Boží lid

Křesťanské biblické badatelství

Domů Kdo jsme Úvahy Zajímavé články Otázky a odpovědi Napište nám

Nová studie

Novinky

Nová úvaha:

Proč nebude vše zničující válka?

1.8.2024

Světlo svítí ve tmě a tma jej nepohltila

18.6.2024

1.1.2024

17.12.2023

23.11.2023

6.2.2022

Nová studie:

Boží království uprostřed nepřátel

20/10/2021

Je Ježíš a Michael stejná osoba?

3/5/2020

Velký zástup, proroctví velké naděje

27/10/2017

V čase, kdy kraloval Bůh

10/2/2017

Biblická proroctví se naplňují, království Boží se přibližuje (19.11.2016)

Vláda člověka nad člověkem brzy skončí

18/7/2016

Ježíš Kristus usmiřuje nebe a zemi

2/8/2015

Biblická proroctví a války

14/4/2015

Poselství muže ve lněném oděvu

4/2/2015

Osmá část - Boží lid

MOTTO:
,,Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." (Gn. 3:15)

Zde někde leží prvopočátky Božího lidu. Už zde je mu prorokováno konečné vítězství ve sporu, který se týká nejen našeho světa, ale i světa nebeského.
Poznámka: Máme-li být přesní, tedy vědečtí, a máme-li bojovat proti mýtům, musíme říci, že rozdělení našeho světa a světa nebeského je trochu antropocentrické. Jak všichni dobře víme, ve skutečnosti není nic jiného než vesmír čili nebesa. I my jsme tedy součástí vesmíru - žijeme na planetě Zemi, ve hvězdné soustavě hvězdy Slunce. I my jsme součástí nebes - žijeme v nebesích! Bůh ale vždy respektuje stupeň rozvoje našeho myšlení, takže s námi komunikuje v rámci možností našeho chápání. (Ž. 115:16)
Božím lidem byli v počátcích spíš jednotlivci a snad ještě jejich nejbližší. Byli to lidé, kteří tzv. chodili s pravým Bohem. Vyznačovali se spontánními vlastnostmi, které je automaticky přiřazovaly na stranu tohoto Boha (JHVH) a původní koncepce stvoření. Božím lidem však ještě nebyli. Nebyli k němu totiž nijak smluvně vázáni. Šlo tehdy o velice spontánní jev.
Předělem v historii Božího lidu byl muž jménem Abram. Teprve on dosáhl dostatečné mravní kvality k tomu, aby umožnil Bohu uzavírat s lidmi smlouvy.
Poznámka: Jde o odbornější právní problém, který pro nás není tak důležitý, abychom se jím podrobně zabývali. Předchozí ,,smlouvy" byly ve skutečnosti pouze Boží závazky (sliby) - lidské strany se k ničemu nezavazovaly. (Ř. 15:8)
Tento muž dostal později jméno Abraham. S Abrahamovými potomky později Bůh uzavřel první skutečnou smlouvu v dějinách lidstva; tak vznikl Boží lid Izrael.

Smlouvy

Tyto skutečné smlouvy, kdy jsou smluvně vázány obě strany, ohraničují dlouhá smluvní období, tzv. ,,věky¹" nebo ,,systémy věcí." (Mt. 28:20) V rámci těchto věků stanovuje Bůh pro svůj lid cíle. Těchto cílů dosahuje výchovou, jejíž součástí jsou i tresty. Tyto věky tedy znamenají etapy vývoje Božího lidu².
Boží práce s lidmi je ale nesmírně obtížná. Je to proto, že lidé byli svedeni k tomu, aby se vydali cestou ,,dospělých" (bohů), zatímco byli ,,dětmi". Bůh tento stav musí respektovat - musí tedy s lidmi zacházet jako s dospělými, přestože se lidé jako dospělí nechovají.
Poznámka: Jen si to představme. S někým, kdo je nezralý, jednat jako s dospělým! Někdy je problém jednat i s dítětem - a to se necítí být dospělé. U dítěte se vám snad může podařit jeho nezralý úsudek obejít. Pokud však máte vyjednávat se skutečným dospělým, který z nějakého důvodu nestihl dozrát, nastanou vám velmi krušné chvíle. Takový člověk si svoji dospělost³ (nikoli svoji nezralost) uvědomuje a dožaduje se, abyste ji respektovali. Jeho názor obejít nemůžete. V takové paradoxní situaci je vůči nám Bůh.
Z tohoto důvodu musí Bůh s lidmi uzavírat smlouvy. Jinak by jim nemohl do ničeho mluvit, neměl by na to právo. Není tedy pravdou tvrzení, že Bůh nechal lidstvo napospas svému osudu. Stav, který F. Nietzsche označil výrazem ,,Bůh je mrtev", je způsoben tím, že Bůh do lidských záležitostí v podstatě není oprávněn zasahovat⁴ - lidstvo bylo svedeno, oklamáno. Postavilo se předčasně do role Jeho dospělého partnera. (Gn. 3:22; srov. Iz. 7:16) To je také právní zdůvodnění toho, že Bůh je zdánlivě lhostejný k tolika krutostem, kterých se lidé dopouštěli a dopouštějí během celé své historie.
Poznámka: S dětmi se smlouvy neuzavírají - musí své rodiče poslouchat z nutnosti, kvůli vlastní nezralosti a nezkušenosti. Nepodléhají dokonce ani právnímu postihu! Smlouvy se uzavírají mezi rovnoprávnými partnery, v rovnoprávném vztahu. Podrobněji v části 16.

První smlouva

První smlouvu uzavřel Jahve s Izraelem ve velmi rané vývojové době. To její naději na úspěch velmi zeslabilo, a to především tím, že byla uzavřena před vyřešením sporné otázky ohledně člověka. Kritéria této smlouvy proto nebrala v úvahu lidskou nedokonalost zaviněnou dědičným hříchem. Při jejím uzavření byl předpověděn neúspěch Izraelců. (Dt. 31:16-21; 1.Pt. 2:8)
Jahve musel velmi improvizovat a hledat zcela originální řešení, protože duchovní cesta, kterou měl Izrael vést, byla nejen velice komplikovaná, ale zároveň naprosto nová, nikdy nikým nevyzkoušená.
Náročnost této úlohy dokazuje např. situace před horou Sinaj, kdy byla formulována a zahajována výchovná podetapa první smlouvy⁵ - etapa smlouvy zákona. Problematiku této nesmírně těžké etapy tenkrát řešily všechny tři úrovně nebes. (Ex. kapitoly 19. a 24. {1.a 2. nebesa}, 33. a 34. {3. nebesa}). Na lidi se Bůh nemohl ani v nejmenším spolehnout, problémy musel řešit silou. K některým tvrdým zásahům byl zřejmě donucen i svým odpůrcem. (Zj. 12:10)
Období první smlouvy probíhalo ve znamení první základní Boží vlastnosti - MOCI. Jahve se představil jako ,,Bůh bázeň vzbuzující" a tato vlastnost byla hybnou silou vývoje jeho lidu. Této vlastnosti velmi dobře rozuměli a respektovali⁶ ji. V praxi byli Izraelci poslušni svého Boha zpravidla tehdy, když zřetelně pociťovali jeho moc. Věk první smlouvy byl ukončen zničením Jeruzaléma římskými vojsky pod Titovým vedením roku 70. n.l.

Druhá smlouva

Při ustanovení druhé smlouvy Ježíšem Kristem lidé už duchovně pokročili, a tak bylo možné předpovědět, že alespoň malá část křesťanů dosáhne stanoveného cíle - duchovní a lidské dospělosti a tomu odpovídající schopnosti účelně jednat. (Mt. 7:12-14; L. 12:32) Křesťané už měli usilovat o dospělost:
,,A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí ..." (Ef. 4:11-14)
Období druhé smlouvy probíhalo ve znamení druhé základní Boží vlastnosti. V této době začali lidé výrazněji chápat pojem SPRAVEDLNOST. Bůh Bible začal být masově uznáván právě pro tuto vlastnost, aniž demonstroval svoji moc - dobrá zpráva našla odezvu především u chudých. (Mt. 11:5; L. 7:22) Hlásala totiž rovnoprávnost pro všechny bez rozdílu postavení a majetku.
Věk druhé smlouvy se blíží ke svému závěru.

Třetí smlouva

Postupné nahrazování starých smluv novými, kvalitativně lepšími, odpovídá Boží koncepci postupného stvoření a postupného vývoje. (Jr. 31:31; Iz. 65:17; Zj. 21:1)
Třetí smlouva bude vyžadovat bližší vysvětlení. Pro drtivou většinu křesťanů je skutečnost přicházející třetí smlouvy naprosto nová a mohou na ni pohlížet se značnou nedůvěrou.
V dobách chudé terminologie⁷ přibližoval Bůh smysl svého jednání lidem výrazy, které jim byly známé a výstižně vyjadřovaly sledovaný předmět. Sňatek byl pak jediná lidská smlouva, která se týkala nejen obou partnerů, ale i jejich dětí - v tom je nakonec hlavní smysl manželství.
Poznámka: Všimněte si, že Bůh se sám nikdy ,,nerozvedl" - ani když se jeho manželka (Izrael) stala nevěstkou! (Jr. 3:1-6,12) První smlouva byla řádně ukončena ve stanoveném období podle proroctví⁸. (Da. 9:27)
Přirovnání takové smlouvy k sňatku bylo tedy pro jeho právní formulaci velmi výstižné. Jehova se tehdy označil jako manžel a svůj lid označil jako manželku. (Iz. 54:5,6) V případě, že mu byla nevěrná, jako nevěstku.
Smlouva, ať už první nebo druhá, se skutečně týkala celých generací Židů a křesťanů. Ze stejného důvodu se i Ježíš označil jako ženich. (Mk. 2:19) Tehdy se totiž schylovalo k uzavření dalšího sňatku - k uzavření nové, v pořadí druhé smlouvy. Ve svých podobenstvích však Ježíš hovořil již také o třetí smlouvě - vždyť družičky mají zaspat (opět) ženichův příchod. (Mt. 25:1-11; pozor, nikoli manželův!)
Jaký by mělo smysl uzavírat smlouvu po dobu asi 2000 let?! K čemu tak dlouhá svatba, aby mohl být Kristus při svém návratu ještě označen jako ženich téže svatby? Ne, to je skutečně další, v pořadí už třetí smlouva!

Boží království se opět přiblížilo

,,Radujme se a překypujme radostí a vzdejme mu slávu, protože přišla Beránkova svatba a jeho manželka se připravila." (Zj. 19:7)
Všemu lidu třetí smlouvy už je předpověděno dosažení požadovaných cílů a duchovní dospělosti:
,,Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina (JHVH), jako vody pokrývají moře. V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné". (Iz. 11:9,10)
Období třetí smlouvy bude dominovat třetí základní Boží vlastnost - MOUDROST. Lidstvo již nastoupilo éru vědy. Jeho mentální schopnosti se dostatečně vyvinuly a plně si uvědomuje, že každá pravda se musí dokazovat. To je také důvod úpadku náboženství a jeho autority. Náboženství se zpravidla ani nesnaží svoji pravdu dokazovat, prostě ji vyučují. Není to věc rozumu, ale citu.
Dnešní doba ale ctí spíše rozum. Svět opět přijme Boha Bible jedině za předpokladu, že Bůh dá světu pravdivé odpovědi na jeho stále se množící a často už zoufalé otázky - přijme Jej, když prokáže svoji moudrost.

Tresty smluvního lidu

K naplnění svých záměrů Bůh nutně potřeboval usměrňovat vývoj svého lidu. Aby mohl usměrňovat svůj lid, nutně potřeboval právě smlouvu. Ta totiž mimo jiné stanovovala normy chování obou smluvních stran a také sankce (tresty) v případě nedodržení těchto norem.
Poznámka: ,,Tresty" lidstva, tedy nesmluvního lidu, jsou trochu jiného charakteru. Nejde při nich o vměšování umožněné smlouvou (o výchovu), ale pouze o regulaci, zastavení nenapravitelného, destruktivního vývoje zpravidla úplným vyhlazením takových společenství - potopa, Sodoma a Gomora, Jericho, obyvatelé Kanánu, Armageddon atd. Za tresty by mohly být považovány v tom smyslu, že slouží jako výchovný (výstražný) příklad ostatnímu lidstvu a přispívají tak k jeho nápravě.
Boží tresty byly v nové době tématem mnoha diskusí, a dokonce kritiky. Od věhlasných teologů i jiných vzdělanců, světských i církevních, bývá často slyšet názor, že Bůh se v Bibli vyvíjí. Bůh Izraele byl krutý, mstivý, nebo dokonce krvežíznivý, zatímco Bůh křesťanů je milosrdný, laskavý a všeodpouštějící.
Pro tyto myslitele je trochu zahanbující, pokud jim dodnes uniká význam skutečnosti, že především člověk, nikoliv Bůh, podléhá vývoji, a to dokonce programovému. Z toho, jak se Bůh k lidem choval v raných dobách, a z posunu směrem k humanitě, který v Jeho chování nastal později, mohli pochopit, že Bůh není všemohoucí⁹, ale že za dané situace neměl na vybranou.
Dědičné poškození způsobilo v době rané vývojové fáze krajně komplikovanou situaci - Bůh neměl k usměrnění tehdejších lidí, nejčastěji Izraelců, v rukou jiné prostředky. Často je nemá ani dnes. Mnohé dnešní "moudré" nebude moci usměrnit jinak, než že jim bude muset dát "pít z poháru vína svého hněvu" a nechá je okusit následky jejich vlastního chování - porušování Jím stanovených přírodních a společenských zákonů.
Kolik bolesti musela cesta lidstva přinést našemu nebeskému Otci, který se na jeho strádání musel dívat a nemohl je zcela zastavit, uvážíme-li, že jeho mravní cítění je mnohem vyspělejší než naše! Nicméně Bůh všechna tato usměrňování musel provádět podle zásady: "Koho Pán (JHVH) miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna". (Žd. 12:6) Nebyla v tom žádná krutost ani pomstychtivost, byla to tehdy bohužel jediná cesta k cíli.
Poznámka: Na omluvu zmíněného teologického omylu lze uvést, že situace byla ještě poněkud složitější a k určitým změnám ve struktuře JHVH skutečně došlo. Touto problematikou se bude zabývat 13. část.

Výsledky Boží výchovy

V počáteční fázi společenského vývoje musel Bůh svůj lid často usměrňovat pomocí autoritativních proroků a jimi ohlašovaných trestů. Vzhledem k tomu, že náprava se míjela účinkem, byl JHVH donucen přistoupit k rozsáhlému trestu, když dovolil Nebukadnesarovi, aby rozvrátil celé židovské království a rozbořil chrám. Teprve tento trest otevřel Židům oči.
Poznámka: Toto ,,otevření očí" ale probíhalo opět postupně. Že šlo o Boží trest, přijal jako fakt poprvé až na konci sedmdesátiletého trestu Daniel. Když o tom hovořil Jeremjáš, nikdo jej nebral vážně, dokonce ani po splnění jeho slov! (Da. 9:1-3; Jr. 43:1-7)
Z dalšího vývoje židovské kultury je vidět až úzkostlivá péče o zákon a čisté uctívání. Modlářství bylo se všemi jeho průvodními jevy (např. lidské oběti, chrámová prostituce) zcela vymýceno. Postupně bylo zajištěno dodržování všech ustanovení zákona - sabatů, svátků a předepsaných obětí, čili věcí, za jejichž porušování byl národ v minulosti trestán. Dále byla zajištěna výuka a výchova národa. Byla vybudována rozsáhlá síť učeben - synagog. Tento program měl zajistit udržení a další rozvoj již dosažených cílů.
Skutečně - studiu, výuce a zdokonalování zákona (rozvoji legislativy¹⁰) se začalo věnovat stále více profesionálních i laických učitelů - farizeové, saduceové, esejci, zákoníci a mnoho dalších skupin. Národ začal uctívat památku umučených Božích proroků.
Temná raná historie naplněná nevěrou Bohu byla zdánlivě více než uspokojivě zažehnána. Ve srovnání s dřívějšími etapami dosáhli Židé zlatého věku v čistém uctívání pravého Boha a byli na to nesmírně hrdí. Proto nechtěli pochopit, že přes prokazatelné úspěchy musí následovat nová, vyšší kvalita.
Jenže Zákon byl formulován před vyřešením sporné otázky¹¹, a proto nemilosrdně stanovoval dokonalost, které ještě nebyli schopni dosáhnout - "Mluv k celému shromáždění izraelských synů, a řekneš jim: 'Měli byste se prokázat jako svatí, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.'" (čili máte být tak dobří jako já, dosáhnout mé mravní úrovně! Lv. 19:2 PNS)
Poznámka: Nepřišel snad Kristus mimo jiné proto, aby sňal toto prokletí zákona? (Ko. 2:14) Byl to od počátku plánovaný záměr. Avšak vyžadoval ze strany Židů uznání vlastní nedostatečnosti, pokání. Bůh lidem nenutí dokonce ani jejich záchranu! Čeká i na svůj lid Izrael, až pochopí a uzná potřebu Kristovy oběti. (Ř. 11:24; Za. 12:10-14)
Židé si však mysleli, že požadované kvality už dosáhli a že jsou s vlastní nápravou hotovi! Proto musel Jan Křtitel a Ježíš Kristus namísto pochvaly hlásat nutnost pokání a vystoupit s tak tvrdou kritikou chyb jejich práce.

Současný stav a perspektiva

V období 2. chrámu (po návratu z vyhnanství) již nedocházelo k usměrňování smluvního lidu tak výrazně jako v předešlé etapě. Národ byl víc ponecháván svému přirozenému vývoji.
Podobně tomu je i v období naší 2. smlouvy - křesťanští proroci (pomazaní) už nemají tak přímou podporu jako jejich starověcí kolegové. Je to způsobeno zřejmě tím, že už nedochází k tak prudkým a nebezpečným výkyvům duchovního stavu. Ten lze případně regulovat jinými prostředky. Je zde vidět rostoucí tendenci nechat lidem maximální prostor pro uplatnění svobodné vůle. Její úspěšný¹² rozvoj je jedním z hlavních cílů výchovy lidstva.
V období 3. smlouvy už nebude Bůh sám nijak zasahovat do lidských záležitostí. Veškeré pravomoci, včetně trestního práva a výchovy, budou svěřeny dědicům Božího království. V Písmu je nastíněno ještě jedno, poslední období 4. smlouvy. (Zj. 21:2) Teprve tehdy by lidstvo mělo dozrát k tomu, že pochopí hlubokou LÁSKU (agapé¹³) jakožto poslední a nejvyšší základní Boží vlastnost. V této etapě lidských dějin bude mezi lidmi působit láska agapé, a díky tomu bude autorita Boha zcela respektována. Zde bude ukončen základní stupeň výchovy lidstva, výchovy k božství:
"A Bůh pak stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil jej k obrazu Božímu." (Gn. 1:27)

¹ Biblický věk (ólám, aión) ohraničuje Bohem stanovené, z lidského pohledu velmi dlouhé období sledovaného procesu (viz den JHVH; 9. část). Konec věku bývá nesprávně překládán jako konec světa.
² Určitým výchovným procesem procházejí zřejmě i ostatní národy, ne ale tak přímým a otevřeným. I národy mají své ochránce (anděly 1. nebes) a vzhledem k tomu, že zde existuje soupeření výchovných koncepcí (podrobně ve 13. část), i tito ochránci velmi pravděpodobně kontrolují vývoj těchto národů. (Da. 10:13,20; ostatní vyspělé kultury měly rovněž své svatyně a kněžské řády)
³ Dospělost určenou ať už věkem nebo zákonem
⁴ Citelné zásahy provádí pouze v krizových nebo jinak akutních situacích v zájmu lidstva jako celku.
⁵ Ačkoliv právně byla tato smlouva ustanovena až s Izraelským národem při exodu z Egypta před horou Sinaj (Ex. 19:5-8) tzv. Smlouvou zákona, období První smlouvy bylo zahájeno už dříve - před vznikem tohoto národa - Božím slibem ("smlouvou") Abrahamovi (Gn. 15:6,18; J. 8:39), respektive narozením dědice, Izáka. (Ga. 4:28)
⁶ Tehdejší mravy i Boží reakce se nám dnes jeví jako velmi barbarské. Dnes už by takové jednání nevyvolalo respekt, ale opovržení.
⁷ Problém nemusel vždy spočívat jen v chudosti terminologie. (Termín smlouva byl znám.) V Písmu jsou zprávy často cílevědomě ,,pečetěny". (Srovnej Dt. 32:34; Iz. 8:16; 29:11; Da. 12:4,9; J. 6:27; Zj. 5:1; Zj. 22:10)
⁸ Stalo se tak s konečnou platností roku 70 n.l., kdy bylo rozvráceno město Jeruzalém, centrum Hospodinova uctívání, a rozbořen jeho chrám. Konec této smlouvy byl doprovázen trestem za její nedodržení.
⁹ Přesnější překlad výrazu "všemohoucí" je všemocný nebo vševládný, v tom smyslu, že má všechnu moc, vládu (přesněji - je zdrojem veškeré moci jako Bůh Bohů), a nikoli, že vše může. I jeho moc má svá omezení, např. právní.
¹⁰ Samozřejmě, že to dělali velmi špatně, ale kdo nic nedělá, nic nepokazí. Vždyť ani dnešní legislativa není ani zdaleka dokonalá. V této práci byli Židé stále ještě průkopníky. Římská legislativa sledovala trochu odlišné cíle.
¹¹ Téma 14. části. V rámci těchto otázek byl prováděn rozbor skutečného stavu lidstva. Druhá smlouva už byla přizpůsobena výsledkům těchto rozborů - proto byla hranice milosrdenství posunuta za zákonnou mez.
¹² Učení nemůže probíhat jinak než cestou pokusu a omylu, a to tím spíše, že lidstvo jde cestou předčasné svobody. Naše fyziologie (především mozek) je vytvořena tak, aby umožňovala (po pochopení jejích mechanismů) maximální možnou svobodu změny nejen těla (cvičením), ale především ducha - osobnosti. (např. Ef. 4:22-24; nejlépe PNS) Této skutečnosti lze ale i zneužít (tzv. praní mozku atd.).
¹³ Na rozdíl od lásek filia, filadelfia, storgée a eros je láska agapé ryze duchovní vlastností. První čtyři jsou podmíněny city a instinkty. Naproti tomu agapé je podmíněna výhradně rozumem a teprve zpětně vyvolá velmi ušlechtilý cit. Jde o obrácený proces. Jen tato láska je schopna milovat i své (zaslepené) nepřátele.

Zpět na obsah

Proroctví pro současnost, biblické studie

Doporučujeme začít zde

Nově přidán druhý díl 26.10.2020