|
Křesťanské biblické badatelství
|
|
Proroctví pro současnost, biblické studie
Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible
Doporučujeme začít zde
Cesta člověka od Edenu do času obnovy
Nově přidán druhý díl 26.10.2020
Kniha Zjevení Janovo
Sdělení lidu Kristovu a Mojžíšovu
Kdo má ucho slyš, co Duch říká církvím
Křesťanům
Sen krále Nebúkadnesara
Malachiášovo proroctví
Bůh působí na stvořené lidstvo
Kontextové studie
Přednášky z Památných slavností
Nová studie
Novinky
Nová úvaha:
Proč nebude vše zničující válka?
1.8.2024
Světlo svítí ve tmě a tma jej nepohltila
18.6.2024
Více Boží svobody a lásky
1.1.2024
Umělá inteligence v Bibli?
17.12.2023
Konat dobro je cesta k životu
23.11.2023
Mír a bezpečnost
6.2.2022
Nová studie:
Příchod čtvrté šelmy
30 / 4 / 2023
Sedm pečetí nově
22 / 1 / 2023
Jezdec na bílém koni
20/3/2022
Hněv Boží a Beránkův
31/12/2021
Změna času
04/12/2021
Boží království uprostřed nepřátel
20/10/2021
Je Ježíš a Michael stejná osoba?
3/5/2020
Velký zástup, proroctví velké naděje
27/10/2017
V čase, kdy kraloval Bůh
10/2/2017
Biblická proroctví se naplňují, království Boží se přibližuje (19.11.2016)
Vláda člověka nad člověkem brzy skončí
18/7/2016
Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi
2/8/2015
Biblická proroctví a války
14/4/2015
Poselství muže ve lněném oděvu
4/2/2015
Desátá část - Syn Člověka
MOTTO:
"Řekl mi tedy: 'Skutečně nevíš, co ty věci znamenají?' Na to jsem řekl: 'Ne můj pane.' Řekl tudíž: 'To jsou dva pomazaní, kteří stojí vedle Pána celé země.'" (Za. 4:13,14 PNS)
Právní pojem
"A řekl mi: 'Synu člověka postav se na nohy, abych s tebou promluvil.'" (Ez. 2:1 PNS)
"A řekl mi: 'Rozuměj, synu člověka, že to vidění je pro čas konce.'" (Da. 8:17 PNS)
V biblické terminologii je výraz "syn" právním pojmem označujícím dědice. Dědicem otcova majetku byl zpravidla prvorozený syn. (Mt. 21:37,38) V tomto smyslu se v Písmech objevují termíny jako "synové Izraele, synové (dcery) Jeruzaléma, synové smlouvy, synové proroků" atd. (Sk. 3:25 KB, PNS)
Pojem syn člověka tedy rovněž musí korespondovat s nějakým dědictvím - konkrétně s dědictvím člověka. Jde o dědictví, které jsme získali po našem otci Adamovi 1 . Jemu a dále jeho synům byla svěřena tato planeta, přičemž dostali za úkol ji naplnit a ovládnout. Dnes už víme, že tento úkol vůbec není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Ke skutečnému ovládnutí Země je třeba mnoho vědomostí a schopností. Aby byla Země skutečně naplněna, musí lidská společnost dosáhnout dospělosti a dokázat řídit sebe sama - mít úspěšnou "státní správu".
Naše dědictví je navíc zatíženo obrovským "dluhem" především v podobě genetického poškození celé populace - dědičným hříchem. Syn člověka má tedy navíc za úkol ještě dokončit proces nápravy.
Proroci Ezekiel a Daniel jsou osloveni jako synové člověka. To lze vysvětlit tak, že to byli muži velice moudří, a stav lidského dědictví si nejen uvědomovali, ale v zájmu tohoto dědictví i pracovali. Prokázali se jako skuteční synové (člověka). (Př. 4:3) Největším synem člověka bezesporu byl Ježíš Kristus. Svým životem a působením jako člověk sehrál klíčovou úlohu v tom, že cíle našeho dědictví mohou být dosaženy. Ježíš si byl této úlohy vědom a jako Syn člověka otevřeně vystupoval. Ježíš sám však hovořil o tom, že v budoucnosti Syn člověka ještě přijde. Hovořil o sobě? Jak známo, Ježíš Kristus už dávno není člověkem. Práva syna člověka se navíc dobrovolně vzdal svojí obětí ve prospěch Izraele a celého lidstva. Aby Ježíš Kristus mohl znovu právoplatně přijít jako syn člověka, musel by se hypoteticky opět narodit jako člověk (což už právně nelze). A pokud by takto o sobě hovořil v přeneseném, symbolickém smyslu, musel by pro to existovat nezvratný důkaz. Nemohl by nás přece mást tak jednoznačným právním pojmem.
Paralelní splňování biblických proroctví
Než se pustíme do výkladu biblických pasáží týkajících se totožnosti Syna člověka a jeho návratu, bude nezbytné vysvětlit obecnější princip Biblických proroctví.
"I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Lidský synu, řekni týrskému vévodovi: Toto praví panovník Hospodin: Ve svém domýšlivém srdci si říkáš: ,Jsem Bůh, sedím na božském trůnu v srdci moří. Jsi člověk, a ne Bůh ... Hle, jsi moudřejší než Daniel ... Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti ... Byl jsi v Edenu, zahradě Boží ... Byl jsi zářivý cherub ochránce ... I skolím tě, srazím z hory Boží, cherube ...´ " (Ez. 28:1-16)
Na tomto proroctví lze velmi názorně vysvětlit způsob prorokování Bible. Jelikož se dosavadní vývoj lidské společnosti ubírá po pomyslné spirále 2 a události na zemi se v hrubých obrysech a na vyšší vývojové úrovni stále cyklicky opakují 3 , nechává Bůh zaznamenávat významné a typické společenské události a stanovuje je jako prorocké vzory neboli precedenty. Pokud navíc Bůh sám ovlivňuje běh věcí, jedná vždy podle stejných principů.
Poznámka: Představte si nyní, jak obsažná je Bible a kolik proroctví obsahuje. Uvědomíte-li si, že prakticky každé proroctví může mít ne jedno, ale hned několik splnění, zjistíte, že informační potenciál Bible ještě mnohonásobně vzrůstá!
Víme přece, že týrský král nemohl být v Edenu a už vůbec nebyl cherubem - pokud ovšem nechceme operovat s východní představou, že šlo o satanovu reinkarnaci. Vzhledem k tomu, že podobných paralel je v Bibli ve skutečnosti velmi mnoho a nejde jen o podobnost jednotlivých bytostí, ale celých národů, politických situací a složitých společenských zákonitostí, výklad reinkarnací zde můžeme s čistým svědomím vyloučit 4 . Týrský král se charakterově natolik podobal svému "pravzoru" satanovi, že s ním byl v tomto proroctví ztotožněn. K podobnému ztotožnění dochází i v případě Syna člověka a jeho dalších úloh, jak si nyní ukážeme.
Mojžíš a Eliáš
Kromě toho, že Kristus vystupoval jako Syn člověka, působil během svého života na zemi v úloze (funkci) srovnatelné s úlohou Mojžíše. Podle slov ap. Petra:
"Mojžíš řekl: 'Hospodin náš Bůh vám povolá proroka z vašich bratří, jako jsem já; toho budete poslouchat ve všem, co vám řekne.' ... Také všichni proroci, přinášeli zvěst právě o těchto dnech." (Sk. 3:22,24)
A Ježíš se vyjádřil takto: "Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně." (J. 5:46)
Podle původní Jehovovy koncepce, kterou se řídí rovněž vyšší nebesa, se řízení společnosti dělí na dvě složky. Ve starověku reprezentovali první složku pomazaní králové (1.S. 16:13), druhou složku pomazaní kněží. (Lv. 4:3,5) V této terminologii s námi Bible od těch dob stále komunikuje. V Biblické symbolice Mojžíš odpovídá funkci krále a Eliáš funkci velekněze. Všimněte si nyní, že i Ježíš (ve funkci Mojžíše) skutečně měl za svého života "pracovního" partnera (Jana Křtitele) ve funkci Eliáše:
"Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel ... A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít." (Mt. 11:11,14)
Poznámka: Áron, velekněz a Mojžíšův partner, byl jako precedent vyňat pro svoji zpronevěru. (Dt. 9:20)
Vystoupení těchto proroků, podle dřívějších precedentů, je předpověděno v poslední knize Starého zákona - u Malachijáše:
"Hle posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu?... Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno."(Mal. 3:1-3)
To "Mojžíš" je ohlášen jako posel smlouvy. A skutečně - stejně jako Mojžíš i Ježíš byl prostředníkem smlouvy mezi Bohem a jeho lidem.
"Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. On nakloní srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou."(Mal. 3:23,24)
A toto je "Elijáš". Naším tématem je ale Syn člověka - je zde tedy nějaká spojitost?
Proměnění
"V pravdě vám říkám, že někteří s těch, kdo zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Syna člověka přicházet v jeho království. O šest dnů později vzal Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana s sebou a odvedl je samotné na vysokou horu. A byl před nimi proměněn a jeho obličej zářil jako slunce a jeho svrchní oděvy se zaskvěly jako světlo. A pohleďme, objevil se jim Mojžíš a Eliáš, a rozmlouvali s ním." (Mt. 16:28-17:3 PNS)
Na této hoře tedy apoštolové viděli Syna člověka. Byl jím Ježíš? Ježíš v tomto proměnění vystoupil v zářící podobě, čímž nebesa dala najevo, že v době druhého příchodu Syna člověka už bude Ježíš zpět v duchovním těle cheruba. (Zj. 1:13-16 5 ; srov. L. 24:4) Nebude už člověkem.
Poznámka: Pro úplnost - duchovní bytost později známá jako Ježíš Kristus je v období existence naší civilizace cherubem. Jeho popis ve Zjevení 1. kap. odpovídá popisu cheruba. (Viz 4.část.) Označuje se také symbolem jitřní hvězdy. (Zj. 22:16) Tak jako sestoupil z úrovně 2. nebes na zem, v době před stvořením naší Země sestoupil i do těchto 2. nebes z vyšší úrovně. O tomto faktu se zmiňuje v poslední společné modlitbě. (J. 17:5) Všimněte si, že neprosí o navrácení do slávy, kterou měl před svým lidským narozením. Prosí o návrat do své slávy v úrovni svého Otce, kterou měl dříve, než byl svět. Tento sestup poskytuje vysvětlení, proč byl Kristus označen za prvorozeného všeho stvoření, všech tří nebeských úrovní. (Zj. 3:14; Ko. 1:15,16) Podle Pavla Kristus prošel nebesy (Žd. 4:14 KB, PNS, EP poznámka pod čarou)
Zbývající dva ve vidění však byli lidé! Byli představeni jako "Mojžíš" a "Eliáš", tedy lidé v nejvyšších funkcích - symbolizující krále a velekněze. Tito dva muži tedy budou plnit stejnou úlohu jako Mojžíš s Áronem a Ježíš s Janem Křtitelem. Jde o totožné funkce pronikající všemi smluvními obdobími a totožné dědictví syna člověka. Proto titul Syn člověka v evangeliích splývá, a to zcela záměrně - apoštolové by totiž takovou informaci a další z ní plynoucí neunesli. (J. 16:12)
Poznámka: V novozákonních textech splývá ještě jeden důležitý pojem - nejen Syn člověka, ale také pomazaný neboli kristus. Psáno záměrně s malým "k". Jde totiž o funkci, která se nám vlivem křesťanské tradice vžila jako příjmení Ježíše. V Orientě ale příjmení tvoří jméno otce, což byl v případě Ježíše oficiálně Josef. Ve skutečnosti celé Ježíšovo jméno správně znělo: "Ježíš ben Josef".
Uvědomme si, že tímto proměněním zjevil Ježíš učedníkům velmi důležitou informaci. Přesto se význam této události podceňuje a příliš se o ní nemluví.
Žádáte další důkazy?
"Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny ... a chtěla ho o něco požádat. ... 'Ustanov, aby tito dva moji synové měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království.' Ježíš však odpověděl: 'Nevíte, oč žádáte ... Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec. '" (Mt. 20:20-23)
Jaká místa po Kristově boku připravuje jeho Otec? Proč o ně Zebedeova rodina měla takový zájem? A hlavně proč Ježíš říká, že neví, o co prosí? Jisté je, že Ježíš musel s apoštoly o dvou velice významných postaveních hovořit. V evangeliích se však dochovaly pouze tyto reakce na onu diskusi 6 . Z Ježíšovy odpovědi lze vyvodit ohromující závěr - tyto dvě role budou nesmírně náročné. Budou dokonce podstatně náročnější než postavení apoštolů. Vždyť Ježíš říká - nevíte oč prosíte! Postavení vyplývající z apoštolského úřadu bylo už Jakubovi i Janovi příslíbeno. (Mt. 19:28) Je existence takových míst vůbec možná? Jak je možné, že si lidstvo po staletí studia Písem tak závažné a důležité informace dosud nevšimlo? Ale nejsou snad Písma zapečetěna do stanoveného času? (Da. 12:3,4,9; J. 16:12,13) Všimněte si, prosím, ještě jedné zajímavosti. Zájem o místa po Kristově boku měli Jakub a Jan - tedy právě ti, kteří byli přítomni Kristovu proměnění na hoře a viděli Syna člověka v jeho království. Mohli se tedy logicky domnívat, že jim tím chce Kristus něco naznačit. Petra pravděpodobně nebrali vážně. Podle zpráv evangelií byl z proměnění tak vyděšený, že nevěděl co dělá, o čemž museli svědčit právě Jakub s Janem. Další podrobnosti poskytuje kniha Zjevení.
Dva svědkové
"A povolám své dva svědky, a oblečeni v smuteční šat budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní. To jsou ty dvě olivy a ty dva svícny, (v knize Zacharjáš) které stojí před Pánem země ... . Ti dva svědkové mají moc uzavřít nebesa, aby nebylo deště za dnů jejich prorokování, a mají moc proměnit vody v krev a sužovat zemi všemi možnými pohromami, kdykoli budou chtít." (Zj. 11:3,4,6) Zde se nám Mojžíš a Eliáš objevují znovu. Prozrazují je jejich skutky. Autoritu zavřít nebe měl totiž Eliáš (1.Kr. 17:1) a autoritu změnit vody v krev zase Mojžíš v době exodu z Egypta.
Poznámka: Této spojitosti si všimli i mnozí jiní badatelé, např. autoři českého ekumenického překladu Bible ve vydání z roku 1984. Viz poznámka pod čarou k Za. 4:14.
Zjevení nás však odkazuje pro podrobnější informace zpět k proroku Zacharjáši :
"Uviděl jsem, a pohleďme, je tu svícen, celý ze zlata, s miskou na vrcholku. A je na něm jeho sedm lamp, ano sedm; (Prorok si je pro jistotu přepočítal. Je pečlivý, na jeho popis se můžeme spolehnout.) a lampy, které jsou na jeho vrcholku, mají sedm trubic. A vedle něho jsou dva olivovníky, jeden po pravé straně misky a jeden po její levé straně." (Za. 4:2,3 PNS) "A déle jsem se ho otázal: "Co znamenají ty dva trsy oliv, které jsou nad dvěma zlatými žlábky, jimiž vytéká zlato?" Tu mi řekl: "Ty nevíš, co to znamená?" Řekl jsem: "Nevím, můj pane." Odvětil: "To jsou ti dva synové nového oleje, kteří stojí před Pánem celé země." (Za. 4:12-14)
Totožnost Syna člověka
V této fázi výkladu není jistě třeba naznačené spojitosti příliš komentovat.
Dva pomazaní nemohou, podle starověkých precedentů, znamenat nic jiného než funkci krále (Mojžíš) a velekněze (Eliáš). Stojí vedle Pána celé země, což by mohlo být (pokud byla žádost apoštolů formulována správně) po jeho pravici a levici. Jde o ony dva posty, které pro sebe žádali synové Zebedeovi. Je to ona dvojice, kterou viděli při Ježíšově proměnění na hoře.
Poznámka: O Synu člověka se hovoří jako o jednotlivci. Není zde tedy rozpor, když jsou najednou dva? Nikoli. Není to jediný případ takového vyjádření. V prvním století byli rovněž dva pomazaní. Jan Křtitel byl Ježíšem také označen jako Syn člověka. (Mk. 9:12,13) Ještě zajímavější je vyjádření proroka Zacharjáše 6:13 (srov. PNS, EP, KB). Půjde zde patrně o způsob pečetění; tato formulace by však mohla být i odrazem velmi důležité události, která se měla odehrát ve 2. nebesích. Po té, co satan v době Ježíšova pozemského života padl, převzal Ježíš Kristus satanovu kněžskou funkci 7 ; tak vznikla výjimečná situace sloučení funkce král - kněz podle řádu Melkisedekova 8 . (Žd. 6:20)
Náročnost těchto rolí je nasnadě - na činnosti dvou svědků je duchovně, ale ve třetí smlouvě i fyzicky 9 závislý nejen Boží lid (napájený svícen), ale celé budoucí lidstvo.
Zdroj Jeho moci
Tento Syn člověka bude reprezentovat Ježíše při jeho druhém návratu. Podle Ježíšem stanoveného precedentu smí dokonce vystupovat z jeho autority a v jeho jménu:
"Skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal. A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví." (J. 5:36,37)
"Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí otec, stejně činí i jeho Syn." (J. 5:19)
"Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe. Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky." (J. 14:10)
"Já jsem Tě (Otče) oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil." (J. 17:4)
Podobně vydává Ježíš o Synu člověka toto svědectví:
"Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl." (J. 14:26)
"Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne." (J. 16:12-15)
"Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: 'Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.'" (Mt. 23:39)
Jde o další příklad předávání moci, s jakým jsme se v této publikaci už setkali. Ten kdo zvítězí, totiž usedne s Ježíšem na Ježíšův trůn, stejně jako Ježíš usedl se svým Otcem na Otcův trůn. (Zj. 3:21)
Ve jménu Otce, Syna a Svatého ducha
Tento pomazaný (čili kristus), jehož totožnost je až dosud světu neznámá (proto duch 10 ), je oním slíbeným "Duchem pravdy" a "Svatým duchem".
Jako byl totiž Otec (Abraham) představitelem 11 1. smlouvy a Syn (Ježíš) 2. smlouvy, bude "Svatý duch" představitelem a prostředníkem přicházející 3. smlouvy.
Svým křtem ve jménu Otce, Syna a Svatého ducha je Boží lid symbolicky připravován na další důležitý milník své cesty - na příchod Krista a Božího království 3. smlouvy.
1 5.M.32:8; srovnej EP a KB; syn Adama = syn člověka, hebrejsky ben-adám. Jméno Adam znamená člověk.
2 Podrobněji v části 16
3 Např. podle slov Kazatele 3:15
4 Ačkoliv principiálně je reinkarnace možná a v případě Ježíše v jistém smyslu k inkarnaci došlo, Bible samočinný mechanismus reinkarnace mnoha způsoby popírá. Např. budoucím vzkříšením, které bude vymožeností až 3. smlouvy. To ovšem neznamená, že mnoho lidí v biblických dobách v reinkarnaci nevěřilo. (L. 9:7,8) Starověká Alexandrie byla křižovatkou světové filozofie, a východní nauky byly např. v Ježíšově době v Palestině známé. Satan bude ,,reinkarnován" na zemi až po svém svržení z 1. nebes; podrobněji v 14. části.
5 Janovo konstatování, že je podobný synu člověka, neznamená, že to je Syn člověka. Jan pouze oznamuje, že cherubové jsou humanoidní. Stejně jako Ez. 1:26 nebo Da. 10:16, kde šlo dokonce o anděla 1. nebes fyzicky zcela totožného s člověkem.
6 Byl to patrně i důvod mnoha dohadů a pří mezi apoštoly, kdo z nich je největší.
7 Podrobněji v části 13
8 Podrobněji v části 17
9 Náboženské úkony jsou jen modely skutečných, ale vyšších a ve své době nedosažitelných duchovních hodnot. V dané době věci předstíněné náboženskými úkony nabývají své reálné podoby a symbolické úkony ztrácí smysl - jak tomu bylo např. při přechodu z 1. smlouvy na 2. Podobně při přechodu z 2. smlouvy na 3. bude Bible a její poselství (pravda o které mluvil Ježíš) zbavena balastu tradice a dojde svého naplnění v reálném životě. Uplatněním zákonů (především společenských), jejichž popisem se Bible a věda zabývají, bude prováděna náprava našeho světa.
10 Jak vysvětlí definice v 12. části, pojem ,,duch" zahrnuje v Písmech soubor všech blíže neznámých nebo v dané době nepoznatelných veličin. V období konce 2. smlouvy budou tito muži teprve vybíráni. Musí prokázat stanovená inteligenční a mravní kritéria (proto svatý): ,,Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn ..." (Zj. 3:21)
11 Srovnej Ja. 8:39.