Počátek sporu

Křesťanské biblické badatelství

Domů Kdo jsme Úvahy Zajímavé články Otázky a odpovědi Napište nám

Nová studie

Novinky

Nová úvaha:

Proč nebude vše zničující válka?

1.8.2024

Světlo svítí ve tmě a tma jej nepohltila

18.6.2024

1.1.2024

17.12.2023

23.11.2023

6.2.2022

Nová studie:

Boží království uprostřed nepřátel

20/10/2021

Je Ježíš a Michael stejná osoba?

3/5/2020

Velký zástup, proroctví velké naděje

27/10/2017

V čase, kdy kraloval Bůh

10/2/2017

Biblická proroctví se naplňují, království Boží se přibližuje (19.11.2016)

Vláda člověka nad člověkem brzy skončí

18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi

2/8/2015

Biblická proroctví a války

14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu

4/2/2015

Třináctá část - Počátek sporu a vznik satana

MOTTO:
"Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda." (J. 17:17)
" ... jejž slíbil pravdomluvný Bůh" (Tt. 1:2)

Jednou z důležitých Božích vlastností, kterou se nám Bible snaží dokázat, je pravdivost. (Srov. Ř. 3:4) Víra je přece nejen otázkou víry v Boží existenci, ale i v Boží pravdivost. Pokud ale máme tomuto biblickému tvrzení skutečně věřit, budeme muset opět poopravit pohled na smysl některých událostí na počátku našich dějin. Tyto události jsou dost složité a bohužel jen velmi stručně popsané. Díky tomu je látka této části poměrně náročná.

Satan jménem JHVH

Křesťané dosud neodhalili, že pod pojmem Bůh (nebo též Bůh Jehova) se v Bibli skrývají celá společenství bytostí. Je pro ně proto zcela nepředstavitelné, že by satan nejen mohl mít přístup, ale byl i součástí těchto společenství a vystupoval dokonce jejich svatým jménem. Při výkladu Písma se pak křesťané dostávají do zcela neřešitelných situací. Ve 2.S. 24:1 např. čteme:
"Hospodin (JHVH)¹ znovu vzplanul proti Izraeli hněvem a podnítil Davida proti nim: 'Jdi, sečti Izraele a Judu!'"
Za tento přestupek (byl to smlouvou zapovězený akt) následoval krutý trest. To, že Davida podnítil skutečně Hospodin (Jehova/Jahve), říká otevřeně pouze Ekumenický překlad. Ostatní překlady se tomu pokouší vyhnout - pochopitelně. Na jiném místě stojí: "A Jehovův duch, ten se od Saula vzdálil, a děsil ho zlý duch od Jehovy." (1.S. 16:14 PNS)
"Podivný" je rovněž případ Bileám. Bůh mu napřed zakazuje odejít ke králi Balákovi. Pak Bileámovi stanovuje podmínky a jít mu dovoluje. (Nu. 22:20) Ale když Bileám vyšel, Bůh kvůli tomu vzplál hněvem - že by si Bůh odporoval? (Nu. 22:22)
Podobnou zkušenost zažil taktéž Mojžíš - Hospodin jej pracně přemluvil a připravil na náročný úkol v Egyptě, vyslal jej na cestu, ale pak hledal způsob jak jej usmrtit! (?) (Ex. 4:24) Z těchto textů vyplývá, že v úrovni nebes (dokonce v rámci Jehovy zástupů) probíhaly závažné spory, týkající se Božího lidu.
Spory vyvolané satanem! Rebelující andělé z prvních nebes už nebyli součástí JHVH .

První lež?

V popisu situace v Edenu pak nacházíme zápletku podobnou těm předešlým:
A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." (Gn. 2:16,17)
"Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé. " (Gn. 3:4,5)
Satan je obecně pokládán za lháře a má se za to, že právě on zde stál za hadem a že už v tomto dialogu ženě lhal. To však není možné.
Poznámka: Máme-li být důslední, nemůžeme satana v této době ještě nazvat satanem. Nedělá to ani Bible - ta jej nazývá satanem až po potopě, konkrétně až v knize Job. Nazvěme tedy tuto bytost budoucím satanem (BS).
Had nemohl lhát už z toho důvodu, že lhát má smysl tehdy a jen tehdy, pokud tato lež není odhalena alespoň tak dlouho, jak dlouho si chce dotyčný zachovat kredit a účinně s touto lží operovat. Pokud by totiž had otevřeně lhal proti Božímu výroku, jeho slova by jako pravdu mohla akceptovat pouze Eva (a jen na malou chvíli). Vůči celým nebesům by se Ten, kdo stál za hadem, okamžitě odhalil jako lhář. Tím by se zcela zdiskreditoval a celá jeho kariéra by okamžitě skončila.

Bůh, který nemůže lhát

Budoucí satan, dokud byl součástí struktury JHVH, nemohl lhát, protože musel splňovat její kritéria. Byl z ní vyvržen právě proto, že tato kritéria přestal splňovat, když byl bez pochybností odhalen jako lhář. Jenže to se stalo až asi po 4000 letech díky Ježíši Kristu. (J. 8:44)
Poznámka: Bůh se přece nemění. Kritéria pravdivosti musel respektovat na počátku našich dějin stejně jako dnes. V Edenu nejde o jediný takový rozpor v jednání Boha, ale jak jsme mohli vidět, pouze o první takový případ.
A skutečně - to, že "hadův" slib Evě se naplnil, ačkoliv se Eva cítila oklamána, potvrdil i Jehova:
I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé." (Gn. 3:22)
BS lhal v něčem jiném a ze lži ho usvědčil až život Ježíše Krista. To se ještě netýkalo slibu v Edenu. Problém je tedy složitější, než se na první pohled zdá. Ale co slib v Edenu sledoval a jak to, že nebyl lživý, když tvrdil opak toho, co bylo původně řečeno? Stál za ním vůbec budoucí satan? Odpovědi na tyto otázky budou vyžadovat poněkud širší výklad. Začněme totožností BS a podívejme se, co nám o ní říká Bible.

Garanti našeho stvoření

Garanty celého stvořitelského procesu byli cherubové. Měli totiž v této oblasti rozsáhlé zkušenosti - podíleli se na stvoření prvních nebes. Jedním z garantů stvoření a výchovy člověka byl cherub, který se později nechvalně proslavil jako ďábel. Byl to náš budoucí satan. Víme, že tento cherub měl v době svého působení v Edenu hodnost pomazaného, protože Ezekiel o něm píše:
"Jsi pomazaný cherubín, jenž přikrývá, a dosadil jsem tě." (Ez. 28:14; PNS, KB)
To je velmi důležitá informace - vysvětluje, že BS měl v 2. nebesích nejvyšší pravomoc. Tímto garantem tedy nebyl ledajaký cherub, ale jeden z nejvýše postavených. Králem ale nebyl, protože pozdější Izajášovo vidění vysvětluje:
"Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka ... Nad ním stáli serafové ... Volali jeden k druhému: 'Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů ...' I řekl jsem: 'Běda mi, jsem ztracen, ... spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.'" (Iz. 6:1-5)
Ve starověké symbolice velikost a poloha postav znázorňuje hodnost nebo společenské zařazení. To, že serafové stojí nad Králem, tedy znamená, že jsou mu nějakým způsobem nadřazeni, a my víme jak - jsou to obyvatelé vyšších 3. nebes. Z prohlášení serafů o Hospodinově svatosti vyplývá, že Král druhých nebes byl někým znesvěcen. Křesťané většinou vědí, že předlidský Ježíš (nazvěme jej duchovní Ježíš Kristus - DJK) stál za stvořením našeho světa. (Ko. 1:16) To odpovídá funkci (rovněž pomazaného) krále. Výsledek by pro někoho mohl být ohromující - pomazaným partnerem budoucího satana musel být duchovní Ježíš Kristus! Jde o pomazanou dvojici král - velekněz v úrovni druhých nebes. Díky tomuto zjištění můžeme vyslovit tvrzení, že to byl právě BS (protože měl zkušenosti velekněze), kdo byl garantem výchovy, tedy i projektu výchovného modelu v podobě stromů, s nímž souviselo i stanovení tak tvrdého "trestu" za porušení zákazu.
Upozornění: Nepřevádějme si naše pozemské pracovní vztahy do úrovní nebes. Cherubové byli především odborní poradci a garanti. Nebyli to nadřízení andělů. Cherubové odpovídali za správnost projektu, nikoliv za výsledek práce andělů prvních nebes. Například výsledek práce 2. stvořitelského dne nedostal jejich ohodnocení (neodpovídal projektu; Gn. 1:7), a přesto práce pokračovala dál. Takové změny byly v kompetenci andělů, ale na jejich vlastní odpovědnost. Podobně při stvoření člověka, na rozdíl od ostatních etap, andělé nečekali na instrukce cherubů a stvoření zahájili sami. (Gn. 1:26)

"Hadův" slib - převratná koncepce

Všimněte si nyní, že na rozdíl od obdobných sdělení chybí v místě, kde "had" hovoří o Bohu, Boží jméno JHVH (Hospodin). Připomeňme, že jménem JHVH se ze závažných důvodů označila část andělů 1. nebes, zastávající podobně jako všechna vyšší nebesa jednotnou soustavu duchovních principů. Za hadem stojí Bůh, který v textu není označen tímto jménem, a navíc tvrdí opak toho, co Jehova (Jahve). BS byl tím Bohem, který věděl, že nezemřou, a který věděl, že se jim naopak otevřou oči. Evě nabízel podstatně rychlejší cestu k dosažení této kvality.
Poznámka: Podobně satan byl ve skutečnosti tím Bohem (dokonce JHVH), který dovolil Balámovi jít, který si vynutil oběť Abrahamova syna Izáka, který podnítil Davida ke sčítání lidu, který žádal usmrcení Mojžíše atd.
Koncepci této cesty už musel mít teoreticky rozpracovanou - scházela jen lidská touha po ní vykročit. Nešlo ani o popření Jehovova tvrzení, ale pouze o vyjádření odlišné rovnocenné alternativy. Patřilo snad do programu této nové výchovné koncepce i porušení zákazu jedení ovoce? Při podrobnější analýze totiž lze zjistit, v čem nová metoda spočívala. Šlo o urychlení společenského vývoje pomocí dvou faktorů:

Výrazně větší samostatnosti a svobody - prakticky takové, jakou mají dospělí.
Utrpení a zla, jehož duchovní rozměr tehdy ještě nebyl definován.

Poznámka: Se zlem tehdy nebyly valné zkušenosti. Zlo v jeho dnešních rozvinutých podobách (zlomyslnost, cynismus, záměrné ubližování atd.) ještě neexistovalo. Zlo (spíše jako nehoda) tehdy nebyla duchovní (mravní), ale spíše technická záležitost. Vždyť i pojem hřích znamená prosté minutí cíle. V něm samotném není obsažen zlý úmysl. To jen potvrzuje předpoklad duchovní čistoty tehdejší kultury.

Výchovná metoda - výchova trestem

Poté, co lidé svým skutkem vyjádřili touhu být jako Bůh, vynesli nad sebou ortel smrti, čímž se dostali pevně pod autoritu nové koncepce i jejího autora - on slíbil jeho zrušení. Z nastoupené cesty nebylo možno vycouvat. "Jejich" rozhodnutí musel respektovat i Jehova (Jahve), a následovaly demonstrativní tresty. Vzniká však otázka - za co?
"Ženě řekl: 'Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení ...' Adamovi řekl: 'Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta... Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny ...'" (Gn. 3:16-18)
Všimněte si, že lidé se "provinili" jedením zakázaného ovoce, za což byla smrt, ale jsou trestáni za něco úplně jiného (ve spojitosti s něčím jiným) - za neplnění svěřených úkolů², respektive za příliš pomalý³ rozvoj jejich snah. Za neplnění těchto úkolů nebo pomalost žádné sankce stanoveny nebyly - způsob jejich plnění byl původně ponechán na svobodné vůli člověka. Kromě toho, Stvořitel pokládal první lidi za dosud nedospělé a jejich stavu by jistě přizpůsobil i své nároky. Tyto tresty musely být umožněny až tím, že lidé přijali "hadovu" nabídku.
Poznámka: V tomto smyslu byl lidem vyměřen ještě jeden trest, který není výslovně uveden (a není jako trest zpravidla ani pociťován), ale velmi dobře zapadá do celého kontextu událostí. Za neplnění úkolu "Naplňte zemi" byli lidé potrestáni dodáním živočišného sexuálního pudu - jakousi zotročující nadstavbou široké oblasti lidské sexuality. Dále z trestů, které obdržel had (Gn. 3:14) je zjevné, jak ke svedení došlo. Had lezl, kde neměl, a žral, co neměl (Gn. 1:29,30) - ovoce stromu poznání.
Obecně má trest zjednat nápravu. Tuto koncepci lidé díky vychytralé lsti⁴ přijali⁵ a v tomto smyslu byly tyto tresty spravedlivé. Jejich cílem bylo skutečně stav lidí napravit - "otevřít oči". Navíc se lidé postavili na roveň dospělým (bohům), a tudíž museli náhle převzít plnou odpovědnost za své činy. Tresty přinutily lidi vyvíjet se rychleji. Přinutily je ke zvýšené aktivitě, ke starosti o svůj život a k větší odpovědnosti. Dále byl stanoven vznik dvou soupeřících rodových linií (semen). Těmto liniím bylo prorokováno nesmiřitelné nepřátelství:
"Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." (Gn. 3:15)
Tím byla definitivně navozena požadovaná a dostatečně stresová situace⁶. Experiment mohl začít!
Poznámka: Ačkoliv v této rané době jde o klíčové proroctví, stojí za povšimnutí, že celá Bible se k němu už nevrací. Nepřímo snad na něj poukázal jen Ježíš. (Mt. 23:33) Toto proroctví se totiž tak trochu nepovedlo. Nikdo nečekal, že se jeho splnění tak protáhne (mělo se splnit do konce 6.dne), a nechybělo mnoho a nebylo by se naplnilo vůbec (celá lidská populace měla být zničena v potopě). K jeho opožděnému splnění má teprve dojít - je klíčové dodnes!
Bůh nové cesty se snažil v prvních lidech navodit atmosféru strachu a vzbudit pocit viny - ačkoliv had nelhal, jejich skutek šel proti Hospodinově zákazu⁷. V souladu s teorií nové koncepce se snažil lidi vystresovat - probudit je k aktivitě šokem. Zároveň jim nabídl takřka úplnou samostatnost⁸, která jim, nezkušeným a nepřipraveným, měla postupně přinášet ještě další utrpení. Na druhou stranu, právě tyto faktory měly umožnit zrychlení jejich vývoje. Tento Bůh, podle hadem řečeného slibu, lidem násilně "otevírá oči" - "pomáhá" jim rychleji pochopit, čeho je v životě třeba - a obrazně řečeno, "bere si na to hůl".

Role budoucího satana

Křesťanská tradice zjednodušovala tento příběh tak, že Evu obelhal a svedl satan. Ale byl aktérem událostí v Edenu skutečně budoucí satan? Bible se k této kauze vyjadřuje jen velmi stručně - svůdcem Evy byl had a tím identifikace končí. Lze z popisu tehdejších okolností zjistit, kdo konkrétně za hadem stál? Pozorný čtenář si možná povšiml paradoxu, že Velekněz cherubů nejen jako budoucí satan, ale dokonce i později už jako satan dál zůstával součástí společenství JHVH, zastávající původní koncepci. Že by snad autorem nové koncepce nebyl? Je zřejmé, že on sám nemohl být aktérem, ale oficiálně ani iniciátorem této koncepce, natož jejím autorem! Byl velmi opatrný. Do dění zasahoval pouze akademicky - po krachu celé akce z ní totiž vyšel zdánlivě zcela bezúhonný. (Ez. 28:15) Výraz bezúhonný vyjadřuje, že nebyl nikým "uháněn" k odpovědnosti. Naopak, on sám byl žalobcem. (Př. 27:11) Celou scénu ovládal jen ze zákulisí - velmi vychytrale a promyšleně. Teprve kniha Zjevení otevřeně svědčí o tom, že za svedením prvních lidí stál on. (Zj. 12:9)

Aktéři nové cesty výchovy

Jak už bylo uvedeno, celý tvůrčí proces na planetě Zemi prováděli andělé 1. nebes. Jejich kompetence byly velmi široké - stvořitelský akt byl záležitostí především 1., nikoliv 2. nebes. Velekněz jako garant nesl odpovědnost pouze za správnost výchovného projektu. Lze se tedy oprávněně domnívat, že realizátory stvoření i výchovy, jež byla součástí tohoto procesu v šestém stvořitelském dni, byla první nebesa. V Bibli je skutečně zmínka o těchto andělích, kteří se v závěru šestého stvořitelského dne zachovali velice riskantně, až sebevražedně. (Gn. 6:4; Ju. 6) Proč?
Tato skupina andělů se patrně snažila zachránit neuspokojivý vývoj nové koncepce nápravou genů. Jejich synové Nefilim, lidští kříženci, byli známi jako muži silní a věhlasní (PNS), povestný hrdinovia (SEB), bohatýři dávnověku (EP), muži na slovo vzatí (KB) - na rozdíl od ostatního lidstva. Nic nenasvědčuje tomu, že by škodili, spíše naopak. Nicméně andělé překročili svou pravomoc a přes veškerou jejich snahu (ale trochu i díky ní) se lidstvo ocitlo na pokraji zkázy, s jejímiž následky se potýká dodnes! Oni museli být přímými aktéry nové koncepce a přirozeně se všemi prostředky snažili zachránit nejen výsledky své práce, ale i dopad svého neúspěchu, za nějž cítili odpovědnost. Apoštol Pavel vysvětluje, že budou postaveni před lidský soud. (1.K. 6:3) Provinili se proti lidstvu.

Dvě linie

Ačkoliv na cestu rychlého vývoje se vydalo celé lidstvo, pro uskutečnění výzkumu a vyhodnocení bylo potřeba dosažené výsledky experimentu s něčím srovnat. Proto je logické, že byly vytvořeny dvojí podmínky: jedny, které plně odpovídaly potřebám nové koncepce, a druhé, které se blíží koncepci původní. Ačkoliv měl Adam ještě další děti, Bible dále sleduje právě jen tyto dvě srovnávací linie - linii Kainovu a Sétovu, přičemž Set měl být (a to je důležitá informace) náhradou za Ábela. (Gn. 4:25 nejlépe PNS)
Ábelova linie byla jeho smrtí vyhlazena⁹. Sétova rodina si svoji pozici uvědomila, protože po narození prvorozeného (zřejmě zaslíbeného) syna začíná uctívat Hospodina. (Gn. 4:26)
Linie nové koncepce (Kainova) byla pravděpodobně podněcována k odporu proti Hospodinovi. Celá tato situace skutečně brzy přinesla své ovoce.

Kainova rodová linie

U Kainových potomků se objevují lidé s mimořádnými schopnostmi. Tento národ se napřed potřeboval zabezpečit před nebezpečím konkurenční linie. S tím začal už Kain při první příležitosti, když se pokusil zvítězit nad svým konkurentem - Ábelem. (Gn. 3:15; Gn. 4:8)
Poznámka: Zde ještě nemohlo být jasné, kdo je kterým semenem. Ábel se snažil získat Boží přízeň poslušností - dělal to, co Bůh nařídil. (Gn. 1:26) Kain na to šel chytřeji - získávat si Boží přízeň obětními dary byl zřejmě jeho vynález a tehdy to muselo mít praktický smysl - Bohové byli přítomni fyzicky! Není zmínka o tom, že lidé oběti pálili. Kain chtěl pravděpodobně zhmoždit Ábelovi hlavu, jelikož bratrovým snahám byl Bůh nakonec příznivěji nakloněn. Podle jediného, a tudíž velmi vlivného proroctví má semeno ženy zaútočit první¹⁰. Kain snad ani nechtěl Ábela zabít. Netušil, že toto proroctví se má naplnit ve vzdálené budoucnosti, že to bude vyvrcholení kosmického sporu. Podobně jako raní křesťané netušili, jak obrovská vzdálenost času je dělí od druhého příchodu Krista. (Toto je pokus o rekonstrukci celého případu.)
Teprve po této události začínala být totožnost semen zjevná. Kain pochopil, že je oním prokletým semenem, a začal proto s výstavbou města. (Gn. 4:17) Ve starověku město znamenalo v prvé řadě hradby - Kain tak chtěl zabezpečit svoji rodinu. Silnou potřebou pojistit svoji bezpečnost se vyznačoval i Kainův potomek Lámech. Projevil při tom značnou vynalézavost, i když jeho logika nebyla ještě vyzrálá. Domníval se, že si vraždou zajistí podobnou ochranu jako Kain. (Gn. 4:24) Příslušníci této linie se rychleji osamostatňovali a tím musela růst i jejich hrdost na to, že jsou tak soběstační. Na Boha se tito lidé nespoléhali. Byli postaveni do role outsiderů a to zřejmě jen podněcovalo jejich vzdor, ctižádost a horečnou snahu dokázat si, že jsou lepší. Rozvíjeli se totiž rychleji i v dalších oblastech. Bible se zmiňuje o tom, že objevili výhodu kočování pastevců, metalurgii (lepší nástroje a zbraně), a dokonce hudební nástroje. Motorem vývoje Kainova národa byl tedy pocit ohrožení a navozené prostředí konkurence.

Sétova rodová linie

Na druhé straně, v případě Sétových potomků je zmínka pouze o tom, že se přidržovali Boha. Énoš (vzývání JHVH), Énoch (chodil s Bohem), Noe (chodil s Bohem). Postupně si uvědomovali, že oni jsou oním požehnaným semenem ženy (Evy, člověka podle původní koncepce). Tito lidé, jak je vidět, nejsou tak samostatní - nehledají oporu sami v sobě, ale v Bohu a jsou patrně i pohodlnější. Tato cesta se nakonec přece jen prokázala jako úspěšnější - "děti" potřebují své rodiče. Potomci této linie se později začali projevovat jako tzv. lidé dobré vůle (L. 2:14 PNS) nebo jako synové světla, na rozdíl od tzv. hadího potomstva (Mt. 3:7; Mt. 23:33) nebo synů tohoto světa, kteří naopak dobrou vůli nijak nepreferují nebo projevují vůli zlou.

Předurčený souboj dobra a zla

Dnešní lidstvo tvoří z převážné části míšenci těchto dvou linií - lidé mající své dobré a zlé "já". Na většinu lidstva proto lze kladně (ale i záporně) výchovně působit¹¹. Zjevení předpovídá, že duchovní vývoj těchto linií bude dále gradovat: "Kdo škodí, uškoď ještě; kdo jest poskvrněn, poskvrň se ještě, a kdo jest spravedlivý, ospravedlniž se ještě, kdo svatý, posvěť se ještě." (Zj. 22:11,12 Sýkora)
Nová výchovná koncepce měla bezesporu i své kladné stránky - její "děti" jsou nebo byly¹² v praktickém životě zdatnější. Drží více krok s realitou života na rozdíl od synů světla, žijících často až v naivních představách a spoléhajících ve všemocnou Vyšší spravedlnost. V souladu s nejstarším biblickým proroctvím jsou tyto dvě skupiny lidstva (dva geny) vědomě či nevědomě v neustálém konfliktu - konfliktu dobra a zla. Toto vysvětlení dává smysl i textům, které v minulosti svedly některé teology k vytvoření nauky o predestinaci (předurčení) lidského osudu:
"Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto... Snad mi řekneš: 'Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se někdo vzepřít jeho vůli? ... Nemá snad hrnčíř ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě, stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil ke slávě.'" (Ř. 9:11-23)
Genetické předurčení sice skutečně existuje, ale v případě jednotlivců není nezvratné.

Kosmické následky experimentu

V době stvoření člověka¹³ dochází k rozdělení Bohů 1. nebes na dva tábory. Došlo pravděpodobně ke sporu, podle kterého programu člověka vlastně vychovávat. Nová koncepce byla dlouho dopředu připravována - ve 2. stvořitelském dni byly zadrženy vody vyzdvižené na oběžnou dráhu Země, pro případ neúspěchu. Stvoření člověka bylo zahájeno bez instrukcí cherubů, což rovněž svědčí o nějaké změně. Ta však byla garantována. (Gn. 1:31) Část andělů z nějakého důvodu¹⁴ s novou koncepcí přestává souhlasit (nakonec musela být prosazena lstí) a přiklání se opět k původnímu, vyššími nebesy zadanému plánu.
Poznámka: Proto se jméno Jehova/Jahve vztahuje i na všechny vyšší úrovně nebes. Celá struktura JHVH jednotně zastává původní koncepci výchovy a řízení společnosti - má shodná mravní měřítka.
Později se odděluje, označuje se jménem Jehova (Jahve) a podporuje Setovu linii, v jejíž vítězství věří.

Soumrak Bohů - vznik satana

Tento experiment (jak známo) dopadl velice tragicky. Nová koncepce obecně úspěchy vykazovala, jenže skončila naprostým zhroucením morálních hodnot. Toto zhroucení bylo tak katastrofální, že je BS odmítl v době potopy na vrub této koncepce připsat. Zde někde musel vznést obvinění proti Hospodinovi - realizačnímu týmu společenství JHVH (1. nebesa) s DJK¹⁵ jako garantem stvoření. Jehova/Jahve (zde 1. nebesa) toto obvinění s lítostí nad svojí prací přijal a byl připraven ji zlikvidovat. Proto zde dochází k už zmíněnému zásahu vyšších nebes a zánik lidstva je zažehnán¹⁶.
BS ale začíná tomuto rozhodnutí vyšších nebes odporovat a stává se tak satanem (česky odpůrcem). A od této chvíle se satan snaží své obvinění dokázat za každou cenu (Jb. 1. a 2.kap.; L. 22:31; Zj. 12:10) Vystoupil jako žalobce JHVH a obhájce neúspěšných realizátorů nové koncepce. Na jeho stranu se pochopitelně přidává i značná část andělů 1. nebes. (Mt. 25:41) Už zde vytušil, že by brzy mohlo dojít i na odhalení jeho role v této kauze, což by zkřížilo cestu jeho plánům.

Ďábel

Po dlouhé, strastiplné cestě lidstva prokázal lživost satanových obvinění až Ježíš Kristus svým životem. Jako genetický syn člověka se prokázal jako skutečně spravedlivý. Ani po tomto důkazu však satan nepřestal odporovat, a byl tudíž Ježíšem odhalen jako ďábel (česky pomlouvač). Tímto odhalením se totiž jeho žaloby staly jen pomluvami. (J. 8:44; J. 12:31; Zj. 12:10; jeho pomluvy se ale týkají především JHVH - Př. 27:11) Proto o něm Ježíš Židům řekl:
"Váš otec je ďábel (pomlouvač) a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není ... je lhář a otec lži." (J. 8:44)

Závěr

Dnešním lidem vychovaným historií prodchnutou zlem, po bolestných zkušenostech s vlastnostmi jako je pýcha, nenávist, přetvářka nebo sobectví, připadá nepochopitelné, jak je možné, že nebesa tak dlouho trpěla chování velekněze cherubů. Jak je možné, že jej dokonce nechala dál zastávat jeho úřad a neodhalila včas hloubku jeho bezcharakternosti. Základní příčinou je to, že do té doby nebyly žádné zkušenosti s takovouto formou zla, před satanem nikdo nelhal - on byl nazván otcem, čili původcem lži. Velekněze nikdo ani nepodezíral - "láska totiž, všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá (je důvěřivá!) a ve všem vytrvává." (1.K. 13:7 PNS) Vskutku, čistému vše čisté. Z toho důvodu byly pečlivě hledány odpovědi na všechny satanem vznesené námitky. Velekněz sám navíc procházel překvapivě intenzivním¹⁷ vývojem a jeho smýšlení nemohlo být na počátku tak zvrácené jako dnes. Směr jeho vývoje a reakce, které vyvolalo jeho jednání v jednotlivých úrovních nebes, bude tématem následující části.

¹ Tento paradox působil problémy už pisatelům první knihy Paralipomenon, která vznikla ve snaze nahradit domněle ztracené knihy Samuelovy resp. Královské. Autoři komentovaného EP přisuzují pisatelům paralelního textu v 1.Pa. 21:1 dokonce to, že se pokusili upravit text v tom smyslu, že tím, kdo podnítil Davida k porušení Zákona, byl přímo satan. (Nový překlad Písma svatého, Starý zákon, Překlad s výkladem, Svazek 5. str.295; I.vydání.)
² Měli si podmaňovat zemi - rozšiřovat zahradu a plodit děti. Dále ještě v části 16.
³ Rychlost rozvoje tak mladých bytostí nelze v jejich úrovni s ničím srovnat, označit ji jako pomalou a takto tvrdě trestat je kruté.
⁴ Podrobněji v části 14.
⁵ Odtud zřejmě čerpají svůj námět pohádky a báje, které vyprávějí o tom, jak se nějaký člověk upsal čertu a jak se mu to nakonec vymstilo - čert ho pak mohl trestat v pekle. Pochopení satanovy koncepce opět není nikterak nové. Důvtipní teologové na ně už dávno přišli. Jeho odraz se nám dochoval právě ve formě pohádek a lidové moudrosti.
⁶ Podobná metoda se dodnes s úspěchem praktikuje např. v armádě v "přijímači". Jde o tentýž psychologický princip fungující v době války, kdy stresová situace válečného ohrožení silně motivuje lidskou společnost k aktivitě a posouvá ji v určitém ohledu výrazně vývojově kupředu.
⁷ Zde velmi působivě vyniká lstivost a vychytralost jednání BS. Jde o cheruba mimořádné inteligence.
⁸ Po snědení ovoce se museli sami rozhodovat o tom, co je dobré a co špatné. Bůh jim už v jejich rozlišování neměl dál pomáhat. Do uzavření smlouvy s Izraelem to také nedělal a dělat ani nemohl. (Viz 8. část.) Umožnil pouze těm, kteří sami tzv. chodili s pravým Bohem něco z jeho moudrosti jen převzít. Šlo patrně o určitý fyzický kontakt.
⁹ Přestože byl Ábel díky své aktivitě (snaze o ovládnutí zvířat podle nařízení) prohlášen za spravedlivého, zřejmě vážně nesplňoval další potřebná mravní kriteria. Jinak si nelze vysvětlit vyhlazení celé jeho potenciální rodové linie. V počátečních obdobích byl vývoj lidstva velmi pečlivě sledován a ,,nepovedení" jedinci (počátky geneticky nežádoucích linií) včas odstraňováni. (Srov. Gn. 38:7,10) Geneticky žádoucí "materiál" byl naopak chráněn. Kain dostává speciální ochranu! Snahy naklonit si Boha vyvrcholily sporem, který prokázal Kainovy a Ábelovy kvality - Ábel měl o sobě patrně vysoké mínění a možná se i vytahoval a Kaina shazoval. "I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi ... Text Kainovu řeč neuvádí. Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej." (Gn. 4:8) Kain později naopak projevil schopnost hlubokého pokání! (Srov. Mt. 19:30) A byl to opět Kain, kdo měl snahu problém jejich vztahu řešit. Nemohl být ale oslaven, protože jeho kvalitu zastínil vážný přestupek zabití.
¹⁰ A to nejen podle 1.Gn. 3:15 ale i např. Mal. 3:20,21
¹¹ V souladu s tím existuje i malá skupina (přesněji dvě skupiny) téměř nepřevychovatelných, a to jak v kladném, tak i v záporném smyslu - semeno hada, adepti gehenny, a semeno ženy, adepti duchovního Izraele.
¹² Podle biblických prognóz má semeno ženy nakonec semeno hada v praktických schopnostech dohnat a díky své mravní převaze nad ním zvítězit. Jak bude popsáno v 16. části, satanova výchova způsobila přílišné zrychlení nárůstu praktických schopností bez urychlení duchovního růstu. To v konečném důsledku způsobí neřešitelné problémy a hlubokou skepsi hadova semene a umožní tak jeho porážku.
¹³ Jméno Jehova/Jahve se v Bibli poprvé objevuje v souvislosti se stvořením člověka. (Gn. 2:7) Zpočátku měla nová koncepce všeobecný souhlas a společně byla prováděna předběžná opatření - např. vyzdvižené vody byly pro případ havárie ponechány v oblasti působení zemské gravitace. Práce 2. stvořitelského dne nebyla dokončena a nedostala proto závěrečné hodnocení garantujících cherubů - ,,a bylo to dobré". (Gn. 1:6-8)
¹⁴ Zřejmě pro její krutost a znásilnění svobodné vůle, viz 3. část. Z čistě teoretického hlediska ale mohl BS ze znásilnění svobodné vůle obvinit naopak Hospodina. Tak mladá bytost jako nedávno stvořený člověk si totiž nemůže svobodně zvolit ani jednu z tak závažných alternativ, protože toho ještě není schopna - nemůže vědět co skutečně volí. (Viz 3. část; poznámku k svobodné vůli) Děti ve skutečnosti svobodnou vůli ještě nemohou mít. Důležitá a závažná rozhodnutí za ně musí učinit rodiče. Následky chybných rozhodnutí však nesou nakonec děti.
¹⁵ Tento cherub, garant našeho stvoření, později za nás zemřel obětní smrtí jako Ježíš Kristus. Obvinění říkalo, že člověk byl stvořen chybně. (podrobněji ještě v 14. části)
¹⁶ Viz. 7. část
¹⁷ Sám princip vývoje mohl být chápán jako velký přínos a mohl to být i další důvod, proč byl satan tolerován. Podle některých ukazatelů vývoj v úrovni nebes stagnuje a je závažným a velmi aktuálním tématem. Satan, v určitém smyslu, opravdu měl na co být pyšný a právě to se mu nakonec stalo kamenem úrazu.

Zpět na obsah

Proroctví pro současnost, biblické studie

Doporučujeme začít zde

Nově přidán druhý díl 26.10.2020