Dva svědkové

,,A dám pravomoc svým dvěma svědkům, a budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní, oblečeni v žíněný šat." Zjevení 11:3;

Pravdivé svědectví a svědkové jsou neodmyslitelní od Boží spravedlnosti. Mnoho příkladů zapsaných v Bibli ukazuje, že Bůh nečiní soudní rozhodnutí, aniž by vyslechl svědky (5M 17:6; 19:15; J8:17 [1] ). A protože je spravedlivý, dělá všechno proto, aby svědectví mohli slyšet všichni, jichž se týká. Janovo Zjevení dokazuje, stejně jako celá Bible, že Bůh soudí spravedlivě a dodržuje vlastní zákony.

Podobně jako šestá pečeť i šestá polnice je rozhodující v této sedmici pro dokončení Božího záměru, jejž Bůh řeší polnicemi. Pohromy předchozích polnic mají probudit a varovat v první řadě Boží lid, varovat lidstvo před nadcházejícím soudem a srazit lidskou pýchu. Předchozí události slouží k přípravě bdělého Božího lidu na nadcházející události, k probuzení té části Božího lidu (který dosud váhá), a k výstraze pro všechny lidi na zemi. Vyplývá to ze samotného označení této sedmice - polnice. Polnice byla nástroj pro hromadné vydávání povelů, k oslovení většího množství lidí na delší vzdálenost v jednom stejném okamžiku. Polnice sloužily k vysílání povelů pro vojsko, pro svolávání lidu k nějaké události nebo měly varovat před hrozícím nebezpečím. Důležitý je samotný trubač, který na polnici troubí. Signál musí být dostatečně srozumitelný a silný: ,,A kdyby polnice vydala nejasný zvuk, kdo by se chystal k boji?" (1K 14:8) Trubač nebývá obvykle velitelem vojska ani králem lidu, nýbrž je to služebník, sloužící vyšší autoritě. Události popsané v polnicích budou ve skutečnosti sloužit jako signály, které mají stejně jako zvuk polnice varovat lidi, aby se odvrátili od svých špatných činů a úmyslů [2] neboť Bůh nechce soudit zemi bez varování. Potvrzuje to i text ze Zjevení 10 kapitoly verše 6,7, 11:

 ,,A anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, zdvihl svou pravou ruku k nebi a přísahal při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je v ní, a moře i to, co je v něm, že čas již více nebude, nýbrž ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno tajemství Boží, jak to ohlásil svým otrokům prorokům ... A řekli mi: ,,Musíš znovu přinést proroctví mnohým lidem, národům, jazykům i králům.""

Události popsané v polnicích nejsou v žádném případě náhodnými událostmi, i když se tak mohou jevit těm, kdo neznají Boha, ani jeho Syna, ani písmo nebo ho neberou vážně. Události popsané v polnicích Bůh připustí, aby lidé okusili v plné míře ovoce svého svévolného jednání. Šestá polnice vrcholí veřejným vystoupením dvou svědků, popsaným v 11 kapitole Zjevení.

Pravomoc dvou svědků

,,Bude-li jim chtít někdo ublížit, z jejich úst vyjde oheň a sežehne jejich nepřátele; kdo by jim chtěl ublížit, musí být takto usmrcen. Tito svědkové mají pravomoc zavřít nebe, aby ve dnech jejich prorocké služby nepršelo, a mají pravomoc nad vodami, aby je obraceli v krev, a aby zasáhli zemi jakoukoli ranou, kdykoli budou chtít." (Zj 11:5,6)

Jejich veřejné vystoupení bude trvat tři a půl roku, stejně dlouho jako veřejně působil Ježíš Kristus. Budou mít moc vyvolat po dobu jejich prorocké služby sucho a různé pohromy, podobně jako byly Egyptské rány během exodu Mojžíšova lidu z Egypta (vodu obraceli v krev, a aby zasáhli zemi jakoukoli ranou, kdykoli budou chtít   Ex 7:17 ) a budou moci vyvolat sucho stejně, jako ho vyvolal Elijáš (zavřít nebe, aby ve dnech jejich prorocké služby nepršelo 1Kr 17:1 ; Jk 5:17 ). Proto se někdy hovoří o tom, že ti dva proroci jsou tím Mojžíšem a Elijášem v proroctví Malachiáše 3:22-24 a na první pohled to potvrzuje i zpráva o Ježíšově proměnění na hoře [3] .

Jejich poslání je svědčit ( μάρτυς, μάρτυρος, ὁ    [martys] (dat. pl. μάρτυσιν ) 1. svědek ( πρός τινα před kým) 2. svědek krve, mučedník).

Co znamená, že ,,z jejich úst vyjde oheň a sežehne jejich nepřátele; kdo by jim chtěl ublížit, musí být takto usmrcen."? Odpověď najdeme u Jeremjáše 5:14 ,,Proto takto praví יהוה, Bůh zástupů: Protože jste mluvili toto slovo, hle, svá slova učiním ve tvých ústech ohněm a tento lid dřívím a stráví je." Jeremjáš byl pro zkažený Boží lid velmi neoblíbeným prorokem, protože jim tlumočil, co mu říkal Bůh o jejich chování a trestu, který je za to postihne. Boží slovo, které od Jeremjáše slyšeli, bylo pro ně možná nepříjemné jako oheň, ale hlavní smysl je v tom, že to slovo bylo zároveň usvědčujícím obviněním. Svědkové zpravidla svědčí o tom, co sami viděli nebo zažili. O čem mohou svědčit tito dva svědkové? Jaké události zažili, že o nich mohou svědčit?

Kdo jsou dva svědkové?

O identitě a původu dvou svědků, Bible přímo nic neříká. Z jejich příběhu, jeho délky, nespravedlivého zabití, následného vzkříšení a vystoupení v oblaku do nebe (Zj 11:11,12) je na první pohled patrná velká podobnost s Ježíšovým příběhem. O Ježíšově původu píše Pavel v dopise Římanům 1:3,4: ,,evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle těla z potomstva Davidova  a podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci" Ježíš sám naznačuje, že jeho původ je z nebe: ,,Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi." Jan 3:13; a Matouš ve 22 kapitole píše: ,,Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?" Řekli mu: ,,Davidův."   Řekl jim: ,,Jak to tedy, že ho David v Duchu nazývá Pánem, když praví: ,Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou'? Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?""

Jak je to s identitou obou svědků? Může být jeden z nich skutečně Mojžíš? Tady nám pomůže najít odpověď, když si uvědomíme, že Mojžíš umřel a byl pohřben. V Judově dopise je zmínka o Mojžíšově těle, o nějž se přel Satan s archandělem Michaelem. Apoštol Pavel píše, že: ,,Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.". To znamená, že kdo umřel, už zaplatil za hřích. Kdyby Mojžíš byl jedním ze dvou svědků, kteří musí zemřít podobně jako Ježíš, pak by byl asi první před příchodem Božího království v moci, kdo by zemřel dvakrát. O druhé smrti se přitom píše až ve Zjevení 20:5, až v souvislosti se soudem všech, po tisíci letech Boží vlády. Takže v případě Mojžíše by šlo o rozpor a možná i o porušení principu spravedlnosti. Otázka proto zatím zůstává nezodpovězená.

Klíč k jejímu zodpovězení najdeme v Ježíšových slovech, která řekl svým třem apoštolům, kteří s ním byli při jeho proměnění na hoře.

,,Jeho učedníci se ho zeptali: ,,Jak to, že učitelé Zákona říkají, že nejprve musí přijít Elijáš? " On odpověděl: ,,Elijáš opravdu přichází a všechno obnoví. Avšak pravím vám: Elijáš již přišel, a nepoznali ho, ale udělali s ním, co chtěli; tak bude od nich trpět i Syn člověka." Tehdy učedníci pochopili, že jim to řekl o Janu Křtiteli." Matouš 17:10-13;

Ježíš zde říká, že Elijáš už přišel a zjevně měl na mysli Jana Křtitele. Jméno Elijáš je zde použité jako symbol poslání, které má Elijáš podle Ježíšem citovaného proroka Malachiáše. ,,Elijáš" je osoba s posláním, úkolem ,,všechno obnovit", osoba, kterou může být kdokoliv, koho Bůh vybere. To samé se dá očekávat v případě Mojžíše, který přinesl zákon. To je jeho poslání. Dá se vůbec zjistit, kdo ve skutečnosti bude v roli obou svědků a je to vůbec důležité?

Důležité to je, protože jde o mimořádný příklad Boží spravedlnosti a slouží i k pochopení významu svědecké role. Už víme, že slovo svědek ,,martys" má význam svědek, svědek krve, mučedník. O dvou svědcích je napsáno, že budou prorokovat tři a půl roku. Proč tedy nejsou označení jako dva proroci? Protože jejich prvotní role je svědčit. O čem? Řekněme, že o tom, co se stalo během jejich života. Ale kolik toho může zažít jeden člověk během svého krátkého života. I kdyby se dožili sto dvaceti let, může to stačit jako důkaz sporu, který se táhne od Adama a Evy? Těžko. Aby Bůh mohl celý spor uzavřít, musí být lidstvo seznámeno s celou historií sporu mezi Bohem a jeho odpůrcem, zde na zemi. Lidé mají právo znát pravdu. Aby se mohli svobodně rozhodnout, na čí straně sporu chtějí stát. Znamenalo by to ovšem, že oba svědkové by museli žít mnohem déle než je běžná délka lidského života. Kde by se tací lidé vzali? Existuje vůbec někdo takový? Existuje. Jsou to dva lidé. Enoch a Elijáš. O Enochovi je to doslova řečeno: ,,Vírou byl Henoch přenesen, aby nespatřil smrt. A nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil Bohu." Židům 11:5; Druhý muž, který byl přenesen k Bohu je Elijáš: ,,I stalo se, jak přecházeli, že Elijáš řekl Elíšovi: Žádej, co mám pro tebe udělat, dříve nežli budu od tebe vzat. Elíša řekl: Ať jsou na mně dva díly tvého ducha. Elijáš řekl: Požádal jsi o těžkou věc. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže neuvidíš, nestane. Šli stále spolu a hovořili, a tu se objevil ohnivý vůz a ohniví koně, oddělili je od sebe a Elijáš vystoupil ve vichřici do nebes." 2Královská 2:9,11;

Jak si můžeme být jisti, že jsou to právě oni Enoch a Elijáš?

1)      Oba nezemřeli, i když se narodili s dědičným hříchem. A bůh přece řekl, že každý člověk musí zemřít, protože naši prarodiče propadli smrti a s nimi veškeré jejich potomstvo. Tedy i Enoch a Elijáš. Jejich mučednická smrt na konci jejich mise naplní tento Boží zákon.

2)      Oba byli vzati k Bohu.

3)      Oba mohou svědčit o dobách dávno zašlých.

4)      Oba vystoupí do nebe před zraky celého světa a tím naplní Ježíšova asi málo srozumitelná slova: ,,Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi"

Proč můžeme tvrdit, že sestoupili na zem? Je o nich řečeno: ,,To jsou ty dvě olivy a ty dva svícny, které stojí před Pánem země" Zjevení 11:4; což je zřejmý odkaz na proroctví Zachariáše 4:11-14: ,,... Co znamenají ty dvě olivy napravo a nalevo od svícnu? Promluvil jsem podruhé a zeptal jsem se ho: Co znamenají ty dvě olivové větve, z nichž se vylévá zlato prostřednictvím dvou zlatých trubic? Zeptal se mě: Nevíš, co znamenají? Odpověděl jsem: Nevím, můj pane. Řekl: To jsou dva pomazaní, kteří stojí před Pánem celé země." A ve Zjevení 10:1-4 se dočteme: ,,Tu jsem uviděl sestupovat z nebe jiného silného anděla oděného do oblaku a nad jeho hlavou byla duha; jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy a v ruce měl rozvinutý malý svitek. Pravou nohou se postavil na moře, levou na zem a vykřikl mohutným hlasem, jako když řve lev. A když vykřikl, promluvilo svými hlasy sedm hromů." Ten silný anděl (posel) má některé znaky, jako Ježíš popsaný při proměnění na hoře a v Danielově popisu muže ve lněném oděvu (Daniel 10 kapitola). Dvě nohy lesknoucí se jako měď, jsou ti dva svědkové, kteří sestoupili z nebe a jeden jde k Božímu lidu, to je ta noha stojící na zemi a druhý stojí v moři národů [4] .

Když to shrneme, Enoch a Elijáš splňují jako jediní všechny požadavky na to, aby mohli svědčit proti Božímu odpůrci zde na zemi. Jsou přímými svědky dob dávno minulých. Jsou původem synové člověka a sestoupili na zem, jako syn člověka, o němž mluvil Ježíš, aby po svém vzkříšení byli vzati do nebe, jako Ježíš. Jejich mučednická smrt naplňuje i Boží zákon, že každý člověk musí zemřít za hřích [5] .

Jejich význam pro Boží soud

Zatímco Ježíš přišel na zem, aby odsoudil hřích na svém těle a vykoupil svou krví naději na záchranu lidstva, dva svědkové přijdou, aby usvědčili Božího odpůrce, jeho služebníky a svět, který jde za ním, z viny krve zabitých božích služebníků. Musí vystupovat celosvětově, aby nikdo z lidí nemohl říct, že nevěděl a nemohl se rozhodnout správně. Dnešní technické prostředky to umožňují. Jejich mučednická smrt je posledním důkazem pro soud a trest těm, kdo hubí zemi. Není proto možné, aby šlo jen o symbolické pojmy. Dva svědkové budou Enoch a Elijáš, muži z masa a kostí, kteří dosud nezemřeli. To jsou ti dva synové nového oleje, kteří stojí před pánem celé země. Splní druhou část poslání Syna člověka. Usvědčí a odsoudí Božího odpůrce na zemi, před očima všech lidí. První část, trvající tři a půl roku splnil Ježíš, druhou část trvající také tři a půl roku splní dva svědkové. Proto mohl Ježíš říct na konci 16 kapitoly Matouše: ,,Amen, pravím vám, že někteří z těch, kdo zde stojí, určitě neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího ve své královské moci." To byli ve skutečnosti ti dva muži, s nimiž Ježíš mluvil při svém proměnění na hoře.

Příchod dvou svědků Enocha a Elijáše je druhá přítomnost (,, parúsia ", například v Mt 24:3,27,37,39) Syna člověka. Více o druhém příchodu Syna člověka najdeš na naších stránkách jhvh.cz (Druhý příchod Syna člověka - 1 část Není tam sice ještě jednoznačně určená totožnost obou svědků, studie je o sedm let starší, ale jsou tam jiné důležité detaily.