Křesťanské biblické badatelství
Domů Kdo jsme Úvahy Zajímavé články Otázky a odpovědi Napište nám
Proroctví pro současnost, biblické studie
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde
Cesta člověka od Edenu do času obnovy
Nově přidán druhý díl 26.10.2020
Kniha Zjevení Janovo
Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Křesťanům
Sen krále Nebúkadnesara
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie
Novinky
Nová úvaha:
Velikonoční odkaz
3.4.2023
O co opravdu jde nejvíc?
31.3.2023
Mír a bezpečnost
6.2.2022
Nová studie:

Příchod čtvrté šelmy
30 / 4 / 2023

Sedm pečetí nově
22 / 1 / 2023

Jezdec na bílém koni
20/3/2022
Hněv Boží a Beránkův
31/12/2021
Změna času
04/12/2021

Boží království uprostřed nepřátel
20/10/2021
Je Ježíš a Michael stejná osoba?
3/5/2020
Velký zástup, proroctví velké naděje
27/10/2017
V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017
Biblická proroctví se naplňují, království Boží se přibližuje (19.11.2016)     
Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016
Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015
Biblická proroctví a války
14/4/2015
Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Proč máme svědomí?

 

Co je svědomí? Na co svědomí potřebujeme?  A potřebujeme ho vůbec? České slovo svědomí znamenalo původně společné vědění o něčem a ve staré češtině se používalo i ve významu svědectví. O svědomí se mluví obvykle, když člověk přemýšlí o nějakém svém jednání. Když si je vědom, že jednal dobře nebo špatně nebo se naopak ptá sám sebe, zda jedná nebo uvažuje dobře či zle. Přesně tak, jak to popisuje apoštol Pavel v dopise Římanům:

,, Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají. Ukazují, že mají dílo Zákona napsané ve svých srdcích. Jejich svědomí bude svědčit spolu s myšlenkami, jež se navzájem obviňují nebo také obhajují, v den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude podle mého evangelia soudit, co je skryto v lidech. "   Římanům 2:14-16;

Z Pavlových slov je zřejmé, že svědomí nahrazuje zákon. Pavel myslel psaný Zákon, daný Bohem, skrze Mojžíše. Ale hned dodává, že svědomí každého člověka (i pohané) má stejnou roli, jako psaný Zákon, když obviňuje nebo hájí jednání i myšlenky v každém z nás. Svědomí je proto přirozená forma Božího zákona, zapsaná v našich srdcích. A platí to od začátku. Vyplývá to z Božích slov ke Kainovi:

,, Hospodin Kainovi řekl: Proč jsi vzplanul hněvem a proč tvoje tvář opadla? Cožpak nebudeš pozdvižen, budeš-li jednat správně? A jestli nebudeš jednat správně, ve dveřích číhá hřích. Dychtí po tobě, ale ty nad ním máš vládnout. "    1Mojžíšova 4:6,7;

Kain měl, podle Božích slov, vládnout nad hříchem. Musel proto umět poznat, co je hřích, co je dobré a co je zlé. Přesto svědomí Kainovi nezabránilo v bratrovraždě. Svědčí to o tom, že kromě svědomí hrají při našem jednání a rozhodování významnou roli i pohnutky a další sklony našeho srdce. Svědomí je náš soukromý strážce našeho jednání, myšlenek, soudce, bez pravomocí. Upozorňuje na případná morální či jiná selhání, nebo jestli jsou naše myšlenky dobré, či zlé. Je však na nás, zda hlasu svědomí budeme naslouchat. Naše vůle nám dává možnost se rozhodnout, čemu dáme přednost.

 

Na co svědomí potřebujeme?

Poznáme to, když narazíme na někoho, kdo svědomí nemá nebo ho má viditelně narušené. Existuje řada lékařských diagnóz popisující chování lidí s narušeným svědomím nebo lidí, kteří vůbec svědomí nemají. Jsou to například psychopaté, sociopaté, deprivanti, narcisté a mnoho dalších. Souhrnně se jim říká lidé s poruchou osobnosti. Svědomí člověk nutně potřebuje v kontaktu s druhými lidmi. Svědomí je důležitá část naší duševní výbavy. Je součástí naší osobnosti. Dohlíží na to, abychom věděli, jestli jsou naše jednání a myšlenky v souladu s přirozeným zákonem, který do nás vložil stvořitel.

Svědomí je v naší době často a systematicky vystavované útokům, prostřednictvím médií, kultury (ne vždy úmyslně) a někdy i lidmi v našem okolí. Média a kultura jsou využívané metodami tzv. Overtonova okna.

 

Overtonovo okno, metoda vedoucí ke zničení svědomí.

 

Joseph Overton popsal, kterak byly pro společnost naprosto cizí myšlenky vyneseny ze smetiště veřejného opovržení, oprášeny a nakonec legislativně ukotveny.

Podle ,,Overtonova okna" existuje pro každou myšlenku nebo společenský problém tzv. okno možností. V rámci něj lze nebo nelze o myšlence široce diskutovat, otevřeně ji podporovat, propagovat a snažit se ji ukotvit legislativně. Okno se posouvá ze stádia ,,nemyslitelného", tzn. veřejné morálce úplně cizího a zcela zavrženého, do stádia ,,aktuální politiky", tj. stává se široce posuzovatelným, přijímaným masovým vědomím a fixovaným v zákonech.

Nejedná se o vymývání mozků jako takové: technologie je mnohem delikátnější. Postupná systémová aplikace je efektivní proto, že jí pomáhá nenápadnost jejího působení na společnost, která se stává její obětí.

Rozeberme si na jednom příkladu, jak začíná společnost krok za krokem nejprve s diskusí o něčem nepřijatelném, posléze to považuje za vhodné a nakonec se s novým zákonem smiřuje a zaštiťuje kdysi nemyslitelné.

Příklad použití metody Overtonova okna najdete třeba zde:

https://www.citarny.cz/knihy-lide/vzdelavani-a-souvislosti/souvislosti/overtonova-okna-aneb-sest-kroku-od-nemyslitelneho-k-uzakonenemu

Zneužívání této metody je typickým příkladem toho, co popisuje apoštol Pavel v dopise Římanům v první kapitole:

,,... to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. ... Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla; vyměnili Boží pravdu za lež, ... Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouznění. Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené mysli, aby dělali, co se nesluší: Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní. Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají." Římanům 1:19-22,24-32;

 

Svědomí nás chrání pro budoucnost.

Již před potopou Bůh popsal směřování srdce a smýšlení člověka následovně:

,,I viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslů jejich srdce je napořád jenom zlé,"   1Mojžíšova 6:5;

Přesto se Bůh slitoval a nevyhubil člověka v potopě. Naopak dal lidstvu šanci několik dalších tisíc let, aby se lidé mohli dál vyvíjet a dozrávat, aby vše, co je skryté mohlo být odhaleno. Člověk je stvořen pro život. Zde

Ačkoliv je svědomí jen jedním hlasem našeho vnitřního já, je tak důležité, že Boží nepřítel se ho usilovně snaží poškodit, dnes bychom řekli přeorientovat, přeprogramovat, tak, aby nás odcizil Bohu a tím více a snadněji nás mohl ovládat. Není snadné chránit své svědomí před útoky na něj. A ještě těžší někdy je se jím řídit. Ale rozhodně se to vyplatí. Kdo chrání své svědomí a prověřuje ho skrze Boží slovo, má u Boha větší šanci, až se bude před ním zpovídat. Boží soud neslouží primárně k odsouzení, ale k posouzení, jestli můžeš dostat ještě šanci na trvalý život.

,, Raduj se, mládenče, ve svém dětství a ať tě tvé srdce oblažuje ve dnech tvého jinošství, choď cestami svého srdce a za tím co vidí tvé oči. Ale věz, že za všechny tyto věci tě Bůh přivede k soudu. Odstraň ze svého srdce vztek a ze svého těla odveď, co je zlé, neboť dětství a úsvit je marnost. ... Slovo na závěr všeho, co bylo řečeno: Boha se boj a jeho příkazy zachovávej, protože toto se týká každého člověka. Vždyť Bůh každé dílo přivede na soud se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým."   Kazatel 11:9,10; 12:13,14;