,, Pohleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo. "
5Mojžíšova 30,15;
Slova Tóry ukazují na to, že život a dobro k sobě neoddělitelně patří. Stejně i smrt a zlo. Vše je na první pohled jasné. Otázky se začnou vynořovat až když se zamyslíme nad okolnostmi během nichž byl tento text zapsaný. Izraelité, kterým byla tato slova určená přijali zákon skrze Mojžíše. Protože všichni umírali, bez ohledu na to, jak dodržovali zákon, musí Boží výrok Pohleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo. mluvit ještě o jiném životě než o tom našem krátkém, smrtí končícím životě.
,,Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný. " Galatským 6,8;
,,Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. " Římanům 6,23;
Tyto dva texty ukazují na dva druhy života. Život pro naše těla nám nedávají žádnou naději na život věčný. Kdo však nechává do svého života promlouvat Božího ducha může získat věčný život. Apoštol Pavel napsal Římanům: ,,Těm, kteří s vytrvalostí v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost, dá věčný život." Římanům 2,7;
A tím se dostáváme k podstatě věci. Můžeme žít dva způsoby života, jeden z nich je dočasný a druhý je s vyhlídkou na trvalý život. Kdyby Božím záměrem nebylo, aby člověk žil trvale, nenabízel by Bůh lidem naději na věčný život, ještě navíc draze zaplacenou životem jeho milovaného syna. Vyplývá z toho, že člověk byl původně stvořený pro věčný život a přišel o něj tím, že se nechal obelstít hadem, z něhož se nakonec vyklubal Boží odpůrce Satan, Ďábel. Proč si tím můžeme být jistí? Protože celé Písmo přináší svědectví o tom, že základním principem stvoření je podpora života.
Písmo samo slouží stejnému principu. Ukazuje cestu k trvalému neboli věčnému životu. Hlavně v novém zákoně najdeme mnoho textů, které o naději a cestě k věčnému životu hovoří. A bránou k věčnému životu je Ježíš Kristus / Mesiáš.
,,Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv." Jan 3,36;
,,Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života." Jan 5,24;
,,Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně." Jan 5,39;
,,Ježíš jí řekl: ,,Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?" Jan 11,25-26;
,, Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec." Jan 12,49-50;
Je to jen několik textů z mnoha. Hebrejská Písma na cestu k věčnému životu vedou také, jak říká Ježíš v Janovi 5,39. Je však potřeba se začíst více do hloubky. V 5 Mojžíšově knize 30,15 se píše: ,, Pohleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo." Tento text nehovoří o našem dočasném životě, protože ten žijeme bez ohledu, jestli ho žijeme dobře nebo špatně. Teprve když si uvědomíme, že Bůh zde myslí věčný život, dává text smysl.
Slovo ,,dobro", které je v tomto případě překladem hebrejského slova tóv (samohlásky t-v) se vyskytuje i v Genesis první kapitole. ,, Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil Bůh světlo od tmy." 1Moj 1,4; 1,10; 1,12; 1,18; 1,21; 1,25; 1,31; Bylo by povrchní myslet si, že tím Bůh jen chválí své dílo. Prorok Izajáš napsal, že Bůh nevypustí žádné slovo bez důvodu.
,, Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše. Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou -- dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí -- tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu. " Izajáš 55,8-11;
Jestliže Bůh hodnotí své dílo jako dobré, musí být důvod, proč to dělá. Otázkou je, podle jakého kritéria Bůh své dílo hodnotí. A zde nám dává odpověď opět text 5Moj 30,15; který dává dohromady život a dobro a na druhé straně dává dohromady smrt a zlo. Když nás Písmo, Ježíš a apoštolové vybízejí, abychom konali dobro, už si můžeme dosadit do pojmu dobro, že to znamená jednat a mluvit tak, abychom podporovali život, nejen svůj a svých blízkých, ale život všech lidí, kteří jsou součástí našeho života. Před Kristem bylo k tomu zapotřebí poslouchat Boha, který ví, co vede k životu. Izraelité neměli jiný zdroj poznání než proroky, jež jim Bůh povolával a hebrejská Písma, kterým je učil tomu, co je dobré nebo naopak zlé. Hlavně to, že Písma ukazují ke Kristu / Mesiáši. Navíc rozpoznat, co je dobré a co je zlé, není vždy jednoduché. Proto se měli držet ducha zákona, jenž slouží k podpoře života. Apoštol Pavel sice píše o tom, že zákon nakonec vede k odsouzení, ale zároveň platí, že vede ke Kristu / Mesiáši, jenž je Zachránce pro ty, kdo v něj věří. I desatero, jeho duch je pro podporu života.
Ježíš Kristus nám vykoupil svým životem naději na odpuštění hříchů a na věčný život viz Jan 3,36; Kdo v něj věří, drží se jeho přikázání, nezůstane nečinný v Pánově díle.
Kromě toho je třeba zachovávat v srdci Boží slovo a nechat se jím vychovávat k lásce, spravedlnosti i k moudrosti, abychom byli připravení ke každému dobrému skutku, který podporuje naději na trvalý život 2Tim 3,16-17; všech okolo nás. Proto máme milovat i své nepřátelé, protože i mezi nimi může být někdo k záchraně. Proto Bůh sesílá déšť a nechává svítit slunce na spravedlivé i nespravedlivé. Tím se stáváme světlem a solí, jak o tom mluvil Ježíš: ,,Vy jste sůl země. Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena? Nehodí se již k ničemu, než aby ji vyhodili a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích."" Matouš 5,13-16;
Nejsilnějším vyjádřením podpory života je Pavlova oslava lásky: ,,Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel. A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nezanikne." 1Korintským 13,1-8;
Láska (agapé) podporuje život způsobem, který jiná vlastnost nezaručuje. Moudrost a spravedlnost bez lásky může být v rukou zlého člověka nebo anděla nástrojem smrti. Jsme toho svědky dnes v přímém přenosu, když vidíme ovoce synů toho Zlého, kteří vymýšlí, jak zredukovat počet lidí na zemi, bez jakéhokoliv soucitu a bez respektu k životu. Ježíš nám, proto dal nové přikázání: ,,Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. " Jan 13,34-35; Tím se zcela odlišujeme od synů toho zlého. Láska nemůže přinášet zlé ovoce. Jejím ovocem je podpora života. Mimo jiné i proto, že poznání, které je dnes v očích mnoha lidí hlavní cestou k životu, nadýmá, kdežto láska buduje.
Život, který nám nabízí Bůh a jeho Syn není ledajaký život. Bůh vložil do člověka i touhu po věčnosti. ,,Viděl jsem plahočení, které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili. To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce." Kaz 3,10-11; Podmínkou pro věčnost je láska a dobro. Nic, co by ohrožovalo perspektivu života. K tomu vychovává celé Písmo. Hebrejská i řecká část. Kéž nám k tomu dopomáhá Bůh.