,,Avšak
touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí,
je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město."Židům 11,16;
Slova
vlast, vlastenec, vlastenectví budí v posledních letech vášně mezi těmi, kteří
vlastenectví vnímají jako přežitek a mezi těmi, kteří naopak volají po větším a
opravdovějším vztahu k vlasti, zemi svých předků. Jak vlastenectví vypadá
z pohledu Bible?Vlastenecky
smýšlející lidé spojují pojem vlast se svobodou, s potřebou být hrdí na
svůj původ i se suverénním postavením země, která je její vlastí. Vlast byla
v minulosti vnímaná jako větší domov. Proto vztah k vlasti byl dlouho
druhým hned po rodině. Důležitost vztahu k vlasti je dnes relativizována a
zlehčovaná. Otázkou je, jaký postoj by měl v této věci zaujmout křesťan,
služebník Boží a jeho Syna?Odpověď
nabízí text z dopisu Židům 11,16. Kromě vlasti, v níž jsme se narodili, je tu
ještě vlast nebeská. Nenaleznete jí nyní na konkrétním místě na zemi, protože
její původ je v nebi. Ale všichni lidé s Abrahámovskou vírou (Abrahámovi
potomci Ga 3,7), po ní toužili.,,Tito všichni umřeli ve víře a příslibů se jim nedostalo, ale
zdaleka je viděli a vítali a vyznávali, že na zemi jsou cizinci a poutníky. Ti zajisté, kteří takové věci říkají, dávají jasně najevo, že se
pídí po otčině; a ovšem, kdyby byli vzpomínali na tu, z níž
vystoupili, byli by měli příležitost se vrátit, jenže oni baží po lepší, to
jest nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, by se nazýval i Bohem jejich;
připravilť jim město." (Žid 11,13-16)Bibličtí
hrdinové víry rozlišovali, podle pisatele dopisu, mezi pozemskou a nebeskou
vlastí, kterou vyhlíželi. Kdyby toužili po pozemské vlasti, měli by příležitost
se do ní vrátit. Znamená to, že mít rád svou rodnou zemi a chtít její dobro je
špatné? Nikoliv. Naopak máme mít na mysli dobro všech. Tedy i dobro své vlasti,
národa, jehož jsem potomkem. Ale v
Kristu jsme všichni jedno. Bez ohledu na tělesný původ. Jako máme všichni
tělesného otce tak ti, co se narodili z Ducha Svatého
mají i nebeského Otce. Podle tělesného otce máme pozemskou vlast a podle
nebeského Otce máme nebeskou vlast. To, co je tělesné je pomíjivé, co je ze
Svatého Ducha, má život věčný. To, co je tělesné, rozděluje. Svatý Duch nás
spojuje s nebeským Otcem, s jeho Synem a lidmi, majícími stejného Svatého
Ducha.Vlastenectví
může přerůst v nebezpečný nacionalismus. To se stane, když láska k vlasti je na
prvním místě před Bohem, jeho stvořením a před vším ostatním.Po větším
vlastenectví volají dnes hlavně ti, kdo se snaží zachránit své kořeny,
důstojnost, svobodu, nejen slova, ale také životní úroveň v rodné zemi. Vidí ve
svých zemích, že někteří jejich zvolení politici slouží cizí (vyšší) moci. Ta
vyšší moc není Bůh - Stvořitel, Zachránce a Vykupitel. Tou vyšší mocí jsou lidé
vedení Božím odpůrcem. Poznáme je podle ovoce jejich plánů a skutků. Jim vadí i
silný vztah k rodné zemi. Jejich úmyslem je vzít lidem všechno, co jím nejdříve
dali, aby je získali na svou stranu a odvrátili jejich pozornost od Boha a jeho
Pomazaného. Dali jim svobodu, jakou za feudálního panství neměli, aby jim jí v
blízké budoucnosti zase vzali. Nejdříve jen nepřímo skrze moderní technologie.
Až budou mít plnou kontrolu nad našimi finančními operacemi a nástroje k
ovládání našich životů, přistoupí k omezování svobodné volby. Již dlouho
však pracují na tom, aby v nás vypěstovali závislosti všeho druhu a tím
zmenšili naší svobodnou vůli, jak jen to jde. Dnes už dosáhli svého u nemalého
množství lidí v křesťanských národech.Vlastenectví,
jakkoliv se zdá být nutné k záchraně jedince i národa, nemůže splnit očekávání,
do něj některými lidmi vkládaná. Věk národních vlád skončí s poslední
šelmou. Národy zůstanou, ale s příchodem Božího království přijmou mnohé
národy dobrovolně Boží vládu.,,I stane
se v posledních dnech, že hora Hospodinova domu bude pevně stát jako přední z
hor a bude vyvýšena nade všechna návrší. Budou k ní proudit všechny
národy a mnozí lidé přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na horu
Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás vyučovat podle svých cest a budeme
chodit po jeho stezkách. Neboť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z
Jeruzaléma. A bude soudit mezi těmi národy a domlouvat mnohým lidem. I překují
své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne
meč a už se nebudou učit boji." (Izajáš 2,2-4)Pro Božího
služebníka je proto dobrá rada ,,Lépe je spoléhat na Hospodina než důvěřovat
v člověka," (Ž 118,8) a varování: ,,Takto řekl Hospodin: Budiž proklet
muž, jenž důvěřuje v člověka a svou paží činí maso, a od Hospodina jeho srdce
odstupuje!" (Jr 17,5). Naší vlastí je Boží
království, které přijde brzo i na zem. Buďme vlastenci pro Božího království.