Zatím jsme kvůli tématické návaznosti záměrně vynechali důležité téma, týkající se Božího lidu. Je jím chrám neboli Boží dům. Teprve po vysvětlení tohoto tématu budeme moci provést velmi názorné, a proto důležité srovnání klíčových charakteristických rysů všech tří smluvních období. Přestože Bohu nelze vystavět dům a Bible to mnohokrát opakuje (2.Pa. 2:6; 1.Kr. 8:27), tento dům (chrám) stavěn byl. Jak je to možné? Jedním z důvodů byla opět chudost tehdejšího jazyka. Slovo dům bylo nejbližším tehdy používaným výrazem pro to, co chtěl Bůh v rámci svého lidu vybudovat 1 .
Božím domem byl v jistém smyslu už Izraelský národ. (Žd. 3:2) Byl i nebyl. Bůh se konkrétně vyjádřil, že přebývá ve stanu - ve stánku úmluvy, (2.M.25:8) později v chrámu. (1.Kr. 6:12,13; Ž. 132:13,14) Přitom zároveň tvrdil, že přebývá v "husté temnotě" (PNS) "mrákotě". (1.Kr. 8:12) Proč takové komplikace? Protože tehdejší Izrael nebyl na dostatečně vysokém stupni vývoje. V této fázi totiž národ (ani jeho malá část) nemohl plnohodnotně plnit funkci plánovaného Božího domu 2 . Zralost lidí a znalosti o Bohu a Jeho zákonech byly ještě velmi omezené - pro lidstvo byl dosud obestřen "temnotou".
Chrám byl tedy další věcí, která byla lidem dána jako perspektiva. (stín - Žd. 10:1 KB) Byl jim svěřen pouze model této věci, v tomto případě dokonce hmotný.
Poznámka: Stánek, později chrám, byl součástí zákonných opatření. Chrám plnil totožnou funkci jako svatostánek a měl i totožné architektonické prvky. Oba tyto modely byly projektovány Jehovou. (1.Pa. 28:12 PNS)
Jeho architektonické prvky předobrazně odpovídají struktuře duchovního chrámu. (Srov. 2.Pa. 3:17 a Zj. 3:12; dva sloupy v průčelí chrámu: jeden napravo a druhý nalevo.)
Teprve ve druhé smlouvě nabývá chrám své konkrétní podoby. Je zde už dostatek duchovně vyspělých lidí, kteří jeho funkci mohou plnit. Jsou to právě oni pomazaní či svatí křesťané.
"I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista". (1.Pt. 2:5)
Přestože v dobách první smlouvy lidé dávno znali a používali maltu, byl tento chrám pouze poskládán z nespojených kamenů, podobně jako třeba egyptské pyramidy. To symbolizuje vyšší míru svobody. Lid předstíněný právě tímto chrámem už má usilovat o vytvoření nehierarchicky 3 řízeného společenství. (Mt. 20:25-27) Tento lid se má stát jádrem duchovního a výkonného vedení budoucí společnosti (chrámem naplněným Božím duchem; srov. Gal. 5:22), rozrůstajícím se svazkem svobodných, nehierarchicky komunikujících, mravně vyspělých jedinců. K poznání, že takové uspořádání je žádoucí, svět zcela spontánně a zákonitě dospěl a snaží se vytvořit demokratickou neboli občanskou společnost. Ve svém stupni duchovního rozvoje však není schopen vybudovat společnost podobnou tomuto chrámu.
Poznámka: Dnešní "demokracie" jsou směsicemi v prvé řadě oligarchie (vláda chamtivosti), jakési reliktní aristokracie (vláda pýchy) a pak teprve demokracie (vláda lásky agapé).
Navíc postupuje nekoncepčně, živelně a vzhledem k tomu, že všechny dosavadní ideologie selhaly, i bez podnětného ideového programu. Spoléhá na to, že se vyšší kvalita společnosti vyvine sama 4 . Lidstvo se navíc svých aristokracií zbavilo zřejmě příliš ukvapeně a opět nekoncepčně, v nevědomosti, co dokáže chamtivost.
Poznámka: Aristokracie, ačkoliv byly rovněž velmi hrabivé, byly alespoň vychovávány k odpovědnosti. Oligarchie je nejen chamtivá, ale navíc jí vůbec nezáleží na tom, jaké dědictví přenechá svým nástupcům. Je schopna zemi nejen zcela vydrancovat, ale i zničit. Vládnoucí oligarchie (šedá eminence světa) systematicky vychovává k oligarchickému myšlení i ostatní obyvatelstvo (např. reklamou) a vytváří tzv. konzumní společnost. Jen takovou může ovládat.
Svět tak podcenil Ježíšovo důrazné varování, že "snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království." (Mt. 19:23,24) V budoucnosti by bohatí z principu neměli vládnout. Závažnost tohoto problému velmi dobře pochopili komunisté. Nebyli však schopni jej správně a humánně řešit. Základní koncepce řešení je naznačena v Bibli a to právě chrámem - formováním a postupným rozrůstáním mravně vyspělého jádra společnosti. (Ř. 8:19-21)
Citované texty výstižně popisují různé podmínky, za jakých Bůh povolává svůj lid. Zatímco při uzavření první reálné smlouvy už zde byl smluvní národ vytvořený přirozenou cestou - fyzickým množením (počínaje Abrahamovým synem Izákem - Gn. 17:19), při uzavření druhé smlouvy vznikl základ tohoto národa náhle (Iz. 66:8), v relativně klidné době letnic (bez porodních bolestí) roku 33. n.l. Ve třetí smlouvě má být tento národ zrozen opět náhle, ale už vlivem bouřlivých událostí (v porodních bolestech) závěru nynějšího věku.