,, Když však přišli k Ježíšovi a uviděli, že je již mrtev, nohy mu nezlámali, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok; a hned vyšla krev a voda. " (Jan 19:33,34)

,,A ten, který to viděl, vydal svědectví a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. To se stalo, aby se naplnilo Písmo: ,Kost mu nebude zlomena. 'A zase na jiném místě Písmo praví: , Uvidí, koho probodli.' Po tomto Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem -- ale ze strachu před Židy tajným -- požádal Piláta, aby směl odnést Ježíšovo tělo. A Pilát svolil. Šel tedy a sňal jeho tělo. Přišel také Nikodém, který k němu poprvé přišel v noci, a nesl asi sto liber směsi myrhy a aloe. Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli je s těmi vonnými věcmi do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. Na tom místě pak, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. Tam kvůli židovskému dni přípravy Ježíše položili, neboť hrob byl blízko."

Když moudrý kazatel napsal, ,,Dobré jméno je nad dobrý olej a den smrti nad den narození.", nebylo ještě známo, jakým způsobem Bůh vrátí lidem naději na trvalý život. Ježíš zemřel jako vítěz nad vládcem tohoto světa a proto je jeho smrt rozhodně nad den jeho narození. Oslavil Boha a vykoupil životy všech, kdo v něho věří, aby nebyli odsouzeni spolu s vládcem tohoto světa.

Ježíš podstoupil zápas sám se sebou i s nástrahami toho zlého: ,,Sám ... poklekl na kolena a modlil se: ,,Otče, chceš-li, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň." Ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho. Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem." (L 22:41-44) Ježíš věděl, na něm záleží, zda jméno jeho Otce v nebi bude posvěceno, některé sporné otázky vyřešené a že osud lidstva je zcela závislý na něm, aby do poslední chvíle neselhal ani na okamžik. Proto je den jeho smrti nad den jeho narození.

V posledním rozhovoru s učedníky Ježíš řekl: ,,Amen, amen, pravím vám: Vy budete plakat a naříkat, svět se však bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost. ... Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme. " (J 16:20,22) Dnes ještě není ta radost vidět, ale můžeme si jí připomínat. Místo starostmi s přípravou vánoc a dárků věnujme ve svém srdci a mysli prostor a myšlenky na Ježíše, našeho spasitele.

Po svém vzkříšení se setkával s učedníky ještě čtyřicet dní a oni se mohli přesvědčit, že žije a že mu byla dána veškerá moc na zemi i v nebi. Můžeme proto s nadějí a trpělivostí vyhlížet příchod jeho vlády, až se naplní míra vzpurných a skončí tento věk tmy. Až se to stane, budeme se moci radovat a naší radost nám nikdo nevezme.