,, ... Člověk se hrbí, muž je ponížený. Neodpouštěj jim!   ... "

Izajáš 2:9;

V době, kdy Izajáš psal toto proroctví, bylo běžné otroctví a proto je na místě se ptát, proč Izraelitům Bůh vyčítá, že člověk se hrbí, muž je ponížený? O jaké společnosti a době prorok mluví? Starověký Izrael vznikl z Boží vůle a Boží mocí, aby Bůh dodržel zaslíbení, která dal Abrahámovi (1Mojžíšova 15:13-20; 22:16-18). Bůh dal Izraelitům zákon, který pamatoval i na to, aby lid nemohl být dlouhodobě zotročen, leda z vlastního svobodného rozhodnutí. Proto každý, kdo musel splatit dluh nebo škodu otrockou službou, musel být propuštěn z otrocké služby na svobodu v každém sedmém a padesátém roce izraelského kalendáře. Ve starověkém Izraeli byl často porušován zákon. Je možné, že už za života Izajáše porušovali Izraelité i zákon o propouštění otroků každý sedmý a padesátý rok. Ale citovaný výrok je součástí proroctví, o stavu Jákobova domu (Izraelské království), jaký ještě tenkrát nemohl být.

,,Hospodine, vždyť jsi zavrhl svůj lid, dům Jákobův, protože jsou plni východního věštění a hádání z oblaků jako Pelištejci; s dětmi cizozemců si potřásají rukama. Jeho země je plná stříbra a zlata a jeho pokladům není konce; jeho země je plná koní a jeho válečným vozům není konce. Jeho země je plná nicotností. Klanějí se dílu svých rukou, které učinily jeho prsty. Člověk se hrbí, muž je ponížený. Neodpouštěj jim!" Izajáš 2:6-9;

Izrael takové síly a bohatství za svou historii nikdy nenabyl. Trochu se snad takovému popisu přiblížil za panování krále Šalomouna. Šalomoun vládl Izraeli před, prorokem Izajášem, který napsal toto proroctví. V Izajášovo době ještě Bůh neposlušný lid nezavrhl. Izajášovo proroctví zjevně popisuje stav společnosti Božího lidu v jiné, pozdější době. Takové vojenské moci a bohatství nedosáhli potomci Jákobovi až do dnešní doby. Protože Izajáš psal proroctví dlouho před příchodem Ježíše Krista, musíme pojmy, jež prorok používá, jako ,,Jákobův dům", ,,Izrael můj lid" a podobně, zkoumat, s vědomím, že v proroctví určeném pro dobu po Kristu, mohou tyto a jiné podobné pojmy zahrnovat veškerý Boží lid. V takovém případě je Božím lidem i lid a národy hlásící se ke Kristově smlouvě. Proč? Jákobův dům představoval v té době všechny Boží služebníki, na něž se vztahovala Boží zaslíbení, daná Abrahámovi. V Izajášovo době existoval jen lid Mojžíšovy smlouvy, ale po příchodu Krista a uzavření nové smlouvy, může označení Jákobův dům zahrnovat všechen Boží lid, tedy i lid Kristovy smlouvy, protože i na něj se vztahují Boží zaslíbení daná Abrahámovi.

Výrok ,,Člověk se hrbí, muž je ponížený. Neodpouštěj jim!" svědčí o jedné velmi důležité Boží vlastnosti. O smyslu pro spravedlnost. A ta platí univerzálně. Proto dnešní snaha některých mocenských elit prosadit totalitní systém, v němž bude všechno sledováno, veškerá činnost bude pod kontrolou a osobní svoboda bude jen podmíněná absolutní poslušností a podřízeností vládnoucí moci, je v naprostém rozporu s Boží spravedlností i jeho záměrem, vychovat nás k mnohem větší svobodě (,,K té svobodě nás Kristus osvobodil. Stůjte tedy pevně a nenechte se opět podrobit pod jho otroctví." Galatským 5:1; ,,Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů -- neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal -- a má naději,  že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí." Římanům 8:19-21;), než si sami umíme představit.

S jistotou můžeme proto očekávat, že Bůh nebude do nekonečna nečinně přihlížet, jak budou lidé nuceni se hrbit a ponižovat před totalitní mocí. Proroctví, o němž spolu přemýšlíme, se zaměřuje na Jákobův dům (,,Pojďte, dome Jákobův, a choďme v Hospodinově světle!" Izajáš 2:5;) Proroctví je tedy určeno celé Boží rodině, kterou Jákobův dům představuje. Kdo je v naší době Boží rodinou, Jákobovým domem? Nejsou to jen Židé, jak by si mohl někdo myslet, ale Židé (lid Mojžíšovy smlouvy) i křesťanské národy, mající smlouvu s Bohem, skrze Krista.  A právě představitelé Židů a většiny křesťanských národů spolupracují na vytvoření celosvětové totalitní vlády. Mezi Židy i v křesťanských národech žijí samozřejmě i věrní Boží služebníci a Kristovi následovníci. To jsou ti, kteří se drží Božích přikázání a svědectví Ježíšova. Jejich útočištěm je Bůh.

Z jiných proroctví víme, že nakonec se objeví království (šelma Zjevení 11:7; 13:1,2; 17:8,11,16;), které bude nutit obyvatele země, aby se mu klaněli, a bude pronásledovat, zabíjet a omezovat ty, kdo se nebudou chtít podřídit. Tato šelma však bude smět být jen na krátko (3,5-7 let).

Vraťme se však do přítomnosti. I pro nás má Izajášovo proroctví ,,Člověk se hrbí, muž je ponížený. Neodpouštěj jim!" důležité a aktuální sdělení. Říká nám, že současný vývoj ve světě i u nás nemá Boží schválení, neboť svět spěje do stavu, v němž se bude člověk muset hrbit a ponižovat, aby přežil. Dá se proto očekávat, že Bůh spravedlivým způsobem oznámí svou vůli a varování před hněvem vůči těm, kdo ochotně připravují podmínky pro příchod šelmy. A v pravou chvíli vytvoří pro své věrné i východisko a útočiště před šelmou, dříve než přijde.