Křesťanské biblické badatelství
Proroctví pro současnost, biblické studie

Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Cesta člověka od Edenu do času obnovy
Nově přidán druhý díl 26.10.2020

Kniha Zjevení Janovo
Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Křesťanům
Sen krále Nebúkadnesara
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie

Novinky

Nová úvaha: Chceme skutečně Boží království?
8/12/2020

Nová studie:
Otec a Syn jsou jedno
04/10/2020
Velmi důležitá otázka na níž musíme dát odpověď
26/10/2020

Je Ježíš a Michael stejná osoba?
3/5/2020

Velký zástup, proroctví velké naděje
27/10/2017

V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017

Biblická proroctví se naplňují, království Boží se přibližuje (19.11.2016)     
Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Událost, která změní svět
1/9/2014

 

Biblická práce, určená církvím, všem křesťanům a lidem nezaujatým, pro povzbuzení a pochopení současného i předpokládaného vývoje.

 

 

 

 

 

Úvod

 

Události ve světě, směr, jímž se ubírají křesťanské národy, nutí nás křesťany se ptát, co to znamená? Odpovědi hledáme přirozeně v Božím slově. Bůh nenechává své věrné služebníky v nevědomosti (Ámos 3:7). S výsledky našeho dlouholetého studia Božího slova vás chceme seznámit, protože jsme přesvědčeni, že poznatky, které nám Písmo odhalilo, jsou natolik závažné, že by se s nimi měli seznámit všichni křesťané. Oslovíme všechny církve, o nichž víme, neboť Bůh a jeho syn Ježíš Kristus, náš Pán, zná své služebníky a ví, kde jsou.

Jde o to, že naše civilizace spěje ke změnám v rozsahu, jaký ještě lidstvo nezažilo. Nejde jen o rozsah plošný, celosvětový, ani nejde pouze o změny vyvolané používáním moderních technologií, ale především jde o změny hodnot prosazované v křesťanské civilizaci, v chování vládců a vlád ke svým národům, k celému stvoření, k přirozenému Božímu řádu. Boží slovo vypovídá o tom, že Bůh nedává právo mocným lidem, vládcům, jednat svévolně, nedává jim právo zneužívat moc jim svěřenou k podpoře zvrácených ideologií, odporujících Božímu přirozenému řádu a nakonec i k podněcování vzpoury proti Bohu (Žalm 2).

To vše se odráží v nových zákonech legalizujících nepřirozené a zvrácené jednání a vztahy, v zákonech zeslabujících roli rodiny založené na přirozeném vztahu muže a ženy, v roli otce a matky vůči potomkům. Projevuje se lhostejností společnosti k hodnotám, na kterých vznikla a dlouho stála civilizace křesťanských národů. Můžeme s jistotou říct, že svět se velmi rychle a dramaticky mění. Pátrali jsme proto v Bibli, hledali jsme Boží vysvětlení toho, co se děje a zjistili jsme, že počátek a kořeny současných událostí jsou popsané nejpřehledněji v knize proroka Daniela.

Čtvrtá a pátá kapitola knihy Zjevení nás zase informují o tom, že souběžně s událostmi, zde na zemi, odehrávají se i důležité události a procesy v nebi. Bez nich nemůže začít závěrečné období našeho věku a celé epochy, jejíž počátek je popsán, jak už bylo řečeno, prorokem Danielem. I to je jeden z důvodů, proč Boží reakce na současný vývoj zatím nepřišla a někteří lidé si bláhově myslí, že ani nepřijde. My křesťané, bychom měli umět lidem, kteří ještě chtějí naslouchat, říct, jaké informace k naší době poskytuje Bible. Protože Bůh rozhodně zasáhne a mnozí budou zaskočeni.

Předmětem této práce je hledání odpovědí na čtyři důležité otázky. V jaké epoše žijeme? Kde je její počátek (kořeny)? Pro jaký cíl je určená? Kam směřuje vývoj lidských vlád?

Proč je dobré klást si tyto otázky? Prostě proto, abychom vůbec věděli, co se děje a současně s tím dokázali pochopit i to, co máme dělat v tomto čase. Je to důležité, protože pak dokážeme říct lidem, kteří jsou znepokojeni tím, co se děje a kladou si různé otázky, na něž hledají odpovědi, důležité, biblí podložené, vysvětlení. Boží slovo dokáže odpovědět na všechny dobře položené otázky. A ty odpovědi musíme my křesťané znát. Protože se to od nás očekává, i když to nahlas dneska málokdo řekne. A naneštěstí to od nás křesťanů, lidé, kteří nejsou křesťané, ale přemýšlí poctivě o budoucnosti lidstva, ani moc neočekávají. Proč? Protože zatím nikdo s jasnými a důvěryhodnými odpověďmi nepřišel.

Prosíme vás proto, abyste věnovali této krátké studii pozornost, ověřili si argumenty, na nichž stojí závěry, které vám předkládáme k posouzení a rozhodli se, zda vezmete za vlastní úkol, který před Božím lidem stojí.

 

 

 

Sepsal František Mladějovský

s podporou Vítězslava Kohúta a dalších přátel,

(Do angličtiny přeložil: Vítězslav Kohút)

 

 

 

 


 

Obsah:

Úvod . 2

Obsah: 6

Kde je začátek epochy, v níž žijeme? . 8

Shrnutí 9

Celosvětová vláda je cílem pro Babylónskou epochu. 9

Shrnutí 10

Lidská celosvětová vláda bude založená na uplatňování moci 10

Shrnutí 11

Vývoj lidských vlád směřuje k celosvětové zhoršující se totalitě? . 11

Období bronzového království 12

Přechod do období železného království 14

Shrnutí 15

Babylónská epocha skončí vzpourou proti Bohu a jeho řádu. 15

Mísení lidí 16

Závěrečná vzpoura proti Bohu a jeho lidu bude skutečná. 18

Shrnutí 20

O Boží spravedlnost se můžeme opřít. 21

Shrnutí 24

Dvě splnění prorockého snu o veliké soše. 25

První splnění bylo jen částečné. 25

Shrnutí 28

Druhé splnění souvisí s výkladem Ježíšova podobenství o obilí a plevelu na poli a o žni. 29

Shrnutí 33

Současnost, předpokládaný vývoj a zárodek Božího království. 34

Událostí v nebi a Boží království na zemi. 36

Shrnutí 40

Novodobá historie související s koncem Babylónské epochy. 41

Klíčová událost 43

Co z toho plyne pro křesťany? . 44

 

 

 


 

Kde je začátek epochy, v níž žijeme?

 

Bez správného pochopení epochy, v níž žijeme, nalezení jejího začátku a znalosti cíle, pro nějž vznikla, nelze úplně porozumět ani současnému vývoji. V knize proroka Daniela je zapsané svědectví o tom, jak vznikla epocha, v niž žijeme. Druhá kapitola knihy proroka Daniela vypráví příběh, který se odehrál před více než dvěma a půl tisíci lety. Vypráví o tom, že Babylónský král Nebúkadnesar se před spaním zamýšlel nad budoucností (verš 2:29). A Bůh nebes mu prostřednictvím snu sdělil, co se v budoucnu stane.

Socha, kterou král ve snu viděl, měla zlatou hlavu, hruď stříbrnou, bronzové břicho a boky, železné nohy, jejichž chodidla byla částečně ze železa a částečně z hlíny. Boží výklad snu, sdělený ústy proroka Daniela (Daniel 2:17-30) říká, že každá část sochy představuje království jdoucí po sobě, od hlavy směrem dolů. To, že hlava byla zlatá, další části byly z kovů méně ušlechtilých a chodidla ze směsi železa a hlíny, Boží výklad vysvětluje snižující se kvalitou království. (Daniel 2:39, 40)

Králi bylo řečeno, že on je ta zlatá hlava sochy (verš 38). Tím je řečeno, že král Nebúkadnesar je počátkem epochy, která potrvá do doby, než se ujmou vlády svatí Nejvyššího (Daniel 2:34,44-45), což se dosud nestalo, jak si ještě ukážeme. Proto nazýváme epochu, v níž se nacházíme, Babylónská epocha.

Shrnutí

Současnému vývoji nelze porozumět, když nebudeme znát začátek a cíl, k němuž má dospět. Žijeme v epoše, jejíž začátek nastal za vlády Babylónského krále Nebúkadnesara. Proto jí nazýváme Babylónská epocha. Čtyři království, jsou období čtyř vlád. Konec Babylónské epochy nastane, až se vlády ujmou svatí Nejvyššího.

 

  Celosvětová vláda je cílem pro Babylónskou epochu.

 

Začátek Babylónské epochy je popsaný, jak už bylo řečeno, ve druhé kapitole knihy proroka Daniela. Veliká socha, kterou král ve snu viděl, mající podle popisu lidskou podobu představuje celou epochu, která dosud trvá. Jde o epochu lidských vlád, které mají svolení od Boha nebes, panovat nad celou zemí, všude, kde je živá duše. Daniel ve verších 2:37-39 píše: ,,Ty, králi, jsi král králů, neboť Bůh nebes dal tobě království, moc, sílu i čest. A všechno, kde přebývají lidští synové, polní zvěř i nebeské ptactvo, dal tobě do ruky a učinil tě vládcem nad tím vším." Hlava je zdrojem myšlenek a plánů. Krátkodobých i dlouhodobých. Idea o vládě nad celou zemí nebyla nová. Už Nimrod, krátce po potopě, chtěl vládnout všem lidem (1Mojžíšova 11:1-9). Jemu to Bůh nebes ještě nedovolil.

Tím dal Bůh jasně králi na srozuměnou, že je to on, Bůh nebes, který dovoluje lidem vytvořit celosvětovou vládu podle vlastní koncepce.

 

Shrnutí

Už víme, jak a kdy začala Babylónská epocha. Nyní jsme se dozvěděli, že cílem Babylónské epochy je celosvětová vláda, vytvořená podle vůle člověka.

 

Lidská celosvětová vláda bude založená na uplatňování moci

 

Koncepce lidských vlád je založená hlavně na uplatňování moci. To je princip, kterým se řídil král Nebúkadnesar a všichni vládci po něm, až dodnes.

,,Tak tedy toto je ten velký Babylon, který jako sídlo královské jsem já vybudoval silou své moci a ke cti svého majestátu." (Daniel 4:27)

Ještě se k tomuto výroku Babylónského krále vrátíme později, zde jej uvádíme proto, aby bylo vidět, na čem staví lidské vlády svou existenci a jejich pohnutky. Na síle a jsou zaměřené na dosahování stále většího vlastního majestátu. Důkaz o tom, že lidské vlády upřednostňují moc a sílu před spravedlností a dalšími dvěma základními vlastnostmi (moudrost a láska) podává čtyřicátý verš výkladu snu o veliké soše:

,, pak čtvrté království, to bude silné jako železo, neboť železo drtí a podrobuje všechno, a jako železo, jež tyhle všechny rozbíjí, tak bude drtit a rozbíjet." (Daniel 2:40)

O stříbrném a bronzovém království se ve výkladu mnoho nedovíme, ale čtvrté, železné království je charakterizované tvrdostí a silou železa. K tomu směřuje vývoj během celé Babylónské epochy. Ke zvětšující se síle a tvrdosti. Na úkor spravedlnosti a perspektivy ostatních.

 

Shrnutí

Druhá a čtvrtá kapitola Danielovy knihy popisuje, že koncepce vládnutí krále Nebúkadnesara je založená na síle a moci, a smyslem jeho vládnutí je dosažení vyššího majestátu k jeho cti. Touto koncepcí vládnutí se řídí i následující království Babylónské epochy, která přicházejí po Babylónské říši. Nejhorší a nejtvrdší bude čtvrté království, které je na veliké soše z králova snu představováno železnými nohami a chodidly s prsty, jež jsou částečně ze železa, částečně z hlíny.

 

Vývoj lidských vlád směřuje k celosvětové zhoršující se totalitě?

 

Bůh, ve výkladu snu o veliké soše králi řekl, že jeho kralování (zlatá hlava) bude vystřídané jiným (stříbrným), horším královstvím. O třetím, bronzovém království je poprvé řečeno, že bude vládnout nad celou zemí. Nakonec přijde vláda železného království.

,,... Ta zlatá hlava jsi ty. Ale po tobě povstane jiné království, země horší než tvá, a jiné, třetí království, bronzové, které bude vládnout nad celou zemí. A pak čtvrté království, to bude silné jako železo, neboť železo drtí a podrobuje všechno, a jako železo, jež tyhle všechny rozbíjí, tak bude drtit a rozbíjet." (Daniel 2:38-40)

Popis i výklad snu Babylónského krále ukazuje, že vlastnost, která roste s každým dalším královstvím, na soše představovaném stříbrem, bronzem a železem je tvrdost. Stříbro je o trochu tvrdší než zlato. Bronz je mnohem tvrdší materiál, než je zlato a stříbro a železo je z těchto materiálů nejtvrdší. Zhoršující se kvalita království, jak naznačuje výklad snu o veliké soše, musí s rostoucí tvrdostí souviset.

 

Období bronzového království

Víme, že tzv. bronzové království ovládne celou zemi. První království, o němž se dá s určitou nadsázkou říct, že vládlo nad celou zemí, bylo Britské impérium. V době jeho největší slávy se o něm říkávalo, že nad ním nezapadá slunce. Britské impérium lze proto brát jako zástupce bronzového království. V době největší slávy Britského impéria je Anglie sice království, ale moc v zemi je rozdělená mezi královskou rodinou a parlamentem. Politická moc parlamentu a vlády složené z volených zástupců politických stran je větší než moc královská. Anglie bývá považovaná za kolébku demokracie v moderní době. Demokratický politicko-mocenský systém se začal šířit po světě.

Nástupcem Britského impéria se stala, bývalá anglická kolonie, Spojené státy. USA jsou dodnes nejdůraznějším a nejhorlivějším prosazovatelem demokraticie po celém světě. Velmoci nešíří jen politický systém, ale také moderní technologie a západní životní styl s jeho hodnotami a postupným odcizováním se Bohu.

Zlato a stříbro jsou měkké, kujné kovy. Snadno se tvarují a opracovávají podle záměru tvůrce. Bronz je slitina sice z měkkých kovů, mědi a cínu, ale jejich slitina, bronz, je naopak velmi tvrdá. Železo je však ještě tvrdší než bronz. Za Danielova života bylo železo nejtvrdším materiálem, z něhož se dělaly zbraně. Na opracování bronzu a železa, musí být vynaložena mnohem větší síla a energie, než je tomu v případě zlata a stříbra. Ale v čem je tvrdost ostatních království horší a větší? Vždyť tvrdost byla ve starověku i středověku na první pohled stejná, ne-li větší, než je dnes. Otázka zní, vůči komu? Tvrdost vůči lidem existovala vždy. Už mezi prvníma dvěma syny Adama došlo k vraždě.

Podle Danielova proroctví v sedmé kapitole je poslední šelma popsaná takto:

,,Ta čtvrtá šelma bude čtvrté království na zemi, které se bude ode všech těch království odlišovat, požere celou zemi, podupe ji a bude ji drtit. A těch deset rohů, to deset králů povstane z toho království a po nich povstane jiný, jenž se od předešlých bude lišit a tři krále pokoří. Bude pronášet slova proti Nejvyššímu a svatým Nejvyššího nedá pokoj. Bude také uvažovat, že změní doby a právo, a budou mu do ruky vydány až do času a časů a půl času." (Daniel 7:23-25)

Tvrdost království železného období není namířená jen proti lidem, tvorstvu a zemi (požere a podupe celou zemi), ale v závěru se zvrhne i v neskrývané nepřátelství a otevřenou vzpouru proti Bohu a jeho lidu.

 

Přechod do období železného království

Přechod z bronzového období, do období vlády železného království můžeme sledovat jednak podle tvrdosti v uplatňování síly a bezpráví vůči slabším a podle ztráty respektu vůči Bohu. Neumíme stanovit přesné datum přechodu z bronzového období do železného. Možná, že první větší zlom ve vztahu vládců, ale i nižších vrstev společnosti k církvi (zatím asi ne k Bohu) nastal po třicetileté válce. Renesance a nové objevy ve využití páry a elektřiny, postupně posilovaly v lidech víru ve vlastní sílu a schopnosti. Britské impérium se stalo dominantním královstvím bronzového období. Ale samo se postupně změnilo v království železné. Dnes ovšem žijeme v železném období zcela určitě. Vztah vládců, vlád a dalších mocných a bohatých lidí k člověku, k přírodě i k Bohu se úplně změnil. Je to patrné po 1. sv. válce a zejména po 2. sv. válce. Poslední čtvrté, železné království všechno drtí a rozbíjí. Ničivá síla železných vlád je z verše patrná.

.

Shrnutí

Království Babylónské epochy se liší tvrdostí v uplatňování moci a ve zhoršujícím se vztahu k Bohu a ke všemu, co je s ním spojené. Poslední, čtvrté železné království, během něhož přijde i poslední celosvětová vláda Babylónské epochy se vyznačuje stupňující se ničivou silou, zaměřenou na lidi i proti přírodě. Demokratický politický systém, který se prostřednictvím velmocí rozšířil hlavně po druhé světové válce, bude v závěru epochy nahrazen totalitou, která bude ničit a drtit všechno, co jí bude stát v cestě.

 

Babylónská epocha skončí vzpourou proti Bohu a jeho řádu.

 

Z Danielova proroctví v sedmé kapitole vyplývá, že v období čtvrtého království bude na konci někdo mocný vést válku se svatými a bude je přemáhat. Nakonec však bude zničen a zahlazen (Daniel 7:21,25,26).

,,Přihlížel jsem, jak onen roh vede válku se svatými a jak je přemáhá, ... Bude pronášet slova proti Nejvyššímu a svatým Nejvyššího nedá pokoj. Bude také uvažovat, že změní doby a právo, a budou mu do ruky vydány až do času a časů a půl času. Zasedne však soud a vládu mu odejmou. Bude zničen a úplně zahlazen,"

Konec Babylónské epochy potvrzuje i výklad snu o veliké soše ve verši 34:

,,Jak ses díval, vylomil se bez rukou nějaký kámen a udeřil té soše do chodidel ze železa i keramiky a rozdrtil je."

,,A že jsi viděl ta chodidla a prsty částečně z hrnčířské keramiky a částečně ze železa, půjde o království rozdělené a bude v něm cosi z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo promíšené s hliněnou keramikou. Pak ty prsty chodidel částečně železné a částečně keramické: To království bude z jedné strany silné a z druhé strany bude křehké. Že jsi viděl železo promíšené s hliněnou keramikou -- lidé se budou mísit, ale držet jeden s druhým nebudou, právě tak jako se železo nemísí s keramikou. Za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky ani to království nebude přenecháno jinému lidu. Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky, neboť jsi viděl, jak se bez rukou z té hory vylomil kámen a rozdrtil železo, bronz, keramiku, stříbro i zlato. Veliký Bůh oznámil králi, co se stane potom." (Daniel 2:41-45)

 

Mísení lidí

V závěrečném období Babylónské epochy dojde k mísení lidí různých ras a kultur a to způsobí, že to království bude vnitřně rozdělené. Jde určitě o velmi důležitý znak, vlastnost pro rozpoznání blížícího se závěru železného království a celé Babylónské epochy (viz citované verše Daniela 2:34,41-45). Mísení lidí různých národností a ras probíhalo od začátku Babylónské epochy ve starověku. Babylónský král Nebúkadnesar, ve snaze ovládat porobené národy, přesidloval je po celé říši. Médo-Perští králové povolili přesídleným národům návrat zpět a obnovit svou kulturu a náboženství (díky tomu se mohli vrátit i Židé, znovu postavit Jeruzalém a chrám). V Římské říši, po přijetí křesťanství, žili křesťanské národy dlouho vedle sebe. Obchodovali mezi sebou, sdíleli stejnou víru a dlouho i stejnou církev. K významnému mísení lidí a odlišných kultur, nedocházelo dlouhá staletí. Mísení lidí, o němž se píše u Daniela 2:34,41-45, musí mít zvlášť důležitý význam, související s chováním a vlastnostmi železného království v závěru jeho existence. V současnosti probíhá v Evropě vědomě a otevřeně podporovaný experiment, během něhož přichází do Evropy velké množství lidí různých ras, s úplně odlišnou mentalitou, kulturou a náboženstvím. Ten proces se rozběhl ve velkém rozsahu v roce 2015. V menším měřítku však mísení lidí různých ras, kultur a náboženství s národy Evropy, probíhá delší dobu od konce druhé světové války.

Podporování migrace velkého počtu cizinců, není žádný rozmar, ale vědomě řízený proces. Jde o proces vědomě podporovaný. Ať už jsou jeho cíle jakékoliv, Bůh považoval za důležité na tento jev upozornit. Musíme proto současnou, uměle podporovanou migraci brát v úvahu jako jedno z důležitých znamení probíhajícího období železného království.

 

Závěrečná vzpoura proti Bohu a jeho lidu bude skutečná.

K této vzpouře zatím nedošlo, ale bude zcela reálná. V Bibli je několik míst, kde se píše o vzpouře proti Bohu a proti jeho Pomazanému.

,,Proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech? Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému. Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy." (Žalm 2:1-3)

,,Ta čtvrtá šelma bude čtvrté království na zemi, které se bude ode všech těch království odlišovat, požere celou zemi, podupe ji a bude ji drtit. A těch deset rohů, to deset králů povstane z toho království a po nich povstane jiný, jenž se od předešlých bude lišit a tři krále pokoří. Bude pronášet slova proti Nejvyššímu a svatým Nejvyššího nedá pokoj. Bude také uvažovat, že změní doby a právo, a budou mu do ruky vydány až do času a časů a půl času. Zasedne však soud a vládu mu odejmou. Bude zničen a úplně zahlazen, zatímco království a vláda i velikost všech království pod nebesy bude dána lidu svatých Nejvyššího. Jeho království je království věčné a všechny vlády jej budou uctívat a poslouchat." (Daniel 7:23-27)

,,Pak vás budou vydávat do soužení a budou vás zabíjet; a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. " (Matouš 24:9)

,,Pokud jde o příchod našeho Pána Ježíše Krista a naše shromáždění k němu, žádáme vás, bratři, abyste se nenechali snadno otřást ve svém poznání ani vylekat buď skrze ducha, nebo skrze slovo nebo skrze dopis, vydávaný za náš, jako by den Pánův již nastal. Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk bezzákonnosti, syn záhuby, který se staví na odpor proti všemu a pyšně se pozvedá nade všecko, čemu se říká Bůh nebo co se uctívá, takže sám usedne jako Bůh do Boží svatyně a bude se vydávat za Boha." (2 Tesalonickým 2:1-4)

Čtvrté, železné království na konci svého období, které je popsané u Daniela ve druhé kapitole (chodidla sochy částečně ze železa, částečně z hlíny) je velmi pravděpodobně shodné se čtvrtou šelmou popsanou v sedmé kapitole Daniela (... strašlivá, úděsná a neobyčejně silná. Měla veliké železné zuby. Požírala, drtila a to ostatní svýma nohama pošlapávala. Ta byla ale odlišná ode všech šelem, které byly před ní, a měla deset rohů. ... Daniel 7:7, 23-25). Podobný popis šelmy najdeme také ve Zjevení 13:1,2;

,,Tu jsem uviděl, jak z moře vystupuje šelma, která měla deset rohů a sedm hlav; na svých rozích měla deset diadémů a na svých hlavách jména urážející Boha. Ta šelma, kterou jsem uviděl, byla podobná levhartovi, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. "

Šelma popsaná ve Zjevení bude skutečná. Nebude se podobat ničemu, co dosud lidstvo zažilo. Protože nebude respektovat Boží přirozený řád a bude se ho snažit nahradit falešnými a zvrácenými idejemi a hodnotami, bude se vlastnostmi vymykat všemu, co jsme dosud znali, proto je v Danielovi o ní napsané, že se nebude podobat žádnému pozemskému tvoru, jako předchozí království připodobněné lvu, medvědovi a levhartovi. Některé rysy předchozích království bude však mít (Ta šelma, kterou jsem uviděl, byla podobná levhartovi, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví.). Bude se prosazovat mocí a silou a bude se snažit zničit všechno, co připomíná Boží autoritu a spravedlnost.

 

Shrnutí

Z výkladu proroctví souvisejících se snem o veliké soše plyne, že na konci železného období Babylónské epochy se budou mísit lidé z různých, mnohdy velmi odlišných národů a kultur. Objeví se král nestoudný, šelma, která bude pronásledovat Boží lid a bude se snažit zničit všechno, co připomíná Boha, jeho autoritu a spravedlnost a bude pronásledovat každého, kdo se bude držet Božího slova a nezapře Ježíše. V závěru tohoto období, po uplynutí čtyřiceti dvou měsíců, během nichž bude šelma bojovat se svatými a přemáhat je, bude šelma bez zásahu lidské ruky zničena a tak bude ukončena Babylónská epocha, v níž lidé smějí vytvořit celosvětovou vládu, podle vlastní vůle. Vládu převezmou svatí Nejvyššího a nastolí Boží království.

 

O Boží spravedlnost se můžeme opřít.

 

Textů, v nichž je v různých souvislostech zmíněna Boží spravedlnost, je v celé Bibli přes 700. O uplatňování Boží spravedlnosti vydává svědectví celá Bible

Apoštol Pavel píše o panovnících, jako o Božích služebnících, kteří mají spravedlivě soudit.

,,Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo." (Římanům 13:4)

Tehdy jiní panovníci, než pohanští, nebyli. Stejně jako před nimi král Nebúkadnesar. Jestliže vlády nejednají spravedlivě a neudržují přirozený Boží řád, jehož základem je rodina složená z muže a ženy, podporují naopak zvrácené hodnoty a ideje, znevažují každého, kdo je napomíná a upozorňuje, že je to špatné, musíme dříve či později očekávat Boží reakci.

Ježíš řekl, že máme hledat Boží království a jeho spravedlnost (Matouš 6:33). Málokdo dnes ví, že Boží spravedlnost je nejdůležitější klíč k pochopení biblických proroctví. Když Bůh nebes dal králi Nebúkadnesarovi vládu nad celou zemí, ukázal mu zároveň, že král musí uznávat Boží svrchovanost a respektovat Nejvyššího Boha, který schválil jeho vládnutí nad celou zemí. Poslal proto králi další sen o velikém stromu, který byl podťat, zůstal jen pařez v zemi sevřený obručemi železnými a bronzovými na sedm časů, aby král poznal, že nad lidskými královstvími vládne Nejvyšší a dává je, komu chce.

,,Prohlášení to výrokem strážných jest, slovem svatých ta záležitost, aby živí poznali, že v lidském kralování Nejvyšší vládne a on je dává, komukoli ráčí, ba i nejnižšího z lidí nad ním ustanovuje. ... Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí. ... Avšak po uplynutí té doby jsem já, Nebúkadnesar, pozdvihl své oči k nebesům a mé poznání se mi navrátilo. Nejvyššímu jsem dobrořečil a věčně živého chválil a oslavoval, neboť jeho vláda je vláda věčná a jeho království trvá z pokolení na pokolení. Všichni obyvatelé země se počítají za nic, vždyť jak se mu zlíbí, nakládá s vojskem nebeským i s obyvateli země. Není, kdo by mu mohl dát přes ruku a říci mu: Cos to provedl? V té době mi navrátil mé poznání, také čest mého kralování a můj majestát, dokonce mi vrátil i můj vzhled, a tu mne mí rádcové a velmoži vyhledali. Byl jsem znovu nastolen ve svém království a přidána mi byla neobyčejná velikost. Nyní já, Nebúkadnesar, uctívám a vyvyšuji a oslavuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda, jehož stezky právo a jenž je mocen pokořit ty, kdo si vedou pyšně." (Daniel 4:14,29,31-34)

Vyprávění o tomto Nebúkadnesarovo příběhu, stejně jako o dalších mocných činech, jež Bůh učinil před zraky krále a jeho šlechty (osvobození Danielových přátel z ohnivé pece) a později před Médským králem Dareiosem, když vysvobodil Daniela z jámy lvové, je záměrné. Hlavní účel těchto ukázek Boží moci je poučit vládce světa, aby respektovali Boží přirozený řád, autoritu a moc. Boží moc a spravedlnost (projevené v jím vytvořeném přirozeném řádu) jsou dvě vlastnosti, na které nás Bible upozorňuje. Proč? Abychom se poučili o principech jeho spravedlnosti a způsobech, jimiž Bůh spravedlnost projevuje. Není lhostejný, sleduje dění na zemi a ví o každém z nás.

,,Bůh je spravedlivý soudce, Bůh je rozhořčen každý den. ... přichází, aby na zemi konal soud. Spravedlivě bude soudit celý svět, národy ve své pravdě.    " (Žalm 7:12; 96:13)

,,Hospodin je v nebesích na svém trůnu, jeho oči vidí, jeho pohled zkoumá lidské syny. Hospodin zkoumá spravedlivého i ničemu. Jeho duše nenávidí lidi milující násilí. Na ničemy sešle řeřavé uhlí a síru; žhoucí vichr bude jejich údělem, neboť Hospodin je spravedlivý. Miluje spravedlivé činy. Upřímný spatří jeho tvář." (Žalm 11:4-7)

,,Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vůle vašeho Otce. I všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočteny." (Matouš 10:29,30)

Buďme si jistí, že sleduje počínání každého vládce a vlády. Spravedlnost a respekt k jeho autoritě rozhodují o kvalitě lidských vlád. Nevyzývá ke vzpouře proti špatným vládcům, protože on je nakonec bude soudit. Viz již citovaný text Římanům 13:4;.

Boží království, které přijde, až se dovrší míra zla, jež povede až k otevřené vzpouře proti Bohu, naopak zaručuje, že jeho vláda bude spravedlivá.

,,Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo panství. Dal mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. Nebude konce vzrůstu jeho panství a pokoje na Davidově trůnu a nad jeho královstvím, aby ho mohl upevnit a posilnit v právu a v spravedlnosti od nynějška až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní." (Izaiáš 9:5,6; 16:5;)

 

Shrnutí

Lidská království se v naší epoše zhoršují hlavně ve dvou ohledech. Ve vztahu k Bohu nebes a jeho stvoření, to je první hledisko. V uplatňování spravedlnosti, která respektuje Boží přirozený řád. To je druhé hledisko.

Dvě splnění prorockého snu o veliké soše.

 

Biblická proroctví neslouží jen k oznamování toho, co má přijít. Většinou biblická proroctví uvádí, kromě událostí, které se mají stát i příčiny, které ty události vyvolají a východisko vedoucí k záchraně. Proto potřebujeme poznat Boží spravedlnost, neboť je klíčem k pochopení Božích proroctví. Biblická proroctví mívají někdy více než jedno splnění, protože většina procesů v lidské společnosti se opakuje (Kazatel 1:9,10) i s důsledky. Mění se jen forma a obsazení účastníků procesu. Otázkou je, jestli se proroctví, která nyní zkoumáme, už nestala, a když ano, kdy? Podívejme se podrobněji na dvě splnění výkladu snu o veliké soše.

 

První splnění bylo jen částečné.

Vykladači Danielových proroctví někdy tvrdí, že sen o veliké soše i proroctví o čtyřech šelmách se splnilo už ve starověku. A mají částečně pravdu. Vládu zdánlivě neporazitelného Babylóna vystřídala Médo-Perská říše, kterou rozvrátil Alexandr Makedonský. Věk starověkých pohanských říší završila říše Římská. Během jejího vládnutí se narodil na zemi Ježíš Kristus, který ohlásil příchod Božího království (Matouš 3:2; 4:17). Tím se částečně naplnilo proroctví popsané ve výkladu snu o veliké soše.

Lidstvo v době vládnutí pohanských říší nevytvořilo celosvětovou vládu, protože to jednoduše nešlo. A Boží království sice přišlo, ale ne s mocí, která by ukončila všechna ta království. Naopak, Boží království (zastoupené v té době Mojžíšovým lidem) koexistovalo společně s jinými, pohanskými říšemi. Římská říše nezmizela pod nájezdy barbarů, jen se během prvního tisíciletí postupně přeměnila na křesťanskou Svatou říši Římskou, v níž měla velmi významný podíl na moci a duchovní vliv Římsko-katolická církev. Prvním jmenovaným císařem byl Karel Veliký. Křesťanskou víru postupně přijala většina národů Evropy. Spojením duchovní a světské moci nenastala vláda svatých Nejvyššího, podle výkladu králova snu, neboť svět stále byl v moci toho zlého (1 Jana 5:19). Církev neukončila všechna ta království (Daniel 2:44,45). K očekávanému druhému příchodu našeho Pána Ježíše Krista také nedošlo. S druhým příchodem našeho Pána skončí nutnost připomínat si Pánovu smrt při večeři Páně chlebem a jeho smlouvu, kterou s námi uzavřel skrze svou krev symbolizovanou pohárem vína.

,,Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ,Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.' Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ,Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.' Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde." (1Korintským 11:23-26)

To platí stále, dokud Pán nepřijde.

Ježíš řekl, že Boží království je mezi námi: ,,Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: ,,Boží království nepřichází tak, abyste ho mohli pozorovat; ani neřeknou: ,Hle, je tu' nebo ,je tam'. Neboť hle, Boží království je mezi vámi."" (Lukáš 17:20,21)

V podobenství o poli a plevelu Ježíš ukázal, že Boží království je na zemi (na poli, které představuje svět) skrze syny království, spolu se syny toho zlého:

,,Rozsévač dobrého semena je Syn člověka a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho Zlého; nepřítel, který je zasel, je Ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. Jako se tedy sbírá plevel a pálí se v ohni, tak bude při skonání tohoto věku. Syn člověka pošle své anděly, i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost," (Matouš 13:37-41)

Z podobenství jasně vyplývá, že Boží království je zastoupeno ,,syny království" a jsou na poli (ve světě) spolu se syny toho zlého. A tento stav potrvá až do žně (Zjevení 14:15). Tento stav trvá i dnes.

Ani proroctví o čtyřech šelmách se nesplnilo v období prvního splnění, protože to vidění měl Daniel v prvním roce vlády Babylónského krále Belšasara, tedy krátce před pádem jeho říše. Království, které představovaly šelmy z Danielova vidění, zapsaném v sedmé kapitole knihy, se týkají jiných, pozdějších království. Přesto můžeme považovat dobu pohanských říší od říše Babylónské, do rozpadu Římské říše za první částečné splnění prorockého snu Babylónského krále Nebúkadnesara, protože se v neúplné podobě naplnila většina z toho, co je ve výkladu snu řečeno.

 

Shrnutí

Vývoj starověkých říší během období prvního splnění snu o veliké soše je možné brát jako nápovědu ve smyslu Kazatele 1:9,10. První splnění výkladu snu o veliké soše bylo završené se začátkem křesťanského věku. V prvním splnění vládly pohanské říše. Ani jedna z nich však nevytvořila celosvětovou vládu a Boží království přišlo bez zásahu ruky za vlády poslední říše z období prvního splnění snu o veliké soše. Bylo a je dosud zastoupené syny království. Neukončilo však Babylónskou epochu, protože nedošlo k celosvětové vzpouře proti Bohu, o níž se píše v proroctví o čtyřech šelmách, představujících čtyři království. Boží lid první smlouvy byl vystřídán Kristovým lidem, který vznikl na základě nové Kristovy smlouvy. Začal proces, který Ježíš popsal v několika podobenstvích, z nichž asi nejznámější je podobenství o pšenici a plevelu.

Druhé splnění souvisí s výkladem Ježíšova podobenství o obilí a plevelu na poli a o žni.

Proroctví o veliké soše zahrnuje časové období delší než dva a půl tisíce let. Proto si musíme dát pozor, abychom jednotlivá proroctví, správně zařadili. Nejde přitom o konkrétní data. Musíme se snažit pochopit účel, pro nějž nám bylo Boží proroctví oznámeno (Izaiáš 55:9-11).

Sen o veliké soše a jeho výklad je základní informace o vývoji lidských vlád a účelu celé více než dvou a půl tisícileté Babylónské epochy. O průběhu už víme, že vývoj lidských vlád směřuje ke zničujícímu, nespravedlivému využívání síly a ke vzpouře proti Bohu nebes. Účelem celé epochy je bezpochyby umožnit lidstvu vytvoření celosvětové vlády podle vlastní koncepce. Bůh to prostřednictvím Daniela sděluje nejen vládcům, ale i svému lidu (Mojžíšovu i Kristovu), aby o tom věděl a porozuměl času, v němž právě žijeme (Daniel 12:10). Protože vítězství Božího království nad vládami lidskými je podmíněný vznikem celosvětové vlády podle lidské koncepce a vzpourou lidských vládců proti Bohu, nemůžeme určit žádný přesný časový údaj. To je velmi užitečný poznatek, protože nás chrání před unáhleným určováním data konce věku a příchodu Božího království.

Víme také, že celou epochu můžeme rozdělit na období čtyř království. Víme, že jeden cyklus čtyř velkých říší už proběhl a říkáme mu první splnění. Z historie říší období prvního splnění snu o veliké soše můžeme zjistit, že už tehdy se zhoršoval vztah k Bohu nebes a jeho lidu. Zejména po rozpadu říše Alexandra Velikého, Makedonského. Za vlády Antiocha IV. Epifanése došlo dokonce ke znesvěcení chrámu, když do něj byla umístěna socha Dia. Později se někteří římští císařové sami prohlašovali za bohy, jak to je popsané u Daniela, ve Zjevení Jana nebo v 2. dopise Tesalonickým. Dnes, po dvou tisíci letech křesťanského věku, vidíme tentýž směr vývoje lidstva. Hlavně v křesťanské části světa. Proč to trvá tak dlouho?

Aby bylo dost času na splnění hlavního úkolu, kterým nás Pán Ježíš pověřil:

,,Ježíš přistoupil a promluvil k nim: ,,Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen." (Matouš 28:18-20)

Tento úkol nebyl dlouho technicky splnitelný, protože doba objevování nových kontinentů, ostrovů a lidí na nich žijících, nastala až mnohem později. Evangelizace a misionářská práce církví se mohla ve velkém měřítku rozšířit z tehdy známého světa na všechny kontinenty a obydlené ostrovy, až s rozvojem mořeplavby.

Další důvod, proč to trvá tak dlouho vysvětlil apoštol Petr ve svém dopise:

,,Tato jedna věc ať vám není skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ,tisíc let jako jeden den'. Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Pánův den přijde jako zloděj v noci." (2. Petra 3:8-10)

Třetím důvodem je to, co jsme zmínili už v úvodu studie. Skrytě naším očím probíhá v nebi velmi důležitý proces posvěcování (očišťování) Božího jména. Píše o tom Jan ve Zjevení čtvrté kapitole. Tato kapitola potvrzuje důležitost první věty v modlitbě Otčenáš: ,, Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno." Jak dlouho ten proces potrvá, nevíme, ale neskončí, dokud v prvních nebesích andělé zastoupeni dvaceti čtyřmi starci sedícími na svých trůnech okolo Božího trůnu neuznají, že Bůh má právo vládnout svému stvoření (,,Hoden jsi, Pane a Bože náš, Svatý, přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny." Zjevení 4:11).

Čtvrtý důvod vysvětluje pátá kapitola Zjevení, kde Beránek přebírá svitek se sedmi pečetěmi. Mimo jiné je vysvětleno, proč je Beránek hoden převzít ten svitek. ,,Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národa, a učinil jsi je králi a kněžími našemu Bohu; a budou kralovat na zemi." Vychovat dostatek jedinců pro Boží vládu asi také nějaký čas trvá. Nemůžeme proto vycházet při studiu proroctví jen z událostí, jež se staly nebo mají stát. Musíme pochopit smysl i těch proroctví o událostech, které nemůžeme vidět, protože se dějí v nebi.

Máme-li pochopit současný vývoj lidstva a světa ve věku platnosti Kristovy smlouvy, musíme pochopit podmínky, které popsal Ježíš v několika podobenstvích. První už jsme zmínili, když jsme vysvětlovali první splnění. Je to podobenství o pšenici a plevelu z Matouše 13. kapitoly. Tam Ježíš říká, že synové království (pšenice) a synové toho zlého (plevel) žijí společně až do žně, když všechno dozraje. Jiné podobenství ,,O růstu království" zapsané Markem 4:26-29; přináší další důležitý detail. ,,S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem;  v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak.  Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu. A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, neboť nastala sklizeň." Podobenství nám říká, že člověk může pozorovat růst úrody, ale ani neví, jak k tomu dochází. Jen podle vnějších znaků pozná, že se blíží sklizeň. Víme, že rozsévačem je Syn člověka (Matouš 13:37-39) a on také ví, jak má úroda vypadat. Další informací z tohoto podobenství je, že vývoj (růst a zrání) lidstva, včetně Kristova lidu, probíhá podle Božího přirozeného řádu. Včetně výchovy Božího lidu pro role králů a kněží v Boží vládě.

Z toho vyplývá, že máme spíše věnovat pozornost znakům a vlastnostem, které se obvykle projevují v konkrétních událostech, v chování společnosti, v růstu bezzákonnosti a vlivu svévolníků, v hodnotách, kterými se většina lidí řídí nebo je uznává, včetně vládců a politiků. Jestli signalizují, že úroda dozrává. Víme, jak to poznat? Známe přinejmenším dva důležité znaky. Odklon od přirozeného Božího řádu, projevující se ve zvráceném chování, podporou zvrácených a lživých ideologií a přijímáním zákonů odporujícím přirozenému právu, vycházejícího z Božího přirozeného řádu. To je jeden důležitý rys. Druhým je směřování ke vzpouře proti Bohu a jeho Pomazanému.

 

Shrnutí

Druhé splnění výkladu snu o veliké soše, který měl Babylónský král Nebúkadnesar se odehrává v tzv. křesťanském věku. Příchodem Ježíše Krista a jeho úspěšným splněním poslání, které dostal od svého Otce, Boha nebes, začal proces vývoje světa, v němž žijí společně synové království a synové toho zlého. Významný vliv na utváření světa mají velmoci, které přijaly křesťanství, jako své náboženství. Z Janových proroctví zapsaných ve čtvrté a páté kapitole knihy Zjevení je jasné, že konec Babylónské epochy a příchod Boží vlády přijde, až budou splněné všechny podmínky v nebi i na zemi. Podobenství o ,,pšenici a plevelu" a ,,O růstu království" nám sdělují, že lidstvo v křesťanském věku musí dozrát jako úroda na poli s tím, že synové království a synové toho zlého musí růst společně vedle sebe jako obilí a plevel na poli.

 

Současnost, předpokládaný vývoj a zárodek Božího království.

 

V minulých kapitolách jsme předložili biblické údaje a důkazy o začátku epochy, v níž žijeme a předložili jsme biblické důkazy, vysvětlující účel, cíl, kterému je tato epocha Bohem určená. Zjistili jsme, že začátek celé epochy nastal za vlády Babylónského krále Nebúkadnesara, proto jí říkáme Babylónská epocha. Z toho snadno spočítáme, že Babylónská epocha trvá více než dva a půl tisíce let. Předložili jsme i biblické důkazy o tom, že Babylónská epocha bude ukončená, až poté, co bude v nebi dokončeno posvěcení (očištění) Božího jména, a až Beránek převezme svitek se sedmi pečetěmi. Poté dojde na zemi k událostem vedoucím k otevřené vzpouře proti Bohu a jeho Pomazanému. Tím jsme z biblických údajů vytvořili základ pro pochopení současného vývoje a událostí, které sledujeme nebo osobně zažíváme.

Za posledních více než sto dvacet let se svět úplně změnil. Společnost, zejména v Evropě a v bývalých britských koloniích, se změnila k nepoznání. Svět na přelomu devatenáctého a dvacátého století vypadal úplně jinak, než dnes. Největší rozdíl není jen v nových druzích energií v dopravě a komunikačních technologiích, které člověk objevil a používá. Největší rozdíl je v myšlení lidí. Změnil se hodnotový žebříček na celospolečenské úrovni. Co bylo dříve považované za normální a zvrácené, slušné a nemravné, spravedlivé a nespravedlivé, se postupně převrací (Izaiáš 5:19-21). Mění se vztah k vlasti, k autoritě, vztahy dětí k rodičům, žáků k učitelům, vztah ke vzdělání i kultuře je dnes v mnoha ohledech prakticky nesrovnatelný v porovnání s chováním a postoji lidí před sto dvaceti lety a dnes. Můžeme ze současných události vyvozovat, že už se naplňuje poučení z podobenství o fíkovníku?

 ,,Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko. Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte, že je to blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane." (Matouš 24:32-34)

Události, které tyto změny vyvolaly a způsobily, nenastaly náhodou. Historici, politologové, sociologové, vojenští experti, klimatologové a další odborníci dělají vědecké studie mající pozorované změny a události vysvětlit a určit předpokládaný vývoj do budoucnosti. Každý odborník pracuje na studii sledovaných změn z pohledu svého oboru a bývají v nich zajímavé údaje a postřehy. My sledujeme historické i současné události a vývoj lidstva z pohledu Bible.

Už jsme zjistili v minulých kapitolách, že některá biblická proroctví oznamují události, k nímž má dojít v nebi (proroci Izajáš, Daniel a Jan ve Zjevení) a nemůžeme je ze země vidět. I když je nemůžeme vidět, jsou velmi důležitým svědectvím o procesech a událostech, které, ač nevíme, kdy se stanou nebo staly, mají nebo budou mít veliký dopad a vliv na události na zemi. Předpokládáme, že vývoj povede ke stále tvrdšímu uplatňování moci. Připomínáme to, abychom nezapomínali, že hlavní, druhé splnění snu o veliké soše nebude dokončeno dříve, než dojde k očištění Božího jména a k uznání Beránka, že je hoden přijmout svitek se sedmi pečetěmi.

 

Událostí v nebi a Boží království na zemi.

Čtvrtá kapitola knihy Zjevení popisuje proces ověřování svatosti toho, jenž sedí na trůnu. Důležitý je hned první verš.

,,Potom jsem uviděl: Hle, otevřené dveře v nebi, a ten první hlas, který jsem uslyšel jako zvuk polnice mluvící se mnou, říkal: ,,Vystup sem a ukážu ti, co se má stát potom."" (Zjevení 4:1)

V porovnání s veršem 19 v první kapitole, který říká, že následující obsah se týká věcí současných v Janovo době, i věcí budoucích.: ,,Napiš tedy ty věci, které jsi uviděl, a ty, které jsou, a ty, které se mají stát po nich.", první verš čtvrté kapitoly oznamuje, že vše, co je napsané dál, se má stát potom. Po čem? Zde je odpověď:

,,Ihned jsem se ocitl v Duchu. A hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl. A ten, kdo na něm seděl, byl na pohled jako kámen jaspis a karneol; a kolem trůnu duha na pohled jako smaragd. Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starších, oblečených do bílých šatů a na hlavách zlaté věnce. Z trůnu vycházely blesky, hlasy a hromy. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to jest sedm duchů Božích. A před trůnem bylo něco jako skelné moře, podobné křišťálu. Uprostřed trůnu a kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu. První bytost byla podobná lvu, druhá bytost byla podobná býku, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost byla podobná letícímu orlu. Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech, dokola i uvnitř plno očí. A bez přestání dnem i nocí říkají: ,,Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází." A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu a čest a díky Sedícímu na trůnu, Žijícímu na věky věků, padne těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní se Žijícímu na věky věků; pak hodí své věnce vítězů před trůn a říkají: ,,Hoden jsi, Pane a Bože náš, Svatý, přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny."" (Zjevení 4:2-11)

Proroctví nám sděluje, že v nebi probíhá nepřetržitě svatořečení, neboli očišťování Božího jména od Satanových obvinění a sporných otázek, včetně zpochybňování Božího práva vládnout bytostem, kterým dal svobodnou vůli. Že jde o proces dlouhodobý, snadno ověříme porovnáním s podobně popsaným procesem svatořečení Boha na trůnu, který je zapsaný Izajášem v šesté kapitole, verších 1-3: ,,V roce, kdy zemřel král Uzijáš, jsem viděl Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové, každý měl po šesti křídlech: Dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali, a jeden na druhého volal: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy! "

Dvě proroctví o svatořečení Boha (více informací je na naších webových stránkách) zapsané dvěma různými proroky, kteří žili od sebe přibližně tisíc let.

Ve čtvrté kapitole Janova Zjevení provádí svatořečení čtyři živé bytosti. Ony bez přestání říkají: ,,Svatý, svatý, svatý, Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.". Informace je zjevně určená dvaceti čtyřem starším (presbyteros) sedícím na svých trůnech, okolo Boha sedícího na trůnu: ,,A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu a čest a díky Sedícímu na trůnu,... padne těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní se Žijícímu na věky věků; pak hodí své věnce vítězů před trůn a říkají: ,,Hoden jsi, Pane a Bože náš, Svatý, přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny."". Sporná otázka, kvůli níž byl a možná ještě je očišťováno Boží jméno, je o tom, zda má Bůh právo vládnout bytostem, kterým dal svobodnou vůli. Čtvrtá kapitola Zjevení i Izajášovo proroctví zapsané v šesté kapitole, je mimořádně důležité svědectví o tom, že v nebi probíhá celou dobu a nepřetržitě právní proces, vyvolaný spornými otázkami, jimiž Satan očerňuje Boha. Bůh nám sděluje informace o tomto procesu, abychom si uvědomili, že o spravedlnost v tomto procesu jde hlavně. Čtyřiadvacet starců nejsou lidští Boží služebníci, ale zástupci andělů prvních nebes, pověření sledováním ověřování Boží svatosti. Všechno najdete podrobně vysvětlené v našich studiích.

Šestá kapitola knihy Janova Zjevení popisuje důsledek právě popsaných událostí v nebi, jak se projeví na zemi. Dojde na druhé splnění proroctví o čtyřech jezdcích a prvních čtyřech pečetích. První splnění proběhlo pravděpodobně během konce 19 a během celého 20 století.

Pro nás křesťany je důležité si uvědomit, že jezdec na bílém koni má svaté (bílé, čisté) poslání, protože bílá barva je barva čistoty a svatosti. Luk, který jezdec má, ukazuje na službu slovem (Efezanům 6:16; Žalm 64:4; Přísloví 25:18). Jezdec na bílém koni vyšle šípy varovných slov, které budou varovat lidi před hněvem Božím a Beránkovým. A podle toho, že má věnec vítěze, bude úspěšný. Úloha jezdce na bílém koni je dobrá. Pravděpodobně budou křesťané ,,shora" vyzvaní, aby lidstvu připomněli evangelium aktualizované a doplněné o varování před hněvem Božím a Beránkovým (kterým si lidé malí i velcí vyloží katastrofu, popsanou v šesté pečeti). A zjevně tu výzvu ,,shora" někdo uchopí a úspěšně provede. Boží výběr vyvolených a jejich označení Boží pečetí (Svatým duchem v plnosti) a shromáždění Velkého zástupu pod Boží ochranu (,,To jsou ti, kteří přicházejí z velikého soužení a svá roucha vyprali a vybílili v krvi Beránkově. Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho svatyni dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, nad nimi roztáhne svůj stan. Již nebudou hladovět ani žíznit, neublíží jim slunce ani jiný žár, neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí."" Zjevení 7:14-17) bude začátek nové etapy Božího lidu a přítomnosti Božího království na zemi.

 

Shrnutí

Situace ve světě závisí na tom, jak a kdy dopadne svatořečení Božího jména. Svatost Božího jména i Boží vlády, je - neznámo jak dlouho - v nebi nepřetržitě ověřovaná. Záznam v Bibli o tom je u Izajáše a v Janově Zjevení. Jde o právní proces, jehož výsledek je tak důležitý, že je to první prosba v Ježíšově vzorové modlitbě ,,Otčenáš". Ačkoliv se zdá, že na zemi panuje prakticky bezpráví, v nebi je to naopak. Proto Ježíš řekl ,,Hledejte Boží království a jeho spravedlnost". Konec Babylónské epochy je zároveň ukončením právního procesu, jenž má očistit Boží jméno a obhájit jeho právo vládnout všem bytostem, kterým dal svobodnou vůli, protože jeho vláda je spravedlivá. Až skončí v nebi proces svatořečení Boha na trůnu a Beránek, náš Pán Ježíš Kristus, převezme svitek se sedmi pečetěmi, na zemi někteří křesťané přijmou výzvu varovat lidstvo před hněvem Božím a Beránkovým, který se projeví katastrofou, popsanou v šesté pečeti.

 

Novodobá historie související s koncem Babylónské epochy.

Nemůžeme v této stručné studii podrobně rozebrat křesťanské dějiny, ani dějiny křesťanských národů, ani dějiny šíření evangelia na Zemi, ani historii neúspěšných vyhlašování konců světa a příchodů Božího království. Nemůžeme podrobně popsat vliv renesance a vědecko-technického pokroku na myšlení lidí a na postupné oslabování moci šlechty i církve. Zaměříme se jen na vývoj a některé události od přelomu 19. a 20. století. Pro pochopení toho, co se dnes děje, a co je před námi, ve spojitosti s tím, co už víme o účelu a cíli, k němuž spěje lidstvo v Babylónské epoše, nám tato část novodobé historie postačí.

Řekli jsme, že hlavní, druhé splnění výkladu snu o veliké soše, zapsaném u Daniela ve druhé kapitole, se celé odehrává v křesťanském věku. A v něm po většinu času vládla šlechta, feudální panovníci společně s církví. Proto je důležité připomenout, kdy nastal zlom a feudálové a církev o většinu své moci přišli.

Feudální řád byl založený na svazku moci církevní a světské. Tituly, práva a vlastnictví šlechty a feudálních panovníků byli dědičné a skrze církev schválené Bohem (Matouš 18:18,19). Moc církevní a moc světská se tak v ideálních případech podporovaly. Tomu odpovídalo postavení církve (později více církví) ve společnosti. Její moc byla obrovská. Upadat začala až s úpadkem šlechty a sílícím vlivem svobodné třídy převážně tvořené zámožnými měšťany. Tento feudální svět skončil s první světovou válkou, po níž skončila vláda tří mocných monarchií, Hohenzollernů v Německu, Habsburků v Rakousko-Uhersku a Romanovců v Rusku. Feudální řád byl v zemích, kde vládly tyto monarchie, nahrazený novými demokratickými režimy ve státech vzniklých po rozpadu Rakousko-Uherska, komunismem v Rusku a o něco později nacistickým režimem v Německu. Ani v jednom z těchto mocenskopolitických útvarů, nemá církev po první světové válce stejné postavení, jako před válkou. V Sovětském svazu byla církev dokonce pronásledovaná tak, že věrným věřícím šlo často o život. V ostatních zemích s novým režimem, vliv církví rychle slábl.

To je důležité si uvědomit, protože společenské systémy, které nahradili bývalé monarchie už schválení církve, k vládnutí, nepotřebovali. Boha, zastoupeného církví, nahradili svobodní lidé s právem volit. Vlády, presidenti, kancléřové, premiéři a poslanci, se už nezodpovídají Bohu, ale svým voličům. Je to poprvé za celou dobu Evropských křesťanských dějin.

Vlády a politici už církev nutně nepotřebují. Ale teprve o mnoho desetiletí později se odvážili otevřeně podporovat zvrácené jednání a ideologie tak, jak to vidíme dnes. Až když lidé po desetiletích nepolevující propagace konzumního způsobu života a výchovy nových generací k životu vedoucímu k odcizení vůči Bohu se mohli budovatelé otevřeně projevit. Přispěl k tomu i vývoj nových technologií a médií, umožňující mnohem větší a rychlejší šíření myšlenek a propagaci hodnot, odvádějících pozornost a myšlení lidí od Boha, od naděje na záchranu vykoupené pro nás Ježíšem Kristem a způsobuje stále větší odcizení vůči Božímu stvořitelskému dílu a Božímu přirozenému řádu.

Podmínky pro příchod poslední supertotality Babylónské epochy, šelmy která je popsaná v Danielově knize a v Janově Zjevení, jsou v podstatě připravené. Nemůžeme zde podrobněji rozebírat všechny důležité události, které k tomu přispěly, ale útok na dvojčata v New Yorku 11. 9. 2001, ekonomická krize v roce 2008/9, migrantská invaze odstartovaná v Evropě  roce 2015 i lockdowny kvůli Covidu-19 v mnoha zemích světa, jsou důležité milníky na cestě k příchodu této šelmy. Více se do této studie nevejde.

 

Klíčová událost

 

Zdá se, že máme hodně spolehlivých důvodů se domnívat, že čas velkých událostí a změn je už blízko. Mnohé nasvědčuje, že přípravy na závěrečné období Babylónské epochy budou brzo dokončené. Ale úplně stoprocentní důkaz nemáme. Takovým klíčovým důkazem bude až událost popsaná v šesté pečeti.

,,A když otevřel šestou pečeť, uviděl jsem, že nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako žíněný pytel a měsíc úplně zkrvavěl. A nebeské hvězdy spadly na zem, jako když fíkovník zmítaný vichrem shazuje své pozdní fíky; a nebe zmizelo, jako když se svinuje svitek, a každá hora i každý ostrov se pohnuly ze svého místa. Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní, každý otrok i svobodný, se ukryli do jeskyň a do horských skal a říkali těm horám a skalám: ,,Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka! Neboť přišel veliký den jejich hněvu; kdo bude moci obstát?""  (Zjevení 6:12-17; Izajáš 2:8-12,19-21)

Tato událost bude předělem, který jednoznačně a nezpochybnitelně znamená, že generace, která jí zažije, nepomine, než se to všechno stane. Vše bude s velkou pravděpodobností včas lidstvu oznámeno jezdcem na bílém koni.

 

Co z toho plyne pro křesťany?

 

Celá desetiletí křesťané přihlíží, jak se mění svět. Myslíme si, že nastal čas oznámit lidem informace popsané v této studii. Ne proto, že bychom ohlašovali nějaký konkrétní časový scénář, který by ohlašoval konec Babylónské epochy. Měli bychom však dát lidem šanci pochopit, co se děje a proč se to děje. Malachiáš ve druhé kapitole v sedmém verši píše: ,,Neboť rty kněze uchovávají poznání a z jeho úst se vyhledává poučení, neboť je poslem Hospodina zástupů." Lidé mají právo vyhledávat poznání u křesťanských duchovních. Nevíme, kdy Bůh zasáhne. Jeho první velký zásah popisuje šestá pečeť v šesté kapitole Janova Zjevení. Na myšlenku varovat lidstvo, upozornit národy, že Bůh nebude věčně nečinný a projeví svůj hněv nad zlým počínáním vládců, nás přivedl verš ze šesté pečeti:

,,Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní, každý otrok i svobodný, se ukryli do jeskyň a do horských skal a říkali těm horám a skalám: ,,Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka! Neboť přišel veliký den jejich hněvu; kdo bude moci obstát?" (Zjevení 6:15-17)

Jak by lidé přišli na to, že katastrofa popsaná v šesté pečeti, je projev Božího a Beránkova hněvu? Jedině tak, že jím to někdo řekne dřív, než se to stane. A nemůže to být nikdo jiný než křesťané, protože se lidé budou bát nejen Božího hněvu, ale i Beránkova, neboli Kristova hněvu. A to žádný představitel jiného náboženství, než křesťan, nemůže udělat.

Myslíme si, že křesťané, kteří budou plnit tento úkol, jsou v šesté kapitole znázorněni jezdcem na bílém koni. Ten bude v pravý čas vyzván ,,I uviděl jsem, když Beránek otevřel jednu ze sedmi pečetí, a uslyšel jsem, jak jedna z těch čtyř živých bytostí řekla hromovým hlasem: ,,Pojď! " A uviděl jsem, a hle, bílý kůň; a ten, který na něm seděl, měl luk a byl mu dán věnec; a vyšel vítězící, a aby zvítězil. (Zjevení 6:1,2) A svůj úkol zjevně splní.

Jsme přesvědčeni, že jezdec na bílém koni představuje někoho, kdo lidem vysvětlí to, co je i obsahem této práce a varuje je před hněvem Božím a Beránkovým. My jsme dlouholetí badatelé bible, nestranní vůči všem církvím a křesťanským sborům. Nikoho nekritizujeme a neobviňujeme. Soud patří Bohu a hlavě všech církví, našemu Pánu Ježíši Kristu.

Prosíme vás však, abyste zvážili a ověřili v Písmu poznatky a myšlenky, které vám předkládáme. Je toho mnohem víc, co bychom mohli předložit, ale tato studie je základem, na němž lze stavět dál. Dokud je čas. Jen tak nepadne krev těch, co zahynou, na naše hlavy.

,,Když řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, a ty bys mu nepředal výstrahu a nepromluvil, abys ničemu varoval před jeho ničemnou cestou, abys mu daroval život; onen ničema zemře kvůli své zvrácenosti; jeho krev však vyhledám z tvé ruky. Ale pokud ty bys ničemu varoval a ten ničema by se neodvrátil od své ničemnosti a od své cesty, on pro svou zvrácenost zemře, zatímco ty jsi vysvobodil svou duši" (Ezechiel 3:18,19)

Lidé by měli být varováni a informováni. Bible nám poskytuje dostatek informací, abychom lidem uměli odpovědět na jejich oprávněné otázky. Obracíme se na vás i proto, že jsme nepatrní, nemáme kapacity a prostředky, nutné k oslovení lidí na všech kontinentech.

Přáli bychom si bratři, abyste po zvážení, seznámili se zde předloženými poznatky z Božího slova, bratry a sestry vám svěřené do péče. Jde o mnoho.

Vaši bratři