Chtěla jsem se zeptat, za mého dětství byl můj otec uvědomělý komunista ještě k tomu policista a měl utkvělou představu, že děti takových rodičů nemůžou být pokřtěni a o víře se u nás vůbec nemluvilo, jen babička mně občas vzala do kostela, já ani sestra nejsme křtěni, ač já víru v Boha uznávám, ale je mi líto, že se ke mně otec zachoval tak špatně, ačkoli sám jako kluk ministroval v kostele. Poraďte mi prosím, jak bych to mněla napravit nebo to už není nutné, jsem totiž ročník 1971.
Křest je možný kdykoliv během života a je dobré, když ho křesťan podstoupí svobodně a vědomě. Na to není nikdy pozdě. Pro připomenutí, proč je křest tak důležitý uvádíme několik Biblických veršů: Marek 16:16; Matouš 3:11; Efezským 4:3-6. Několik dotazů a našich odpovědí na toto téma najdete též na našich www stránkách v rubrice „otázky a odpovědi“, téma „křest“. Ještě je potřeba Vás upozornit, že většina církví křest provede, až když si zájemce osvojí její základní učení a přijme ho. Zároveň předpokládá, že se dotyčný stane členem této církve, což přináší určitý „technický“ problém a je to i nebiblické. Křest však lze považovat za začátek křesťanské cesty a přejeme Vám proto hodně Božího požehnání.
Může se člověk nechat pokřtít dvakrát a od kolika let se mohou křtít děti?
Vaše otázka je důležitá. Křest je skutek, který říká, že jste si vědom, že jste hříšný člověk a prosíte o odpuštění. Pro Izraelity to znamenalo, že vědí, že zákon (Mojžíšův) nestačí na jejich očištění před Bohem. Pro ně to bylo a je důležité. Z Vaší otázky odhadujeme, že chcete mít dobrý vztah s Bohem a hledáte způsob jak toho dosáhnout.
Křest svatý je
důležitým krokem v životě křesťana, je to vstup do života v Ježíši Kristu. Je
důležité u které církve je člověk pokřtěn? Jaký máte názor na křest malých
dětí? Smysl křtu je "žádost o dobré svědomí" (1. list Petra 3:21).
Je to dovolání se výkupní oběti Ježíše Krista, která nás právně zbavuje viny za
hříchy, kterých jsme se ve svém životě dopustili. (Ježíš Kristus prokázal, že
většina našich zlých skutků je zapříčiněna zděděnými špatnými vlastnostmi,
které samozřejmě nikdo z nás nemohl ovlivnit. Vinu nese ďábel, který podvedl
Evu v Edenu.) Křtem se současně člověk zavazuje, že se bude podle svých možností a
sil snažit o umrtvování oněch špatných vlastností a pěstovat vlastnosti dobré
(na příklad Římanům 6:16-22). Závazek však může učinit pouze člověk, který je
sám za sebe odpovědný - tedy dospělý. Takový závazek za nás nemůže udělat nikdo
jiný a proto i křest dětí je právně neúčinný. Stejně tak křest z donucení a
podobně. Bůh totiž jedná spravedlivě a formální akty pro něj nic neznamenají.
Přeje si naše svobodné a dobrovolné rozhodnutí učiněné při plném vědomí a s
důkladným rozmyslem. Příklad: Možná, že i Adolf Hitler byl jako dítě pokřtěn. To mu však v
den jeho soudu nebude vůbec nic platné, protože se svobodně rozhodl sloužit
ďáblu. Na druhé straně člověk, který nikdy pokřtěn nebyl a přesto se rozhodne
jednat podle přikázání Ježíše Krista, bude zachráněn stejně, jako kdyby pokřtěn
byl. Křest je jen veřejné prohlášení závazku sloužit Ježíši Kristu, a má pomoci
k tomu, aby jiní křesťané křtěnce přijali s důvěrou mezi sebe. Prosím mohl byste mě vysvětlit jak
vy chápete podmínku spásy člověka. Je psáno,
Kdo se zrodí z vody a Ducha bude mít život věčný . Znamená to, že kdo
uvěří v Ježíše Krista je spasen ? Člověk může být spasen již během svého pozemského života? Jak žít, co
udělat ,aby byl člověk spasen? K Vašemu dotazu můžeme říci, že pojem
"spasení" nemůže být věcí různých názorů, protože je o nejvlastnější
zájem člověka. Pokud v této věci nemá člověk - a zejména křesťan - jasno, může
se stát, že všechno jeho úsilí bude marné. Takže: Biblický pojem "spása" znamená záchranu před
všeobecnou hrozbou jinak nevyhnutelné definitivní zkázy. Nejde o zkázu fyzickou
(dosud všichni lidé včetně křesťanů i apoštolů a učedníků Ježíše Krista přece
zemřeli) ale o ztrátu naděje na "věčný život". První lidé neprošli zkouškou v Edenu a na tomto
základě ztratili právo dál žít. Z jejich nedostatečné kvality byli satanem
obviněni andělé, kteří je stvořili (podle svého obrazu a podoby) bez schválení.
Část těchto andělů se pokusila o nezákonnou nápravu smísením svých genů s
lidmi, ale tento pokus se nezdařil a lidé byli jakožto neschopní dalšího
pozitivního vývoje odsouzeni ke zničení potopou. Za lidstvo se od počátku postavil arch-cherub, který
po sestoupení na Zemi byl nazván Ježíšem Kristem. On zabránil zničení prvních
lidí v den kdy pojedli ze zakázaného stromu (ačkoli to tak bylo stanoveno); on
také prosadil záchranu Noéma a jeho rodiny (přestože
soud se vztahoval na všechno lidstvo) a on také zabránil výkonům dalších
rozsudků o vyhlazení jednotlivců či skupin, kmenů nebo národů. Tento
arch-cherub (nazývejme ho dále Duchovním Ježíšem Kristem, zkráceně DJK) chtěl
dokázat, že první lidé byli vystaveni zkoušce, která byla nad jejich možnosti,
a že tedy nejsou vinni. Chtěl dále dokázat, že lidé byli stvořeni dostatečně
dobře a že jsou schopni vývoje, kterým by postupně dosáhli stavu zvaného
dokonalost, a že proto mají právo na další úsilí spravedlivých andělů o jejich
nápravu. V předem dohodnutém čase sestoupil na Zemi jako člověk a na poušti
předvedl satanovi, že poučený člověk se jím opravdu nedá svést k zlému. Tím
potvrdil prohlášení Evy, že byla podvedena, a dokázal, že lidstvo je schopno
vývoje k dokonalosti. Tím také ospravedlnil své milosrdenství, kterým
vysvětloval všechny dřívější zákroky při záchraně lidstva. Výkupní obětí pak
dále zachránil Izraelity před povinností Boha zničit je na základě jejich
nevyhovění Mojžíšské smlouvě. Tím odstranil hrozbu zničení podle původního
ustanovení, která do té doby "visela" nad lidstvem - neboli spasil
lidstvo jakožto celek. Tím dále umožnil každému člověku jeho osobní záchranu,
ovšem za předpokladu, že dodatečně vyhoví původní zkoušce, a to nejpozději během
nadcházejícího tisíciletého Božího Království. V čem spočívá tato zkouška? Každý člověk musí dokázat, že se nehodlá zmocnit
poznatků, které neodpovídají úrovni jeho duchovní dospělosti, a že duchovnímu
dospívání dává vědomě přednost. Jinými slovy, že především usiluje o svůj
morální rozvoj. K tomu ovšem potřebuje nikoli své nebo lidské měřítko o
morálce, ale měřítko, které stanovil Ježíš Kristus. Za tím účelem musí jeho
Slovo důkladně poznávat a chovat se podle něj. A aby to mohl činit, musí věřit,
že právě toto má smysl pro jeho záchranu - jinak spásu; tedy že slovo a chování
Ježíše Krista jsou pravdivá. Tomu se říká, že věří v Ježíše Krista. Biblické "nové zrození" znamená to, čemu
dnes říkají lidé přeživší mimořádné ohrožení života, že se "znovu
narodili". Je to zásadní přehodnocení názorů a postojů k životu a jeho
hodnotám. Zrození z vody znamená takovéto přehodnocení na
základě pokání (křest), tedy dobrovolné uznání nutnosti takového přehodnocení. Zrození z Ducha znamená přehodnocení na základě
informací, které poskytuje Duch Bible a potažmo Svatý Duch, uvedený v tzv.
Trojici. Jakmile člověk svým chováním a svými soustavnými
skutky prokáže, že takovéto hluboké přehodnocení svých postojů k životu na
základě poznání z Bible skutečně absolvoval, může oprávněně věřit v onu
záchranu neboli spasení. To může být už během jeho života, ale většinou se to
teprve stane až v novém Božím Království. Proto bude vzkříšení i
nespravedlivých.
Křest je skutek pokory a stačí udělat ho jednou, je-li to skutek upřímný.
Kvůli lidem, církve vyžadují křest, který se uskuteční podle jejich předpisů. Ale důležité je zda křtem upřímně žádáte o odpuštění. Pokud se modlíte a opakovaně žádáte o odpuštění, je to totéž jako by jste se nechal znovu pokřtít, protože dáváte Bohu na vědomí, že jste ochotný se zlepšit.
A to je to důležité. Je-li církev, která Vás chce pokřtít znovu, pro Vás cenná, klidně se nechte pokřtít. Bůh je milosrdný a nevyžaduje od nikoho nic, co by mu ublížilo. A je chápavý. Upřímnost je pro něj cennější než předpisy.
Některé církve v minulosti zavedly křest od narození. Aby dítě nepřišlo do pekla, kdyby umřelo dříve než by se mohlo nechat pokřtít uvědoměle.
Ale to je omyl. Bůh vidí jaký kdo je. A nezatratí nikoho jen proto, že se nestačil ten člověk nechat pokřtít.
Odpověď na Vaší otázku proto je, že kvůli církvi se můžete nechat pokřtít i když je to po druhé. Pro Váš vztah s Bohem to však není to nejdůležitější.
Pokud jde o děti nemusíte se obávat, že Bůh nerozumí všem okolnostem a nenechá zatratit dítě jen proto, že nebylo pokřtěné.