Křesťanské biblické badatelství

Kniha:
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde

Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Blesk od východu k západu
Záchrana křesťanů milosrdenstvím
Křesťanům
Kniha Zjevení Janovo
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie: Zvol si život

Novinky

Nová studie: V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017
Až se naplní míra vzpurných
16/10/2016

Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015

Duchovní vykořenění
14/4/2015

Biblická proroctví a války
14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015

Sen krále Nebúkadnesara
15/10/2014

Událost, která změní svět
1/9/2014

Podobenství o pannách
20/6/2014

Předurčení
18/12/2013

" Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly. " (Oz 6:6)

V tomto na první pohled prostém verši je velká pravda. Uvědomme si, že oběti a zápaly jsou nebo byly součástí náboženského rituálu vyžadovaného zákonem. Na první pohled bylo v pořádku dodržovat ustanovení zákona. Proč Bůh najednou jakoby vytýká svému lidu, že dodržování řádu obětí a zápalů mu nestačí?

Vysvětluje to Ježíš. " Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?" On to uslyšel a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: 'Milosrdenství chci, a ne oběť'. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." Jděte a učte se, co to je: "Milosrdenství chci, a ne oběť." Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." (Mt 9:10-13) Zatímco farizeové lpěli na předpisech, Ježíš jim vysvětluje, že důležitější je pomoc bližnímu než předpis. Židé a zejména jejich učitelé a vůdci povýšili předpisy zákona nad jeho Ducha. Udělali z něj byrokratický aparát, postrádající smysl celého zákona, který je shrnut v Mt 22:37-40: "Mistře, které přikázání v zákoně je největší?" On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

Křesťanské církve se dopouštějí často stejné chyby. Lpění na dodržování vlastních předpisů a ustanovení znamená pro ně víc než hledání pravdivých poznatků a Božího Ducha. Proto i dnes mají v církvích potíže ti jejich členové, kteří objevují nedostatky v církevních naukách nebo poukazují na byrokratické chování svých vůdců.

Ačkoliv v hebrejských písmech se o ovoci Svatého Ducha moc nepíše, je jeho ovoce obsaženo v příbězích Mojžíšova lidu. Milosrdenství je jedním z jeho ovoce. Jinak by Ježíš Petrovi nevyprávěl podobenství o "Nemilosrdném služebníku" (Mt 18:23-35) a o odpuštění.

Ap. Pavel píše v dopisech o lásce bez přetvářky a o tom, že máme přemáhat zlo dobrem (Ř 12:9,21). Ze slov proroka Ozeáše můžeme vidět, že i lid Mojžíšovy smlouvy měl dospět k vlastnostem, které křesťanská písma nazývají ovoce Svatého Ducha.

Proč je to tak důležité? Od začátku biblických příběhů je patrné, že si Bůh mezi lidmi vybíral jedince s určitými vlastnostmi. Neznamená to, že to byli jedinci, kteří měli kompletní vlastnosti označené jako ovoce Svatého Ducha. Byli to, ale jedinci, kteří měli v sobě předpoklady, že se oni a alespoň někteří jejich potomci, mohou nechat Bohem vychovat. K čemu? K tomu, aby mohli jednou vládnout zemi spolu se svými bratry a sestrami podle Božích zásad a práva. Jednou z Božích zásad vládnutí je i milosrdenství jak o něm píše prorok Izajáš: "Trůn bude upevněn milosrdenstvím a dosedne na něj v Davidově stanu ten, jenž bude soudit věrně, vyhledávat právo, rázně uplatňovat spravedlnost." Budiž je to povzbuzením pro všechny, křesťany, Židy i ty muže a ženy z lidstva, kteří jsou pokorného srdce a touží po odpuštění svých hříchů. Varováním je to naopak pro ty z křesťanů, Židů i ostatních, kteří si myslí, že mohou věčně vládnout nemilosrdně, silou, arogancí, pýchou a svévolným porušováním Božích zásad.


Zpět