,, Protože jste řekli: Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí a s podsvětím jsme udělali ujednání; i když bude procházet valící se bič, nepřijde na nás, protože jsme učinili lež svým útočištěm a v klamu jsme se ukryli. "

Izajáš 28:15;

O kom to prorok mluví? Kdo jsou Efrajimští opilci? Efrajim by syn Josefa a jeho ženy Asenat, dcery Potífery, kněze z Ónu (1Mojžíšova 46:20). Efrajim je ze smíšeného manželství. V Izajášově době byl Izrael rozdělený na dvě části. Na Severní Izrael, kde největší a nejvlivnější kmen byl Efrajim a na Judu. Potomci Efrajima nejsou čistě tělesní potomci Abraháma. Podobně jako křesťané nejsou jen tělesní potomci Abraháma, ale jsou smíšeného původu z mnoha národů. Jejich příbuznost s Abrahámem není tělesná, ale duchovní, projevená vírou v Ježíše Krista (Galatským 3:7-9). Izajáš napsal toto proroctví o Efrajimovi, to znamená vůdčímu kmeni deseti kmenného království, které bylo zničeno v osmém století a všech deset kmenů bylo rozptýleno mezi pohany. Izajášovo proroctví je nadčasové. A nemůže se vztahovat pouze na dnešní Izrael, který je zastoupeny jen dvěma kmeny z dvanácti. Deset kmenů z dvanácti zmizelo mezi ostatními národy, když byl Severní Izrael dobyt (722 př. n. l.).

Jméno Izrael je však více než označení tělesných potomků Abraháma. Jméno Izrael dostal Jákob od Boha jako uznání, že obstál ve zkouškách (1Mojžíšova 32:29). Když se v Janovo Zjevení 7:3,4; píše o sto čtyřiceti čtyřech tisících synech, ze všech kmenů Izraele, nemůže jít o tělesné potomky všech dvanácti kmenů Izraele, ale je to duchovní Izrael složený z Božích služebníků, kteří obstojí ve všech zkouškách jako Jákob.

Efrajim (stejně jako Dan) není mezi jmenovanými dvanácti kmeny duchovního Izraele, sto čtyřiceti čtyřech tisíc vybraných a označených Božích služebníků. To by mohlo znamenat, že  Efrajim představuje nevěrný a odpadlý Boží lid, který Boží smlouvu nahradil  smlouvou s podsvětím a se smrtí. Dnes bychom do toho zahrnuli i nevěrné křesťany, zejména jejich vůdce (vznešená koruna).  Částečně se splnilo toto proroctví, při zničení Severního Izraele. Ale na hlavní splnění teprve dojde. Až se definitivně rozdělí Boží lid.

Lež a klam se stali běžným nástrojem ovládání svých národů, jejich vládci a politiky. A zdá se, že lží a klamu využívají i někteří vrcholní křesťanští duchovní. Vidět to je čím dál víc, hlavně v souvislosti s vývojem křesťanské civilizace, která se rychle odcizuje Bohu a Beránkovi (Kristu). I v křesťanských národech dochází k postupnému rozdělování. Po obou světových válkách došlo u velkého množství lidí ke ztrátě víry v Boha i jeho Syna a naděje, kterou nám vykoupil. Nyní probíhá další fáze vývoje křesťanské civilizace. Postupné nahrazování křesťanských ideí i obecně Božích měřítek, hodnot a Božího přirozeného řádu, jinými, převrácenými hodnotami a ideologiemi. Zaměňuje se pravda za lež, světlo za tmu, dobro se nahrazuje zlem. Cílem je vyvolat vzpouru lidstva proti Bohu a jeho věrnému lidu. Bůh to oznamuje dávno svým služebníkům, aby se nebáli a vytrvali, až do konce.