,, Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí " Zjevení 1:8

Alfa a Omega, počátek i konec, ten který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí. Co tento verš vlastně říká? Bůh JHVH zde o sobě říká několik věcí.

Já jsem na počátku i na konci. Protože není řečeno konkrétně čeho, znamená toto prohlášení, že je počátek i konec úplně všeho. I na počátku a konci vývoje lidstva, započatém v zahradě v Edenu.  Ano Bůh, stvořitel se nevyhýbá žádné odpovědnosti (Job 2:3;). Ani za jednoho ze svých synů, z něhož se stal satan a který stál za klamem, kterým svedl naše prarodiče. Říká, že je i na konci a to neznamená nic menšího, než že dovede všechno do předpokládaného konce. Jako vítěz. Vítěz ve sporu o jeho svatost. Proto se modlíme ,,Buď posvěceno tvé jméno.". Ten spor se vede i o nás, lidi. Kdyby Bůh neobhájil správnost našeho stvoření, prohrál by nejen on, ale i my. Verš říká, že Bůh, který byl na počátku bude tím Bohem i na konci. Mezi tím však lidstvo prochází vývojem, během něhož poznáváme Boha v určitých etapách. Podobně jako děti poznávají rodiče. S postupujícím dospíváním se mění a rozvíjí i spolupráce a vzájemná komunikace.

Tak se dostáváme k otázce, proč se nám Bůh JHVH představuje jako ten, který byl a který jest a který přichází? Co víme o Bohu? Známe ho zprostředkovaně. Jako toho, který byl a který jest a který přichází. Náš život je krátký. Naše paměť také. Ale Boží slovo svědčí o Bohu, který byl s lidmi od počátku. O Bohu, který slíbil Abrahámovi záchranu lidí, požehnání jeho potomstvu. A skrze ně i ostatním národům. A představil se lidem jako mocný a spravedlivý Bůh, zákonodárce, když vyvedl Izraelity z Egypta a dal jim zákon. To je ten, který byl.

Zaslíbení přišlo v Ježíši Kristu a jeho oběti i v poselství o odpuštění hříchů a příchodu Božího království. Tak se Bůh představil podruhé. Jako Bůh lásky a moudrosti. Proto Ježíš říká, kdo vidí mne, vidí Otce. Já a Otec jsme jedno (J 14:9; 10:30). Kristus nám ukazuje, že Bůh není jen mocný a bázeň vzbuzující, ale i Bůh milosrdný, ochotný odpouštět a tak nám dává naději. To je Bůh, který jest. Bůh přicházející je ještě před námi. Naplní se při příchodu Syna člověka s novou smlouvou. Tak se dozvíme o Bohu opět něco nového, co nám ani na mysl nepřišlo (1K 2:9). Tentokrát se projeví jako Svatý Duch. Poprvé nepůjde jen o osobu fyzickou, ale hlavně o Ducha, kterého představuje. Je to nový stupeň poznání a duchovní zralosti, ke kterému nás vychovává křesťanství. Bůh, který se nám představuje skrze smlouvy a zapsané příběhy se nám dává poznat postupně, podle našich možností na základě dosaženého stupně poznání, duchovní a morální kvality.

Je to i neodvratitelný příslib příchodu Božího království. Když ve čtvrté kapitole mluví živé bytosti o Bohu stejným způsobem (Zj 4:8), znamená to, že uznávají jeho svatost ve všech etapách uplynulých i v té, která má teprve přijít. Tím schválili jeho dílo i způsob jak provede soud a potrestá všechny zodpovědné a zachrání lidstvo. Nejde o symbolické vyjádření trojjedinosti Boha. Jde o právně i konkrétně závažné sdělení.