Křest

Napadla vás už otázka ,,Jsem opravdu pokřtěný?". Církve a denominace se dohadují, zda je potřeba úplné ponoření, nebo zda stačí obmytí, případně zda platí i symbolické polití z nějakého kropítka či konvičky. A když trvají na úplném ponoření, jestli se musí křtění ponořovat obličejem dolů, nebo nahoru ... Lze i rozvažovat, zda je nějaký rozdíl mezi křtem Janovým a Ježíšovým, kolikrát se mohu nechat pokřtít, zda platí jen jeden křest a ve jménu koho křtít? Co by mělo křtu předcházet, jak dlouhé ,,školení"? ...

Křest (řecky βάπτισμα [báptisma], tedy ponoření) je obřad očištění vodou, užívaný nejen v křesťanství, ale i v sikhismu nebo hinduismu. V judaismu bylo ponořování ve vodě užíváno při rituálním omývání těla. Slovo křest, jímž se nyní nejčastěji řecké slovo překládá, má posunutý význam - po-kristit (od slova Kristus). Křest lze přirovnat k pohřbení. (Ř 6,4; Kol 2,12) Symbolizuje to, že člověk pohřbívá svůj dřívější způsob života a začíná nový život na základě víry ve výkupní oběť Ježíše Krista.

V Janově evangeliu (J 3,22-23) se uvádí ,,Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil. Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít." Křtil tedy Jan i Ježíš. Rozdíl mezi Janovým a Ježíšovým křtem je popsán u Jana (J 1,33): ,,A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ,Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.'" V Lukášově evangeliu (L 3,15-17) je záznam o Janově řeči mírně odlišný: ,,Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. Na to Jan všem řekl: ,,Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným."" Jan křtil v Jordánu a přicházejícím farizeům a saduceům říká: ,, Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm." " (Mt 3,11-12). Křest byl tedy spojen s nějakým ponořením (alespoň u Jana) a hlavně s pokáním. Bez vyznání hříchů a rozhodnutí žít podle Božích pravidel by to bylo jen koupání či potápění.

V Lukášově evangeliu (L 7,24.27-30) je zpráva: Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit k zástupům: ... To je ten, o němž je psáno: ,Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.' Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší nežli on. A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest. Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana.

Podívejme se do Skutků: Když s nimi (Ježíš Kristus s apoštoly) byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: ,,Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní." (Sk 1,4-5). Později Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: ,,Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně ... Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: ,,Co máme dělat, bratři?" Petr jim odpověděl: ,,Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh." (Sk 2,14.37-39) Učedníci tedy nabádali nově uvěřivší, aby se nechali pokřtít na základě jména Ježíše Krista k odpuštění jejich hříchů s tím, že dostanou dar Ducha svatého. Petr poukázal na něco nového, že k odpuštění hříchů nebylo zapotřebí pokání a Janova křtu, ale pokání a křtu ve jménu Ježíše Krista.

Jinou zprávu najdeme Sk 8,14-17: Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého. Zde můžeme vidět častý způsob přijímání ponoření v Duchu svatém, totiž skrze vkládání rukou Ježíšových učedníků.

Již z popisu dne Letnic vidíme, že lidé byli pokřtěni v den, kdy uslyšeli poselství záchrany skrze Ježíše z Nazaretu a kdy uvěřili. Stejně mluví verše o   eunuchovi, který byl ponořen v den, kdy mu byla vysvětlena cesta záchrany (Sk   8,26-39). Podobných příkladů bychom v Písmu našli více. I z těchto je však zřejmé, že roční či mnohaměsíční speciální přípravy na křest či ponoření, které jsou praktikovány a vyžadovány v některých církvích, mírně řečeno, nejsou biblicky podložené. Lidem však samozřejmě musí být dobrá zpráva Božího království podrobně a srozumitelně vysvětlena, aby rozuměli, co vlastně křest znamená a co jím stvrzují. Jan, který připravoval cestu Páně, připravoval křtěnce pokáním k následnému přijetí Ježíše. Bez uvědomění si vlastních vin a lítosti má člověk pocit, že žádného Spasitele nepotřebuje a stačí si sám.

Zatímco byl Apollos v Korintu, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efezu; tam se setkal s nějakými učedníky. Zeptal se jich: ,,Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?" Odpověděli mu: ,,Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý." Pavel řekl: ,,Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?" Oni řekli: ,,Křtem Janovým." Tu jim Pavel prohlásil: ,,Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm - v Ježíše." Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení. (Sk   19,1-6) I zde můžeme vidět, že lidé byli v jeden den ponořeni do jména Pána Ježíše, i ponořeni do Ducha svatého skrze vzkládání rukou Pavla.

Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí. (Ř   6,3-14) Pavel zde vysvětluje, k čemu při našem křtu došlo, a jaké to má pro nás důsledky. Byli jsme zproštěni nutnosti hřešit, že hřích již nemá vládnout v našem životě (těle). Je na nás, čemu uvěříme. Pokud budeme věřit tomu, že se ,,nějakým potopením pod vodu" vlastně nic nezměnilo, bude podle toho nejspíš náš další život vypadat - nejspíš žádné změny neuvidíme. Pokud však uvěříme Bohu, že díky spojení s Ježíšem už nad námi hřích nevládne, pak již vládnout nebude. Samozřejmě se nás hřích a ten zlý bude snažit přesvědčit, že to jsou jen ,,náboženské fráze", ale rozhodnutí komu budeme věřit, to je na nás.

Podobně vysvětloval Pavel situaci i Koloským: (Kol 2,11-14): V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla. S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.

Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého (Sk 8,4-16).

Zatímco byl Apollos v Korintu, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efezu; tam se setkal s nějakými učedníky. Zeptal se jich: ,,Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?" Odpověděli mu: ,,Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý." Pavel řekl: ,,Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?" Oni řekli: ,,Křtem Janovým." Tu jim Pavel prohlásil: ,,Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm - v Ježíše." Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení. (Sk 19,1-6)

A Petr se ujal slova: ,,Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech. Dobře víte, co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan. Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním. A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili na kříž a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se - nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých. Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří." Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: ,,Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?" A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u   nich zůstal několik dní . (Sk 10,34-48)

Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil . (Gal 3,26-29)

Apoštol Pavel, který dostal evangelium vysvětleno přímo skrze zjevení Ježíše Krista (,,Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka" - Gal 1,11), ponořoval nově uvěřivší pouze ,,ve jméno" Ježíše Krista: ,,Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše." (Sk 19,5) Na jediném místě Nového zákona, na konci 28. kapitoly Matoušova evangelia, se objevuje text: ,,Ježíš přistoupil a řekl jim: ,,Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi [1] učedníky, křtěte je ve jméno [2] Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Mt 28,18-20) [3]

Ve světle dokladů na papyrech jsou vyjádření křtít ve jméno Pána nebo věřit ve jméno Syna Božího založeny na myšlence, že křest nebo víra vytváří stav, kdy člověk Bohu nebo Synu Božímu náleží. Podobné vyjádření používali Židé v Ježíšově době, kdy obřezání proselyty se dělo ve jménu proselyty, aby byl přijat do judaismu a ve jménu smlouvy, aby byl přijat do smlouvy. Tím byl vztah navázán a člověk nežidovského původu se stal proselytou pod autoritou smlouvy. Podobný důvěrný vztah navazuje křesťan svým křtem. Jan Kalvín uváděl, že první, nač je při křtu třeba dbát, je Boží zaslíbení, jež praví: ,,Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen." (Mk 16,16). Kde tedy taková víra není přítomna nebo přijata, tam křest nepomáhá, nýbrž spíše škodí. Apoštol Pavel pak píše: Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Ř 12,1-2)

Křest je u   křesťanů důležitou věcí, i když je spojen s různými rituály. Zůstává však jen symbolem, pokud není opřen o   víru a ,,vnitřní" přijetí křtu, odevzdáním se, prostřednictvím Krista, Bohu. Křtem se stávám křesťanem a říkám tím své ANO Ježíši Kristu. Je to projev mé víry a důvěry v něj. Přijímám ho jako svého osobního přítele a chci to vyznávat. Křest odkazuje na víru, že to není pouze nějaké symbolické ponoření do Kristovy smrti a vzkříšení, ale skutečná proměna, která má svou paralelu v příběhu Noema či Mojžíše a projití Izraelitů Rudým mořem. Křest je proto podle této víry nejen očištěním, ale také smrtí a vzkříšením spolu s Kristem.