,, Jaký je ten pozemský, takoví i ti pozemští; a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští. A jako jsme nesli podobu pozemského, nesme také podobu nebeského. "

(1K 15:48,49)

Na začátku bylo řečeno, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu. O více než tři tisíce let později píše apoštol Pavel, že na zemi žijí dva typy lidí. Vysvětluje to v dopise Korintským: ,,Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je také tělo duchovní. Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím. Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, a potom duchovní. První člověk je ze země, z prachu, druhý člověk Pán z nebe."

Říká zde, že člověk se rodí jako živá duše, má tělesnou podobu a vlastnosti jako první rodiče, Adam a jeho žena. Podle Pavlových slov, během našeho života roste i tělo duchovní. Nejde jen o naše neviditelné vlastnosti, či běžně neviditelnou auru, ale i o způsob vnímání a uvažování. Apoštol Pavel to vysvětluje v dopise Římanům: ,,Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy." (Ř 1:20) Dnes však má mnoho lidí zaslepené oči reklamou, propagandou, klamem, který vytváří média, politici i vládci. To všechno způsobuje, že nemálo lidí považuje duchovní rozměr své existence za nedůležitý, nereálný nebo má o něm nesprávné představy.

Pavel však mluví ještě o něčem jiném. Vzpomeňte si na Ježíšova slova: ,,Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, je nade všechny ..." Pavel zde připomíná, že Ježíš přišel shůry a stal se v lidském těle Božím obrazem. Byl první svého druhu od Adama, proto o něm mluví také jako o Adamovi.  Posledním Adamem ho nazval možná i proto, že už další nový typ Adama, počátek dalšího nového typu člověka nebude, neboť všichni, kdo budou vykoupeni Ježíšovou obětí, budou jako Ježíš, Božím obrazem.

Od napsání všech citovaných biblických textů uplynulo téměř dva tisíce let. Je to dost času, abychom pochopili, že jsme pomocí Božího slova, Bible vychováváni podle nebeského vzoru. To nespadne samo z nebe. Nejde o nic mystického. Apoštolské dopisy sborům i dopisy Ježíše sedmi sborům v Asii svědčí o tom, že ani Duch svatý, který první křesťané dostali, nezabránil projevům lidských slabostí, předsudků a žádostí těla. Apoštolové i Ježíš je musí napomínat, aby zůstali věrní.

Ano narodili jsme se jako tělesní lidé, živé duše, podobně jako ostatní živí tvorové na zemi, ale byli jsme stvořeni tak, abychom se vyvíjeli k mnohem vyšší kvalitě. Ježíš nám otevřel dveře do toho kvalitativně vyššího života. Dokonce můžeme žít trvale, ale napřed musíme ukázat, že chceme dobrovolně vzít na sebe podobu nebeského Adama, Ježíše Krista. To znamená, uvědomovat si, že jsme součástí světa stvořeného mnohem vyšší inteligencí a mnohem mocnější bytostí než jsme mi. A podle toho i uvažovat a dobrovolně se snažit osvojit si vlastnosti, které mají skuteční Boží synové. Ty vlastnosti se projevují jako ovoce Božího Ducha: ,,Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon. Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi. Jsme-li Duchem živi, Ducha také následujme. Nehledejme marnou slávu, navzájem se neprovokujme a jedni druhým nezáviďme." (Ga 5:22-26)