Po svém vzkříšení se Ježíš několikrát ukázal jen svým nejbližším učedníkům. Proč? Proč se neukázal i těm, kteří v něj tehdy neuvěřili? Část odpovědi najdeme v reakci velekněží a farizeů: ,,Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze s pokynem: "Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti." Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes."" (Mt 28:11-15) Ani svědectví strážců hrobu nepřimělo velekněze a učitele zákona, aby změnili své postoje k Ježíšovi. Naopak přiměli stráže, aby zatajili pravdivé svědectví a rozšířili lživé svědectví. Proto se Ježíš ukázal jen svým věrným následovníkům. Ti potřebovali takový důkaz o jeho vzkříšení, protože to velmi posílilo jejich víru, kterou potřebovali, aby vytrvali ve všech zkouškách až na smrt. Ap. Pavel napsal: ,,Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí. Avšak Kristus byl vzkříšen, jako první z těch kdo zesnuli." (1K 15:19,20)
Druhým důvodem je, že Kristus se vrátil ke svému Otci a přijal opět nebeskou podobu. Ve skutečnosti nebyla jeho fyzická podoba vůbec důležitá. Proto se po svém vzkříšení nechával poznat svým učedníkům, ne podle fyzické podoby, ale podle toho, co jim říkal a jak se choval. Svědectví o tom podává Lukáš ve svém evangeliu.
A stejným způsobem budeme moci poznat pravého Syna člověka při jeho přítomnosti. Proto je veškeré zobrazování Krista zbytečné a může být i zavádějící.