,, Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Když k němu přišel prorok Nátan poté, co David vešel k Bat-šebě. " (Ž:51)

Jsou texty, které nepotřebují mnoho komentáře. Žalm 51 patří mezi ně. Snad jen tolik, že David se dopustil opravdu velmi závažného hříchu. Byl si toho vědom a v jeho modlitbě je vše, co patří k upřímnému vyznání hříchu a k upřímné prosbě o odpuštění. K takové modlitbě je potřeba velká a, opět, upřímná pokora. V době platnosti Mojžíšova zákona a obětí za hřích, mohl David učinit, co zákon žádal a tím to mohl považovat za vyřízené. O to více vynikne jeho modlitba, v níž David nespoléhá na zákon, ale na Boží milosrdenství. Tím jakoby předběhl dobu o mnoho století. Davidova slova obsahují i velké povzbuzení pro všechny, kdo s nadějí doufají v odpuštění hříchů, skrze víru v Ježíše Krista. Začti se prosím a nech na sebe působit Davidovo očistné vyznání:

,, Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Když k němu přišel prorok Nátan poté, co David vešel k Bat-šebě. Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení! Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti. Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. Proti tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích. A tak jsi spravedlivý, když mluvíš, jsi dokonalý, když konáš soud. Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu. Hle, ty máš zalíbení v niterné opravdovosti a vskrytu mi dáváš poznat moudrost. Očisti mě od hříchu yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu nad sníh bělejší. Dej, ať uslyším veselí a radost, ať se zaradují kosti, kterés zdeptal. Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž. Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha! Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber! Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha. Budu vyučovat vzpurníky tvým cestám a hříšníci se navrátí k tobě. Uchraň mě před proléváním krve, Bože! Bože, má spáso, můj jazyk jásá nad tvou spravedlností. Panovníku, otevři mé rty, má ústa budou zvěstovat tvou chválu. Neměl bys zalíbení v oběti, i kdybych ji předložil; po zápalné oběti netoužíš. Oběť Bohu je zkroušený duch. Bože, ty nepohrdneš zkroušeným a pokořeným srdcem. Ve své přízni prokaž dobro Sijónu, vybuduj jeruzalémské hradby! Pak se ti zalíbí spravedlivé oběti, zápalné oběti i celopaly. Tehdy budou obětovat býčky na tvém oltáři. "