,,Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí." (Přísloví 27:11)

Který rodič by se nechtěl radovat z úspěchu svých dětí? Vztah mezi rodiči a potomky je dnes dost odlišný od dřívějších generací. Přesto pořád platí, že v normální rodině záleží rodičům na tom, jaké jsou jejich děti, co se z nich stane v dospělosti, jak budou úspěšní a přejí jim dobrý život. Vidí v dětech pokračování sama sebe. Pořád v normálních rodinách platí, že dětem nejsou rodiče lhostejní a pomáhají si navzájem.

Přísloví 27:11, ale není jen vyjádření přirozené touhy rodičů, aby jejich děti byli moudré. Otec v uvedeném verši čelí, od někoho nejmenovaného, tupení. Zpochybňuje otcovu dobrou pověst, kvůli synovi? Proč?

Šalomoun, kterému se připisuje autorství většiny přísloví, byl Izraelský král. Každý panovník nežije jenom sám pro sebe, ale ovlivňuje osudy svého národa. A jeho potomci jsou předzvěstí budoucnosti národa. Královi potomci byli dědicové jeho moci. Zejména prvorození synové. Prvorozený syn byl podle přirozeného řádu dědicem trůnu. Proto byl často předmětem kritiky a intrik od žárlících mladších sourozenců. V lidských královstvích zaštiťovali své syny královští otcové svou mocí. Málokdo ví, že žárlivost, intriky a špatné úmysly nevymyslel člověk. Písmo svědčí o tom, že klam, lež a podlost použil už před lidmi jeden z Božích synů. ,,Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem Tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost. Pro množství tvých obchodů se tvé nitro naplnilo násilím a ty jsi zhřešil. ... Pro svou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svojí moudrost, svrhnu tě k zemi, ..." (Ez 28:14-17) Tento Boží syn nebyl prvorozený neboť byl stvořen, zatímco o prvorozeném Božím synu písmo říká, že skrze něho a pro něho bylo všechno stvořeno (Ž 33:6; J 1:1-3,10; Ko 1:16,17; Žd 1:2). Jeho zrození není nijak vysvětleno, ale vše ostatní bylo až po něm. Protože Boží syn, který se stal Božím odpůrcem, satanem, byl výjimečně krásný a moudrý, měl velké úspěchy i mezi nebeskými Božími syny. Proto mu nejspíš vadilo, že on, takový skvělý Boží syn, nikdy nebude moci využít svých schopností jako přirozený vůdce, protože nebyl prvorozený Boží syn. Mohl to vnímat jako křivdu a proto hledal cestu, jak zpochybnit právo prvorozeného na absolutní vládu. Zpochybnění práva Boha vládnout veškerému svému stvoření by zpochybnilo i stejné právo jeho prvorozeného syna. Satanovi se podařilo získat na svou stranu část andělů.

Bůh i Šalomoun ví, jak je dobře, když syn je moudrý a nedává Otcovu odpůrci možnost tupit ho před ostatními. Spravedlivý král i jeho prvorozený syn totiž ví, že nemůže všechno řešit jen silou a mocí. Musí dovolit prokázat, že jeho vláda je čistá, spravedlivá (Zj 4:1-11; Zj 5:5,8-11). A to potřebuje čas. My, křesťané máme také určitou odpovědnost vůči svému Otci. I naše jednání je posuzováno a předmětem satanových žalob: ,,Nyní přišlo, spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí." (Zj 12:10) Apoštol Pavel před devatenácti stoletími napsal, že mezi křesťany není mnoho moudrých v očích tohoto světa a bohužel ani dnes není moudrost mezi křesťany úplně běžnou vlastností. Naštěstí nás chrání výkupné Ježíše Krista, které umožňuje Bohu i jeho prvorozenému synu vychovávat nás k životu. Máme proto naději, že práva na věčný život dosáhneme. Snažme se proto podle svých sil dělat radost svému Otci v nebesích.