Výklad prorockého snu
Sen
Babylónského krále, o němž jsme už psali, je svým poselstvím mimořádně
důležitý. Jeho největší význam je v tom, že zachycuje velmi významný dějinný
okamžik, svědectví mimořádného významu, kdy Bůh pohanskému králi sděluje, jak
se budou vyvíjet lidské vlády až do příchodu Božího království. Sen
Babylónského krále a jeho výklad, který Bůh králi předal prostřednictvím
proroka Daniele, je ve skutečnosti tak důležitý a aktuální pro současnost, že
by s ním měli být seznámeni všichni vládci a vlády světa. Jde o to, že socha,
kterou Babylónský král Nebúkadnesar viděl v prorockém snu od Boha, představuje
dlouhou epochu, v níž Bůh nebes dovoluje lidem vytvořit si celosvětovou vládu, podle
vlastních představ. O tom se málo ví, a přitom pochopení toho, co králův sen a
jeho výklad znamená, by umožnilo porozumět i všemu, co se dnes děje. O tom už
jsme psali před několika lety ve studii Sen krále Nebúkadnesara .
Je
jisté, že alespoň někteří vládci v minulosti i současnosti věděli a vědí něco o
obsahu a významu velké sochy strašného vzhledu, kterou viděl ve snu král
Nebúkadnesar. Vyplývá to z Žalmu 2:1-3;
,, Proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech? Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému. Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy. "
Všimni
si, žalmista píše o králích a mocnářích světa, tedy o všech králích a
mocnářích, kteří se radí jak se zbavit vlády Boha a jeho Pomazaného. Tato
situace v době vzniku Žalmů neexistovala. Byl starověk a každý národ,
království a kmen uctívali své bohy. Neměli potřebu vytrhávat se z jejich
panování nad nimi. Tento odpor k Boží vládě v lidech vznikl a zesílil až o celá
tisíciletí později.
Úcta
nebo respekt k Bohu, Boží vládě a od křesťanského věku i k jeho
Pomazanému, přetrvával v lidech i většině (zejména křesťanských) vladařů (až na
výjimky) možná až do 18. století našeho letopočtu. Jejich nástupci a dnešní
vládci a vlády ve velké většině už Boha přestali respektovat a uznávat ho jako
autoritu. Někteří z nich dokonce nevěří v jeho existenci. Přesto nemají
výmluvu, protože jsou dědicové a nástupci po králích, kteří Boha i jeho
Pomazaného uznávali a v jeho jménu i jednali. Stejně jako neměl výmluvu král
Belšasar:
,, Já jsem ale slyšel o tobě, že dokážeš výklady vysvětlovat a obtíže rozplétat. Jestli teď dokážeš přečíst ten nápis a sdělit mi jeho výklad, šarlat oblékneš a zlatý řetěz okolo krku obdržíš a budeš vládnout jako třetí v království. Nato Daniel odpověděl a před králem řekl: Tvé dary nechť zůstanou tobě a své odměny dej někomu jinému. Avšak ten nápis králi přečtu a výklad mu sdělím. Nuže, králi, Bůh Nejvyšší dal království a velikost i čest a majestát tvému otci Nebúkadnesarovi. A pro tu velikost, kterou mu dal, se před ním třásli a báli se jej všichni lidé, národy a jazyky. Koho chtěl, pobíjel, a koho chtěl, nechával naživu, koho chtěl, povyšoval, a koho chtěl, ponižoval. Když se však jeho srdce povýšilo a jeho duch zesílil v pýše, byl z trůnu svého království sesazen, ba i čest mu odňali a byl vyhnán od lidských synů, jeho srdce se připodobnilo zvířecímu a přebýval mezi divokými osly. Dávali mu spásat porost jako dobytku a nebeskou rosou se mu tělo smáčelo, dokud nepoznal, že v lidském kralování vládne Bůh Nejvyšší a ustanovuje v něm, kohokoli ráčí. Ani ty, jeho syn, jsi Belšasare , nepokořil své srdce, přestože jsi o tom všem věděl, nýbrž proti pánu nebes ses povýšil, když před tebe přinesli nádoby jeho domu, a ty i tví velmoži, tvé ženy i tvé družky z nich popíjeli víno, tehdy jsi chválil bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné i kamenné, kteří nevidí a neslyší ani nic nevědí, ale Boha, jenž má v ruce tvůj dech i celé tvé putování, jeho jsi neoslavil. Nato byl od něho poslán hřbet té ruky a nápis tento zapsán. A tímto nápisem je zapsáno: MeNé, MeNé, TeKéL, uFaRSín. Toto je výklad toho slova: MeNé -- sečetl Bůh tvé kralování a ukončil je. TeKéL -- byl jsi zvážen na vahách a shledán jsi byl nedostatečným. PeRéS -- rozpůleno bylo tvé království a bylo dáno Médům a Peršanům. " Daniel 5:16-28;
Tohle všechno je známé přes dva a půl tisíce let. Přesto mohou i dnešní vladaři zachránit sebe a svůj lid. Prorocký Žalm dopředu nabádá a varuje:
,, Nuže, králové, jednejte rozumně! Soudcové země, dejte si poradit! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním! Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v něm hledají útočiště. " Žalm 2:10-12;
Aby to bylo lidem, především vládcům jasné a neměli výmluvu, Bůh, nejen že potrestal Belšasara a odebral mu království, ale předvedl veřejně svou moc králi Nebúkadnesarovi a králi Dáreovi Médskému, před očima jejich šlechticů a dvořanů. Bůh nechal zapsat prorokem Danielem do Bible tři mimořádné události, v nichž lidem veřejně předvedl svou moc proto, aby lidé a hlavně vládci a vlády světa pamatovali na to, že Bůh vládne v lidském království a neměli tak výmluvu.
Nejprve zachránil přímo před očima krále Nebúkadnesara a
jeho dvořanů a šlechty tři Danielovy přátele z ohnivé pece, do níž je nechal
král hodit, protože odmítli uctívat zlatou sochu, kterou nechal král udělat.
,, J estlipak jste teď připraveni, že v čase, kdy uslyšíte hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál, orchestr či jiný hudební nástroj, padnete a budete se klanět té soše, kterou jsem vyrobil? Ale jestli se klanět nebudete, v tu hodinu budete uvrženi doprostřed rozpálené ohnivé pece. A kdo je bůh, že by vás vysvobodil z mé ruky? Šadrak, Méšak i Abed-nego odpověděli a řekli králi: Ó, Nebúkadnesare, na to my tobě nemusíme dávat žádnou odpověď. Je-li tomu tak, náš Bůh, jehož uctíváme, nás může vysvobodit z rozpálené ohnivé pece. I z tvé ruky, králi, nás vysvobodí. Ale i kdyby ne, známo buď tobě, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a té zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se nebudeme klanět. " Daniel 3:15-18;
To krále rozběsnilo a nechal pec rozpálit sedmkrát víc než obvykle a hodit tam Šadraka, Méšaka a Abednega.
,, Protože králův rozkaz byl tak prudký a ta pec byla neobyčejně rozpálena, ony muže, kteří Šadraka Méšaka i Abed-nega zvedali, pozabíjel plamen ohně. Ale ti tři muži, Šadrak, Méšak i Abed-nego, svázáni dopadli doprostřed rozpálené ohnivé pece. Král Nebúkadnesar se náhle zhrozil a poděšeně vstal. Promluvil na své rádce a řekl: Copak jsme doprostřed ohně neuvrhli trojici svázaných mužů?! Odpověděli králi a řekli: Určitě, králi. Nato řekl: Hle, vidím čtveřici mužů rozvázaných, jak si chodí uprostřed ohně, nemají žádné zranění a vzhled toho čtvrtého připomíná nějakého syna bohů. Pak Nebúkadnesar přistoupil ke vstupu do rozpálené ohnivé pece a řekl: Šadraku, Méšaku a Abed-nego, otroci boha Nejvyššího, vylezte a pojďte sem! Nato Šadrak, Méšak i Abed-nego vylezli zprostřed ohně. Shromáždili se i satrapové, prefekti a místodržitelé i královští rádcové a hleděli na ony muže, nad jejichž těly neměl oheň moc, ba ani vlasy na hlavě se jim neožehly, ani na kabátech nebylo nic znát, dokonce se okolo nich nešířil ani zápach ohně. " Daniel 3:22-27;
Král reagoval na tuto ukázku Boží moci s pokorou a uctivou bázní k Bohu:
,, Nebúkadnesar nato prohlásil: Požehnán bůh Šadrakův, Méšakův i Abed-negův, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své otroky, kteří se na něho spolehli. I královské slovo porušili a svá těla oddali tomu, že nebudou žádného boha uctívat a nebudou se klanět nikomu vyjma boha svého. A tak mnou bude vydáno nařízení každému lidu, národu i jazyku, že kdo by lehkovážně mluvil o bohu Šadrakově, Méšakově i Abed-negově, aby byl rozčtvrcen a z jeho domu se stala hromada sutin, protože není jiného boha, jenž by dokázal takto zachraňovat. " Daniel 3:28,29;
Další
mimořádná událost, kterou Daniel zapsal na svědectví všem, najdeš ve 4.
kapitole Danielovy knihy. Král Nebúkadnesar měl opět sen, který ho měl varovat
před přílišnou pýchou. Nechal si opět zavolat Daniela, aby mu sen vyložil. Ve
výkladu se dozvěděl následující:
,, tento výklad, králi, je i výrok Nejvyššího, který zasáhl na mého pána, krále. Vyženou tě totiž od lidí a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku a nechají tě smáčet nebeskou rosou. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí. A že přikázali pařez tomu stromu s kořeny ponechat, tvé království se ti dostane poté, co poznáš, že vládnou nebesa. Raději, králi, kéž bys dal na mou radu a své hříchy ve prospěch spravedlnosti odvrhl a své nepravosti ve prospěch dobročinnosti vůči chudým. Třeba se tvá spokojenost prodlouží. " Daniel 4:21-24;
To se všechno splnilo, když se král asi po roce vzedmul pýchou:
,, Když se totiž po uplynutí dvanácti měsíců procházel po babylonském královském paláci, prohlásil král: Tak tedy toto je ten velký Babylon, který jako sídlo královské jsem já vybudoval silou své moci a ke cti svého majestátu. Ještě měl král to slovo v ústech, když tu z nebes dolehl hlas: Tobě se praví, králi Nebúkadnesare: Království od tebe odešlo. Od lidí tě vyženou a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí. V té chvíli se ono slovo o Nebúkadnesarovi naplnilo. Od lidí byl vyhnán, porost jako dobytek spásal a tělo se mu nebeskou rosou smáčelo, až mu vlasy vyrostly jako orlí peří a nehty měl jako ptačí drápy. Avšak po uplynutí té doby jsem já, Nebúkadnesar, pozdvihl své oči k nebesům a mé poznání se mi navrátilo. Nejvyššímu jsem dobrořečil a věčně živého chválil a oslavoval, neboť jeho vláda je vláda věčná a jeho království trvá z pokolení na pokolení. Všichni obyvatelé země se počítají za nic, vždyť jak se mu zlíbí, nakládá s vojskem nebeským i s obyvateli země. Není, kdo by mu mohl dát přes ruku a říci mu: Cos to provedl?! V té době mi navrátil mé poznání, také čest mého kralování a můj majestát, dokonce mi vrátil i můj vzhled, a tu mne mí rádcové a velmoži vyhledali. Byl jsem znovu nastolen ve svém království a přidána mi byla neobyčejná velikost. Nyní já, Nebúkadnesar, uctívám a vyvyšuji a oslavuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda, jehož stezky právo a jenž je mocen pokořit ty, kdo si vedou pyšně. " Daniel 4:26-34;
Třetí příběh, který Daniel zapsal do své knihy, se odehrál
až po dobytí Babylóna Médo-Perskými králi. Celý příběh je zapsaný v 6.
kapitole. Připomeňme si jen ve stručnosti příčinu celé události. Daniel vynikal
nad vezíry a satrapy a ti hledali způsob, jak se ho zbavit:
,, Tu si ti muži řekli: Proti tomuhle Danielovi nenajdeme vůbec nic, ledaže bychom proti němu našli něco v zákoně jeho boha. Pak se vezíři a satrapové shlukli okolo krále a takto na něho naléhali: Králi Darei, navěky buď živ! Všichni královští vezíři, prefekti a satrapové, rádci a místodržitelé se shodli, aby král vystavil dekret a vyšel zákaz, aby každý, kdo by nějakou prosbou po třicet dnů prosil u jakéhokoliv boha nebo u člověka jiného než u tebe králi, byl uvržen do lvího doupěte. " Daniel 6:6-8;
Pochopili totiž, že Daniel se královu nařízení nepodřídí. Král byl nucen vhodit Daniela do lví jámy. Bůh poslal svého anděla, který zavřel lvům tlamy, takže se Danielovi nic nestalo. Důležitější pro pochopení hlavního cíle této studie je ovšem královo uvažování a jednání.
,, Nato před králem promluvili takto: Daniel ze synů judských vysídlenců na tebe, králi, nebere zřetel, ani na zákaz, který jsi vydal, a svou prosbu přednáší třikrát denně! Jakmile to král uslyšel, byl velmi znechucen a lámal si hlavu, jak Daniela vysvobodit. Až do západu slunce se ho snažil zachránit. " Daniel 6:14,15;
Král pochopil lest jeho vezírů a satrapů, kterou připravili na Daniela, ale nemohl nic dělat. Nemohl ani spát. Když pak ráno zjistil, že Bůh Daniela zachránil před lvy, nechal ho s radostí vytáhnout z jámy a naopak tam hodil ty, kdo lest vymysleli a na králi vynucovali její naplnění. A potom vydal prohlášení:
,, Potom král Dareios napsal všem lidem, národům a jazykům přebývajícím v celé zemi: Nechť se vám pokoj rozhojní. Vydávám nařízení, aby se po celém mém královském panství třásli před Danielovým Bohem a báli se jej, neboť on je Bůh živý a stálý navěky, i jeho království, jež nebude zničeno, a jeho vláda bude až do konce. On vysvobozuje a zachraňuje, znamení a divy koná na nebesích i na zemi, on vysvobodil Daniela ze lvích spárů. " Daniel 6:26-28;
Jistě tě napadla otázka, co mají ty příběhy říct současným
vládcům a vládám?
1. Všechny tři příběhy svědčí o Boží moci, a o tom, že kdo se spoléhá na Boha, nemusí se v případě, že má čisté svědomí bát ani mocných lidí.
2. Druhým společným sdělením všech tří příběhů je zjevná úcta a respekt tehdejších nejvyšších vládců k Bohu.
Proto Bůh výše popsané skutky moci předvedl, aby si lidé, zejména vladaři, zapamatovali po všechny časy, že Bůh jim sice dovolil, aby si vytvořili celosvětovou vládu, ale s podmínkou, že budou mít úctu k Bohu, respektovat ho a jeho vládu, stejně jako nejmocnější vládci té doby. To je nejdůležitější svědectví těch tří příběhů, které Daniel zapsal na svědectví budoucím generacím. A mají platnost celou dobu Babylónské epochy. Vztah lidských vládců a vlád k Bohu je hlavním klíčem k pochopení snu o velké soše, který měl Babylónský král Nebúkadnesar. Proto jsme ty příběhy stručně připomněli.
Socha představuje epochu, pěti věků.
Nyní už můžeme přejít rovnou k samotnému výkladu králova snu.
Daniel králi sdělil, nejen sen, ale i jeho výklad. Socha, kterou král ve snu viděl je popsaná takto:
,, Tobě, králi, na loži přišlo na mysl, co se asi stane později. A ten, kdo zjevuje tajemství, ti sdělil, co se stane. A pokud jde o mne, mně to tajemství zjevil nikoli pro moudrost, jež by ve mně byla nade vše živé, ale z toho důvodu, aby ten výklad mohli sdělit králi, abys poznal to, o čem tvé nitro přemýšlí. Tys, králi, hleděl a vtom hle, jakási náramná socha. Byla to socha veliká, vzhledu neobyčejného. Stála před tebou a její vzezření budilo úděs. Byla to socha mající hlavu z ryzího zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky bronzové, lýtka železná, chodidla zčásti železná, zčásti keramická. " Daniel 2:29-33;
Bůh nestanovil délku epochy, jíž socha představuje, konkrétním časovým údajem, ale určil její začátek:
,, Také jeho výklad povíme králi. Ty, králi, jsi král králů, neboť Bůh nebes dal tobě království, moc, sílu i čest. A všechno, kde přebývají lidští synové, polní zvěř i nebeské ptactvo, dal tobě do ruky a učinil tě vládcem nad tím vším. Ta zlatá hlava jsi ty."
A popsal její konec:
,,Za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky ani to království nebude přenecháno jinému lidu. Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky, neboť jsi viděl, jak se bez rukou z té hory vylomil kámen a rozdrtil železo, bronz, keramiku, stříbro i zlato. Veliký Bůh oznámil králi, co se stane potom. Ten sen je pravdivý a jeho výklad spolehlivý. " Daniel 2:44,45;
Nemáme proto hledat konkrétní datum nebo časový údaj, ale události a charakteristické znaky věku, který je ve výkladu popsán. Jak nám radí i náš Pán Ježíš Kristus v podobenství o fíkovníku: ,, ,,Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko. Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte, že je to blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane. " Matouš 24:32-34;
Výklad snu, který Danielovi předal Bůh, obsahuje důležitá vodítka, umožňující porozumět tomu, kdy dozraje čas, nastane čas žně a čas ukončit Babylónskou epochu. Konec celé epochy, kterou nazýváme, podle jejího počátku Babylónská epocha, určí i učiní Bůh, nikoliv člověk. Jen Bůh. Mezi tím prochází lidstvo čtyřmi delšími etapami (věky) a poslední, pátá etapa (věk), bude mnohem kratší, ale velmi bouřlivá a těžká. Zlato, stříbro, bronz, železo a železo smíšené s keramickou hlínou, z nichž je socha udělaná, představuje pět nestejně dlouhých věků, kterými lidstvo již z větší části prošlo, pořád ještě prochází, od chvíle, kdy Bůh lidem oznámil, že jim dovoluje vládnout nad celou zemí.
,, Ty, králi, jsi král králů, neboť Bůh nebes dal tobě království, moc, sílu i čest. A všechno, kde přebývají lidští synové, polní zvěř i nebeské ptactvo, dal tobě do ruky a učinil tě vládcem nad tím vším. Ta zlatá hlava jsi ty. Ale po tobě povstane jiné království, země horší než tvá, a jiné, třetí království, bronzové, které bude vládnout nad celou zemí. A pak čtvrté království, to bude silné jako železo, neboť železo drtí a podrobuje všechno, a jako železo, jež tyhle všechny rozbíjí, tak bude drtit a rozbíjet. A že jsi viděl ta chodidla a prsty částečně z hrnčířské keramiky a částečně ze železa, půjde o království rozdělené a bude v něm cosi z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo promíšené s hliněnou keramikou. Pak ty prsty chodidel částečně železné a částečně keramické: To království bude z jedné strany silné a z druhé strany bude křehké. Že jsi viděl železo promíšené s hliněnou keramikou -- lidé se budou mísit, ale držet jeden s druhým nebudou, právě tak jako se železo nemísí s keramikou. " Daniel 2:36-43;
Po Babylónském království přijde jiné, horší, než je království Babylónské. A tak to pokračuje až do samého závěru. Dá se říct, že kámen se utrhne a udeří do chodidel té sochy, až vlastnosti lidských vlád, budou takové, jaké Daniel uvedl v Božím výkladu snu.
Některé výklady vidí splnění tohoto prorockého snu v dějinách starověku, od Babylónské říše do příchodu Ježíše Krista a rozpadem Římské říše. Poslední část sochy, chodidla ze směsi železa a hlíny, vykládají jako celé období křesťanství v Evropě až do úplného konce. Celá Babylónská epocha má trvat, do doby, než vyšší moc (bez zásahu rukou) udeří do chodidel (,, Jak ses díval, vylomil se bez rukou nějaký kámen a udeřil té soše do chodidel ze železa i keramiky a rozdrtil je. ") té sochy a vlády se ujme Boží vláda, popsaná takto: ,, za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky ani to království nebude přenecháno jinému lidu. Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky, ".
Někdo může říct, že příchod Ježíše Krista a křesťanského věku je naplněním i výše citovaného prorockého výkladu. Ale to není možné. Bůh dosud nenastolil to království, které by odpovídalo popisu. Církve nemají moc, aby rozdrtily a ukončily všechna ostatní království. Křesťanská civilizace, jak mnohé nasvědčuje, že lidstvo spěje spíš ke vzpouře proti Bohu, než k Bohem schválené vládě, která nebude zničena. Svatá říše Římská, která povstala z rozpadlé starověké Římské říše (papež korunoval Karla Velikého r. 800 za římského císaře a oficiálně r. 962 Ota I Veliký založil říši Římskou, zvanou Svatou) a zanikla oficiálně r. 1806, po prohrané bitvě u Slavkova, po níž se habsburský panovník vzdal titulu císař Římské říše. Celá křesťanská civilizace se vzdaluje čím dál rychleji Bohu, hodnotám a měřítkům, jež představují Boží přirozený řád a nemálo lidí ztrácí i samotnou víru v Boha i víru v Ježíše Krista. Z toho všeho plyne, že úplné splnění výkladu snu o velké soše ještě nenastalo. Navíc, jiná Danielova proroctví oznamují, že na konci, než přijde vláda Nejvyššího a jeho Pomazaného, dojde ke zcela otevřené vzpouře proti Bohu (Daniel 7:25; 8:24,25; 11:36,37) a jeho lid bude čelit pronásledování, až do rozhodující bitvy známé pod jménem Armagedon.
Vidíme, že socha představuje delší období, trvající více než 2 500 let. Připomeňme, že cílem Babylónské epochy je vytvoření lidské celosvětové vlády. Dokud nebyla objevená Amerika, Austrálie a zbytek neznámých míst, nemohla být vytvořená ani celosvětová vláda. I to je jeden z argumentů, který ukazuje, že bronzové království (věk), které podle výkladu má mít vládu nad celou zemí, nemohlo přijít před objevením zbytku světa. Konec Babylónské epochy, ještě nenastal. Království, jež jsou znázorněná zlatem, stříbrem, bronzem, železem a železem smíšeným s hlínou nemohou být jen jedním konkrétním královstvím ve své době, ale představují svůj věk, který je něčím specifický.
,,Ty jsi ta zlatá hlava", řekl králi, ve výkladu jeho snu o velké soše, Daniel. Proto výklady králova snu a jeho výkladu Danielem tvrdí, že se jedná o království jdoucí po sobě ve starověku od Babylónské říše, následné říše Médo-perské, po níž nastupuje říše Alexandra velikého, kterou nakonec vystřídá říše Římská. Žádný z těch výkladů uspokojivě nevysvětluje, jak mohlo mít bronzové království vládu nad celou zemí, když ještě nebyly objeveny ani kolonizované kontinenty Ameriky a Austrálie a proč od konce Římské říše, trvá přes patnáct století vývoj lidstva, který se také dá rozdělit na samostatné věky. Kde jsou v Danielově výkladu snu skrytá?
Pochopíme to, až když si uvědomíme, co znamená Boží výrok ,,Ty jsi ta zlatá hlava". Též je důležité pochopit význam kovů, z nichž je socha udělaná. A to lze jen, když si uvědomíme souvislost mezi snem krále Nebúkadnesara, jeho výkladem a třemi ukázkami Boží moci, které Daniel zapsal do své knihy.
Zlato, stříbro, bronz a železo. Jejich jednoznačnou vlastností je stupeň tvrdosti. Zlato je nejměkčí, nejsnadněji opracovatelný kov. Na druhém místě je stříbro. Bronz je slitina dvou měkkých kovů, mědi a cínu. Ale jejich slitina je mnohem tvrdší než zlato a stříbro. Nejtvrdší ze všech použitých kovů je železo. Takže odpověď na položenou otázku je, že kovy, z nichž je socha udělaná, jsou postupně stále tvrdší. Znamená to, že lidské vlády jsou stále tvrdší? Ale vůči komu?
Tvrdé a svým způsobem kruté byly všechny vlády starověku, středověku, ale i pozdější lidské vlády. Projeví se to vždy hlavně ve válkách. Nelze jednoznačně říct, která vláda byla tvrdší nebo měkčí než jiné lidské vlády. Jednoznačně však můžeme vypozorovat a dokázat stále tvrdší a vzdorovitější postoj lidských vlád k Bohu a jeho Pomazanému, který nakonec vyústí ve snahu vymanit se z podřízenosti vůči Boží vládě. Viz již zmíněný druhý Žalm. Ve starověku se ani králové a mocnáři nemohli domlouvat proti jeho Pomazanému, neboť ještě se Ježíš Kristus nestal Pánem Pánů, králem, králů (1Timoteovi 6:14,15; Zjevení 17:14; 19:16). Nejpokornější postoj k Bohu měli vládci starověkých říší, jak dokazují i tři pozoruhodné příběhy zapsané Danielem, které jsme již připomněli.
Ty tři mimořádné příběhy ukazují kromě Boží moci i vztah králů Nebúkadnesara a Dáreia k Bohu. Oba králové přijali projev Boží moci s pokorou a projevili k němu úctu a respekt. A totéž nařídili jako povinné i pro všechny obyvatele svých říší. Ve starověku byl vztah lidí, včetně vládců k Bohu nebo bohům mnohem pokornější než dnes. Schopnost přijmout Boží poselství a respektovat Boží autoritu byla tehdy v lidech běžná, protože lidé ještě neztratili povědomí, že jsou součástí mnohem většího světa se spoustou nebeských bytostí. Ještě přirozeně vnímali, že jsou dílem Stvořitele, kterého mají respektovat.
Zlatá hlava sochy představuje starověk, v němž vládci měli takový vztah k Bohu a bohům. Řídili se Božím přirozeným řádem, který měli od počátku ve svých srdcích. Jejich uplatňování spravedlnosti vycházelo právě z tohoto Božího přirozeného řádu a práva. Postupem času se sice v lidech tento Boží přirozený řád deformuje a vytrácí, ale nikdy v minulosti nebyl vedený úmyslný útok na Boží přirozený řád, jako dnes. I to je jeden z ukazatelů věku, v němž žijeme.
Stříbrný věk začíná s rozpadem Římské říše a s nástupem křesťanského věku. Možná křesťana překvapí, že křesťanský věk by měl být horší než starověk. Vždyť národy se hromadně obracely ke křesťanství, tzn. k Bohu a Kristu. To je jistě pravda. Ale současně se rychle šířil Islám. Bezprostřední zkušenost s Boží mocí byla již mnohem vzdálenější a pomalu se vytrácela z paměti lidstva. Respekt a pokora vládců vůči Bohu postupně zeslábly. Znalost a poselství Danielových příběhů se i vinou církve vytrácela. Postupně zakořenilo skryté zlo, o němž píše Pavel ve druhém dopise Tesaloničanům (2:7). Více o původu toho zla se dozvíš v kapitole ,,Kdo vyvolává nepřátelství ke Stvořiteli? " Upřímný nepředstíraný respekt k Bohu a jeho Pomazanému se postupně změnil v dohodu mezi církví a světskou mocí, která byla spíše obchodem s mocí, než vyjádření respektu a úcty k Boží vládě (asi nejvýraznějším příkladem v našem povědomí jsou velcí panovníci Karel Veliký a Karel IV). Přesto, ve stříbrném věku většina křesťanů dlouho žila vírou a důvěrou v Boha a Krista. Změna v myšlení lidí, zprvu nenápadná, začala s renesancí. Nebyla to ještě vzpoura, ale myšlenková změna v postoji k Bohu. Začala se šířit mezi šlechtou i mezi lid.
Po objevení Ameriky, Austrálie a dalších částí světa už stačilo počkat na objevy, které daly lidem do rukou i prostředky k ovládnutí země. Stříbrný věk končil krizí církve, s objevováním nových poznatků v rozvíjejících se vědeckých disciplínách a s rostoucím pocitem nezávislosti na církvi i na Bohu. Po objevení Ameriky, Austrálie a dalších částí světa bylo jen otázkou času, kdy lidské vlády získají i možnosti ovládat celou zemi.
Napoleonské války a rozmach britského impéria už plně patří do bronzového období. Utrpení evropských národů ve třicetileté válce a následných hladomorech muselo mít dopad i na myšlení národů Evropy. Zesílily pochybnosti o církevních dogmatech a neomylnosti církve. Zvláště inteligence začala nahlas zpochybňovat církevní učení. Co je však pro bronzový věk nejdůležitější, poprvé mohla vzniknout vláda nad celou zemí, neboť byly objeveny poslední neznámé kontinenty, národy a kultury. Spolu s novými vědeckými objevy a vynálezy vzrostla i možnost ovládat a mít pod kontrolou mnohem větší území než kdykoliv před tím.
O třetím království, znázorněném bronzovým břichem a boky je napsáno: ,, třetí království, bronzové , které bude vládnout nad celou zemí" . Několik evropských vladařství během tří století ovládlo prakticky celý svět. Vládli na všech kontinentech, buď silou zbraní, nebo silou ekonomiky. Většinou kombinací obojího. Mezi těmi vladařstvími vynikla zejména Velká Británie. S mírnou nadsázkou se říkalo, že nad britským impériem v největší slávě nezapadalo slunce. V bronzovém věku vznikla, také asi poprvé v dějinách, třída vlastníků finančního kapitálu, která postupně začala ovládat celé vlády, panovníky a ekonomiky národů, prostřednictvím bohatství získaného z úroků půjček. Církev, která celá staletí bránila půjčkám na úrok mezi křesťany (stejně jako Mojžíšův zákon zakazoval Židům půjčovat na úrok mezi sebou), v období renesance, pod tlakem změn v rozsahu obchodování a funkce peněz, povolila půjčky na úrok a tím otevřela cestu obchodníkům s penězi k získání moci nad celými národy. Jak vzrůstal obchod na všech úrovních, vzrostl i význam peněz. Už se nestačilo ani razit dost mincí a proto státy a banky začaly tisknout papírové peníze, aby stačily objemu obchodů, který probíhal nejen mezi bohatými lidmi, ale na všech úrovních. Zejména rozvíjející se průmysl potřeboval hodně kapitálu. Vědecko-technický pokrok, spolu se sílícím finančním kapitálem, který nastal hlavně v Evropě a v severní Americe, dal do rukou malé skupiny bankéřů a průmyslníků (většinou) západních zemí velikou moc. Výsledkem je, že i země, jako byla Čína, Japonsko, ale i střední východ, islámské země, prostě všechny státy a všechna vladařství, která chtěla obchodovat a držet krok s vědecko-průmyslovým vývojem, musela přijmout pravidla obchodu, a tím i finančního kapitálu nejvyspělejších a nejmocnějších zemí světa. To je první skutečná vláda nad celou zemí. Bez ohledu na to, která z velmocí měla v danou chvíli zrovna navrch.
Signálem velkých změn v mocenském uspořádání i myšlení lidí byly první revoluce v 17. a 18. století. Vznikly první republiky. Jejich vůdcové už nemuseli mít požehnání církve. Nezodpovídali se Bohu, ale voličům. Lidem. Důsledkem je ztráta postavení církve ve společnosti. A hlavně se vytrácí z lidí odpovědnost a respekt vůči Bohu. Ještě to není u většiny lidí vědomá vzpoura nebo zamítnutí Boha, ale otevřela se cesta k morálnímu, mravnímu a duchovnímu úpadku křesťanské civilizace.
Železný věk
Věk železný a smíšený s hlínou.
Kdo vyvolává nepřátelství ke Stvořiteli?
Proč dochází k takovému nepřátelskému postoji k Bohu a jeho Pomazanému? Jak se mohlo z mysli mnoha lidí vytratit vědomí existence Stvořitele a odpovědnosti za své jednání vzhledem k jeho soudu? Apoštol Pavel naznačil, že jde o dlouhodobý proces ,, Neboť tajemství této bezzákonnosti již působí; jen čeká, dokud ten, kdo je nyní zdržuje, nebude z prostředku vzat. A potom bude zjeven ten Bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstraní dechem svých úst a zahladí jej i jeho skutky jasným zjevením svého příchodu. " Více naznačil Pán Ježíš v podobenství o pšenici a plevelu:
,, Království Nebes je podobné člověku, který na svém poli zasel dobré semeno. Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel mezi pšenici plevel a odešel. " Matouš 13:24,25
Učedníci se ho ptali, co to znamená. Ježíš jim odpověděl:
,, Rozsévač dobrého semena je Syn člověka a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho Zlého; nepřítel, který je zasel, je Ďábel. " Matouš 13:37-39;
Celé to podobenství stojí za samostatnou studii, ale zde jen chceme ukázat, že jednání dnešních vladařů, politiků, není náhodné. Pavel v dopise píše, že v jeho době bylo to zlo ještě skryté, ale nakonec z něho vzejde Bezzákonný člověk. Daniel a Jan o něm píší v proroctvích. Dříve však budou vládnout vzpurníci (Daniel 8:23). Závěr