,,

A anděl jí řekl: ,,Neboj se, Marie, neboť jsi nalezla milost u Boha. A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce." Marie řekla andělovi: ,,Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže? " A anděl jí odpověděl: ,,Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží.

Ježíš se narodil v době vlády Říma. Podle některých vykladačů proroka Daniela se Ježíš narodil v období vlády čtvrtého, železného království. Židé byli v té době římskou provincií. Celý příběh narození Ježíše je ztvárněn a popsán mnoha lidmi. Křesťanská tradice se skládá nejen z biblicky popsaných událostí, ale i z obrazů a řemeslných děl, které vyrobili často prostí lidé. Snad nejznámější formou lidové tvořivosti jsou betlémy. Vyráběli je lidé po celém světě, všude, kde jsou křesťané. Autoři se zaměřili na to, co je přirozeně spojené s narozením nového života. A tak vidíme miminko, matku Marii, zvířátka ve chlívě. Tomu rozuměli lidé na celém světě.

S Ježíšovým narozením je ovšem spojeno více pozoruhodných věcí. Například, když anděl říká Marii: ,,proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží." říká, že na zem přichází nový druh člověka, ,,syn Boží". Před narozením Ježíše Krista, byl titul syn Boží spojovaný s anděly (Genesis 6:2; Žalm 29:1; Job 1:6). Příchodem Ježíše na zem se něco změnilo. On sám to řekl slovy:

,, Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v království Nebes je větší než on. Ode dnů Jana Křtitele až dosud je království Nebes vystaveno tlaku a ti, kdo se do něho tlačí, je uchvacují. Neboť všichni Proroci i Zákon prorokovali až do Jana. A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá." (Matouš 11:11-15;)

Nikdo z Božích služebníků, včetně proroků nebyl nazván Božím synem. Proroka Ezechiela oslovuje Bůh ,,lidský synu" (celkem 93 krát). Stejně nazývá Bůh i Daniela v 8. kapitole. Další důležitá změna je v modlitbě Otčenáš. Bůh, který je v nebesích, je najednou nazýván Otcem. Vztah Boha a člověka se mění. Je mnohem osobnější. Je to díky Svatému duchu, který nás k Bohu přibližuje. Píše to apoštol Pavel dopise Římanům (8:14) a Galatským (4:6): ,,Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ,Abba, Otče."

Dva tisíce let lidé mohou s Bohem vytvářet vztah Otce a syna. Jedno z desatera přikázání je ,,Cti svého otce a svou matku" (Exodus 20:12) Ctít své rodiče bylo přirozené. Stejně můžeme ctít i Boha. Duchem a pravdou. Naděje vykoupená Ježíšem Kristem je tak nejen příležitostí k záchraně a nadějí na věčný život, ale je také příležitostí vytvořit si osobní vztah s Bohem.