Výklad prorockého snu

 

Sen Babylónského krále, o němž jsme už psali, je svým poselstvím mimořádně důležitý. Jeho největší význam je v tom, že zachycuje velmi významný dějinný okamžik, svědectví mimořádného významu, kdy Bůh pohanskému králi sděluje, jak se budou vyvíjet lidské vlády až do příchodu Božího království. Sen Babylónského krále a jeho výklad, který Bůh králi předal prostřednictvím proroka Daniele, je ve skutečnosti tak důležitý a aktuální pro současnost, že by s ním měli být seznámeni všichni vládci a vlády světa. Jde o to, že socha, kterou Babylónský král Nebúkadnesar viděl v prorockém snu od Boha, představuje dlouhou epochu, v níž Bůh nebes dovoluje lidem vytvořit si celosvětovou vládu, podle vlastních představ. O tom se málo ví, a přitom pochopení toho, co králův sen a jeho výklad znamená, by umožnilo porozumět i všemu, co se dnes děje. O tom už jsme psali před několika lety ve studii Sen krále Nebúkadnesara .

Je jisté, že alespoň někteří vládci v minulosti i současnosti věděli a vědí něco o obsahu a významu velké sochy strašného vzhledu, kterou viděl ve snu král Nebúkadnesar. Vyplývá to z Žalmu 2:1-3;

,, Proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech? Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému. Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy. "

Všimni si, žalmista píše o králích a mocnářích světa, tedy o všech králích a mocnářích, kteří se radí jak se zbavit vlády Boha a jeho Pomazaného. Tato situace v době vzniku Žalmů neexistovala. Byl starověk a každý národ, království a kmen uctívali své bohy. Neměli potřebu vytrhávat se z jejich panování nad nimi. Tento odpor k Boží vládě v lidech vznikl a zesílil až o celá tisíciletí později.

Úcta nebo respekt k Bohu, Boží vládě a od křesťanského věku i k jeho Pomazanému, přetrvával v lidech i většině (zejména křesťanských) vladařů (až na výjimky) možná až do 18. století našeho letopočtu. Jejich nástupci a dnešní vládci a vlády ve velké většině už Boha přestali respektovat a uznávat ho jako autoritu. Někteří z nich dokonce nevěří v jeho existenci. Přesto nemají výmluvu, protože jsou dědicové a nástupci po králích, kteří Boha i jeho Pomazaného uznávali a v jeho jménu i jednali. Stejně jako neměl výmluvu král Belšasar:

,, Já jsem ale slyšel o tobě, že dokážeš výklady vysvětlovat a obtíže rozplétat. Jestli teď dokážeš přečíst ten nápis a sdělit mi jeho výklad, šarlat oblékneš a zlatý řetěz okolo krku obdržíš a budeš vládnout jako třetí v království. Nato Daniel odpověděl a před králem řekl: Tvé dary nechť zůstanou tobě a své odměny dej někomu jinému. Avšak ten nápis králi přečtu a výklad mu sdělím. Nuže, králi, Bůh Nejvyšší dal království a velikost i čest a majestát tvému otci Nebúkadnesarovi. A pro tu velikost, kterou mu dal, se před ním třásli a báli se jej všichni lidé, národy a jazyky. Koho chtěl, pobíjel, a koho chtěl, nechával naživu, koho chtěl, povyšoval, a koho chtěl, ponižoval. Když se však jeho srdce povýšilo a jeho duch zesílil v pýše, byl z trůnu svého království sesazen, ba i čest mu odňali a byl vyhnán od lidských synů, jeho srdce se připodobnilo zvířecímu a přebýval mezi divokými osly. Dávali mu spásat porost jako dobytku a nebeskou rosou se mu tělo smáčelo, dokud nepoznal, že v lidském kralování vládne Bůh Nejvyšší a ustanovuje v něm, kohokoli ráčí. Ani ty, jeho syn, jsi Belšasare , nepokořil své srdce, přestože jsi o tom všem věděl, nýbrž proti pánu nebes ses povýšil, když před tebe přinesli nádoby jeho domu, a ty i tví velmoži, tvé ženy i tvé družky z nich popíjeli víno, tehdy jsi chválil bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné i kamenné, kteří nevidí a neslyší ani nic nevědí, ale Boha, jenž má v ruce tvůj dech i celé tvé putování, jeho jsi neoslavil. Nato byl od něho poslán hřbet té ruky a nápis tento zapsán. A tímto nápisem je zapsáno: MeNé, MeNé, TeKéL, uFaRSín. Toto je výklad toho slova: MeNé -- sečetl Bůh tvé kralování a ukončil je. TeKéL -- byl jsi zvážen na vahách a shledán jsi byl nedostatečným. PeRéS -- rozpůleno bylo tvé království a bylo dáno Médům a Peršanům. " Daniel 5:16-28;

Tohle všechno je známé přes dva a půl tisíce let. Přesto mohou i dnešní vladaři zachránit sebe a svůj lid. Prorocký Žalm dopředu nabádá a varuje:

,, Nuže, králové, jednejte rozumně! Soudcové země, dejte si poradit! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním! Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v něm hledají útočiště. " Žalm 2:10-12;

 

 

Důkazy Boží moci.

 

Aby to bylo lidem, především vládcům jasné a neměli výmluvu, Bůh, nejen že potrestal Belšasara a odebral mu království, ale předvedl veřejně svou moc králi Nebúkadnesarovi a králi Dáreovi Médskému, před očima jejich šlechticů a dvořanů.  Bůh nechal zapsat prorokem Danielem do Bible tři mimořádné události, v nichž lidem veřejně předvedl svou moc proto, aby lidé a hlavně vládci a vlády světa pamatovali na to, že Bůh vládne v lidském království a neměli tak výmluvu.

 

Vysvobození z ohnivé pece

Nejprve zachránil přímo před očima krále Nebúkadnesara a jeho dvořanů a šlechty tři Danielovy přátele z ohnivé pece, do níž je nechal král hodit, protože odmítli uctívat zlatou sochu, kterou nechal král udělat.

,, J estlipak jste teď připraveni, že v čase, kdy uslyšíte hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál, orchestr či jiný hudební nástroj, padnete a budete se klanět té soše, kterou jsem vyrobil? Ale jestli se klanět nebudete, v tu hodinu budete uvrženi doprostřed rozpálené ohnivé pece. A kdo je bůh, že by vás vysvobodil z mé ruky? Šadrak, Méšak i Abed-nego odpověděli a řekli králi: Ó, Nebúkadnesare, na to my tobě nemusíme dávat žádnou odpověď. Je-li tomu tak, náš Bůh, jehož uctíváme, nás může vysvobodit z rozpálené ohnivé pece. I z tvé ruky, králi, nás vysvobodí. Ale i kdyby ne, známo buď tobě, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a té zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se nebudeme klanět. " Daniel 3:15-18;

To krále rozběsnilo a nechal pec rozpálit sedmkrát víc než obvykle a hodit tam Šadraka, Méšaka a Abednega.

,, Protože králův rozkaz byl tak prudký a ta pec byla neobyčejně rozpálena, ony muže, kteří Šadraka Méšaka i Abed-nega zvedali, pozabíjel plamen ohně. Ale ti tři muži, Šadrak, Méšak i Abed-nego, svázáni dopadli doprostřed rozpálené ohnivé pece. Král Nebúkadnesar se náhle zhrozil a poděšeně vstal. Promluvil na své rádce a řekl: Copak jsme doprostřed ohně neuvrhli trojici svázaných mužů?! Odpověděli králi a řekli: Určitě, králi. Nato řekl: Hle, vidím čtveřici mužů rozvázaných, jak si chodí uprostřed ohně, nemají žádné zranění a vzhled toho čtvrtého připomíná nějakého syna bohů. Pak Nebúkadnesar přistoupil ke vstupu do rozpálené ohnivé pece a řekl: Šadraku, Méšaku a Abed-nego, otroci boha Nejvyššího, vylezte a pojďte sem! Nato Šadrak, Méšak i Abed-nego vylezli zprostřed ohně. Shromáždili se i satrapové, prefekti a místodržitelé i královští rádcové a hleděli na ony muže, nad jejichž těly neměl oheň moc, ba ani vlasy na hlavě se jim neožehly, ani na kabátech nebylo nic znát, dokonce se okolo nich nešířil ani zápach ohně. " Daniel 3:22-27;

Král reagoval na tuto ukázku Boží moci s pokorou a uctivou bázní k Bohu:

,, Nebúkadnesar nato prohlásil: Požehnán bůh Šadrakův, Méšakův i Abed-negův, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své otroky, kteří se na něho spolehli. I královské slovo porušili a svá těla oddali tomu, že nebudou žádného boha uctívat a nebudou se klanět nikomu vyjma boha svého. A tak mnou bude vydáno nařízení každému lidu, národu i jazyku, že kdo by lehkovážně mluvil o bohu Šadrakově, Méšakově i Abed-negově, aby byl rozčtvrcen a z jeho domu se stala hromada sutin, protože není jiného boha, jenž by dokázal takto zachraňovat. " Daniel 3:28,29;

 

Bůh dává i bere moc, podle své vůle.

Další mimořádná událost, kterou Daniel zapsal na svědectví všem, najdeš ve 4. kapitole Danielovy knihy. Král Nebúkadnesar měl opět sen, který ho měl varovat před přílišnou pýchou. Nechal si opět zavolat Daniela, aby mu sen vyložil. Ve výkladu se dozvěděl následující:

,, tento výklad, králi, je i výrok Nejvyššího, který zasáhl na mého pána, krále. Vyženou tě totiž od lidí a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku a nechají tě smáčet nebeskou rosou. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí. A že přikázali pařez tomu stromu s kořeny ponechat, tvé království se ti dostane poté, co poznáš, že vládnou nebesa. Raději, králi, kéž bys dal na mou radu a své hříchy ve prospěch spravedlnosti odvrhl a své nepravosti ve prospěch dobročinnosti vůči chudým. Třeba se tvá spokojenost prodlouží. " Daniel 4:21-24;

To se všechno splnilo, když se král asi po roce vzedmul pýchou:

,, Když se totiž po uplynutí dvanácti měsíců procházel po babylonském královském paláci,  prohlásil král: Tak tedy toto je ten velký Babylon, který jako sídlo královské jsem já vybudoval silou své moci a ke cti svého majestátu.  Ještě měl král to slovo v ústech, když tu z nebes dolehl hlas: Tobě se praví, králi Nebúkadnesare: Království od tebe odešlo. Od lidí tě vyženou a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí.  V té chvíli se ono slovo o Nebúkadnesarovi naplnilo. Od lidí byl vyhnán, porost jako dobytek spásal a tělo se mu nebeskou rosou smáčelo, až mu vlasy vyrostly jako orlí peří a nehty měl jako ptačí drápy. Avšak po uplynutí té doby jsem já, Nebúkadnesar, pozdvihl své oči k nebesům a mé poznání se mi navrátilo. Nejvyššímu jsem dobrořečil a věčně živého chválil a oslavoval, neboť jeho vláda je vláda věčná a jeho království trvá z pokolení na pokolení.  Všichni obyvatelé země se počítají za nic, vždyť jak se mu zlíbí, nakládá s vojskem nebeským i s obyvateli země. Není, kdo by mu mohl dát přes ruku a říci mu: Cos to provedl?! V té době mi navrátil mé poznání, také čest mého kralování a můj majestát, dokonce mi vrátil i můj vzhled, a tu mne mí rádcové a velmoži vyhledali. Byl jsem znovu nastolen ve svém království a přidána mi byla neobyčejná velikost. Nyní já, Nebúkadnesar, uctívám a vyvyšuji a oslavuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda, jehož stezky právo a jenž je mocen pokořit ty, kdo si vedou pyšně. " Daniel 4:26-34;

 

Daniel v jámě lvové.

Třetí příběh, který Daniel zapsal do své knihy, se odehrál až po dobytí Babylóna Médo-Perskými králi. Celý příběh je zapsaný v 6. kapitole. Připomeňme si jen ve stručnosti příčinu celé události. Daniel vynikal nad vezíry a satrapy a ti hledali způsob, jak se ho zbavit:

,, Tu si ti muži řekli: Proti tomuhle Danielovi nenajdeme vůbec nic, ledaže bychom proti němu našli něco v zákoně jeho boha. Pak se vezíři a satrapové shlukli okolo krále a takto na něho naléhali: Králi Darei, navěky buď živ! Všichni královští vezíři, prefekti a satrapové, rádci a místodržitelé se shodli, aby král vystavil dekret a vyšel zákaz, aby každý, kdo by nějakou prosbou po třicet dnů prosil u jakéhokoliv boha nebo u člověka jiného než u tebe králi, byl uvržen do lvího doupěte. " Daniel 6:6-8;

Pochopili totiž, že Daniel se královu nařízení nepodřídí. Král byl nucen vhodit Daniela do lví jámy. Bůh poslal svého anděla, který zavřel lvům tlamy, takže se Danielovi nic nestalo. Důležitější pro pochopení hlavního cíle této studie je ovšem královo uvažování a jednání.

,, Nato před králem promluvili takto: Daniel ze synů judských vysídlenců na tebe, králi, nebere zřetel, ani na zákaz, který jsi vydal, a svou prosbu přednáší třikrát denně! Jakmile to král uslyšel, byl velmi znechucen a lámal si hlavu, jak Daniela vysvobodit. Až do západu slunce se ho snažil zachránit. " Daniel 6:14,15;

Král pochopil lest jeho vezírů a satrapů, kterou připravili na Daniela, ale nemohl nic dělat. Nemohl ani spát. Když pak ráno zjistil, že Bůh Daniela zachránil před lvy, nechal ho s radostí vytáhnout z jámy a naopak tam hodil ty, kdo lest vymysleli a na králi vynucovali její naplnění. A potom vydal prohlášení:

,, Potom král Dareios napsal všem lidem, národům a jazykům přebývajícím v celé zemi: Nechť se vám pokoj rozhojní. Vydávám nařízení, aby se po celém mém královském panství třásli před Danielovým Bohem a báli se jej, neboť on je Bůh živý a stálý navěky, i jeho království, jež nebude zničeno, a jeho vláda bude až do konce. On vysvobozuje a zachraňuje, znamení a divy koná na nebesích i na zemi, on vysvobodil Daniela ze lvích spárů. " Daniel 6:26-28;

 

Příběhy jsou na svědectví všem vládcům a vládám.

Jistě tě napadla otázka, co mají ty příběhy říct současným vládcům a vládám?

1. Všechny tři příběhy svědčí o Boží moci, a o tom, že kdo se spoléhá na Boha, nemusí se v případě, že má čisté svědomí bát ani mocných lidí.

2. Druhým společným sdělením všech tří příběhů je zjevná úcta a respekt tehdejších nejvyšších vládců k Bohu.

Proto Bůh výše popsané skutky moci předvedl, aby si lidé, zejména vladaři, zapamatovali po všechny časy, že Bůh jim sice dovolil, aby si vytvořili celosvětovou vládu, ale s podmínkou, že budou mít úctu k Bohu, respektovat ho a jeho vládu, stejně jako nejmocnější vládci té doby. To je nejdůležitější svědectví těch tří příběhů, které Daniel zapsal na svědectví budoucím generacím. A mají platnost celou dobu Babylónské epochy. Vztah lidských vládců a vlád k Bohu je hlavním klíčem k pochopení snu o velké soše, který měl Babylónský král Nebúkadnesar. Proto jsme ty příběhy stručně připomněli.

 

 

Socha představuje epochu, pěti věků.

 

Nyní už můžeme přejít rovnou k samotnému výkladu králova snu.

Daniel králi sdělil, nejen sen, ale i jeho výklad. Socha, kterou král ve snu viděl je popsaná takto:

,, Tobě, králi, na loži přišlo na mysl, co se asi stane později. A ten, kdo zjevuje tajemství, ti sdělil, co se stane.  A pokud jde o mne, mně to tajemství zjevil nikoli pro moudrost, jež by ve mně byla nade vše živé, ale z toho důvodu, aby ten výklad mohli sdělit králi, abys poznal to, o čem tvé nitro přemýšlí. Tys, králi, hleděl a vtom hle, jakási náramná socha. Byla to socha veliká, vzhledu neobyčejného. Stála před tebou a její vzezření budilo úděs. Byla to socha mající hlavu z ryzího zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky bronzové, lýtka železná, chodidla zčásti železná, zčásti keramická. " Daniel 2:29-33;

Bůh nestanovil délku epochy, jíž socha představuje, konkrétním časovým údajem, ale určil její začátek:

,, Také jeho výklad povíme králi.  Ty, králi, jsi král králů, neboť Bůh nebes dal tobě království, moc, sílu i čest.  A všechno, kde přebývají lidští synové, polní zvěř i nebeské ptactvo, dal tobě do ruky a učinil tě vládcem nad tím vším. Ta zlatá hlava jsi ty."

A popsal její konec:

,,Za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky ani to království nebude přenecháno jinému lidu. Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky, neboť jsi viděl, jak se bez rukou z té hory vylomil kámen a rozdrtil železo, bronz, keramiku, stříbro i zlato. Veliký Bůh oznámil králi, co se stane potom. Ten sen je pravdivý a jeho výklad spolehlivý. " Daniel 2:44,45;

Nemáme proto hledat konkrétní datum nebo časový údaj, ale události a charakteristické znaky věku, který je ve výkladu popsán. Jak nám radí i náš Pán Ježíš Kristus v podobenství o fíkovníku: ,, ,,Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko. Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte, že je to blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane. " Matouš 24:32-34;

Výklad snu, který Danielovi předal Bůh, obsahuje důležitá vodítka, umožňující porozumět tomu, kdy dozraje čas, nastane čas žně a čas ukončit Babylónskou epochu. Konec celé epochy, kterou nazýváme, podle jejího počátku Babylónská epocha, určí i učiní Bůh, nikoliv člověk. Jen Bůh. Mezi tím prochází lidstvo čtyřmi delšími etapami (věky) a poslední, pátá etapa (věk), bude mnohem kratší, ale velmi bouřlivá a těžká. Zlato, stříbro, bronz, železo a železo smíšené s keramickou hlínou, z nichž je socha udělaná, představuje pět nestejně dlouhých věků, kterými lidstvo již z větší části prošlo, pořád ještě prochází, od chvíle, kdy Bůh lidem oznámil, že jim dovoluje vládnout nad celou zemí.

,, Ty, králi, jsi král králů, neboť Bůh nebes dal tobě království, moc, sílu i čest.  A všechno, kde přebývají lidští synové, polní zvěř i nebeské ptactvo, dal tobě do ruky a učinil tě vládcem nad tím vším. Ta zlatá hlava jsi ty. Ale po tobě povstane jiné království, země horší než tvá, a jiné, třetí království, bronzové, které bude vládnout nad celou zemí. A pak čtvrté království, to bude silné jako železo, neboť železo drtí a podrobuje všechno, a jako železo, jež tyhle všechny rozbíjí, tak bude drtit a rozbíjet.  A že jsi viděl ta chodidla a prsty částečně z hrnčířské keramiky a částečně ze železa, půjde o království rozdělené a bude v něm cosi z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo promíšené s hliněnou keramikou.  Pak ty prsty chodidel částečně železné a částečně keramické: To království bude z jedné strany silné a z druhé strany bude křehké. Že jsi viděl železo promíšené s hliněnou keramikou -- lidé se budou mísit, ale držet jeden s druhým nebudou, právě tak jako se železo nemísí s keramikou. " Daniel 2:36-43;

Po Babylónském království přijde jiné, horší, než je království Babylónské. A tak to pokračuje až do samého závěru. Dá se říct, že kámen se utrhne a udeří do chodidel té sochy, až vlastnosti lidských vlád, budou takové, jaké Daniel uvedl v Božím výkladu snu.

Některé výklady vidí splnění tohoto prorockého snu v dějinách starověku, od Babylónské říše do příchodu Ježíše Krista a rozpadem Římské říše. Poslední část sochy, chodidla ze směsi železa a hlíny, vykládají jako celé období křesťanství v Evropě až do úplného konce. Celá Babylónská epocha má trvat, do doby, než vyšší moc (bez zásahu rukou) udeří do chodidel (,, Jak ses díval, vylomil se bez rukou nějaký kámen a udeřil té soše do chodidel ze železa i keramiky a rozdrtil je. ") té sochy a vlády se ujme Boží vláda, popsaná takto: ,, za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky ani to království nebude přenecháno jinému lidu. Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky, ".

Někdo může říct, že příchod Ježíše Krista a křesťanského věku je naplněním i výše citovaného prorockého výkladu. Ale to není možné. Bůh dosud nenastolil to království, které by odpovídalo popisu. Církve nemají moc, aby rozdrtily a ukončily všechna ostatní království. Křesťanská civilizace, jak mnohé nasvědčuje, že lidstvo spěje spíš ke vzpouře proti Bohu, než k Bohem schválené vládě, která nebude zničena. Svatá říše Římská, která povstala z rozpadlé starověké Římské říše (papež korunoval Karla Velikého r. 800 za římského císaře a oficiálně r. 962 Ota I Veliký založil říši Římskou, zvanou Svatou) a zanikla oficiálně r. 1806, po prohrané bitvě u Slavkova, po níž se habsburský panovník vzdal titulu císař Římské říše. Celá křesťanská civilizace se vzdaluje čím dál rychleji Bohu, hodnotám a měřítkům, jež představují Boží přirozený řád a nemálo lidí ztrácí i samotnou víru v Boha i víru v Ježíše Krista. Z toho všeho plyne, že úplné splnění výkladu snu o velké soše ještě nenastalo. Navíc, jiná Danielova proroctví oznamují, že na konci, než přijde vláda Nejvyššího a jeho Pomazaného, dojde ke zcela otevřené vzpouře proti Bohu (Daniel 7:25; 8:24,25; 11:36,37) a jeho lid bude čelit pronásledování, až do rozhodující bitvy známé pod jménem Armagedon.

Vidíme, že socha představuje delší období, trvající více než 2 500 let. Připomeňme, že cílem Babylónské epochy je vytvoření lidské celosvětové vlády. Dokud nebyla objevená Amerika, Austrálie a zbytek neznámých míst, nemohla být vytvořená ani celosvětová vláda. I to je jeden z argumentů, který ukazuje, že bronzové království (věk), které podle výkladu má mít vládu nad celou zemí, nemohlo přijít před objevením zbytku světa. Konec Babylónské epochy, ještě nenastal. Království, jež jsou znázorněná zlatem, stříbrem, bronzem, železem a železem smíšeným s hlínou nemohou být jen jedním konkrétním královstvím ve své době, ale představují svůj věk, který je něčím specifický.

 

 

Věk zlaté hlavy.

,,Ty jsi ta zlatá hlava", řekl králi, ve výkladu jeho snu o velké soše, Daniel. Proto výklady králova snu a jeho výkladu Danielem tvrdí, že se jedná o království jdoucí po sobě ve starověku od Babylónské říše, následné říše Médo-perské, po níž nastupuje říše Alexandra velikého, kterou nakonec vystřídá říše Římská. Žádný z těch výkladů uspokojivě nevysvětluje, jak mohlo mít bronzové království vládu nad celou zemí, když ještě nebyly objeveny ani kolonizované kontinenty Ameriky a Austrálie a proč od konce Římské říše, trvá přes patnáct století vývoj lidstva, který se také dá rozdělit na samostatné věky. Kde jsou v Danielově výkladu snu skrytá?

Pochopíme to, až když si uvědomíme, co znamená Boží výrok ,,Ty jsi ta zlatá hlava". Též je důležité pochopit význam kovů, z nichž je socha udělaná. A to lze jen, když si uvědomíme souvislost mezi snem krále Nebúkadnesara, jeho výkladem a třemi ukázkami Boží moci, které Daniel zapsal do své knihy.

Zlato, stříbro, bronz a železo. Jejich jednoznačnou vlastností je stupeň tvrdosti. Zlato je nejměkčí, nejsnadněji opracovatelný kov. Na druhém místě je stříbro. Bronz je slitina dvou měkkých kovů, mědi a cínu. Ale jejich slitina je mnohem tvrdší než zlato a stříbro. Nejtvrdší ze všech použitých kovů je železo. Takže odpověď na položenou otázku je, že kovy, z nichž je socha udělaná, jsou postupně stále tvrdší. Znamená to, že lidské vlády jsou stále tvrdší? Ale vůči komu?

Tvrdé a svým způsobem kruté byly všechny vlády starověku, středověku, ale i pozdější lidské vlády. Projeví se to vždy hlavně ve válkách. Nelze jednoznačně říct, která vláda byla tvrdší nebo měkčí než jiné lidské vlády. Jednoznačně však můžeme vypozorovat a dokázat stále tvrdší a vzdorovitější postoj lidských vlád k Bohu a jeho Pomazanému, který nakonec vyústí ve snahu vymanit se z podřízenosti vůči Boží vládě. Viz již zmíněný druhý Žalm. Ve starověku se ani králové a mocnáři nemohli domlouvat proti jeho Pomazanému, neboť ještě se Ježíš Kristus nestal Pánem Pánů, králem, králů (1Timoteovi 6:14,15; Zjevení 17:14; 19:16). Nejpokornější postoj k Bohu měli vládci starověkých říší, jak dokazují i tři pozoruhodné příběhy zapsané Danielem, které jsme již připomněli.

Ty tři mimořádné příběhy ukazují kromě Boží moci i vztah králů Nebúkadnesara a Dáreia k Bohu. Oba králové přijali projev Boží moci s pokorou a projevili k němu úctu a respekt. A totéž nařídili jako povinné i pro všechny obyvatele svých říší. Ve starověku byl vztah lidí, včetně vládců k Bohu nebo bohům mnohem pokornější než dnes. Schopnost přijmout Boží poselství a respektovat Boží autoritu byla tehdy v lidech běžná, protože lidé ještě neztratili povědomí, že jsou součástí mnohem většího světa se spoustou nebeských bytostí. Ještě přirozeně vnímali, že jsou dílem Stvořitele, kterého mají respektovat.

Zlatá hlava sochy představuje starověk, v němž vládci měli takový vztah k Bohu a bohům. Řídili se Božím přirozeným řádem, který měli od počátku ve svých srdcích. Jejich uplatňování spravedlnosti vycházelo právě z tohoto Božího přirozeného řádu a práva. Postupem času se sice v lidech tento Boží přirozený řád deformuje a vytrácí, ale nikdy v minulosti nebyl vedený úmyslný útok na Boží přirozený řád, jako dnes. I to je jeden z ukazatelů věku, v němž žijeme.

 

Věk stříbrné hrudi a rukou.

Stříbrný věk začíná s rozpadem Římské říše a s nástupem křesťanského věku. Možná křesťana překvapí, že křesťanský věk by měl být horší než starověk. Vždyť národy se hromadně obracely ke křesťanství, tzn. k Bohu a Kristu. To je jistě pravda. Ale současně se rychle šířil Islám. Bezprostřední zkušenost s Boží mocí byla již mnohem vzdálenější a pomalu se vytrácela z paměti lidstva. Respekt a pokora vládců vůči Bohu postupně zeslábly. Znalost a poselství Danielových příběhů se i vinou církve vytrácela. Postupně zakořenilo skryté zlo, o němž píše Pavel ve druhém dopise Tesaloničanům (2:7). Více o původu toho zla se dozvíš v kapitole ,,Kdo vyvolává nepřátelství ke Stvořiteli? " Upřímný nepředstíraný respekt k Bohu a jeho Pomazanému se postupně změnil v dohodu mezi církví a světskou mocí, která byla spíše obchodem s mocí, než vyjádření respektu a úcty k Boží vládě (asi nejvýraznějším příkladem v našem povědomí jsou velcí panovníci Karel Veliký a Karel IV). Přesto, ve stříbrném věku většina křesťanů dlouho žila vírou a důvěrou v Boha a Krista. Změna v myšlení lidí, zprvu nenápadná, začala s renesancí. Nebyla to ještě vzpoura, ale myšlenková změna v postoji k Bohu. Začala se šířit mezi šlechtou i mezi lid.

Po objevení Ameriky, Austrálie a dalších částí světa už stačilo počkat na objevy, které daly lidem do rukou i prostředky k ovládnutí země. Stříbrný věk končil krizí církve, s objevováním nových poznatků v rozvíjejících se vědeckých disciplínách a s rostoucím pocitem nezávislosti na církvi i na Bohu. Po objevení Ameriky, Austrálie a dalších částí světa bylo jen otázkou času, kdy lidské vlády získají i možnosti ovládat celou zemi.

 

Věk bronzového břicha a boků.

Napoleonské války a rozmach britského impéria už plně patří do bronzového období. Utrpení evropských národů ve třicetileté válce a následných hladomorech muselo mít dopad i na myšlení národů Evropy. Zesílily pochybnosti o církevních dogmatech a neomylnosti církve. Zvláště inteligence začala nahlas zpochybňovat církevní učení. Co je však pro bronzový věk nejdůležitější, poprvé mohla vzniknout vláda nad celou zemí, neboť byly objeveny poslední neznámé kontinenty, národy a kultury. Spolu s novými vědeckými objevy a vynálezy vzrostla i možnost ovládat a mít pod kontrolou mnohem větší území než kdykoliv před tím.

O třetím království, znázorněném bronzovým břichem a boky  je napsáno: ,, třetí království, bronzové , které bude vládnout nad celou zemí" . Několik evropských vladařství během tří století ovládlo prakticky celý svět. Vládli na všech kontinentech, buď silou zbraní, nebo silou ekonomiky. Většinou kombinací obojího. Mezi těmi vladařstvími vynikla zejména Velká Británie. S mírnou nadsázkou se říkalo, že nad britským impériem v největší slávě nezapadalo slunce. V bronzovém věku vznikla, také asi poprvé v dějinách, třída vlastníků finančního kapitálu, která postupně začala ovládat celé vlády, panovníky a ekonomiky národů, prostřednictvím bohatství získaného z úroků půjček. Církev, která celá staletí bránila půjčkám na úrok mezi křesťany (stejně jako Mojžíšův zákon zakazoval Židům půjčovat na úrok mezi sebou), v období renesance, pod tlakem změn v rozsahu obchodování a funkce peněz, povolila půjčky na úrok a tím otevřela cestu obchodníkům s penězi k získání moci nad celými národy. Jak vzrůstal obchod na všech úrovních, vzrostl i význam peněz. Už se nestačilo ani razit dost mincí a proto státy a banky začaly tisknout papírové peníze, aby stačily objemu obchodů, který probíhal nejen mezi bohatými lidmi, ale na všech úrovních. Zejména rozvíjející se průmysl potřeboval hodně kapitálu. Vědecko-technický pokrok, spolu se sílícím finančním kapitálem, který nastal hlavně v Evropě a v severní Americe, dal do rukou malé skupiny bankéřů a průmyslníků (většinou) západních zemí velikou moc. Výsledkem je, že i země, jako byla Čína, Japonsko, ale i střední východ, islámské země, prostě všechny státy a všechna vladařství, která chtěla obchodovat a držet krok s vědecko-průmyslovým vývojem, musela přijmout pravidla obchodu, a tím i finančního kapitálu nejvyspělejších a nejmocnějších zemí světa. To je první skutečná vláda nad celou zemí. Bez ohledu na to, která z velmocí měla v danou chvíli zrovna navrch.

Signálem velkých změn v mocenském uspořádání i myšlení lidí byly první revoluce v 17. a 18. století. Vznikly první republiky. Jejich vůdcové už nemuseli mít požehnání církve. Nezodpovídali se Bohu, ale voličům. Lidem. Důsledkem je ztráta postavení církve ve společnosti. A hlavně se vytrácí z lidí odpovědnost a respekt vůči Bohu. Ještě to není u většiny lidí vědomá vzpoura nebo zamítnutí Boha, ale otevřela se cesta k morálnímu, mravnímu a duchovnímu úpadku křesťanské civilizace.

 

Železný věk

Bronzový věk skončil I. světovou válkou, která vedla definitivně ke konci feudalismu. V důsledku této války zanikly tři mocné monarchie (Habsburkové, Hohenzollernové a Romanovci) ve třech velkých říších. Rozpadlo se Rakousko-Uhersko, Carské Rusko vystřídal první ateistický stát na světě a německé císařství nahradila po krátké demokracii nacistická diktatura. Svět se úplně změnil. Hlavně se změnil vztah mnoha lidí k Bohu i ke Kristu ve všech společenských vrstvách, včetně vládců a vlád. Téměř skokově. Největší a nejkrutější válka v dosavadních dějinách křesťanských národů způsobila všeobecně velké ochladnutí vztahu k Bohu a zejména k církvi, která ztratila své dominantní postavení. Její moc byla úzce spojená s feudální mocí. Nové generace mocných lidí a politiků se k církvi staví již mnohem chladněji. Slábne i jejich respekt vůči Bohu a jeho Pomazanému. Všude se šíří ateistické učení, které popírá existenci Stvořitele a vydává všechno, co existuje, za dílo náhody. Pod vlivem zkušeností s církvemi s jejich minulostí a s bratrovražednou válkou křesťanů proti křesťanům, přestalo mnoho lidí věřit nejen církvím, ale i v existenci Boha a naději založené na víře v Ježíše Krista.

Dnešní typický mladý člověk o Bohu většinou vůbec neuvažuje, nevnímá ho jako nějakou reálnou autoritu, a zprávu o naději na odpuštění hříchů a na věčný život, skrze oběť Ježíše Krista často vnímá jako vánoční pohádky. Neplatí to samozřejmě pro všechny mladé lidi, nebo jen pro ně. Ale celkově se křesťanské národy Bohu velmi odcizily a naději, kterou přijali jejich předkové, mnohé zavrhly. Řečeno symbolikou kovů (z nichž je vytvořená velká socha, viděná ve snu Babylónského krále), se vztah lidí a zejména vladařů a vlád k Bohu a jeho Pomazanému zatvrzuje čím dál víc a rychleji. Pozorný čtenář si všiml, že zlatý a stříbrný věk trvaly každý asi dvakrát tak dlouho, než bronzový věk. Bronzový věk trval již jen několik staletí a železný věk trvá sotva 120 let. Co způsobuje, že se vývoj tak zrychluje?

V bronzovém věku byla největší říší Velká Británie. Pro železný věk, který je na soše ze snu Babylónského krále představován železnými nohami, je výrazným rysem souboj dvou železných velmocí. Na nich železný věk stojí. Nebudu je jmenovat, protože v určitých obdobích železného věku se jejich identita měnila, byť jen na krátko. Ale po II. světové válce stál svět dalších více než 40 let na stabilitě vztahů mezi západem a východem. Mezi velmocemi obou táborů. To jsou ty dvě železné nohy. Čistě symbolicky.

Bez odpovědnosti a respektu k Bohu a Kristu se křesťanská civilizace propadá do stále většího morálního a mravního úpadku. Morální a mravní úpadek společnosti i vládců zapříčinil vnitřní rozklad starověké Římské říše. To samé se děje v křesťanské civilizaci viditelně od bronzového věku. Proto starověký Řím přijal křesťanskou víru a hodnoty. Aby dal lidu i sobě novou naději, důvod k další existenci. A sláva Říma opravdu nezanikla. Jen změnila základ, na němž stála celá další staletí. V bronzovém věku se začíná tento základ rozpadat. Kam to směřuje?

 

Věk železný a smíšený s hlínou.

Došli jsme z minulosti dávné i nedávné, do současnosti a přecházíme do budoucnosti. Věk symbolizovaný chodidly, udělanými ze směsi železa a hlíny, teprve přichází. První známky jeho příchodu už zažíváme, ale hlavní část posledního a nejkratšího věku celé Babylónské epochy je teprve před námi. V něm teprve zažijeme příchod Božího království a uvidíme Syna člověka přicházet ve své slávě. V Danielově výkladu snu Babylónského krále je pro poslední věk této epochy napsáno toto:

,, A že jsi viděl ta chodidla a prsty částečně z hrnčířské hlíny a částečně ze železa, půjde o království rozdělené a bude v něm cosi z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo promíšené s hlínou. Pak ty prsty chodidel částečně železné a částečně hliněné: To království bude z jedné strany silné a z druhé strany bude křehké. Že jsi viděl železo promíšené s hlínou -- lidé se budou mísit, ale držet jeden s druhým nebudou, právě tak jako se železo nemísí s hlínou. Za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky ani to království nebude přenecháno jinému lidu. Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky, neboť jsi viděl, jak se bez rukou z té hory vylomil kámen a rozdrtil železo, bronz, keramiku, stříbro i zlato. Veliký Bůh oznámil králi, co se stane potom. Ten sen je pravdivý a jeho výklad spolehlivý. " Daniel 2:41-45;

1.   Prsty chodidel, částečně železné, částečně hliněné, znamenají sílu (také tvrdost) a křehkost. Nevíme, jestli prsty (deset prstů, deset rohů, deset králů, tj. světové společenství?) jsou buď jen ze železa a jen z hlíny, nebo jsou ze směsi obou materiálů.

2.   Lidé se budou mísit, ale držet jeden s druhým nebudou, jako se nesmísí železo s hlínou. K mísení národů, ras a kultur dochází už od starověku, ale zde je zmíněno mísení, které vlastně neproběhne, což můžeme pozorovat v zemích s velkým přílivem migrantů, kteří se izolují od domácí společnosti a vytvářejí zóny s vlastními zákony a zvyky. Asimilace cizinců do společnosti se nezdaří.

3.   ,, Za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky ani to království nebude přenecháno jinému lidu. " Nemůže jít v žádném případě o Svatou říši Římskou, protože ta už zanikla v roce 1806, jak už bylo zmíněno dříve. Co potom znamená, že Bůh nastolí za dnu oněch králů, království, které nebude nikdy zničeno? Především to znamená, že ještě v té době nejsme. Dnešní církve neodpovídají v žádném případě popisu, který následuje: ,, Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky, neboť jsi viděl, jak se bez rukou z té hory vylomil kámen a rozdrtil železo, bronz, keramiku, stříbro i zlato. ". Církve nemají žádnou moc, odpovídající Danielovu výkladu. Boží království, které nastolí sám Bůh, bude mít tu moc.

4.   Je tu proroctví Izajáše: ,, I stane se v posledních dnech, že hora Hospodinova domu bude pevně stát jako přední z hor a bude vyvýšena nade všechna návrší. Budou k ní proudit všechny národy " Izajáš 2:2; a Micheáš 4:1,2; ,, I stane se v posledních dnech, že hora Hospodinova domu bude stát pevně jako přední z hor a bude vyvýšena nad návrší. Budou k ní proudit lidé  a mnohé národy přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na Hospodinovu horu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my budeme chodit po jeho stezkách. Vždyť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma. Bude soudit mezi mnohými národy, kárat mocné a vzdálené národy. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a nebudou se již učit boji. "

Všimni si hlavně začátku obou textů. ,, I stane se v posledních dnech , že hora Hospodinova domu bude stát pevně jako přední z hor a bude vyvýšena nad návrší. "

Znamená to, že Boží království, které už nepomine, bude existovat už v posledních dnech pátého, posledního věku Babylónské epochy. Tj. věku, do něhož právě rychle vstupujeme. V něm se naplní všechna proroctví z Janova Zjevení.

 

 

 

Kdo vyvolává nepřátelství ke Stvořiteli?

 

Proč dochází k takovému nepřátelskému postoji k Bohu a jeho Pomazanému? Jak se mohlo z mysli mnoha lidí vytratit vědomí existence Stvořitele a odpovědnosti za své jednání vzhledem k jeho soudu? Apoštol Pavel naznačil, že jde o dlouhodobý proces ,, Neboť tajemství této bezzákonnosti již působí; jen čeká, dokud ten, kdo je nyní zdržuje, nebude z prostředku vzat.  A potom bude zjeven ten Bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstraní dechem svých úst a zahladí jej i jeho skutky jasným zjevením svého příchodu. " Více naznačil Pán Ježíš v podobenství o pšenici a plevelu:

,, Království Nebes je podobné člověku, který na svém poli zasel dobré semeno.  Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel mezi pšenici plevel a odešel. " Matouš 13:24,25

Učedníci se ho ptali, co to znamená. Ježíš jim odpověděl:

,, Rozsévač dobrého semena je Syn člověka a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho Zlého; nepřítel, který je zasel, je Ďábel. " Matouš 13:37-39;

Celé to podobenství stojí za samostatnou studii, ale zde jen chceme ukázat, že jednání dnešních vladařů, politiků, není náhodné. Pavel v dopise píše, že v jeho době bylo to zlo ještě skryté, ale nakonec z něho vzejde Bezzákonný člověk. Daniel a Jan o něm píší v proroctvích. Dříve však budou vládnout vzpurníci (Daniel 8:23).

To zlo šíří různými způsoby synové toho zlého a připravují svět pro příchod Bezzákonného. Politici volení lidmi, kteří se nezodpovídají Bohu, ale lidem, se po prosazení a rozšíření demokratického volebního systému, ve většině křesťanských národů, stávají čím dál víc sluhy skutečných mocných. Jsou to hlavně nejmocnější představitelé finančního kapitálu a jejich pomocníci v ostatních odvětvích. Jde o důmyslnou síť, do níž se zaplétá víc a více politiků. Ti pak prosazují zákony a ideologie odporující zdravému rozumu, pomáhající rozvracet Boží přirozený řád v lidech a proto se křesťanské národy propadají do čím dál většího morálního a mravního úpadku. Protože roste bezzákonnost, jak předpověděl Ježíš, ochládá láska mnohých. Jednat spravedlivě a zastávat se sirotků, vdov a slabých, jako to měli v poslání panovníka feudální vladaři (i když se tak leckdy nechovali), dnešní politici nemusí. Hlavně musí sloužit skutečným mocným. Tím podporují vzpouru proti Bohu a jeho Pomazanému.

Prorok Malachiáš (3:13-15) popisuje stav, který dnes běžně pozorujeme:

,, Protivili jste se mi svými slovy, praví Hospodin. Ptáte se: Co jsme mluvili proti tobě? Říkáte: Sloužit Bohu je k ničemu! Jaký zisk z toho máme, že zachováváme jeho řád, když chodíme před Hospodinem zástupů ve smutku? Nuže, nazýváme domýšlivce šťastnými -- nejenže se dobře daří těm, kdo páchali ničemnost, ale provokovali Boha, a unikli. "

Proč To Bůh připouští? Za prvé proto, že lidem dal slovo, že mohou vytvořit celosvětovou vládu podle vlastních představ. Za druhé z Ježíšova podobenství o pšenici a plevelu vyplývá, že Bůh chce nechat všechno dozrát. Dobré i zlé. Aby se s plevelem nevytrhla i pšenice.

,, Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: ,Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?' On jim odpověděl: ,Nepřítel člověk to udělal.' A otroci mu řekli: ,Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?' On však řekl: ,Ne, abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici. Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.' " Matouš 13:27-30;

 

Závěr

Vážený čtenáři, dočetl-li jsi až sem, pak věřím, že máš o čem přemýšlet. Význam této práce možná stoupne, až s časem a událostmi, které teprve přijdou. Danielova proroctví a Janovo Zjevení poskytují velmi mnoho důležitých a zásadních informací, umožňujících pochopit současnost a věci přicházející. Ovšem, některá se teprve otevřou, až nastane jejich čas.

Daniel v závěru knihy píše, že mnozí lidé budou zmateně pobíhat, ale poznání se rozmnoží. Tento výklad, opřený o Boží výklad, předaný Bohem Danielovi, vysvětluje původ a počátek naší epochy a je ukazatelem (snad dokonce klíčem) k rozpoznání blížícího se pátého věku.

Rozpoznání jednotlivých věků, podle tvrdosti postoje lidských vlád k Bohu, k jeho přirozenému řádu a od křesťanského věku také k jeho Pomazanému, znázorněném tvrdostí kovů, z nichž je socha udělaná (nevylučujeme, že jednotlivé kovy představují víc, než jen tvrdost), nám dává možnost pochopit, že dnešní podivné ideologie, které jsou silně protlačované politiky, mají za cíl rozvracet přirozená mravní morální měřítka a hodnoty, které určovaly to, co je společensky přijatelné a slušné, celé věky. Nejde o náhodu ani o šílenství, ale o záměr, jenž odhaluje druhý Žalm, který jsme zde citovali. Chování současných vlád, politiků a vladařů popisuje jiný Danielův prorocký text: ,,A koncem jejich kralování, až dokonají vzpurníci, povstane král drzý a zkušený v záludnostech." Ano, vzpurníci a po nich drzý záludný král. Vzpurníci vládnou už dnes, ale jejich doba ještě neskončila.

Celá práce je vyjádřením snahy oslovit vnímavé lidi skutečným, křesťanským duchovním poselstvím, které není ohraničené žádnou náboženskou doktrínou. Jsme Kristovi služebníci a naše poslání je svítit všem lidem na cestu. Babylónská epocha je cesta, kterou musí lidstvo projít se všemi důsledky, protože je součástí velkého sporu Boha a jeho odpůrce. Je tak dlouhý, protože je složitý jako soudní spory, v nichž jedna strana musí dodržovat vlastní zákony a druhá strana se snaží zúčastněné přesvědčit, že spravedlnost první strany neplatí. My jsme ti zúčastnění, kteří se musí rozhodnout, ke které straně se přikloní. Nejsme sami. Před námi to musí (možná už se stalo) udělat andělé a před nimi to musely udělat ještě vyšší bytosti, serafové. Pro úplného neznalce Bible je to asi nesrozumitelné. Je to proto, že povědomí o vyšších bytostech a vyšší autoritě v nebesích je v současnosti z vědomí mnoha lidí, téměř vymazáno, nebo ovlivněno informacemi o UFO a podobně, šířeno v médiích. Bible, přestože jde o nadčasový a velmi cenný zdroj informací z dávné minulosti a zároveň i zdrojem informací pro pochopení současnosti a blízké budoucnosti, je systematicky  zlehčována i s jejím významem a obsahem. Proč asi? Je naším posláním a úmyslem připomenout lidem poselství života, které Bible přináší. Chceme upozornit na to, že Bible poskytuje dostatečné a spolehlivé informace pro pochopení současnosti i blízké budoucnosti.