"Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: "Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm."" (Jan 13:31)

Jidáš odešel z Pánovy večeře, aby ho zradil a vydal ho jeho nepřátelům, kteří ho chtěli zabít. Nyní již nic nebránilo tomu, aby Ježíš uzavřel se svými učedníky novou smlouvu. Svědectví o tom najdeme v Mt 26:26-29; Mk 14:23-25; L 22:20. Jan se ve svém evangeliu soustředil na osobní svědectví o pocitech, jednání a slovech Ježíše, během poslední velikonočního svátku a těsně před ním. Z jeho popisu je silně cítit slavnostní napětí, síla myšlenek, v nichž se odráží Ježíšova touha završit výchovu svých učedníků nejdůležitějšími pokyny a přikázáními. "Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."" (J 13:34,35) Ještě před tím všem učedníkům umyl nohy. Ukázal, že kdo chce být jako on, musí sloužit všem s pokorou a ne si nechat sloužit jako vládcové a politici současného světského systému.

Proč Ježíš praví "Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali;..."? V čem je jeho přikázání nové? Vždyť milovat bližního svého bylo už v desateru přikázání, které dostal Mojžíš od Boha na hoře v poušti. Porovnáním obou přikázání zjistíme, že rozdíl je v pojetí lásky k bližnímu. V desateru se píše, že máme milovat bližního jako sama sebe. Ježíš chce po nás víc než to. Říká: "jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali.". Dokonce své přikázání opakuje ještě jednou v kap. 15:13 a dodává "Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí svou duši za své přátele.". V tom je rozdíl od přikázání desatera. V něm mají Izraelité milovat ostatní jako sebe, ale ne jít dál. Ježíš sám šel příkladem ve svém přikázání, když dal vlastní život za nás. Podle jeho přikázání i osobního příkladu máme být připraveni obětovat i své životy za své bratry.

Stejně důležitá jsou i další Ježíšova slova: "Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.". Vzpomeňme si, že v podobenství o pšenici a plevelu není dlouho možné dobře rozpoznat, kdo je pšenice a kdo plevel. To, co jedno od druhého jasně odlišuje je vztah k druhým. Lásky jakou projevil Ježíš, jsou schopni jen jeho následovníci. A z takových lidí bude jednou složena Boží vláda, až přijde Boží království.

Každá Boží vláda s lidmi byla ustavena smlouvou. Asi to mnozí netuší, ale smlouvu má Bůh s celým lidstvem a veškerým tvorstvem. Uzavřel jí s Noem po potopě (1Moj. 9:8-17). V každé další etapě vývoje uzavírá vždy smlouvu s vybraným lidem. Naposledy to učinil skrze Ježíše. I Boží království bude ustaveno novou smlouvou. Ježíš to naznačil při poslední večeři: "Neboť toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce." Jidáš o toto vše přišel. Snažme se učit lásce nejen slovy, ale i skutky. Snažme se projevit lásku i našemu Pánu tím, že budeme zachovávat jeho slovo; "Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe."