašku, že ho náhle ozářilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas, který mu říkal: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“ Řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Těžko (je) ti vzpínat se proti bodcům.“ (Saul) se třásl a děsil se. Řekl: „Pane, co chceš, abych učinil?“ A Pán mu (odpověděl): „ Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.“ Muži, kteří s ním cestovali, stáli oněmělí; slyšeli sice hlas, ale nikoho neviděli. “ (Skutky 9:1-7)
Ano Pavel se s Ježíšem setkal. Byl to pro něj naprosto pravdivý a autentický zážitek, který změnil ve chvilce celý jeho postoj k Ježíšovi a k jeho následovníkům. Ale většina nepřátelských komentářů k obsahu Pavlových listů napadá jeho učení, které v nich předkládá. Dělo se to už za jeho života a života jeho apoštolských bratrů. Apoštol Petr reagoval na ty nepatřičné komentáře a napsal: „ A trpělivost našeho Pána považujte za záchranu, jak vám to napsal i náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, a jak to napsal i ve všech dalších listech, v nichž o tom mluví. Jsou v nich některé těžko srozumitelné věci, které neučení a neupevnění lidé překrucují, jako i ostatní Písma, ke své vlastní záhubě. “ (2Petrův 3:15,16)
Je to obvyklá satanská metoda. Pošpinit a znevážit. Nikoliv pravdou, ale pomluvami a nepravdou. Listy apoštola Pavla jsou velmi nápomocné k pochopení i velmi důležitých proroctví, které se týkají naší doby. Čti je pozorně a buď ostražitý, či ostražitá vůči těm, kdo ap. Pavla a jeho listy napadají, zlehčují nebo překrucují. Pravda a naděje na věčný život, o nichž Pavel podává ve svých listech svědectví, stojí za námahu a touhu je pochopit. Nejen pro vlastní záchranu.