Co je svědomí? Na co svědomí potřebujeme? A potřebujeme ho vůbec? České slovo svědomí znamenalo původně společné vědění o něčem a ve staré češtině se používalo i ve významu svědectví. O svědomí se mluví obvykle, když člověk přemýšlí o nějakém svém jednání. Když si je vědom, že jednal dobře nebo špatně nebo se naopak ptá sám sebe, zda jedná nebo uvažuje dobře či zle. Přesně tak, jak to popisuje apoštol Pavel v dopise Římanům: ,, Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají. Ukazují, že mají dílo Zákona napsané ve svých srdcích. Jejich svědomí bude svědčit spolu s myšlenkami, jež se navzájem obviňují nebo také obhajují, v den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude podle mého evangelia soudit, co je skryto v lidech. " Římanům 2:14-16; Z Pavlových slov je zřejmé, že svědomí nahrazuje zákon. Pavel myslel psaný Zákon, daný Bohem, skrze Mojžíše. Ale hned dodává, že svědomí každého člověka (i pohané) má stejnou roli, jako psaný Zákon, když obviňuje nebo hájí jednání i myšlenky v každém z nás. Svědomí je proto přirozená forma Božího zákona, zapsaná v našich srdcích. A platí to od začátku. Vyplývá to z Božích slov ke Kainovi: ,, Hospodin Kainovi řekl: Proč jsi vzplanul hněvem a proč tvoje tvář opadla? Cožpak nebudeš pozdvižen, budeš-li jednat správně? A jestli nebudeš jednat správně, ve dveřích číhá hřích. Dychtí po tobě, ale ty nad ním máš vládnout. " 1Mojžíšova 4:6,7; Kain měl, podle Božích slov, vládnout nad hříchem. Musel proto umět poznat, co je hřích, co je dobré a co je zlé. Přesto svědomí Kainovi nezabránilo v bratrovraždě. Svědčí to o tom, že kromě svědomí hrají při našem jednání a rozhodování významnou roli i pohnutky a další sklony našeho srdce. Svědomí je náš soukromý strážce našeho jednání, myšlenek, soudce, bez pravomocí. Upozorňuje na případná morální či jiná selhání, nebo jestli jsou naše myšlenky dobré, či zlé. Je však na nás, zda hlasu svědomí budeme naslouchat. Naše vůle nám dává možnost se rozhodnout, čemu dáme přednost.