"Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno..." (Mt 6:9)

Otčenáš je nejznámější a pravděpodobně i nejstarší křesťanská modlitba. Ježíš nám tuto modlitbu předal, abychom se nemodlili naprázdno. Je proto dobře, když se nad obsahem této modlitby zamyslíme. V modlitbě oslovujeme Boha a Otce našeho Pána Ježíše "Otče náš, jenž jsi v nebesích,...". Hlásíme se k Bohu jako Otci, což není ani formální nebo jen citové vyjádření našeho vztahu k Bohu. Otcovství a synovství byl vždy velmi důležitý právní vztah. Zejména kvůli dědictví. Všichni jsme například zdědili po svých prarodičích důsledek jejich provinění, smrt. Tím, že naším Otcem se stal Bůh, přijímáme i právně jeho dědictví, které slíbil nejdříve Abrahámovi a jeho potomkům. K Bohu jako Otci se hlásí i Židé (J 8:41). To platí i o dědictví v Božím království. I proto je titul Bůh - Otec natolik důležitý, že ho nemá podle Ježíše na zemi brát na sebe žádný člověk (Mt 23:9).

Oslovení "Otče náš" je zároveň zavazující. Měli bychom svým životem dávat najevo, že se chceme podobat svému otci jako Ježíš. Zároveň se můžeme spolehnout na jeho podporu. "Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!" (Mt 7:11)

Proč se máme modlit za posvěcení Božího jména? V Biblickém slovníku A. Novotného se píše: "Modlí-li se křesťan podle Ježíšova návodu 'Posvěť se jméno tvé', prosí za to, aby Bůh... svou svatost zjevil nyní ve věřících a jednou při posledním soudu." Tento výklad je pravdivý, ale ne úplný. Druhý, neméně důležitý význam posvěcení Božího jména souvisí se sporem v nebesích. Spor, jehož výsledek má pro nás mimořádný význam - spor mezi Bohem a jeho odpůrcem satanem. Boží svatost je jednou ze sporných otázek. Také Ježíš velmi pomohl v tomto sporu, protože prokázal, že člověk byl stvořený správně a až následně byl poškozený. Více se dočtete ve 13 a 14 kap. "Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible". (viz.: naše stránky)