Křesťanské biblické badatelství

Kniha:
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Cesta člověka od Edenu do času obnovy
Nově přidán druhý díl 26.10.2020

Kniha Zjevení Janovo
Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Křesťanům
Sen krále Nebúkadnesara
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie

Novinky

Nová úvaha: Zamyšlení nad Ježíšovými slovy: Blahoslavení chudí duchem
13/10/2020

Nová studie: Studie proroctví řečeného hadovi v rajské zahradě
04/10/2020

Je Ježíš a Michael stejná osoba?
3/5/2020

Velký zástup, proroctví velké naděje
27/10/2017

V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017

Biblická proroctví se naplňují, království Boží se přibližuje (19.11.2016)     
Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Událost, která změní svět
1/9/2014

Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu, a přivedl ji k němu. (1M 2,22)

Někteří historikové tvrdí, že ženy patřily i mezi učedníky Ježíše Krista; Ježíš jednal se ženami jako se zcela rovnocennými, tak jak to říká Písmo:

I řekl Hospodin Bůh: ,,Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." (1M 2,18)

I řekl Bůh: ,,Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A   Bůh jim požehnal ... (1M   1 , 26-28a)

Staří rabínové říkali, že muž bez ženy je jako chrám, jemuž chybí boční stěna. Však také výraz ,,bok, žebro" znamenal mimo jiné právě také boční stěnu chrámu, která zajišťovala stabilitu a celistvost stavby. Žena tedy byla učiněna pomocí. Biblická zvěst dává ženě po boku muže důstojné, jednoznačně definované místo. Být pomocí neznamená být nekvalifikovanou, podřadnou pracovní silou. Být pomocí není degradace, ale naopak privilegium. Znalci starého biblického jazyka říkají, že hebrejská zvěst o ženě jako pomocnici doslova říká: ,,udělám mu pomoc proti němu": ,,Proti němu" můžeme vyložit právě jako symbol směřování k vzájemnému doplnění. Naše mateřština nabízí krásný výraz ,,protějšek" - což se dá chápat jako partner. V hebrejštině slovo ,,pomáhat" znamená stát před člověkem, jemuž se pomáhá, obklopovat, uzavřít zdi, ulehčovat, podporovat. Často byl pomocník větší (ve smyslu významu) než ten, jemuž se pomáhalo.

Žena ale není označována jenom jako ,,pomoc", ale také jako ,,jemu rovná", rovnocenná. Muž a žena dostali úkoly, na kterých měli svým jedinečným způsobem ve vzájemné závislosti pracovat: být plodní, rozmnožit se, naplnit, vládnout. Odpovědnost za svěřené úkoly nesl Adam, byl k této roli také Hospodinem potřebným způsobem disponován, nicméně žena hraje svoji jedinečnou roli, která není méně důležitá, či podřadná. Rovnost, která je refrénem dnešních dnů, byla dána již od počátku věků, jak se píše v 2. kapitole 22. verši Genesis: Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu, a přivedl ji k němu. Zde se opět setkáváme s řečí symbolů, která úzce souvisí s rolemi muže a ženy v rodině. Rabínská exegeze zdůrazňuje, že žena nebyla stvořena z hlavy, aby muži vládla, ani ne z paty, aby mu byla podrobena, ale z místa blízkého srdci, protože je mu nejbližším člověkem - aby muže doplňovala. Adam říká ,,toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla", slova, která všichni dobře znali v jiném kontextu. Byla totiž precizovanou formulací, která měla závazný právní význam - slavnostní prohlášení syna patriarchy za dospělého a rovnoprávného dědice. Tato slova byla vložena do úst Adamovi, aby zrovnoprávnila ženu, ukázala její postavení v Božím plánu a narovnala deformaci, kterou přinesl do vztahu muže a ženy hřích.

Za zmínku stojí i odhalení toho, jak rozdílně jsou muž a žena stvořeni: Adam Evu nejprve vnímal očima - muž je totiž většinou typ vizuální, což ho vedlo ke zmíněnému zvolání. To zase oslovilo Evu, která jako žena vnímá více sluchem, je typem auditivním. Hned při historicky prvním setkání muže a ženy tak spontánně došlo k porozumění a vzájemnému naplnění potřeb. Aby nebylo pochyb o rovnoprávnosti muže a ženy, dodává Adam - ,,muženou se nazývá..."(Gen 2,23) Výraz žena je v hebrejštině odvozen příponou od slova muž. Je zde použito výraz íšš a íššá . Íšš znamená člověk, k tomuto základu byla přidána ženská koncovka - íššá člověčice. Ten překlad kralických mužena je krásné zdůraznění jejich vzájemné spojitosti - zkuste si rozložit slova na muž(a)ena, či mu(a)žena.

A ještě poznámku: Ona rovnost se nám může dnes zdát téměř automatická, nicméně přečtěme si třeba Aristotela, který píše, že muž je jediným a absolutním prototypem člověka a že žena je obrácený muž. Tedy žena není jiná, ale neúplná, je jen jakousi nepovedenou kopií muže.

Ale je možné uvést ještě jiný citát:

,,Muž je ochráncem svého domu, je soudcem, má větší soudnost. Naše právo nezavádí bití žen jako pravidlo. Pokud bijete svoji ženu, je to jen lehké bití, aby se věci uvedly do pořádku, jde o ukáznění. Lehké bití z právního hlediska není bití přehnané. Neponechává stopy, nezlomí kosti, nezpůsobí krvácení, nezpůsobí smrt. U některých žen nic jiného než bití nepomůže. ... Přiznejme si, že žena byla stvořena z křivého žebra. Žena musí mluvit tiše a musí plnit všechny povinnosti vůči manželovi a rodině. Nesmí dát manželovi šanci bít ji, a když ji už zbil, musí se k němu chovat tak, aby mu nedala příčinu to opakovat, aby se bití nestalo zvykem. Když Alláh řekl v Koránu ,,a bijte je", nezavedl to jako pravidlo, ale jako způsob léčby. Islám mluví o bití na konci verše. Před veršem 34 v súře al-Nisa v Koránu stojí: ,,A ty, od nichž se obáváte neposlušnosti". Neposlušnost znamená, když žena neposlouchá muže."

To jsou slova arabského právníka v katarské televizi v diskuzi o bití žen. Ale zalistujme Novým zákonem, tam se o bití žen sice nepíše, ale ženám se například v listu Timoteovi nařizuje:

Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností. Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. (1Tm 2,11)

V 1. listu Korintským se píše: Ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. Chtějí-li se o   něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění. (1K 14,34-35)

Petr zase píše: Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží. Pro vás se nehodí vnější ozdoba - splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy - nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům, tak jako Sára poslouchala Abrahama a ,nazvala jej pánem'. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit. (1P 3,1-7)

Takže bití žen v rámci ukáznění sice v Písmu nemáme, ale kdybychom se vrátili jen několik generací zpět, došli bychom do doby, kdy ženy u nás nemohly studovat na univerzitách, nemohly volit, nemohly mít svůj bankovní účet, nemohly vykonávat státní funkce, jen výjimečně mohly mít zaměstnání (např. jako učitelky jen do té doby než se vdaly).

Bible vede křesťany k tomu, aby pochopili, že muž a žena jsou si rovni. Nejsou stejní, každý z nich má něco jedinečného, ale z principu není jeden nadřazen nad druhého. Proto v tomto vztahu není žádné místo pro žádné násilí. Křesťanství vzniká v době, kdy měly ženy vůči mužům podobné postavení, jako v současném islámu. Náprava nebyla snadná a šlo to jen pozvolna. Křesťanství totiž neměnilo svět revolucí, ale postupnou proměnou jednotlivců.

Bible v první řadě vnímá ženy jako jedinečnou bytost, jako nositelku Božího obrazu a jako tu, která stojí naproti muži a doplňuje jej. Toto neplatí jen v manželství, ale v jakémkoli dalším společenství - třeba ve sboru. Jedním z archetypů ženy je krása, kdy vnitřní a vnější krása jsou hluboce propojeny a dost dobře se od sebe nedají oddělit. Vnitřní ale prosvěcuje vnější. Zároveň je rolí ženy mateřství, ale satan je otcem smrti, takže nenávidí život. Určité rozbití řádu rodiny lze vidět i jako jeho dílo. Ten, který škodí Božímu dílu, nenávidí, když žena plní svůj úkol matky, a zároveň té, která je muži na roveň. Výsledkem je potom žena služebnice nebo žena terminátorka. A zároveň žena, která je vnitřně prázdná.

Muži byla předložena starost o podmínky existence rodiny a její bezpečnost, a dále hledání nových věcí a postupů s cílem rozvíjet duchovní i hmotné bohatství, a jeho prostřednictvím plnit základní úkol daný Bohem. Také stanovování pravidel a zákonů soužití ve společenstvích a dále pravidel normativní povahy. Ženě pak byla předložena správa rodiny a společenství, a také vytvořeného majetku. V Písmu se vyskytuje řada dvojic, kdy se dá říci, že jeden bývá ve funkci krále, druhý kněze, což můžeme vztáhnout i na muže a ženu. Ze čtyř základních komunikačních vlastností, které jsou vlastní Bohu, náleží roli krále zejména moudrost (ke schopnosti nalézat nové zdroje a možnosti rozvoje) a moc (kterou potřebuje k investování a provádění rozvoje, a také k ochraně). Roli kněze náleží jmenovitě spravedlnost a láska, které potřebuje ke správě společenství.

Když se díváme na příběh o stvoření, potom čteme, že vše, co stvořil Bůh, bylo dobré. Bylo to tak krásné, že Job (Jb 38,7-11) popisuje, jak jitřní hvězdy plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol. Nakonec Bůh tvoří jako vrchol člověka - tedy muže. A nyní uvedu něco zcela odporujícího Aristotelovi: dílo, úplný vrchol nebo vyvrcholení není dokončeno. Jakoby hlavní architekt poodstoupil a řekl, ještě něco chybí. Chybí finále - chybí Eva. Až Eva je oním vyvrcholením Božího nádherného, stvořitelského díla. Eva je posledním tahem mistrova štětce. Bůh stvořil muže a ženu ke svému obrazu.

Soužití muže a ženy však není v naší, stále spíše patriarchální společnosti nic snadného. Apoštol Petr nabádal muže: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. (1P 3,7) Držme se tedy příkladu našeho Pána, který se ženami jednal s přirozenou úctou, jež ženám náleží.

Amen.