"...vyměnili Boží pravdu za lež... Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému." (Ř 1:25-27)

Mnozí křesťané i Židé po staletí toužebně vyhlíželi a stále vyhlížejí splnění Božích zaslíbení daných už Abrahámovi, vyhlížejí příchod Božího království a našeho Pána Ježíše, Židé pak svého osvoboditele ze Siona. Protože není známé žádné spolehlivé datum, kdy to nastane, vyhlížíme události jako znamení, která nám spolehlivě ukazují, že se ten čas velmi přiblížil. Poradil nám to sám Ježíš, protože věděl, že Bůh, jeho i náš Otec řekl svým služebníkům prorokům, jak bude vypadat doba těsně před příchodem jeho království. Starozákonní proroci, Ježíš a apoštolové mluvili a psali už před dvěma tisíci a více lety o tom, že na konci našeho věku bude vyměněna pravda za lež, protože lidé si lež zamilují více, než pravdu. V důsledku toho se stane mysl mnohých zvrácenou, budou plní nepravostí, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. (Ř 1:28-31) Takto popisuje Písmo morální a mravní stav lidstva na konci tohoto věku.

Zkažení lidé se však vyskytovali v každé době. Prakticky každá civilizace, jejíž vládnoucí třída, dosáhla takové moci a hmotného blahobytu, že nabyla dojmu nezranitelnosti a nepostihnutelnosti, zanikla postupným rozkladem společenské morálky všech společenských vrstev. Směrem od shora dolů. Ale dosud nebyla žádná civilizace celosvětová, v pravém smyslu toho slova, nepostihnul její rozklad celý svět. Bible nedělí věky jen na starozákonní a novozákonní. Kniha proroka Daniela popisuje a prorocky ohlašuje začátek i konec věku světovládných velmocí. Velkým Babylonem počínaje a závěrem našeho věku konče. Ke konci tohoto věku se vztahuje i popis převládajícího chování u stále většího množství lidí, a na konci tohoto věku žijeme. Jaké proto jsou důkazy?

1.      Reálný stav lidstva sice ještě není úplně prohnilý, ale čím dál víc se blíží výše uvedenému prorockému popisu.

2.      Poprvé v dějinách mají světovládné velmoci technické prostředky, aby ovlivnily celé lidstvo pomocí mediální propagandy, nebo ekonomickou či vojenskou silou.

3.      Poprvé v dějinách je částí světových vlád prakticky otevřeně mediálně podporované a propagované chování, které Písmo označuje za zvrácené, nepřirozené, špatné, Bohu odporné, jak je v Bibli předpovězeno (1Tm 4:1; 2Tm 3:1-5 [i] ; 2Pt 3:3). A nejen propagandou, ale dokonce i silou. Jsou případy, že země, které například odmítají legalizovat homosexuální partnerské svazky, jsou ekonomicky i jinak vydíráni a jejich představitelé mediálně napadáni, uráženi a očerňováni.

4.      Nebývale stoupá míra bezzákonnosti a svévolného jednání, zejména výše postavených úředníků a vládnoucích autorit.

5.      Šíření lží o Bohu, Kristu a šíření idejí podvracejících křesťanské hodnoty a kořeny na nichž vyrostla křesťanská civilizace a za něž umírali naši předkové, např. dosud pokrytecky oslavujeme státními svátky. Patří mezi ně propagace materialistického myšlení, ateismus, multikulturalismus, feminismus, homosexualismus, ale i probírání nebiblických duchovních hodnot, aniž by se vyváženě probíraly hodnoty biblické. To všechno otevřeně nebo skrytě podvrací, oslabuje a zlehčuje význam křesťanských duchovních hodnot a křesťanské naděje ve společenském podvědomí.

6.      Jsou pronásledováni a mediálně napadáni, uráženi, nálepkováni a zesměšňováni ti, kdo se snaží uvádět věci na pravou míru.

7.      Jeden z nejdůležitějších znaků blížícího se konce je rychlost a celosvětové šíření všech popsaných a dalších znaků konce tohoto věku. V takové míře a rychlosti se v minulosti zkaženost a vzpoura proti Božímu řádu či jeho nerespektování nemohla uskutečnit.

Jak přibývá znaků ukazujících na blížící se konec tohoto věku, narůstá i naše křesťanská odpovědnost za naše vlastní chování a postoje. Ježíš nám v Písmu připomíná, že jsme odpovědni za šíření světla pravdy a naděje. To neznamená, že máme soudit jiné lidi, i když některá jejich jednání prokazatelně odsouzeníhodná jsou. Neboť soud patří Bohu. Našimi nepřáteli nejsou lidé. ,,Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech." (Ef 6:12), které lží a klamáním lidí podněcují vzpouru proti Bohu a ve skutečnosti usilují o naší zkázu. Ježíš nám říká, že máme našimi dobrými skutky šířit světlo, aby co nejvíce lidí díky tomu mohlo uvěřit, že Bůh to ve skutečnosti s námi myslí dobře a usiluje o naší záchranu. Dokázal to nezpochybnitelným skutkem, tím že poslal svého syna, aby se narodil jako člověk a vykoupil nás svou krví z hříchů. Každý, kdo v něj věří, bude zachráněn, protože Kristus zvítězil a až se ujme fakticky vlády, spravedlivě potrestá ty, kdo mají na rukou krev jeho věrných služebníků a hubí zemi.