Křesťanské biblické badatelství

Kniha:
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Blesk od východu k západu
Záchrana křesťanů milosrdenstvím
Křesťanům
Kniha Zjevení Janovo
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie: Světlo živých

Novinky

Nová studie: Spor o Joba
31/1/2018

Velký zástup, proroctví velké naděje
27/10/2017

V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017

Až se naplní míra vzpurných
16/10/2016

Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Duchovní vykořenění
14/4/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Sen krále Nebúkadnesara
15/10/2014

Událost, která změní svět
1/9/2014

Podobenství o pannách
20/6/2014

Předurčení
18/12/2013

,,Blížil se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha, to jest velikonoce."  (L 22:1)

 

Blíží se vyvrcholení Ježíšova poslání. Po třech a půl letech veřejného kázání, vyučování, konání mocných skutků, jako sycení hladových, uzdravování nemocných a dokonce vzkříšení mrtvého Lazara se Ježíš chystá na poslední hod velikonočního beránka společně strávený s učedníky, aby pak dal svůj život, i za naše životy. Apoštol Lukáš tuto událost popsal následovně: ,,Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován velikonoční beránek. Ježíš poslal Petra a Jana a řekl: ,,Jděte a připravte nám beránka, abychom pojedli." Oni mu řekli: ,,Kde chceš, abychom jej připravili?" Řekl jim: ,,Hle, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a hospodáři toho domu řekněte: ,Učitel ti praví: Kde je místnost, kde bych pojedl se svými učedníky velikonočního beránka? 'A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou; tam jej připravte." Odešli a nalezli vše, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka." (L 22:7-13)

Vidíme, že Ježíš neponechal do poslední chvíle nic náhodě, ale vše měl dopředu připravené. Nevíme, kdo byl onen hospodář, který pro ně dopředu připravil místnost k hodu beránka, ale je zřejmé, nejen z této situace, že Ježíš měl řadu bezejmenných služebníků. Možná to byl jeden ze sto dvaceti učedníků, kteří se po Ježíšově vzkříšení a nanebevzetí sešli o letnicích v domě, kde dostali dar Svatého ducha. Ani jejich všechna jména neznáme. Následovali Ježíše společně s apoštoly. I když se o nich Bible jmenovitě nezmiňuje, Ježíš a jeho Otec v nebi je znají jejich jmény. Proto i oni budou žít v Božím království. Vzpomeňme proto i na ně v čase blížících se velikonoc, protože i někteří z nich se možná podíleli na zdárném dokončení Ježíšova poslání, abychom my všichni mohli mít podíl na naději na vykoupení z hříchů a na trvalý život v Božím království.

Počet Ježíšových následovníků od té doby mnohonásobně vzrostl a jméno žádného z nich nebude zapomenuto. Blížící se velikonoce jsou příležitostí si připomenout, že Ježíš jako Syn člověka zvítězil nejen nad světem, ale i nad jeho vládcem, satanem. Velikonoce jsou i důležitou připomínkou příchodu Ježíše s jeho královstvím. Nejsme zdaleka sami, kdo trpělivě vyhlíží jeho příchod.

 

,, Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo . " (Jan 14:1,2)

To jsou slova muže, který ví, že za krátkou dobu bude krutým a ponižujícím způsobem zabit. Ježíš povzbuzuje své apoštoly, aby neměli strach z toho, co přijde a posiluje jejich víru. Nejpodrobnější svědectví o poslední Ježíšově velikonoční večeři strávené s jeho učedníky na zemi je v Janově evangeliu. Ježíš při ní uzavřel s apoštoly novou smlouvu (Mt 26:28; Mk 14:24; L 22:20), ale řekl jim mnoho dalších důležitých slov. Všechny jsou důležité a je dobré si je připomínat. Zde si připomeňme jen ty, které hovoří o základní křesťanské vlastnosti: ,,Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce." ,,Toto jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna. To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako já miluji vás. Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí svou duši za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co činí jeho pán; nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel od svého Otce. Ne vy jste si vybrali mne, ale já jsem si vybral vás a ustanovil jsem vás, abyste vyšli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstávalo; aby vám Otec dal, oč byste ho požádali v mém jménu. To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali."" (J 15:10-17)

Láska je vlastnost, která přemáhá zlo. Láska vedla Boha Otce i jeho syna Ježíše, aby dali dobrovolně Ježíšův život jako výkupné za naše životy. Dnes se diskutuje o tom, jestli Islám je náboženství od stejného Boha, který poslal svého syna Ježíše s evangeliem lásky. Islám nemá stejného Boha. Jak by mohl stejný Bůh poslat svého syna se slovy života pro každého a dokonce skrze něj vykoupil pro všechny, kteří v něj věří naději na trvalý život, a za několik století by stejný Bůh poslal člověka Mohameda, aby hlásal boj a smrt pro každého, tedy i křesťana, kdo nebude poslouchat slepě jeho. Bůh by si protiřečil a jednal by v rozporu sám se sebou. A to není možné. Celá Bible je toho svědectvím.

Křesťan dostal úplně jiná přikázání než muslim. ,,Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce." Islám dovoluje zabíjet ty, kdo nepřijímají učení Alláhovo a jeho proroka. Křesťan nemá šířit víru mečem, ale slovem a láskou projevenou v dobrých skutcích, protože soud patří Bohu a jeho synu.

Blíží se Ježíšovo zatčení. Jsme v posledním týdnu Ježíšova života na zemi. Velikonoce jsou jedinou událostí, o níž řekl náš Pán Ježíš, že si jí máme my křesťané připomínat. Během tohoto týdne se staly nejdůležitější události v dějinách lidstva od dob Jana Křtitele až dosud. Díky nim stále máme my, lidé ze všech národů, kmenů, ras a jazyků reálnou naději na lepší budoucnost a trvalý život v míru, zdraví, pokoji duše, bez hladu a umírání. Proto, ať se naše srdce nechvěje.

 

,, A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. Tehdy mu Ježíš řekl: ,,Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou. " (Mt 26:51-53)

Ačkoliv Ježíš věděl, že ho jdou zatknout, aby ho popravili, nejenže se nebránil, ale dokonce uzdravil ucho veleknězova otroka, který ho přišel zatknout. Po celou dobu dával Ježíš jasně najevo, že on nepřišel zabíjet.

Svému apoštolovi řekl: ,,Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů? Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?"" (Mt 26:54)

Naopak, přišel, aby se naplnili Písma. Ježíš nezmařil jediný život, protože jeho posláním bylo dát lidem reálnou naději na trvalý život. Vykoupil jí svým vlastním životem. Nikdo není takový jako Ježíš. I když mohl být ve stresu, myslel do poslední chvíle na druhé.

,,Za ním šlo veliké množství lidu a žen, které se bily v prsa a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: ,,Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte, spíše plačte nad sebou a nad svými dětmi. Neboť hle, přicházejí dny, v nichž budou říkat: ,Blahoslavené jsou neplodné, lůna, která nerodila, a prsy, které nekojily!'" (L 23:27-29)

,,když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince -- jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš říkal: ,,Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí."" (L 23:34)

Ježíš do poslední chvíle jednal jako ten, který ví, co má udělat a proč. Naše naděje není proto opřená o životní příběh a moudrost výjimečného člověka nebo proroka, ale o skutečné svědectví Syna člověka a jeho nepopiratelnou oběť a vzkříšení. On svým jednáním usvědčil a odsoudil Božího odpůrce, i proto má jeho svědectví a oběť pro nás takový význam. Ježíš je branou do života.

 

,, Vladař se ho otázal: ,,Ty jsi král Židů?" Ježíš mu řekl: ,,Ty to říkáš." A když ho velekněží a starší obviňovali, nic neodpověděl. Tu mu Pilát řekl: ,,Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají? " Ale on mu neodpověděl ani na jedno obvinění, takže se vladař velmi divil . "(Mt 27:11-14)

Kdo zná další vývoj událostí, které vedly až k Ježíšově popravě na kůlu (nebo na kříži?) ví, že Ježíš neudělal nic pro svou záchranu, aby se popravě vyhnul. Naopak Pilátovi řekl: ,,Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud."   Pilát mu řekl: ,,Jsi tedy král?" Ježíš odpověděl: ,,Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."" (J 18:36,37).

Pilát byl pravděpodobně ochoten Ježíše ušetřit. Až když si zfanatizovaný dav vyžádal propuštění Barabáše místo Ježíše, ,,umyl si před zástupem ruce a řekl: ,,Jsem nevinen touto krví. Je to vaše věc. "" (Mt 27:24) a Ježíše Židům vydal. Dav podněcovaný svými duchovními vůdci volal: ,,Jeho krev na nás a na naše děti!". Dav byl v tu chvíli ochoten vzít na sebe vinu za Ježíšovu krev. Volající Židé netušili, že Ježíšova krev se má prolít na jejich záchranu. Kouzlem nechtěného, tak jejich slova mohla být i voláním po vykoupení, záchraně.

Ježíš rozhodně nejednal jako mučedník zahnaný do kouta. Do poslední chvíle dělal vše pro splnění Boží vůle a k oslavě jeho jména. To bylo jeho poslání.