Svoboda a láska

 

Touha po svobodě byla hybnou silou většiny (ne-li všech) revolucí posledních několika staletí a vlastně i mnohem dříve. Řím zažil už ve starověku (73-71 př. n. l.) povstání Spartakových gladiátorů, k nimž se přidalo velké množství otroků. Různých neúspěšných menších vzpour sedláků nebo nevolníků proběhlo ve středověku více, ale samostatnou kapitolou byly revoluce, které měnily postupně feudální Evropu na nové státní útvary. Francouzská revoluce zplodila republiku. Heslem francouzské revoluce bylo ,,Liberté, égalité, fraternité", česky ,,volnost, rovnost, bratrství". Tato a jí podobné revoluce nebyly jen spontánním povstáním utlačovaných a vykořisťovaných skupin společnosti. V pozadí těchto revolucí již byl záměr, dosud skrytých sil, záměr oslabit nebo spíše odstranit feudální a církevní moc. Na tomto ideovém základě vznikaly zárodky demokracie, která se nakonec uchytila ve většině zemí Evropy a v koloniích křesťanských velmocí. Demokracie stojí a padá s občanskými svobodami a právy, které bývají zakotvené v základních listinách práv a svobod a ústavách států s demokratickým zřízením.

Temným dědictvím těchto revolucí je, že byly násilné. Jejich vůdci byli mnohdy krutí. Dnes je to vidět na ovoci demokratických režimů, které se projevuje v rostoucí bezzákonnosti a rostoucí arogancí až cynizmem moci. Ne, že by to neexistovalo dříve, ale obojí bylo skrývané, dokud nebyla definitivně odstraněna moc feudálů po první světové válce a dokud proti sobě stály dva konkurenční mocenské bloky západu a východu. Rozpadem východního bloku se otevřela cesta k realizaci plánů synů toho Zlého. V jejich plánech evidentně není počítáno se svobodou stejnou pro všechny ani s láskou k lidstvu. Lidé zvyklí na občanské svobody a fungování právního státu jsou zmatení tím, že jsou jejich práva a svoboda pod různými záminkami omezované. Vyvolává to různé projevy občanské nespokojenosti, radikalizují se postoje skupin i jednotlivců. Důsledkem je to, co popsal Ježíš již před dvěma tisíci lety: ,,A protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých." (Matouš 24,12). I dnes platí pro některé autority jiná Ježíšova slova vyslovená k tehdejším učitelům zákona a farizeům: ,, Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plni pokrytectví a bezzákonnosti. " (Matouš 23,28)

Ano, občanská práva a svoboda i láska agapé (nejušlechtilejší podoba lásky) se stávají obětí rostoucí bezzákonnosti a pokrytectví nejen duchovních a politických vůdců, ale v ostatních vrstvách společnosti. Tento stav se rok od roku zhoršuje. Proto je dobré se na přelomu roku zamyslet, jak si i do budoucna udržet svobodu a lásku, k níž jsme Bohem - Otcem a Ježíšem vychovávaní.

O jaké svobodě budeme přemýšlet?

Většina lidí vidí svobodu ve volnosti pohybu, v možnosti vyjádřit svobodně svůj názor, v možnosti protestovat proti špatné vládní moci nebo jejím nositelům. V možnosti svobodně podnikat, držet legálně zbraň atd. Je třeba zmínit i svobodu vyznání. Všechny tyto svobody mají společné to, že se týkají společenských, materiálních nebo kulturních a duchovních potřeb lidí. Proti jejich omezování lidé nejvíce protestují. V těchto svobodách lidé vidí základ realizace svých plánů, potřeb a tužeb. Na ně je také nejvíce útočeno. Obecně se dá říct, že je to důsledek vlády člověka nad člověkem (Kazatel 8,9). Na začátku měl člověk od Boha všechno zdarma, včetně přístupu ke stromu života a měl jen jeden jediný zákaz. Bylo mu zapovězeno jíst plody ze stromu poznání. Porušením tohoto zákazu, který had ženě podal jako velké omezení lidí ze strany Boha - Stvořitele dovedlo k daleko většímu omezování svobody člověka, člověkem v celém průběhu lidských dějin. Svobodu od Boha zažili Izraelci v období soudců. Celé toto období shrnuje poslední věta knihy:

,,V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné." Soudců 21,25;

Boží vláda skrze soudců dávala Izraelitům větší svobodu, než dnešní demokratické vlády. Jakou svobodu nabízí náš nebeský Otec dnes?

Slavná svoboda Božích dětí

,,Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů -- neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal -- a má naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí." Římanům 8,19-21;

Křesťanské dějiny jsou plné pronásledování pro víru. Ranní křesťané byli často nejen zavíráni, ale i zabíjeni. V čem tedy spočívá svoboda Božích synů? V tom, že si svou cestu vybrali sami. Raději se dobrovolně vydali těžkou a trnitou cestou, cestou na níž poznali pronásledování, vězení i smrt, ale cestou spolehlivější naděje, že ta cesta vede do věčného života, než aby vedli krátký život v otroctví hříchu jehož mzdou je smrt. Apoštol Pavel ve svých dopisech často píše z vězení. Mohlo by se tedy zdát, že Boží svoboda přináší jen samá trápení. Ano přináší hodně trápení, protože žijeme ve světě, který je k Bohu a jeho služebníkům nepřátelský.

,,Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Neboť všechno, co je ve světě -- žádost těla, žádost očí a prázdná chlouba života -- není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho žádost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věčnost." 1Jana 2,15-17;

Svoboda Božích dětí se neobejde bez lásky

,,Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." Jan 13,35;

Svoboda získaná revolucemi stojí na mocenských principech, které určují mocní tohoto světa a na lidské moudrosti. Bez lásky agapé, jak se zdá, se obejde. Svoboda Božích dětí se bez této lásky neobejde. Lidská svoboda nezbavuje člověka otroctví hříchu jehož mzdou je smrt (Římanům 6,20-23). Svoboda Božích dětí osvobozuje od otroctví hříchu a smrti. Služba Bohu a Ježíši Kristu přináší více svobody, než svoboda v tomto světě. Nikdo vám ji nemůže vzít, jste-li zakotveni ve víře a pevně se držíte nepomíjející naděje vykoupené krví našeho Pána Ježíše.

Boží slovo dosvědčuje, že svobody garantované lidskou spravedlností, vyjádřenou ústavami a listinami základních lidských práv a svobod budou i nadále omezované mocí, která pohltí demokratické uspořádání. Na občanské svobody nelze spoléhat, protože je nemáme ve své moci (i když si ještě mnozí myslí, že je mohou ubránit). Boží svobodu nám nikdo nemůže vzít neboť není závislá na světské moci. Přijmeme-li Boží nabídku záchrany a svobodně se rozhodneme, že půjdeme po cestě vedoucí k životu, nebudeme marnit své síly v boji za světské zájmy, ale s láskou budeme každému, kdo o to požádá oznamovat evangelium o naději v Ježíši Kristu. Netrapme se pro světské touhy a žádosti, neboť ty pomíjí. Budeme ušetření strachu z budoucnosti, neboť platí slova apoštola Petra:

,, Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v příhodný čas. Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se proti němu, pevní ve víře, vědouce, že tatáž utrpení se naplňují na vašem bratrstvu po celém světě. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu Ježíši, vás, když nakrátko snesete utrpení, sám zdokonalí, utvrdí, posílí, postaví na pevný základ. Jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen." 1Petra 5,6-11;

,,Víme, že jsme z Boha a celý svět leží v tom Zlém." 1Jana 5,19;

Prosím k Bohu ve jménu jeho Syna za nás, jeho lid, aby nás vedl ke svobodě Božích dětí, ve své lásce. Prosím o sílu víry a naděje, abychom byli schopni odolat všem zkouškám a s Boží milostí pokračovali na cestě života s láskou k druhým, potvrzovanou našimi dobrými skutky. V této svobodě ať jdeme v pokoji a radosti.

Amen