Z čeho žije naše víra a naděje?

 

,, Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný;"

Židům 10:23;

Snad v každém národě, jeho historii, kultuře jsou předávány z generace na generaci příběhy a proroctví, které jsou svědectvím o tom, že naši předkové o budoucnosti blízké i vzdálené přemýšleli a věřili v její lepší podobu, než byla jejich současnost. I pohanské národy si tím udržovaly víru a naději, která dávala jejich existenci smysl a cíl. Bible je v tomto ohledu výjimečná, protože její příběhy a proroctví oznamují zprávu o lepší budoucnosti, ne jen pro jeden národ, ale všem národům, rasám, kmenům a jazykům. Její poselství naděje je stále živé a universální, určeno každému, kdo slyší!  Blíží se doba, kdy bude víra a naděje založená na biblickém poselství podrobena velkým zkouškám.

Námět a motto dnešní přednášky nejsou proto vybrány náhodně. Jsme svědky a účastníky událostí, jež mění tvář světa. Nelze opomenout vliv demografického vývoje lidstva. Zlověstně vypadá zejména tempo růstu obyvatelstva - zatímco druhá miliarda lidstva přibyla za cca 120 let, sedmá miliarda už za 12 let! Nejde tedy jen o proměnu měst v moderní metropole, používání špičkových technologií v dopravě, domácnostech a komunikaci. Jde zejména o myšlení lidí. Lidé z devatenáctého století by sotva rozuměli současné generaci. Kam se posunula morálka, jak se změnily vztahy mezi lidmi, vzrostla neúcta k autoritám a k zákonu. Křesťanství dnes vypadá ve většině zemí Evropy jako zakřiknuté ve srovnání s jinými duchovními a náboženskými směry. Zatímco křesťanských kostelů ubývá, mešit přibývá. Proč? Proč vlády a politici podporují imigraci cizinců, kteří otevřeně dávají najevo nepřátelský postoj k nám, naší kultuře, víře? Proč politici podporují islámské náboženské požadavky přes oprávněné námitky nejen křesťanů? Proč tolerují islámské právo šaría a biblické, zejména mravní a etické zákony, většinou zcela ignorují? Proč podporují šíření zvrácené genderové ideologie o mnoha pohlavích už od mateřské školky, a média propagují konzumní způsob života?

Souběžně s duchovní proměnou společnosti probíhá i intenzivní vývoj a zavádění technologií, které umožňují sledování a rychlou identifikaci každého z nás, všude kde se nacházíme. Venku i doma. Pokračuje proces nahrazování plateb v hotovosti platbami bezhotovostními. Nejde o nahodilý proces, ale o snahu změnit svět a myšlení lidí tak, aby lidé byli ochotni, či nuceni, vzdát se přirozených svobod, například práva na soukromí, jež jinak ,,zaručují" listiny základních lidských práv. Zdůvodnění je prosté: Všechna taková opatření jsou kvůli zajištění míru a bezpečnosti [1] . Tj. ochrana před krizemi ekonomickými, ekologickými, před hladem a epidemiemi, kriminalitou, válkami atd. Jsou to mediálně nepřetržitě probírané hrozby pro naše životy a životy našich blízkých. Přirozeně vyvolávají strach. Všimněte si, jak se společenské klima za posledních sto, a hlavně za posledních třicet let změnilo. Ještě na konci devatenáctého století většina lidí v křesťanské Evropě a Americe věřila, že jejich život, ať je jakýkoliv, má naději v budoucnu, po vzkříšení, když budou žít podle Božích mravních a morálních hodnot. Věřili v lepší budoucnost. Dokonce i v zemích s ateistickým režimem věřili zpočátku mnozí lidé komunistické ideji o lepším, spravedlivějším světě pro všechny. Tehdy ovšem na celé planetě byla ,,pouze cca jedna miliarda lidí".  A co nabízejí politici dnes? Projděte si volební programy a zjistíte, že hlavní body jejich volebních kampaní se soustředí na zachování životní úrovně, snížení kriminality, zabezpečení zdravotní, sociální péče, vzdělání, na boj s korupcí atd. Jinými slovy slibují, že budou dobrými hospodáři a budu o nás pečovat, jako pečuje dobrý hospodář o své hospodářství. Žádná vize lepší budoucnosti pro všechny. Už tu nejsou hlavní hesla ,,volnost, rovnost, bratrství. Tzv. NWO (new world order = nový světový řád), který je vydáván za řád budoucnosti, je obestřen nejasnými představami a spekulacemi. Podezřelé je, že lidé nejsou motivovaní žádnou jasnou pozitivní ideou, kterou nabízely dřívější revoluce, ale naopak jsou podněcováni a připravováni k jeho přijetí strachem a touhou po jistotách, nebo je nemálo z nich příliš zaměstnáno starostmi, či uspokojováním médii hojně podněcovaných žádostí. O vzdálenější lepší budoucnosti raději nepřemýšlí, nebo jsou smířeni s tím, co je.

Ano, svět se mění čím dál rychleji a přibývá situací, které budou prověřovat křesťanskou víru a naději, z nichž žijeme, bude přibývat. Křesťan by si měl co nejrychleji položit otázku, z čeho žije jeho víra a naděje? Neptám se, jak je silná, ale z čeho žije, protože zdroj naší víry a naděje je velmi důležitý. Obecně platí, že naději a víru potřebujeme k životu vždy. Věříme ve spoustu věcí. Když jsme nemocní, věříme, že se uzdravíme, a když jsme zdraví, věříme, že nám zdraví dlouho vydrží. Ti, kdo studují, věří, že školu zdárně dodělají, ti, kdo hledají práci, věří, že jí najdou, svobodní věří a doufají, že najdou dobrou ženu nebo muže, budou mít dobrou rodinu, zdravé, šikovné a slušné děti. Atd. Dnes však pozorujeme, že nejistot přibývá, jistot ubývá. Křesťanská víra a naděje byla dlouho, časem prověřenou spolehlivou kotvou v neklidných časech. Proč se z dnešního života mnohých lidí vytratila? Zkusme najít, alespoň některé příčiny.

 

Podívejme se, z čeho dnešní stav vznikl

Než se zaměříme na to, z čeho žije naše křesťanská naděje, podívejme se na jednu z hlavních příčin slábnutí duchovního vlivu křesťanství v Evropě a v euroamerické civilizaci vůbec. Pomůže nám to pochopit, proč víru v Ježíše Krista a naději na odpuštění hříchů skrze výkupní oběť, kterou za nás zaplatil svým životem, mnoho lidí zavrhlo, nebo v ni přestalo věřit.

Víra, naděje a láska jsou tři nejdůležitější pilíře, o něž se křesťané opírají (1Korintským 13:13). A tyto tři křesťanské pilíře jsou nejvíce napadány zlem, jež se dnes rychle šíří (2Tesalonickým 2:3-8). Kdy ten proces začíná být pozorovatelný? Domnívám se, že někdy od počátku vědeckého a průmyslového vývoje. Zřetelněji se začínají projevovat změny vedoucí k zániku monarchií a feudalismu a ke slábnutí vlivu církví asi od druhé poloviny devatenáctého století, přes celé dvacáté století. Dnes je postupně sílící eroze víry a lhostejnost k naději založené na významu výkupní oběti Ježíše Krista zcela zjevná. To platí zejména o Evropě a o bývalých britských koloniích v Americe. Podepsali se na tom nejen obě světové války a útrapy s nimi spojené. Ve dvacátém století se mnoho lidí v křesťanských národech přeorientovala více na materiální hodnoty a uspokojování osobních potřeb. Hledání Boha a jeho království je spíš záležitostí jednotlivců a menších skupin. Výsledkem tohoto vývoje je větší sobectví, boj o lepší postavení, zneužívání moci, rostoucí korupce a kriminalita a zhoršující se vztahy. Ježíš to předpověděl, když řekl: ,,A protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých. Ten však, kdo vytrvá do konce, bude zachráněn. " (Matouš 24:12,13) Už tisíc let před Kristem řekl kazatel ,,Když není rozsudek nad zlým činem vykonán rychle, srdce lidských synů se díky tomu nadme, takže páchají zlo." (Kazatel 8:11) O pravdivosti Ježíšových i kazatelových slov se můžeme denně přesvědčovat.

 Je proto načase, uvědomit si, či připomenout, některé historické příčiny a skutečnosti. Především si musíme připustit, že od tradičních církví nemůžeme očekávat, že budou opravdově, důrazně a srozumitelně obhajovat poselství evangelia a význam Ježíšovy oběti. Zdá se, že velké, tradiční církve, jako celek, projevují spíše snahu o přátelství s vládami a mocnými lidmi než s Bohem a Ježíšem Kristem. Proto slyšíme jen málo oficiálních protestů proti znevažování Božího slova Bible, oběti jeho syna i křesťanské víry. Když se podíváte na internetu na křesťansky orientované stránky, většina z těch, co se zaměřují na obhajobu Božího slova a jeho očištění od nánosů mystiky a nesprávných nauk jsou, až na výjimky, jednotlivci nebo menší křesťanské skupiny. Za všechny bych zde zmínil stránky www.obohu.cz , kde najdete zajímavé články a úvahy, také velmi užitečný nástroj ke studiu Bible. Je to bible on-line v níž je velká sbírka biblických překladů v češtině, slovenštině a mnoha dalších jazycích. A samozřejmě musím zmínit i naše stránky www.jhvh.cz  kde je mnoho biblických studií, vzešlých ze spolupráce Jiřího Holečka s Pavlem Barákem, včetně článků a studií dalších autorů.  Na stránkách je i kompletní seznam všech přednášek od roku 2001.

Ale přičítat odpovědnost za současný stav jen církvím je příliš zjednodušující a nesprávné. Ve skutečnosti jsou příčiny současného duchovního stavu křesťanských národů euroamerické civilizace složitější a jejich poznání vyžaduje zamyšlení nad vznikem a působením systému, na němž euroamerická civilizace stojí. Říká se mu demokratický společenský systém. Nebudeme rozebírat rozdíly mezi zastupitelskou a přímou formou demokracie. Podstatná je jediná věc. Demokracie ( řecky δημοκρατία = dēmokratía, doslovně ,,vláda lidu") je forma vlády , ve které Boha nahradil lid tím, že dostal právo volit své zástupce, kteří jim smí na stanovenou dobu vládnout. To je naprosto opačný princip, než tomu bylo ve feudálním systému. Moc feudálních vládců byla dána od Boha (prostřednictvím církve) a většinou byla dědičná. Společnost byla rozdělná na pány, svobodné a poddané. A nad všemi byla církev. S vědeckotechnickým pokrokem rostla ekonomická nezávislost střední, svobodné společenské vrstvy a nově vznikající kapitalistické třídy. Toho využili inspirátoři a iniciátoři revolucí za svobodu a rovnost. Demokracie současnosti  vznikla na základě  touhy po spravedlnosti, sociální rovnosti a svobodě. To, co se stalo, asi hned většině lidem nedošlo. Vládu feudálů, posvěcenou církví a tím v očích lidí i schválenou Bohem, vystřídala vláda lidu. Se všemi důsledky. Volení zástupci již nemusí skládat účty Bohu, ale lidu, který je do funkce zvolil. Ti, kdo demokracii v moderní době implementovali, dobře věděli, co dělají. Potřebovali zbavit církev jejího dominantního postavení v duchovní oblasti a oslabit její moc. Ta se opírala hlavně o moc feudální. Feudalismus byl poražen definitivně v první světové válce, protože jejím výsledkem byl, mimo jiné, i zánik tří velkých monarchií - Rakouských Habsburků, ruských Romanovců a německých Hohenzollernů.

A to znamená i velké oslabení duchovního vlivu církve ve společnosti v Evropě. S pádem feudálního řádu částečně oslabilo i mocenské postavení církve. Volení prezidenti, premiéři a ministři už nejsou odpovědní Bohu a církvi, ale voličům. A volení zástupci lidu otevřeli doslova vrata přílivu nových duchovních směrů a myšlenek. Hlavní média začali vlastnit a řídit lidé, duchovně jinak zaměření, lidé podporující do té doby málo viditelné spolky, jež nerespektují Božího syna a hledají naději bez něho. A když se pozornost veřejnosti začala obracet více k tomu, co se píše v novinách, knihách, dává v kinech, vysílá v rádiu, či televizi a k nezávislé kultuře víc, než ke kázání v kostele, politici přirozeně začali dávat přednost těmto médiím a směrům před podporou církví v kostelech. Ale to by neměl být nepřekonatelný problém. Vždyť i raní křesťané působili a úspěšně šířili poselství evangelia v úplně cizím duchovním prostředí. Často v ohrožení života. Přečtěte si dopisy sborům ve Zjevení Jana v druhé a třetí kapitole. Proč dnes mnozí evropští křesťané svou víru spíš před světem skrývají? Z čeho žili ti raní, ale žijí i ti dnešní křesťané, žijící v zemích, kde riskují zdraví, svobodu, ztrátu blízkých, majetku i života? V první řadě z víry, z naděje a z lásky.

 

Z čeho žije má naděje

Proč ne z poznání? Protože naše poznání je jen částečné. Myslíte, že nás nikdo nemůže zaskočit něčím na, co neznáme správnou odpověď? Mě se to stalo nejednou. Poznání je velmi důležité. Ježíš řekl, ,,Poznejte pravdu a pravda vás osvobodí" (Jan 8:32) Proč je tedy víra, naděje a láska víc než poznání? Protože Písmo nám na jiném místě říká, že víra nahrazuje nedostatek poznání, naděje nám dává sílu doufat v to, co ještě nevidíme, a láska buduje, zatímco poznání činí člověka domýšlivým. (Židům 11:1; Římanům 8:25; 1Korintským 8:1) Podívejme se na problém z trochu jiné strany.

Ježíš jednou ,,Vyprávěl ... podobenství, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat." Říkal: ,,V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z člověka si nic nedělal. V tom městě byla vdova, která k němu chodila a říkala: ,Zastaň se mě proti mému odpůrci.' Ale on dlouho nechtěl. Potom si však řekl: ,I když se Boha nebojím a z člověka si nic nedělám, zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat.'" Pán řekl: ,,Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet? Pravím vám, že se jich rychle zastane. Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?"" (Lukáš 18:1-8)

Všimněte si dvou věcí. Bůh se zastane svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí. Ježíš dále v otázce naznačuje, že na konci věku bude naše víra vzácná, ale ti, co vytrvají až do konce, budou zachráněni. I z mnoha dalších proroctví vyplývá, že po určitou dobu budou křesťané pronásledovaní a v nepřízni mnohých lidí. Nebuďme proto překvapeni, že se rozmáhá a je ze strany mnoha politiků podporované zlo a zvrácenost na úkor křesťanských hodnot. Všechno to postupně vede k odvádění pozornosti od významu Ježíšovy oběti pro záchranu lidstva a ve finále to povede ke vzpouře proti Bohu.

Možná teď čekáte, že začnu připomínat už mnohokrát zmiňované rady o nutnosti konat skutky víry, o nutnosti navštěvování společenství a o vzájemné podpoře ve zkouškách. A v neposlední řadě o důležitosti pravidelného čtení Bible. Jsou to užitečné a důležité rady a měli bychom se jimi určitě řídit. Jenomže je ještě něco jiného, co živí naši naději, co si možná někdy ani neuvědomujeme.

Vraťme se ještě k podobenství o neodbytné vdově. Ježíš v podobenství říká, že ta vdova dosáhne svého pro svou neodbytnost. Říká nám Ježíš, že se máme k Bohu chovat podobně? Říká snad proto, že jeho vyvolení volají k Bohu dnem i nocí? Máme být stejně neodbytní jako ta vdova? Někdo to možná tak chápe, ale kdy člověk volá k Bohu nejnaléhavěji? Když je v tísni a volá o pomoc. Dokonce i lidé, kteří si říkají ateisté, se někdy v tísni spontánně obracejí k Bohu. Ano, člověk volá k Bohu nejnaléhavěji, když je mu nejhůř, nebo je ve velké tísni. A o vyvolených proroctví svědčí, že budou ve velkém nebezpečí a tlaku. Proto volají k Bohu dnem i nocí. Proč o tom mluvím? V církevních bohoslužbách a obřadech se modlí křesťané různé naučené modlitby. Není to jen Otčenáš, ale i jiné předepsané modlitby. To přemýšlivé lidi od modlitby někdy odrazuje úplně, protože si neumí představit, že takové mechanicky odříkané modlitby Bůh vyslýchá. Nemá cenu spekulovat, jestli ty modlitby Bůh vyslýchá nebo ne. To ví jen on, ale jeho syn řekl, že náš nebeský Otec ví, co potřebujeme dřív, než modlitbu vyslovíme. Znamená to, že se nemusíme vůbec modlit? Podívejme se, co v souvislosti s modlitbou Ježíš říká:

,,Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují" Matouš 5:44;

,,Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé." Matouš 26:14; Marek 14:38;  Lukáš 22:40;

,, Modlete se , aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu." Matouš 24:20; Marek 13:18;

,,Dávejte si pozor, bděte a modlete se, neboť nevíte, kdy je ten určený čas" Marek 13:33;

,, A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci ; neboť ti se rádi modlí, stojíce v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně. Když se modlíte, neopakujte naprázdno slova jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, dříve, než jej poprosíte." Matouš 6:5-8;

Začněme od konce. Ježíš říká, Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně. Když se modlíte, neopakujte naprázdno slova jako pohané. Z Ježíšových slov jasně vyplývá, že naše modlitby nemají být jen mechanickou součástí rituálu nebo snad jen na oko před veřejnosti. Naše modlitby mají být upřímným rozhovorem s našim Otcem.  To je zásada číslo jedna. Podíváme-li se na Ježíšem výše uvedené důvody pro použití modlitby, ptám se, který z nich pominul? Ani jeden z nich. Jsou stále aktuální. Já si dovolím přidat ještě jeden důvod. Vychovává nás Bůh k lásce? Jestliže ano, a my víme, že ano, upřímné rozhovory s tím, koho máme rádi, nebo s tím, kdo má rád nás, jsou zcela na místě a jsou přirozenou součástí našeho vztahu. Modlitba je výraz našeho vztahu k Bohu.

Mám s tím bohaté osobní zkušenosti. Ve složitých životních situacích, a že jich nebylo málo, jsem své starosti svěřoval a svěřuji Bohu v modlitbě. Neděly se demonstrativní zázraky. Ale jak asi víte, jeden z výkladů Božího jména je ,,působí, aby se stalo". A to se v rozhodujících okamžicích přesně dělo. Ne vždycky. To zdůrazňuji. Bůh opravdu vidí do našich srdcí a opravdu ví, co potřebujeme ještě dříve, než to řekneme. A nezřídka se modlíme o věci, které nejsou pro nás dobré. Nebo nevíme, co je správné a spravedlivé. Nezapomínejme, že satan, žalobce nás a našich bratří nespí a čeká, kdy Bůh udělá chybu, nebo nespravedlivé rozhodnutí. A v neposlední řadě záleží na naší víře a poznání. O tom bych vám mohl mnoho vyprávět. Díky tomu vím, že můj vztah s Bohem je živý. A z tohoto vztahu nejvíce žije má naděje. Víte, když vám umře někdo vzácný, koho máte rádi, nebo pro vás mnoho znamená, máte zármutek. Když vás někdo blízký zradí nebo zklame, pociťujete hořkost, zklamání a někdy se vám může zhroutit celý váš svět. Bůh však neumírá, ani nezrazuje. Vztah s ním můžeme zničit jen my sami, jestliže připustíte, aby satan mezi nás a Boha vstoupil jako lstivý lhář. Jako v případě Evy na začátku. Kdo říká, že Bůh na nás kašle, nezajímá se o nás, jsme mu lhostejní, je velký lhář nebo hlupák. Proč by jinak posílal svého syna, aby dal vlastní lidský život jako výkupné za naše životy? Ano, moje naděje žije ze vztahu s Bohem.

Z čeho žije moje naděje, jsem vám řekl, z čeho žije vaše naděje, si musíte zodpovědět sami. Podle apoštola Pavla, naděje znamená doufat v něco, co ještě nevidíme (Římanům 8:24,25). V co doufáme? Lidé většinou doufají, že se budou mít lépe, že budou bohatí, že se uzdraví, že udělají v životě kariéru, nebo budou slavní. Ženy, touží mít děti a rodinu. Muži touží po slávě. Ano to všechno a mnoho dalších věcí nabízí svět, v němž žijeme. Víme, že jsou to věci pomíjivé, neboť i my jsme pomíjiví. Bůh nám nabízí jinou naději. Nabízí nám naději na smysluplný, trvalý život. Aby měl trvalý život smysl, musí být bez utrpení, křivd, bezpráví a problémů, které lidstvo stále trápí. Mnoho lidí totiž tvrdí, že o trvalý život v dnešní podobě ani nestojí. Není se čemu divit.  Ale Bůh nám nabízí naději na trvalý život bez soužení a utrpení, jež mnozí lidé zažívají.

 

Co můžeme očekávat v blízké době?

V době, kdy jsem začal pracovat na této přednášce, začaly teprve přicházet vážné zprávy o šíření koronaviru covid-19 v Číně a Itálii. Ještě jsem netušil, jaká panika okolo této nemoci nastane. Brzy se ukázalo, že zprávy z médií, vyvolávají v lidech velký strach, a vlády začaly vyhlašovat nouzová opatření, zdůvodněné nebezpečím z šíření nemoci. Nezpochybňuji jejich aktuální oprávněnost, ale z chování médií, kteří paniku v lidech i dále živí stejnou intenzitou, i když mezi odborníky zdaleka nepanuje jednota v názoru na nebezpečnost a způsob dalšího postupu (zda trvat na karanténě nebo nechat virus šířit, aby lidé získali přirozenou imunitu a chránit jen ohrožené skupiny), začal jsem tušit, že celosvětově rozšířený strach a ekonomické důsledky nouzových opatření vlád, bude využit k dalším opatřením směřujícím k omezování osobní svobody a soukromí, k větší ekonomické závislosti (rostoucí zadluženost) na systému, k nařizování povinného očkování proti všemu, na co vlády ukážou, ke snaze oficiálně kontrolovat a sledovat lidi 24 hodin denně. Samozřejmě všechno to bude jen pro naše dobro. V Číně už testují digitální měnu Jüan, aby mohli zrušit hotové peníze, kvůli zamezení šíření virů z kontaktu s nimi. Ve Švédsku se už delší dobu uskutečňuje přes 99% plateb bezhotovostně. Proto jsme 18. 3. 2020 dali na web seznam opatření, které lze v blízké době očekávat Epidemie v biblickém kontextu. Ani ne za tři dny se objevila zpráva, že v Dánsku chystají zákon o povinném očkování a v tom samém týdnu naše vláda přišla s projektem ,,chytrá karanténa", která umožní sledovat (zatím snad jen nakažené dobrovolníky) dvacet čtyři hodin denně, a další opatření na naší ochranu. Nejde o to, že by všichni, kdo taková nařízení a opatření vyhlašují a provádějí, byli spiklenci pracující pro NWO. Naopak, ti, kdo doopravdy kují pikle, nejsou vůbec vidět a jen tahají za nitky. Rozhodně nejde o nahodilý vývoj. Jak to můžeme tvrdit?  Protože biblická proroctví oznamují už více než dvě tisíciletí, že přesně tohle bude dít.

 

Biblický kontext současného vývoje

Nyní jsme zřejmě na prahu přechodu do poslední etapy věku lidských vlád, které začalo před dvěma a půl tisíci lety DANIELOVÝM výkladem snu babylónského krále o veliké soše, v němž Daniel králi oznámil mimo jiné:

 

" Tobě, králi, na loži přišlo na mysl, co se asi stane později. A ten, kdo zjevuje tajemství, ti sdělil, co se stane. ... Tys, králi, hleděl a vtom hle, jakási náramná socha. Byla to socha veliká, vzhledu neobyčejného. Stála před tebou a její vzezření budilo úděs. Byla to socha mající hlavu z ryzího zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky bronzové, lýtka železná, chodidla zčásti železná, zčásti hliněná. ... Také jeho výklad povíme králi. Ty, králi, jsi král králů, neboť Bůh nebes dal tobě království, moc, sílu i čest. A všechno, kde přebývají lidští synové, polní zvěř i nebeské ptactvo, dal tobě do ruky a učinil tě vládcem nad tím vším. Ta zlatá hlava jsi ty. Ale po tobě povstane jiné království,... Že jsi viděl železo promíšené s hlínou -- lidé se budou mísit, ale držet jeden s druhým nebudou, právě tak jako se železo nemísí s hlínou. Za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky ani to království nebude přenecháno jinému lidu. Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky, ... Ten sen je pravdivý a jeho výklad spolehlivý. "

 

Danielova druhá kapitola je jedinečným a nesmírně důležitým svědectvím o budoucí historické události zachycující chvíli, v níž Bůh dává v podobenství prostřednictvím babylónského krále Nebúkadnesara, oficiálně lidstvu právo vytvořit vlastní celosvětovou vládu. A my se nacházíme blízko konečné etapy tohoto "babylónského věku". Všechno, co se dnes děje směřuje k naplnění výkladu snu Babylónského krále a dalších biblických proroctví. Proto vidíme v minulých i současných událostech a procesech, které působí na vnímavé lidi dost depresivně i naději, že naše očekávání příchodu Božího království je už v dohlednu. Uměle vyvolaný migrační proces v současnosti je mísení lidí, o němž mluvil Daniel. Vyvozujeme z toho, že už nebudeme čekat staletí, ale maximálně několik desetiletí. Nechceme tím stanovovat, žádná data. Držíme se Ježíšova doporučení vyjádřené v podobenství o fíkovníku:

,,Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko. Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte, že je to blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou." (Matouš 24:32-35)

 

I pozvolné nahrazování hotových peněz, penězi digitálními, vývoj čipů, majících nejen veškeré identifikační informace o svém nositeli, ale umožňují i platit elektronicky místo mobilů a které dokáží monitorovat i tělesné parametry, jako je teplota nebo přítomnost protilátek v těle je příprava na uskutečnění jedné části proroctví ve Zjevení Jana 13:16-18:

,,A působí, aby všem, malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům, byl dán cejch na pravou ruku nebo na čelo a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo jejího jména. Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy. Je to číslo člověka, a jeho číslo je šest set šedesát šest."

Vývoj všech potřebných technologií je již ve velmi pokročilém stádiu a jejich uplatnění ve velkém a nadnárodním měřítku, už nejspíš čeká jen na to, až budou lidé ve většině připravení přijmout omezující důsledky a ztrátu soukromí, které jejich zavedení do života přinese. Vše se děje podle konkrétního scénáře. Zvyšující se rychlost událostí a zavádění opatření z nich odvozených nasvědčuje, že závěrečná část tohoto věku už není v nedohlednu.

 

Závěr

Přímo před našima očima se mění svět do zcela nové podoby. Existuje hodně alarmujících zpráv a úvah od přemýšlivých lidí, burcujících k odporu vůči očekávaným změnám, směřujícím k uvedení NWO do života. Zastavit to však může jedině Bůh. Bible poskytuje dostatek informací, pro pochopení současnosti i pro naše rozhodování. A nejen to. Nabízí i naději, která nemůže selhat, protože je zakotvená ve spravedlnosti. Není k ní ovšem jednoduchá cesta. Ježíš na to upozorňuje v Matoušově evangeliu 7:12-16: ,, Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; neboť to je Zákon a Proroci."  ,,Vejděte těsnou branou, protože široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí.  Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!" ,, Mějte se na pozoru před falešnými proroky, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. "

 

Smyslem naší biblické práce je průběžně nacházet v Bibli informace určené pro pochopení současnosti a výstižnými slovy je oznamovat, aby všichni lidé měli možnost volby mezi cestou širokou a dlážděnou, která však vede do záhuby, a mezi cestou zúženou, která vede do života.

Bez silné víry a naděje v Boha a jeho syna, bude cesta po úzké cestě do života stále obtížnější. Obojí musí vycházet z živého vztahu s Bohem a jeho synem Ježíšem. Proto se každého, kdo o této cestě vážně uvažuje, snažím přesvědčit, aby zdroj své víry a naděje hledal v živém vztahu s Bohem a jeho synem, Ježíšem. Jak nám nakonec radí Boží slovo: ,,Lépe je hledat útočiště v Hospodinu (JHVH) než spoléhat na člověka. ... Nespoléhejte na přední muže, na člověka, v němž není záchrana." (Žalm 118:8; 146:3) A to jde jedině, když se v důležitých životních situacích budeme obracet k němu a k jeho synu a hledat u nich radu, podporu a pomoc. Tak se přesvědčíte, že Bohu není lhostejný nikdo, kdo na něj spoléhá.

Kéž nám Bůh pomůže.