"Já se však po právu budu kochat tvou tváří, nasycen budu tvou podobou, až se probudím." (Žalm 17:15)

Celý sedmnáctý žalm je modlitbou Božího služebníka v těžké situaci, když je pronásledovaný jeho protivníky. Označuje je za ničemy, za úhlavní nepřátele, za "od lidí tohoto věku, kteří mají podíl na životě". (Ž 17:14) Jiné překlady překládají tento verš slovy "před lidmi, jejichž odplatou je život na světě" (Bible 21 st.) nebo "od smrtelníků, kteří mají v životě svůj podíl v tomto světě" (Jeruzalémská Bible) nebo "před lidmi, pro které tento život znamená všechno" (katolický liturgický překlad).

David měl s pronásledováním bohaté zkušenosti. Ale aby rozlišoval lidi na světské a Boží, to je velmi nepravděpodobné, protože v jeho době je mohl rozlišovat jen na pohany a Boží lid. Je to snad chyba překladu? Ne docela. Je zřejmé, že nejde o překlad doslovný, ale výkladový. Prakticky žádný překlad není úplně shodný s jiným překladem, ale společné všem překladům tohoto verše je snaha vyjádřit srozumitelně, že jde o lidi tělesného uvažování nikoliv lidi uvažující a jednající podle Božího ducha.  Jak popsal například apoštol Pavel: "Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj. Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá." (Ř 8 kap.)

Ježíš řekl: "Pamatujte na slovo, které jsem vám řekl: ,Otrok není větší než jeho pán.' Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat; jestliže zachovali mé slovo, i vaše zachovají. " (J 15:20) a na jiném místě řekl: "Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, nalezne ji." (Mt 16:24,25). Jinými slovy zde Ježíš říká totéž co žalmista. Kdo lpí na těle více a zapře Krista, nakonec o život přijde. A žalmista říká, že jeho úhlavní pronásledovatelé budou lidé tělesného smýšlení, lidé lpící na přátelství se světem víc, než na přátelství s Bohem a Kristem. Svět oklamaný satanem, už jednou Krista zavrhl a zabil. A blíží se doba vzpoury proti Bohu a tím opět i proti jeho synu. Znovu budou Ježíšovi následovníci pronásledovaní.

Naštěstí žalmista i Ježíš shodně říkají velmi důležitou věc. Člověk, který by i zemřel ve víře, nebo pro svědectví víry, nemá jen podíl na tomto životě, ale i v Božím království. Apoštol Pavel to rozvádí v dopise: "Není-li vzkříšení mrtvých, pak nevstal ani Kristus. Jestliže však Kristus nevstal z mrtvých, pak je naše zvěstování prázdné, prázdná je i vaše víra a my jsme se také stali falešnými Božími svědky, vždyť jsme vydali svědectví o Bohu, že probudil k životu Krista, on ho však neprobudil, jestliže totiž mrtví nevstávají. Neboť jestliže mrtví nevstávají, není vzkříšen ani Kristus. Není-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších. Pak tedy zahynuli i ti, kteří v Kristu zemřeli. Máme-li naději v Kristu jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech lidí. Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli. Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. " (1K 15:13-22)

Žalm 17:15 je jedním z mnoha biblických textů vychovávající člověka v odvaze a vytrvalosti s výhledem na splnění sice vzdálenějšího, ale mnohem lepšího cíle, než je každodenní cyklus všech živých tvorů. Verš připomíná, že budeme mít šanci poznat Boha, který je dárcem života a zárukou naplnění všech zaslíbení, která znamenají i odstranění nebezpečí válek, nemocí, hladu, bolesti a nářku.