Jakub 1:19,20;
Oč snadněji se tahle rada řekne, o to obtížněji se podle ní jedná. Hněv je emoce, která když převládne nad rozumem, mívá ničivé následky. V hněvu, byť sebespravedlivějším, člověk řekne nebo udělá něco, čeho pak lituje, ale už to nemůže vzít zpět. Tak to dopadá, když jednáme bez rozmyslu. Jakub v uvedeném textu neříká jen, co nemáme dělat, ale říká současně, co nám pomůže, abychom se zbytečného hněvu vyvarovali. Říká: ,,Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, ...". Co to znamená? Naslouchání neznamená jen vnímat slova, řeč druhé strany, ale také o nich přemýšlet. A nejen o nich přemýšlet, ale i snažit se pochopit, jak jsou myšlená a ptát se v duchu i nahlas, proč jsou tak myšlená. Jednoduše řečeno, máme snažit nejdříve druhou stranu pochopit a hledat společnou řeč, vysvětlit si názorové rozdíly a teprve potom jednat. Je to jedním z projevů lásky, jak o ní píše apoštol Pavel.
,,Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží." (1 Korintským 13:4-7)
Dnes často vidíme v médiích násilné scény plné hněvu, krve a nenávisti. Také ve vztazích mezi sebou je častým jevem hádka a dokonce i násilí. Proto si musíme o to více připomínat, že existují i jiné emoce a posilovat to dobré v nás. Rozhodně to zvedne kvalitu našeho života, zlepší to vztahy s naším okolím a tím prospějeme i jim. Vždyť většina nemocí, jimiž trpí mnoho lidí, vzniká z psychických problémů, za nimiž bývají špatné mezilidské vztahy. V Bibli najdeme spoustu užitečných a praktických rad pro život. Vyplatí se každému se s Biblí seznámit.