"Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím." (Job 6:14)

"Přítel", oslovení pro někoho opravdu hodně blízkého. Když bylo Jobovi nejhůře, přišli za ním tři jeho přátelé, kteří se dohodli, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho (Job 2:11). Udělali to v době, kdy ho všichni ostatní opustili. Ale jejich úmysl se minul se skutečností. Místo, aby Joba utěšili, jak měli původně v úmyslu, pustili se do něj, aby se přiznal k hříchu, protože, kdyby něco neprovedl, nemohlo by se mu to všechno zlo stát. Job jim proto říká výše citovaná slova. Vystihuje tím jednu z rolí přítele. Přítel je ten, kdo se s námi raduje v příznivém čase a je oporou a útěchou v čase nepříznivém. Proto se říká, že v nouzi poznáš přítele.

Přítelem zpravidla bývá člověk, který není s námi v příbuzenském vztahu, a přesto je nám blízký, leckdy i bližší a v důvěrnějším vztahu než příbuzný. Ježíš krátce před svým zatčením nazval své učedníky přáteli: " Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí svou duši za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co činí jeho pán; nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel od svého Otce. " (J 15:13-15) Ano, s přáteli sdílíme dobré i zlé a důvěrné informace. Co pro našeho Pána Ježíše znamená přítel, ukazuje, jak vysoce hodnotí, když přítel nasadí pro nás svůj život. Ježíš to považuje za největší projev lásky, kterou lidé mohou mezi sebou mít.

Jsme schopní mít k někomu takovou lásku? Kromě svých blízkých příbuzných? Ježíš vyzval své následovníky, aby měli lásku mezi sebou i ke druhým (J 13:34,35). Podle toho se pozná, že jsme jeho učedníky.

Dnes existuje mnoho křesťanských skupin, kde uvnitř skupiny udržují bratři a sestry velmi přátelské vztahy. Ale jak je to se vztahy mezi skupinami? Nezřídka odděluje skupiny odlišné pojetí křesťanských hodnot, nebo nauková odlišnost. To už není moc láskyplné. Formálně se na sebe usmějí, ale o svém bratru z jiné, odlišné skupiny smýšlejí jako o někom, od koho si drží odstup. Důvodů proč se to děje, je více. Především je to osobní nezralost a strach z jiného projevu křesťanství, než je ten, který jsme osobně přijali za svůj. Ale Kristovy jsou všechny církve a sbory, jež přijímají smlouvu s ním a na znamení toho slaví Pánovu večeři a přijímají chléb a víno. Ale Ježíšovi přátelé jsou ti, kdo činí to, co nám všem přikázal. Milosrdenství patří mezi to, co nám Ježíš nejen přikázal, ale také sám činí, když nám odpouští, abychom neztratili naději na záchranu. Abychom se nedopustili nemilosrdného jednání, nemáme nikoho soudit, zda je zatracen, či nikoliv a přenechat tento soud Bohu. Měli bychom se naopak modlit i za své nepřátelé, aby se obrátili a smířili se s Bohem, prostřednictvím našeho Pána a získali naději na záchranu.