Křesťanské biblické badatelství

Kniha:
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Cesta člověka od Edenu do času obnovy
Kniha Zjevení Janovo
Nová studie Dva svědkové 27.7.2020

Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Křesťanům
Sen krále Nebúkadnesara
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie

Novinky

Nová úvaha: Zamyšlení nad Ježíšovými slovy: Blahoslavení chudí duchem
13/10/2020

Nová studie: Studie proroctví řečeného hadovi v rajské zahradě
04/10/2020

Je Ježíš a Michael stejná osoba?
3/5/2020

Velký zástup, proroctví velké naděje
27/10/2017

V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017

Biblická proroctví se naplňují, království Boží se přibližuje (19.11.2016)     
Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Událost, která změní svět
1/9/2014

Církev, shromáždění Kristova lidu

 

,,A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou."

Matouš 16:18;

Výše uvedený Ježíšův výrok používá ráda Římskokatolická církev jako důkaz, že ona je ta spolehlivá Kristova církev, neboť považuje apoštola Šimona Bar-Jona, Ježíšem přejmenovaného na Petros, neboli skála, za svého zakladatele. Ježíš svůj výrok řekl v době, kdy ještě žádná církev neexistovala, a přirozeně byli Kristovými učedníky všichni, které si Ježíš vybral. Nikdo z nich netušil, kolik církví nakonec vznikne. Skutečně jsou Ježíšova slova prorockým výrokem o té jediné církvi, která zakládá svůj původ na Petrovi? Pro správné pochopení tohoto Ježíšova výroku musíme přečíst celou část textu, který popisuje okolnosti, během nichž Ježíš, uvedená slova řekl.

,,Jak to, že nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Varujte se kvasu farizeů a saduceů!" Tehdy pochopili, že neřekl, aby se varovali chlebového kvasu, nýbrž učení farizeů a saduceů. Když Ježíš přišel do oblasti Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: ,,Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Oni řekli: ,,Ti za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremjáše nebo za jednoho z proroků." Řekl jim: ,,A za koho mě pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl: ,,Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha. Ježíš mu na to řekl: ,,Blahoslavený jsi, Šimone Bar-Jona, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou. A tobě dám klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích." Tehdy přísně domluvil svým učedníkům, aby nikomu neřekli, že on je Mesiáš." (Matouš 16:11-20)

Všimni si, že Ježíš oslovuje Petra jeho rodným jménem, které dostal od rodičů. V češtině by Ježíš řekl: ,,Blahoslavený jsi, Šimone synu-Jona, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Skála, a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou." Jinými slovy, proč Šimona bar-Jona Ježíš tolik vyzdvihuje právě, když uhodne, že Ježíš je Mesiáš a syn Boží? Je to snad za to, že poznal Ježíšovu pravou totožnost? Právě naopak. Šimon, zvaný od té chvíle Petr, nepoznal Ježíšovu totožnost vlastním lidským rozumem. Zjevil mu to Ježíšův Otec, Bůh, který je v nebesích. Proto ho Ježíš prohlašuje za blahoslaveného, neboli šťastného. Petr měl totiž štěstí, že mu Ježíšův nebeský Otec tu pravdu zjevil.

Všimni si, že Ježíš varoval své učedníky před kvasem farizeů a saduceů. To jest před účinkem jejich učení. Jim nebeský Otec nezjevil, že Ježíš je Mesiáš a Boží syn. A ani to nebylo jeho úmyslem, jak je zřejmé z Ježíšova příkazu, aby neprozradili, že je Mesiáš. A taky si všimni, že když tu otázku Ježíš položil svým učedníkům, pravděpodobně Petr byl jediný nebo alespoň první, kdo s určitostí a jistotou Ježíše identifikoval.

O Petrovi se traduje, že byl impulsivní. Řekli bychom, že byl upřímný, bezelstný a jednal bezprostředně. Ne vždy to mělo dobré důsledky. Vzpomeň si, co mu Ježíš řekl, když ho Petr káral a odrazoval od mučednické smrti: ,,Ale on se otočil a řekl Petrovi: ,,Jdi ode mne, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské."" (Matouš 16:23) Nebo když přišli Ježíše zatknout vojáci, byl to Petr, který zaútočil na jednoho z nich a uťal mu ucho. Ani v tomto případě Ježíš Petra nepochválil. Uzdravil vojákovo ucho a řekl mu: ,,,, Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou." A o chvíli dříve, když ho Petr ujišťoval, že Ježíše nikdy neopustí, řekl mu Pán: ,,Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš."" Přesto Ježíš, který viděl hodně dopředu, věděl, že Petrova víra byla čistá. Stejně jako jeho upřímnost a bezelstnost.

Nepleť si to s naivitou nebo hloupostí. Čistou víru a upřímnost může mít stejně i inteligentní, nadaný a vzdělaný člověk. Ale má to mnohem těžší. Ježíš však především na Petrovi ukázal, kdo bude doopravdy tvořit Ježíšovu církev, neboli shromáždění jeho obce, jak se slovo ekklésia překládá. Budou to lidé s čistými pohnutkami a upřímnou vírou, z jejichž úst nikdo neslyšel lež nebo lest (Zjevení 14:5). Řecké slovo dolós, použité ve Zjevení 14:5;  překládané nejčastěji jako lež, znamená především podvod, lest. Proto někteří překladatelé na tento význam ve svých překladech upozorňují. A o lidech s takovými vlastnostmi Ježíš mluvil, když Petra prohlásil za skálu, na níž postaví svou církev. Ježíšova církev není jedna jediná z křesťanských církví, ale je tvořená lidmi, kteří mají stejnou víru a nebude v nich nalezena faleš, podvod, jako u Petra.

Znamená to, že jiní lidé nemají šanci? Například lidé přemýšliví, kteří si kladou správné otázky?  Určitě ne. Nezapomeň, že Ježíš měl dvanáct učedníků a každý svou víru projevoval po svém, skrze své vlastnosti. Šimon bar-Jona, zvaný Petr, byl ve svém projevu víry nejčitelnější a možná i nejvýrazněji se projevující. Ježíš rád přirovnával své skutečné následovníky k lidem s dětskou bezelstností, bezprostředností a zvídavostí.

Výstižně to napsal apoštol Marek (verše 9:33-37): ,,A přišli do Kafarnaum. Když byl v domě, tázal se jich: ,,O čem jste cestou hovořili?" Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší. Posadil se, zavolal Dvanáct a řekl jim: ,,Chce-li být někdo první, bude poslední ze všech a služebník všech." A vzal dítě a postavil je doprostřed nich; pak je vzal do náručí a řekl jim: ,,Kdokoli přijme jedno z takových dětí na základě mého jména, mne přijímá; a kdo by mne přijímal, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal.""

Všimni si, že otázka moci byla i u Ježíšových učedníků silným důvodem k dohadování, přestože žádnou moc, podle světských měřítek, v danou chvíli neměli. Dětská přirozenost naopak, alespoň v dobách dřívějších, byla nastavená na přirozenou poslušnost a úctu k rodičům. Malé děti byli přirozeně pokorné a ctili své rodiče. Bůh ve své vládě chce lidi s takovými vlastnostmi a vztahem k němu. Ježíš řekl: ,,Chce-li být někdo první, bude poslední ze všech a služebník všech."" A na tomto principu bude pracovat i Boží vláda.

Posláním všech vlád, i těch dnešních, které jim určil Bůh, je sloužit lidem (přečti si text v dopisu Římanům 13:3,4). Dnešní vlády se často zpronevěřují svému poslání a nejednají spravedlivě. Nechrání jim svěřený lid proti tomu, kdo činí zlo. Za to budou také, ve svém čase, po zásluze souzené a potrestané.

S Kristovou církví je to jako s Božím královstvím. Ježíš to výstižně řekl, když se ho farizeové ptali, kdy Boží království přijde: ,, ... odpověděl jim: ,, Boží království nepřichází tak, abyste ho mohli pozorovat; ani neřeknou: ,Hle, je tu' nebo ,je tam'. Neboť hle, Boží království je mezi vámi."" Kristova církev je složená z jedinců věřících v Krista, kteří jsou stejně čistí, přirozeně zvídaví, nepoužívají faleš, klam, podvod a lež, jako malé ještě nezkažené děti. A Boží království je tam, kde se právě nacházejí.

Ježíš také řekl: ,,,,Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí."" (Marek 10:14,15)

Boží království musíme přijmout stejně čistě a bez postranních pohnutek, jako nezkažené děti. To můžou být lidé různě nadaní a inteligentní, jde totiž především o vztah k Bohu a našemu Pánu (Jan 15:9,10). Nakonec můžeme s jistotou říct, že pravá Kristova církev není reprezentovaná jen jednou z mnoha dnes existujících církví. Rozdělení Kristova lidu je důsledek satanova působení, skrze jeho služebníky, kteří se postupně dostali mezi Kristův lid a odvádějí slabé a nezralé jedince od pravdy a čisté víry v našeho Pána. Viz podobenství o pšenici a plevelu. Ale to je zase na samostatnou studii. Přečti si dopisy sborům ve Zjevení 2 a 3 kapitole. Všechny dopisy mají jedno společné. Každý kdo je čte, stojí před výzvou našeho pána Ježíše: ,,Kdo zvítězí, ...". A takoví se nachází v každé církvi. Není to jen výzva pro celé církve, ale i pro jednotlivé křesťany. Pro každého z nás.

Je důležité vědět, že navzdory zjevnému duchovnímu úpadku církevních autorit i mnohých křesťanů, se Ježíšovi, našemu Pánu, daří nacházet, vychovávat a připravit, na role králů a kněží v Boží vládě, jedince ze všech národů, kmenů ras a jazyků. Je to prorocky předpovězeno v Janově Zjevení 5:6-10: ,,A tu jsem spatřil, že uprostřed trůnu a těch čtyř živých bytostí a uprostřed těch starších stál Beránek jako zabitý; měl sedm rohů a sedm očí, což jest sedm duchů Božích, vyslaných do celé země. I přišel a vzal ten svitek z pravice sedícího na trůnu. A když ho vzal, čtyři živé bytosti i čtyřiadvacet starších padlo před Beránkem; každý měl harfu a zlaté misky plné kadidel, což jsou modlitby svatých. A zpívají novou píseň: ,,Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národu, a učinil jsi je králi a kněžími našemu Bohu; a budou kralovat na zemi.""

Teď už víme, že Kristova pravá církev se skládá z lidí ze všech národů, kmenů, ras a jazyků, kteří jsou lidé s velkou vírou a láskou k Otci a jeho synu Ježíšovi, ne neomylní, ale pravdu upřímně milující a hledající, nezkažení, jako malé děti.

Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá.