Ezechiel 20:43;
Prorok píše, že Boží Mojžíšův lid, který bude přiveden po všech souženích zpět do země otců, se bude hnusit sám sobě pro zlo, jež páchali. Přesto budou zachráněni. Bude jím odpuštěno. Nebudou souzeni podle zákona, ale omilostněni. O tom se píše na mnoha místech. I v dopisech apoštola Pavla najdeme text, který to potvrzuje.
,,Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti; a to bude má smlouva s nimi, až odejmu jejich hříchy." Římanům 11:26,27;
Je zřejmé, že nikdo si nemůže myslet, že může vejít do Božího království pro své skutky. Ani Žid, ani křesťan. Křesťané to vědí, ale Židé mají cestu k milosrdenství dost komplikovanou. Ne proto, že by nemohli kdykoliv přijmout Ježíše, jako vykupitele, ale hlavně proto, že dnešní křesťanské autority jsou většinou nedůvěryhodné a je těžké uvěřit, že skrze ně vede cesta ke spáse. Bůh na to pamatuje a opatří naším židovským bratřím jiný způsob záchrany. To neznamená, že nad nimi máme mávnout rukou a nezajímat se o jejich osud. Stále platí Ježíšova slova: ,,Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích." Matouš 5:16; Jeho slova jsou obecně platná. Svým jednáním můžeme pomoci k záchraně každému, koho přesvědčí naše dobré skutky.
Prorok také píše o sebereflexi. Jsme schopní takové sebereflexe už dnes i mi? Jsme schopní vidět sami sebe takové, jací doopravdy jsme? V dobrém i zlém? Těžko, to nedokáže asi nikdo, ale měli bychom si alespoň uvědomovat, že pořád potřebujeme Boží milost a myslet na naději, abychom se o ní nepřipravili vlastní vinou. V dnešním světě je velmi snadné zapomenout na naději, na Krista a vydat se za požitky dnešního života. Ne nadarmo Ježíš říká, že cesta vedoucí k životu je úzká, těžká a málokdo jí nalézá.
Události, jež prožíváme i ty, které teprve přichází, ukazují na blížící se zásadní změny. Bděme, ať nás vývoj nezaskočí. Jeho tempo se stále zrychluje.