,,Ježíš jí říká: ,,Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?" Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: ,,Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel. ... A když to řekl, silným hlasem zvolal: ,,Lazare, pojď ven!"   Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem."

(J 11:40-41,43-44)

Vzkříšení Lazara je asi nejznámější a nejmocnější Ježíšův čin. Ten čin byl výjimečný i tím, že Lazar ležel v hrobě už tři dny. Proto když Ježíš přikázal, aby odvalili vchodový kámen, se Marta s Marií obávaly, že Lazar již bude zapáchat. Ale na Ježíšovu výzvu vyšel Lazar živý z hrobu. Všichni přítomní měli možnost na vlastní oči spatřit Boží slávu. Později, když byl vzkříšen sám Ježíš a ještě čtyřicet dní se setkával se svými učedníky, byl jeden, který s nimi zprvu nebyl při setkání se vzkříšeným Ježíšem a pochyboval: ,,Tomáš zvaný Didymos, jeden z Dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: ,, Viděli jsme Pána." On jim však řekl: ,,Pokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím. " Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: ,,Pokoj vám."   Potom řekl Tomášovi: ,,Vztáhni svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl slovy: ,,Můj Pán a můj Bůh." Ježíš mu řekl: ,,Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." ... Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu."

Víra, naděje a láska jsou nejdůležitější pro náš život současný i budoucí. Víra je velmi důležitá proto, aby nám mohlo být pomoženo i ve zdánlivě neřešitelných situacích. Proto Ježíš Martě, sestře Lazara řekl: ,,,,Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?"". Ježíš věděl, jak dlouhé a těžké časy čekají jeho věrné následovníky a ví, že na konci našeho věku nastanou velmi těžké časy. Sám to předpověděl, když se ho učedníci ptali, kdy přijde. Proto také řekl: ,,Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet? Pravím vám, že se jich rychle zastane. Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi? " (L 18:7,8) Bez víry nebude možné spoléhat na Boží ochranu, kterou dostane Velký zástup vycházející z velkého soužení.

Víra v Boží pomoc není výlučně spojená s příslušností k nějaké konkrétní církvi. Mimořádným příkladem víry je příběh vojáka a jeho nemocného sluhy: ,,Když vešel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: ,,Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí." Ježíš mu řekl: ,,Já přijdu a uzdravím ho. " Setník však odpověděl: ,,Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven.   Vždyť i já jsem člověk postavený pod pravomocí a mám pod sebou vojáky; a řeknu-li tomuto: ,Jdi', on jde; řeknu-li jinému: ,Přijď', přijde; a řeknu-li svému otroku: ,Udělej toto', pak to udělá."   Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kteří ho následovali: ,,Amen, pravím vám, takovou víru jsem v Izraeli nenašel u nikoho. Pravím vám, že mnozí přijdou od východu i západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království Nebes; avšak synové království budou vyvrženi do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů. " I řekl Ježíš setníkovi: ,,Jdi, a staň se ti, jak jsi uvěřil." A v tu hodinu byl jeho sluha uzdraven." Ten voják nejspíš vůbec nebyl Žid, ani není jisté, že by konvertoval k Mojžíšské smlouvě, ale viděl a slyšel, co Ježíš dokáže a uvěřil v moc, kterou měl. Ježíš možná uzdravil pohanského sluhu a ukázal, že víra není majetek jen těch, kteří si myslí, že jsou vyvolení.